Mojmír Hampl: Češi jako černí pasažéři ve vlastním vlaku
Rovnou varuji, že následující text bude možná řadě čtenářů připadat až příliš příkrý a nemilosrdný. Je mi líto. Je psán upřímně a od srdce. A s nejlepším úmyslem. S cílem hledat to, co nám brání ještě více rozvinout neuvěřitelný intelektuální, lidský, podnikatelský a kulturní potenciál této země.
Český vztah k penězům nás atomizuje, dělá z nás jednotlivce, ne celek. Nesjednocuje, naopak nás od sebe odtahuje. Neexistence jakékoli společně sdílené víry a společného smyslu pak vede k tomu, že není veřejný prostor, který bychom brali za svůj, a měli chuť o něj pečovat nebo se pro něj obětovat.
No a malá úcta ke společnému, tedy státu, městu, obci, ale i chodbě v našem domě, pak zase vede k zásadnímu důsledku: tím je naše všudypřítomné černé pasažérství. Snaha něco si ze společného vzít a neplatit za to. Nebo alespoň neplatit plnou cenu. Jet alespoň kus cesty na náklady kohosi jiného.
Text je ukázkou z knihy „Pro Čechy je nebe nízko. Pojďme chtít víc!“. HlídacíPes.org ji zveřejňuje se souhlasem autora i vydavatele (Grada).
Černý pasažér nebere společný stát, společnou obec ani společné části domu jako svůj majetek. Nevidí se jako spolumajitel, jako akcionář, jako člen společenství vlastníků. Jen jako pasivní, útrpný uživatel, který s ostatními nechce mít nic společného. A necítí se spoluzodpovědný za stav, za úroveň veřejného prostoru.
Chce z něj maximum vytěžit, vzít, vydojit, „vydžusovat“ a mít to pak doma. A o to společné nejeví zájem. Nebude chodit k volbám ani na schůze společenství vlastníků. Proč by to dělal?! To stojí čas a navíc je to otrava. Maximálně bude anonymně kritizovat práci jiných a šířit pomluvy. Případně posílat udání na úřady (viz dále). Na to si chvilku najde.
Všechny „odrbat“ a vyhrát
Nebude platit za parkování tam, kde se má. Bude se vesměs snažit vyhnout úhradě. Kdykoli a za cokoli. I v hromadné dopravě – všude, kde se dá snadno jet zadarmo na účet všech.
Bude usilovat o to, aby nikdo nesměl parkovat před jeho domem a projíždět jeho ulicí, ale zároveň bude považovat za své lidské právo parkovat u jiných a projíždět tamtudy. Stopka ke mně, volný průjezd ke všem ostatním. Doma mu nepořádek bude (možná) vadit, ale za dveřmi vlastního bytu už ne.
Též v rámci skupiny známých bude mít pocit, že vyhrál, že na ostatní vyzrál, když jiní zaplatí kus útraty i za něj. Bude toužit všechny „odrbat“, protože to je jediná smysluplná strategie. A čím úspěšnější, tím líp.
Samozřejmě to trochu souvisí s duší šetřílka, o níž jsme mluvili. Ale nejen s ní. Je to mentální nastavení, problém hlavy. Důsledkem této rádoby chytré strategie není nic jiného než to, že všichni nakonec žijí v prostoru, který vypadá hůř a taky je horší, než by být mohl.
Snaha parazitovat na veřejném je tak v podstatě legrační. Připomíná snahu jet zadarmo ve vlaku, který mi částečně patří. Podívejte se okolo a řekněte, kolik takových lidí vidíte. Nebude jich málo, že?
Jednosměrná nevraživost
Samozřejmě je jasné, že vždy bude existovat rozdíl v tom, jak se chováme čistě k vlastnímu a jak ke společnému (viz výše). A český sklon k černému pasažérství je nakonec jedním z dobrých důvodů, aby maximum majetku mělo svého soukromého vlastníka, ne aby bylo přespříliš majetku veřejného.
Ale to nic nemění na prosté skutečnosti, že nějaký veřejný majetek, nějaký společný prostor bude vždy existovat a černé pasažérství je z hlediska celku nejméně produktivní strategií, jak ho spravovat.
Stát, úředníci a černí pasažéři Češi obecně nemají úřady a byrokracii příliš v lásce. Ale jaksi jednosměrně. Nesnášíme úředníky a úřady, pokud cokoli požadují. Když my máme nějakou povinnost splnit a ony to vymáhají.
Když potřebujeme tamten souhlas, tadyto razítko, tohle lejstro. To je nám byrokracie nadmíru protivná. Na druhou stranu však často u sebemenšího problému požadujeme, aby s tím stát něco dělal. Aby se tím úřady zabývaly. Aby tu něco zařídily, tam někoho donutily.
Úředníci nám prostě vadí, když chtějí něco po nás. Ale protože oni jsou nástrojem onoho státu, najednou nám nevadí, když mají titíž lidé požadovat cosi po jiných. Když směrem k nim, k ostatním, mají uplatňovat svou moc a autoritu.
Zatracená vláda…
Nejraději bychom zkrátka měli úřady, které nemají dost moci obtěžovat nás samotné. Ale klidně mohou a mají mít ještě více moci než dnes, když mají otravovat partaj odvedle. Docela typickým zvykem nás Čechů je, že problémy v okolí a se sousedy řešíme ne snahou se s nimi dohodnout nebo se vůbec bavit, ale podáním či udáním na příslušný úřad.
Ať to státní moc zajistí, ať ona zjedná pořádek. Ať ona přinese spravedlnost – každý si přece ve vlastním sporu myslí, že je v právu. Pravidla porušuje ten druhý, jak jinak. Málokdo si pak uvědomí, že více pravomocí pro úřad znamená samozřejmě více moci i vůči mně.
České úřady jsou tak doslova zavaleny sousedskými spory o kdeco (viz dále). Každý si hlídá svůj soukromý prostor a jeho nejbližším možným narušitelem je logicky právě soused.
Vzhledem k tomu, že informovanost lidí o jejich právech roste, technické prostředky se zdokonalují (snadnost nahrávání zvuků, videa, jednoduchost vyhledávání) a agresivita při obraně vlastního prostoru též, není divu, že spory přes plot či stěnu explozivně narůstají.
Paradoxem některých českých černých pasažérů pak bývá právě pomýlený vztah nejen k úřadům, ale k veřejné moci obecně. Ať to někdo zařídí. Ať to oni zařídí. Ať to vláda zařídí. Ale ať já nic nemusím. A ať mě to nic nestojí.
Tuto hrůznou pasivitu a snahu o úplné zbavení se vlastní odpovědnosti za cokoli ve prospěch státu už dávno v karikatuře geniálně shrnul Karel Čapek: „Zatracená vláda, už zase mně nehoří doutník.“
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Ve stínu Ježkovy smrti. Milovaní komici v Americe
Svět chceme pro lidi, ne pro roboty. Počítejme s blahem i s katastrofou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
42 komentářů
Naprosto presne – to jsou duvody, proc jsme, tam kde jsme. Na prezidentske standarte by meli zmenit napis na neco jako: „Zavisti a nenavisti k lepsim zitrkum“.
Líto? Také je mi to líto. Je to ovšem přesný popis převážné části obyvatelstva. Platí to nejspíš ve všech postkomunistických zemích. Polovina lidí vstoupila do strany, jen aby si umožnila kariérní postup a získala výhody. Druhá polovina alespoň trošku kradla, nikomu odcizená věc většinou nechyběla. Tento Vámi přesně popsaný stav je výsledek devastace morálky socialistickým systémem vlády jedné strany. Slunce v duši.
Nesouhlasím s vámi. Svalovat 30 let po pádu bývalého režimu (který trval „pouhých“ 40 let, tedy téměř stejnou dobu jako ten současný a během nějž vyrostla další generace) na něj všechny dnešní nepravosti, mně přijde hloupé. Současný stav společnosti je, dle mého názoru, ovlivněn především (byť ne výhradně) nepravostmi z ne až tak dávné minulosti.
Souhlasím. Když v minulosti si někdo odnesl z práce domů tužku nebo opotřebovanou zednickou lžíci, měl výčitky svědomí, dneska vám v restauraci přinesou čistou vodu z kohoutku za 50 korun a ani se nezačervenají.
Pan Hampl poněkud přechází důvod uvedeného vztahu ke státu: je to tím, že jen v době první republiky a poté krátce v 90. letech jsme měli stát, s nímž jsme se jako občané mohli ztotožnit.
Se státem, který je nucen zahrnout do legislativy cokoli si nikým nevolená bruselská věrchuška umane, se prostě racionálně uvažující občan ztotožnit nemůže a takový stát bude logicky považovat spíš za nepřítele.
Drtivá většina nesmyslů v naší legislativě nepochází z Bruselu, ale od naší věrchušky v Praze, která se na Brusel velmi ráda vymlouvá. Průměrný český občan bohužel velmi často není ani schopen rozlišit, odkud daný nesmysl v naší legislativě pochází. Stav věcí popisovaný v článku se ostatně začal tvořit už dávno ještě v dobách reálného socialismu, kdy k nám z Bruselu žádné pokyny nepřicházeli. Zato z Moskvy k nám přicházela značná spousta pokynů, které odrážely způsob myšlení v oné zemi, kde údajně zítra znamenalo už včera a kterýžto způsob myšlení jsme během čtyřiceti let do značné míry převzali.
Souhlas. Nicméně to ukazuje, že mezi brežněvovskými a bruselskými marxisty není prakticky žádný rozdíl.
A pokud se týká oněch aktivit naší věrchušky: Do jisté míry máte pravdu, ale, bohužel, platí to, co řekl Klaus mladší (a kvůli čemu ho vyhodili z ODS).
Velmi doporučuji přečíst si knihu od bývalého sovětského disidenta Vladimira Bukovského Moskevský proces. Kniha sice silná, ale velmi poučná a stojí opravdu za přečtení. Dozvíte se od člověka podstatně lépe informovaného než jste vy, že nejen že rozdíl byl, ale byl kolosální. Z této knihy pochází také trefný popis brežněvovského systému panujícího v Sovětském svazu: Byl to prapodivný systém, pro který bylo mnohem jednodušší okupovat sousední zemi nebo potlačit u sousedů všelidové povstání nebo naopak vyvolat revoluci na druhém konci zeměkoule, než zásobovat vlastní obyvatelstvo solí. Na jeho tajný pokyn vyrazili tisíce západních pitomečků zdrtit své vlády, ale svou vlastní řídící soustavu už neovládal. Jediné, co tento systém dovedl, bylo vydávat příkazy, instrukce. Sovětský svaz tímto Vladimír Bukovskij vystihl trefně, ale podobnost s Bruselem tu opravdu nevidím.
Je mi velice líto, já tuhle dobu zažil na vlastní kůži a dokonce jsem byl krátce po Brežněvově smrti na střednědobé odborné stáži v SSSR. Takže tyhle věci znám z první ruky.
A je mi podruhé velice líto, ale u EU vidím právě identickou neschopnost řešit podstatné věci a místo nich se zabývat bezcennými pseudoproblémy. Asi jako když nynější šéfka komise na svém dřívějším postu ministra obrany řešila uniformy pro těhotné vojandy a nikoli to, že Bundeswehr ztrácí funkčnost letadel a tanků.
A nebo když nám soudruzi zakazují tampony na jedno použití (které od nás končily vždy ve spalovnách nebo řízených skládkách) aby nějak „kompenzovala“ systematické vyhazování plastů do moře v zemích 3. světa.
A po třetí je mi líto to, že oslavy výročí narození masového vraha Karla Marxe provedla ještě bývalá věrchuška EU takovým způsobem, že tím naprosto jasně předvedla, že její hodnotový systém je prakticky totožný s hodnotami brežněvovské gerontokracie.
Je mi líto A.S. Pergille, ale já byl akorát v době Brežněvova pohřbu v SSSR a sledoval v místní televizi, jak jim do hrobu spadl.
A podruhé je mi líto, ale celkem je mi jedno, jaké uniformy řešila bývalá šéfka na postu ministra obrany Německa, hlavně když neřešila okupaci žádné sousední země, ani neřešila vyvolávání revolucí na druhém konci zeměkoule, ani nebyla nucena řešit zásobování solí v EU, protože pokud je mi známo, tak ve všech zemích EU mají soli dostatek. Když už, tak mě zajímá, co ona bývalá šéfka na postu ministra obrany řeší teď.
A po třetí je mi líto, že mi není nic známo o tom, že by K. Marx někoho zavraždil nebo že by byl dokonce masovým vrahem. Jistí masoví vrazi, jako Lenin a Stalin, se sice ve svých projevech na Marxe často odvolávali, ale bylo tomu tak už spoustu let po Marxově smrti, tak že je těžké soudit, zda by se takové počínání Marxovi líbilo a zda by s takovým počínáním souhlasil. Já osobně si myslím, že by nesouhlasil. V každém případě se na jejich skutcích už sám Marx nepodílel a podílet nemohl. A pokud se bývalá „věrchuška“ EU Marxovými narozeninami nějakým způsobem zabývala, měla k tomu zcela jistě jiné důvody, než počínání jistého Lenina a jistého Stalina, se kterým z bývalé „věrchušky“ EU nikdo nesouhlasil a to zcela zásadně.
Skeptikovi.
Je mi velice líto, ale komentáře Karla Marxe k dění v době pařížské Komuny, „prvního pokusu o diktaturu proletariátu“, jsou naprosto jednoznačné: Komunardi měli vraždit houšť a větší kapky.
Navíc Karel Marx vytvořil po nezdařené revoluci explicitní seznam národů, určených k vyhubení, protože „nejsou s to pochopit velké myšlenky světové socialistické revoluce“. Byli na něj zařazeni všichni Slované, pobaltské národy, Ugrofinové a některé další (např. některé Románské). Za zařazení Čechů na tento seznam dostal v londýnském exilu v kavárně přes držku od barikádníka z roku 1948 J. V. Friče (což byl první kontakt Čechů s marxismem).
Ten seznam taky může vysvětlit řádění bolševiků.
Na druhé straně ten seznam od Marxe převzal Hitler, akorát do něj doplnil Židy a vyškrtl z něj některé národy, které zavedly režimy kompatibilní s nacismem.
A když jsme u toho, tak Lenin vlastníma rukama taky nikoho nezabil (ale na rozdíl od Marxe se dostal do pozice, kdy mohl podepisovat rozsudky smrti). Stalin toho vlastníma rukama taky moc nenapáchal. Za cara nikoho nezavraždil (nebo mu to alespoň nebylo dokázáno), a poté byl zase na tak vysoké pozici, že sám osobně vraždit nemusel. To samé se týká i Hitlera.
Jinak v kritické situaci, kdy letadla nelétají a tanky nejsou s to ani nastartovat, schopný ministr neřeší uniformy těhotných vojand (které IMHO mají sedět doma a čekat na porod, protože většina smysluplných vojenských aktivit je s graviditou neslučitelná, armádu beru jako soubor rizikových pracovišť), ale tanky a letadla.
A smysluplně fungující vláda, jejíž ministr má uniformy pro těhotné vojandy ale nefunkční armádu, se ho velice rychle zbaví.
Jinak Německo, a konkrétně SRN, má na svědomí skrývání a nevydávání válečných zločinců a odepírání výplaty odškodného obětem nacismu.
A. S. Pergillovi
Napsal jste mnoho slov, která s původním tématem, totiž podobnost mezi systémem EU a brežněvovským systémem nemají vůbec nic společného a na žádnou podobnost těchto systémů ani v nejmenším neukazují. Brežněvovský systém řešil okupaci sousedních zemí, potlačování všelidového povstání u sousedů, vyvolávání revolucí někde na druhém konci zeměkoule, využívání pitomečků v západních zemích proti jejich vládám, neschopnost řídit hospodářství své vlastní země, což se nenaučil ani za sedmdesát let trvání a vy tu řešíte pařížskou komunu a údajné převzetí jakéhosi seznamu A. Hitlerem od K. Marxe. Už jsem napsal, že mě nezajímají nějaké uniformy pro vojandy, které měla podle vás řešit bývalá šéfka na postu ministra obrany. Mě zajímá, zda bývalá šéfka na postu ministra obrany řeší něco špatně ve své nynější funkci šéfky evropské komise, a to jsem se nikde ani slovem od vás nedozvěděl. Ostatně ani já alespoň zatím také o ničem nevím. A o podobnosti mezi systémem bruselským a brežněvovským od vás nepadlo jediné slovo. Psal jsem o konkrétních charakteristikách z knihy V. Bukovského Moskevský proces, vystihujících brežněvovský systém, těch jste se však ani nedotkl. Místo toho píšete o pařížské komuně a údajném seznamu K. Marxe převzatého A. Hitlerem.
EUrověrchuška se klaněla masovému vrahovi (byť ne vlastnoručnímu) Karlu Marxovi, tudíž se hlásí ke stejným hodnotám, jako ten Brežněv. „Masovou vrahovost“ Marxe jsem výše doložil.
EUrověrchuška podporuje palestinské a další islámské teroristy. Provalilo se, že se za evropské peníze tiskly učebnice pro palestinské děti, zlehčující holokaust a nabádající k jeho pokračování.
EU se snažila a snaží sabotovat sankce vůči zločinnému a nelegitimnímu režimu v Íránu.
Angažmá EU na rozbití Jugoslávie občanskou válkou, placenou a podporovanou dílem EU, dílem Německem (jako odveta za porážku na konci WW2) také stojí za zmínku.
Tudíž prováděla a provádí na mezinárodním poli to samé, co brežněvovský SSSR.
Invazi na cizí území k potlačení sice EU zatím neprovedla, ale vyhlašuje sankce a soudní spory, které cílí stejným směrem (i proti nám).
A vedle toho totální impotence v oblasti vnitřní ekonomiky (zákazy žárovek, vysavačů, nyní jednorázových plastů, na řadě jsou rychlovarné konvice, atd.). Připravuje se „uhlíková neutralita“, která je asi stejně reálná, jako splnění pětiletek za toho Brežněva. S vysokou pravděpodobností povede k ekonomickému rozvratu EU, zastiňujícímu poměry u nás na konci 80. let. Křivení trhu dotacemi neschopným podnikům, které měly dávno krachnout, a životaneschopným technologiím, které měly být dávno opuštěny, a mnoho dalších věcí. Situace v mnoha ohledech horší než za toho Brežněva.
Uvědomte si laskavě, že EU pořád ještě prožírá to, co nashromáždilo ekonomicky vysoce úspěšné EHS, takže je v jiné situaci než Brežněv, který takové zásoby z minula neměla a mít ani nemohl.
Navíc, v porovnání s tím brežněvovským režimem EU daleko více restringuje rozvoj vědy a techniky. Ujíždí nám vlak zejména v biotechnologiích a GMO. Produkujeme skvělé odborníky, po dalším odborném růstu nabývající světového významu, kteří jsou ale nuceni emigrovat mimo EU, protože se zde kvůli restrikcím nemohou uplatnit. Takže je produkujeme pro USA, Rusko, Čínu a další státy.
1) Ať EU tvrdě uplatňuje sankce! (např. když se jedná o zemi, kterou má Pergill v nelibosti)
2) EU nemá co vyhlašovat sankce! (když se u nás nedodržují pravidla, a tím pádem sankce míří na nás).
Názorná ukázka syndromu popsaného v článku 🙂
Odpověď JB
Jsem toho názoru, že je kvalitativní rozdíl mezi sankcemi vyhlášenými OSN a aktivitami nedemokratického vedení EU.
Napsal jste A. S. Pergille velkou snůšku nesmyslů, ale že by systém bruselský a systém brežněvovský byly stejné z nich ne a ne vyčíst. Nejvíce mě pobavil ten závěr, že EU produkuje odborníky pro Rusko a Čínu. Do USA odcházejí odborníci kvůli tomu, že Američané jsou schopni je přeplatit, ale ne kvůli restrikcím. Pokud by snad byli někteří ochotni odejít do Ruska a Číny, pak z týchž důvodů, ale rovněž ne kvůli nějakým restrikcím. Nevím, zda se vám podaří najít na ruské ambasádě informace o nějakých odbornících z EU v Rusku, mnoho jich zcela jistě nebude a pokud se snad nějací vyskytnou, budou raritou. O Číně už ani nehovořím.
>>A. S. Pergill napsal:
13.1.2020 (14:03)
Odpověď JB
Jsem toho názoru, že je kvalitativní rozdíl mezi sankcemi vyhlášenými OSN a aktivitami nedemokratického vedení EU.<<
Čili bez ohledu na nějaká pravidla platí, že:
– vláda trestající TY DRUHÉ (= Pergill je nemá rád) je demokratická, její akce jsou kvalitní.
– vláda trestající NÁS (= Pergill je považuje za přátele) je nedemokratická a její aktivity jsou nekvalitní.
Lepší příklad by jistě nenašel ani samotný autor článku 🙂
Je mi líto, ale pokud chcete vyvíjet GMO, nebo nějaké technologie s jejich užitím, tak musíte emigrovat z EU, kde jsou tyhle práce zakázány buď zcela (některé oblasti) nebo (zbytek) tak silně restringovány, že je to skoro to samé. To se týká i např. manipulací s lidským genomem a mnoha dalších oblastí výzkumu. I opravy lidského genetického materiálu (aby se nosičům genetických defektů mohly narodit zdravé děti) se dělají mimo EU.
A motivace „dělat vědu“ může být pro opravdového vědce silnější než peníze.
Skeptikovi:
V EU nemůžete pracovat (až na výjimky) s GMO, nemůžete provádět opravy lidského genomu a některé další výzkumné a praktické postupy moderní biologie. Pokud něco z toho dělat chcete, musíte emigrovat. Třeba i do té Číny.
Nápravu defektu mitochondrálního genomu ( konkrétně defektu, vedoucího ke vrozené poruše kosterního svalstva s prognózou neodvratné smrti v dětském věku) provedli nedávno v Mexiku.
Teď už jen čekáme na ten nekonečně dlouhý seznam evropských vědců, kteří se rozloučili s výzkumem v Evropě svázaným etickými pravidly, a šťastně bádají v Rusku, v Číně, v Severní Koreji nebo v Mexiku.
A. S. Pergile, manipulace s lidskými genomi je zakázána i v Číně. Nedávno ve sdělovacích prostředcích proběhla zpráva, že za něco takového v Číně jistého čínského! (ne evropského) vědce zavřeli do vězení. Můžete A. S. Pergille uvést i nějaké jiné oblasti vědy, kvůli kterým by snad měli vědci z EU odcházet do Číny a do Ruska? A propos, psal jste v jednom ze svých předešlých příspěvků o Rusku a o Číně, ne o Mexiku. A kolik se prosím vás na té manipulaci s lidským genomem v Mexiku podílelo vědců z EU? A neozývají se náhodou i v onom Mexiku protestní hlasy proti takovýmto pokusům?
Mimochodem, ale od toho by měla být veřejnoprávní média. Hned jak u nás začne projednávat nějaký zákon dle bruselských direktiv, tak hned nechat tu původní bruselskou direktivu přeložit , zanalyzovat, zda je v ní vše skutečně povinné nebo doporučené -a porovnat to jak toto řeší ten český návrh zákona. A hned to zveřejnit a ptát se vládních politiků, proč to navrhujete tak a tak, když to dle Brusele povinné není, proč jste nepožádali o vy jímku, atd.. a stále dokola.. Určitě by tím udělali pro lidí mnohem víc a získali u nich mnohem víc důvěry, než co předvádějí dnes..
Proč píšete o nikým nevolené bruselské věrchušce ?
Nedávno přece byly volby do Evropského parlamentu, který dával důvěru Evropské komisi. Ten mechanismum je podobný jako u nás. Máte pocit, že naše vláda je nikým nevolená věrchuška ?
Parlament v EU má výrazně slabší postavení než parlament ve standardní demokracii. Blíží se spíš parlamentu v předlistopadové ČSSR, byť jsou volby do něj alespoň zčásti svobodné.
Bohužel nemáte asi přehled o mechanismu fungování orgánů EU. Stejně jako 90% občanů ČR, kteří se o politiku nezajímají až tak do hloubky. Něco si o tom vygůglujte. A. S. Pergill má pravdu.
S kritikou nezájmu velké části české společnosti o řádnou správu věcí veřejných lze souhlasit, ale dosti mě překvapuje slyšet tato slova z úst člověka, který měl po několik let možnost tuto oblast ovlivňovat. Jistě bude namítat, že ČNB je nezávislá instituce, která není přímou součástí veřejné správy. Důležitým věcným faktem je skutečnost, že se kritik určitým způsobem na správě společného majetku podílel. Pan Hampl by si měl spíš položit otázku co on sám udělal pro to ,aby zvýšil kredit lidí spravujících společné záležitosti. Měl by se zamyslet nad tím, proč Češi nemají veřejné autority rádi. Proč „jezdí načerno“. Kritika obyčejných lidí od člověka, který léta žije z nadstandartního příjmu hrazeného ze společných peněz mi připadá jako drzost. Autor slušně zajištěný ze státních prostředků se pravděpodobně neumí vžít do situace člověka, kterému se za dobu jeho působení v ČNB znehodnotily peníze střádané na stáří. Nedůvěra ve stát je základní motivací pro jednání Čechů .
Výstižné.Bohužel,..taková je naše povaha.Naprosto přesně vystihl autor tuto zemi.A jen tak se to nezlepší.Spíš naopak
V historii Země a vesmíru se vždy v periodách vyskytovaly různé anomálie. Ta dnešní má příčinu pravděpodobně v minulém století. Století
Industrializace, velkých geopolitických změn, válek a přírodních katastrof. To člověka formuje. Dnes v relativně klidné době a blahobytu, nasycených žaludků a nových příležitostí vymýšlíme perpetuum mobile. Jako by jsme dosáhli cíle. Omyl. Je to pouze dočasný stav blaženosti. Co bude zítra, za rok nebo 20 let nevíme a nechceme vědět. Jistě máme se dobře a chceme to na věky věků. A to je příčina.
Sakra! Kde ten chlap k té drzosti ( nebo odvaze?) přišel? To není slušné ani etické se někomu hrabat v „pajšlu“! Ale přesto se těším na kejhající husičky a hlubokomyslící oponenty toho drzouna M.H.
Ani ne tak nesouhlasit, jako spíše popřemýšlet o tom, co v tom článku řečeno nebylo, ale co je třeba vzít rovněž v´uvahu.
Když to vezmu odshora, je dost pochybné tvrdit, že občané jsou černí pasažéři, když si platí nehorázné daně a ostatní odvody., ta suma všech přesahuje 60 procent.. Tedy, tvrdit něco takového je asi na stejné úrovni, jako když má člověk paušální kartu MHD a někdo mu vyčítal, že si dovolí jezdit bez toho aby si ještě vedle toho koupil lístek :)))))
Když půjdeme dál, ono vůbec přirovnávat občany k „..spolumajitel, jako akcionář, jako člen společenství vlastníků, může být zavádějící,.. tohle funguje pouze pokud je počet těch členů malý (řekněme desítky) a všichni mají reaĺně stejná práva. Jenže i v případě takových velkých entit (tisíce, statisíce. členů.) už dochází k vytvoření řídící (vládnoucí) vrstvy, tudíž vliv a zájmy minoritního člena/akcionáře jdou stranou..
Úvaha o tom že člověk si má pomoci sám, a nikoliv žádat úřad je rovněž zavádějící. Protože, ve spleti našich zákonů by stejně musel občan žádat tentýž úřad o povolení k této činnosti, byl by jím stejně kontrolován, popřípadě i šikanován..Takže na tom by vlastně vůbec nic nevyzískal. Jinak tedy – samozřejmě že ve velké části případů si to občané udělají sami, na svoje náklady a svoje riziko .(čest a sláva jim), pro potřebu sebe a svých bližních. Jenže, není žádný důvod aby tento občan tímto způsobem suploval činnost státu, za tu si nesou zodpovědnost politici kteří ty úřady vedou a mají na to peníze z jeho daní
Atd, atd.. ono vůbec si možná uvědomit, že pan Hampl ve své bývalé pozici ovlivňoval situaci v tomto státě mnohem víc než miliony jeho spoluobčanů, tak jestli to není on sám, kdo náhle hledá chyby všude jen né u sebe :)))
Ryba obvykle smrdí od hlavy… A lidé se chovají tak, jak jim to předvádí vrchnost. Co tak pane Hample odejít ze státní, velmi dobře placené funkce, mezi běžný lid? Nemusíte rovnou k pásu do montovny, zkuste to třeba v nemocnici nebo ve škole. Potom můžete poukazovat na „černé pasažéry.“
Bavil jsem se o státu s jedním Holanďanem. Říkal toto: „Mně nevadí vysoké daně. Mám za ně výborné služby.“ Moje odpověď byla: „Mně vadí vysoké daně. Mám za ně mizerné služby.“ A to je vysvětlení popsaného ve zkratce. Parazitem nejsme my, občané. Parazitem, doslova zhoubnou rakovinou, je náš přebujelý, líný, buzerující, často přímo zločinný stát. A s tím se může ztotožnit jen naprostá ovce.
Ten přebujelý, líný, buzerující, často přímo zločinný stát, pokud takovým státem ten stát skutečně je, nám vytvořili lidé, které si občané tohoto státu ve svobodných volbách sami zvolili. A to bohužel i opakovaně, a dokonce i tehdy, když již před volbami bylo známo, co jsou ti lidé ucházející se o řízení státu zač. Pokud občané dostanou jednou rozum a začnou přemýšlet a volit lidi slušné, bude i ten stát slušný. Slušní lidé u nás jsou a není jich zase až tak málo, jenže občané je vidět nechtějí. A tak mají občané to, co chtějí.
Víte, ono je to složitější. Protože onen „.. přebujelý, líný, buzer**í, často přímo zločinný stát, netvoří pouze ve volbách zvolení politici. To by bylo moc jednoduché. Ten tvoří celá státní správa, tedy úředníci na ministerstvech, ve stovkách úřadů, taky policie, soudci, atd..Formálně jsou nezávislí, formálně mají pracovat kvalitně, ovšem pokud tak nečiní, voliči je ve volbách odvolat nemůžou, a politici to taky obvykle neudělají, protože i jim v tom brání dosti nejasně formulované zákony.. nebo nechtějí..Ovšem, tohle se dá jen těžko změnit, a je od politiků buď naivní nebo populistické, pokud to před volbami slibují..
Věc druhá,..pokud píšete „.. Pokud občané dostanou jednou rozum a začnou přemýšlet a volit lidi slušné, ..“, asi doufám chápete, že občané mohou volit jen toho koho si dají partaje na kandidátku a v tom už není moc velký výběr..
Jen historická reminiscence, možná se pletu, ale ve starořecké demokracii si lidé skutečně mohli „zvolit“ do nějaké veřejné funkce kohokoliv slušného o kom byli přesvědčeni že jí bude dělat dobře.. Háček byl v tom, že mohl být zvolen aniž o to měl zájem a odmítnout to mohl těžko,. Tehdejší veřejné funkce totiž nebyly o politickém žvanění í a -pouze- politické zodpovědnosti, ale ten člověk pak nesl za výkon své funkce pro obec skutečnou zodpovědnost, a to doslova i o hlavu..
Pane petrph, ryba smrdí od hlavy, tedy se to týká i té naší státní správy. Zvolení politici i když nemohou nebo nechtějí změnit úplně všechno, mohou změnit mnoho. A změnit stát na slušný v jejich pravomocích zcela jistě je. Už si nepamatuji přesně, kolik politických stran a hnutí kandidovalo při minulých parlamentních volbách, ale tuším, že jich bylo nějak okolo třiceti. Byl jsem v té době v zahraničí a volby jsem sledoval z dáli. Do parlamentu se těch stran a hnutí dostalo devět. Bohužel značná část voličů ze všech kandidujících stran a hnutí je schopna si zapamatovat asi tak dvě, někdy tři. S takovou pamětí a s takovým politickým rozhledem ty volby těžko mohou dopadnout lépe, než dopadly neboť jsou pak voleni pouze křiklouni, vejtahové, velcí frajeři, slibotechny a mazači medu okolo huby. A pak se naši voliči diví, že stát je přebujelý, líný nebo dokonce i zločinný a neuvědomují si, že si ty lenochy, vychytralé panáčky nebo dokonce zločince si sami zvolili. Na druhé straně je třeba přiznat, že naši voliči neměli v minulosti mnoho příležitostí naučit se při volbách myšlení a odpovědnosti za svoji volbu, neboť padesát let tato země žila v různých totalitách, ve kterých buď nebyly volby vůbec, nebo pokud byly, pak byly pouhou fraškou, při kterých myšlení a odpovědnost voličů byly nežádoucí. Tomu myšlení a odpovědnosti se naši voliči učí až nyní, ale příliš jim to bohužel nejde.
Já sice s Vámi souhlasím s Vaším hodnocením politických stran, jenže to nezdůvodňuje Vaší premisu uvedenou na začátku „..mohou změnit mnoho. A změnit stát na slušný v jejich pravomocích zcela jistě je. „..rozumějme si tedy v hranicích té státní správy o které jsem psal výše. Ono to skutečně v pozitivním smyslu příliš nejde, protože tomu kupodivu bŕaní právě právní předpisy i soudy. Zkuste si třeba vzpomenout na příběh Radka John,a který chtěl v osobě ministra vnitra v Nečasově vládě změnit mnohé. Ale bylo mu právně vysvětleno, že tak hluboko – třeba do konkrétních vyšetřovaných kauz a činnosti policie ani ministr vnitra přímo vstupovat nesmí.. A ani dnes není tak jednoduché vyhodit neschopného úředníka, protože ten okamžitě podá žalobu k soudu…
Pane petrph, neznám takový právní předpis nebo soud, který by u nás bránil politikům změnit stát na slušný a to přesto, že u nás existují i špatní úředníci. Nehledě na to, že těch špatných úředníků je opravdu jen menšina. Nic politikům přece nebrání opřít se o ty úředníky slušné. Že tak nečiní nebo dokonce činit nechtějí, je právě vinou oněch vládnoucích politiků.
Jestliže se stát ke mě chová jak kdybych byl jeho otrok,tak co mě zbývá.Jakou sounáležitost se státem bych měl cítit?Ten článek je zpoloviny pravdivý a z poloviny blábol.
Čistý do žumpy spadnout lze snadno, ale vylézt z ní je horší, natož se očistit. A ten odér, který je cítit, jen tak nevyprchá (KSČ 1948-1989).
Ale no ták, pokud se dobře pamatuji, očištěni jsme byli blahoslaveným Havlem hned po revoluci a navíc byly potom zavedeny prověrky, které měly zabránit činnosti komunistických bossů v státní správě.
Takže, pokud si někdo stěžuje že je dnes společnost špinavá, halt se zase ušpinila za těch 30 let demokracie a kapitalismu.. Na to aby zůstali ti lidé celou tu dobu čistí, by nestačil ani Ježíš Nazaretský,,,
No nedá mi to, ale jen pro doplnění. Když už pan Hampl tolik pláče nad ošklivými a závistivými Čechy, kteří jednají jako černí pasažéři,
aby tu a tam ušetřili nějakou tu kačku pro sebe, tak si taky jistě vzpomene na pana Kellnera, kterému mimořádné rozhodnutí ČNB v listopadu 2013 o oslabení koruny „ušetřilo“ 3.5 miliardy Kč při nákupu Telefoniky CZ..
Tím vůbec nenaznačuji nějakou konspiraci, jistě měl pan Kellner mimořádně dobrý čuch na investici v pravý čas. Kdyby se takto jako černí pasažéři dokázali chovat všichni občané, byli by jsme na tom líp než ve Švýcarech…:))))
Myslím, že „tuto hrůznou pasivitu a snahu o úplné zbavení se vlastní odpovědnosti za cokoli ve prospěch státu“ v sobě nemají jen Češi.
Všechny překotné změny, či spíš „boje“ za změnu v celém současném světě, se přece odehrávají ve stejném duchu.
Gréta nedělá nic jiného, než, že křičí na ostatní „dělejte něco!“,
studenti v pátek stávkují za klima s hesly :“vy ostatní dělejte něco“, aby si vzápětí o víkendu zajezdili na sjezdovce zasypané sněhovými děly, případně si pro zábavu dojedou autem několik set kilometrů na sníh přírodní.
Lidé mající problém s vlastní identitou, s identifikací vlastního pohlaví nutí ostatní kolem sebe, aby s tím něco udělali, aby se „ti ostatní“ přizpůsobili a omezili.
Takže se kvůli pár odchýleným jedincům např. zakáže v letadlech či metru používat do té doby běžné a přirozené oslovení „Dámy a pánové“ apod.