Model svobodných médií je v ohrožení. Na celém světě přibývá i násilí proti novinářům
Svobodná žurnalistika přináší mnohá rizika a přístup politiků leckde připomíná období nástupu fašismu v 30. letech. Model svobodných médií je opět v ohrožení. Od Mexika, kde bylo jen letos zavražděno 15 novinářů, přes Čínu až po Rusko, řekl na nedávné konferenci Mezinárodního tiskového institutu (IPI) jeho předseda (a viceprezident agentury AP) John Daniszewski.
Na nárůst autoritářství ve světě, který je podle něj do značné míry spojen s nástupem internetu a rozmachem sociálních sítí, upozornil ve svém projevu i děkan fakulty žurnalistiky Kolumbijské univerzity Jelani Cobb. „Jsme konfrontováni s tím, čemu říkám „levoruký problém“. Podobně jako ve sportu nejsme zvyklí bojovat s levákem a děláme chyby, jsme pomalí a nedůslední v tom, jak přistupujeme ke zneužívání sítí a dezinformacím,“ řekl.
Výroční novinářská konference, kterou IPI uspořádala právě na půdě Kolumbijské univerzity v New Yorku, zřetelně ukázala, že problémy současné žurnalistiky cítí novináři z různých koutů světa v zásadě stejně – zejména pokud jde o technologické změny, vliv nadnárodních firem, konec tradičních byznysmodelů či zmíněný boj proti dezinformacím.
Vraždy a zpravodajské pouště
„Nejde jen o finanční tlaky a erozi důvěry v média, přibývá i fyzického násilí proti novinářům,“ říká jihoafrická investigativní novinářka Khadija Patelová, výkonná ředitelka IPI.
A nejde jen o rozvíjející se země, ale i zavedené demokracie. Jen v době, kdy se konference v září konala, byl v americkém Las Vegas zavražděn investigativní novinář Jeff German. Podle předběžných závěrů vyšetřování byl vrahem lokální politik, o jehož machinacích German psal.
„V méně rozvinutých zemích také roste počet lidí, kteří nejsou nijak zasaženi mediálním obsahem. Chybí peníze a tak i novináři, kteří by o zásadních věcech referovali,“ upozorňuje na další problémy Patelová s tím, že důsledkem jsou rychlé povrchní texty vycházející z dění na sociálních sítích ve stylu „ten říká to a ten zas tohle“.
O takzvaných zpravodajských pouštích mluvil na konferenci i dlouholetý šéfredaktor New York Times Dean Baquet. Ten nedávno po osmi letech strávených čele uznávaného listu ve vedení skončil, pod hlavičkou NY Times ale založil nadaci a stipendium zaměřené na lokální americké novináře.
NY Times vybere zhruba deset až patnáct žurnalistů z odlehlejších amerických regionů, zaplatí jejich investigativní práci na lokálních tématech a jejich texty pak budou vycházet v celostátních NY Times.
„Lidé mají velký zájem o lokální zprávy. Často jim záleží na tom, aby měli pravidelně vyvezené popelnice, víc než na velké politice. I řada amerických měst jsou ale zpravodajské pouště, kde lokální žurnalistika obvykle z finančních důvodů skončila,“ vysvětluje Baquet. V kontrastu k tomu je „tsunami dezinformací“, problém vzdělávání a množství lidí neschopných kritického myšlení.
Co na to Google?
V jedné z debat se na dálku střetla filipínská novinářka a držitelka Nobelovy ceny za mír za rok 2021 Maria Ressa (jíž filipínský režim neumožnil do New Yorku odcestovat) a viceprezident Google News Richard Gingars. Jejich diskuse byla jedním z vrcholů konference.
„Technologie umožnily největší rozmach svobody projevu v historii. Uvědomujeme si ale svou odpovědnost. Na jedné straně je tu možnost si vyhledat vše, co vás zajímá, ale včetně fake news a dezinformací, aniž by vás kdokoli omezoval. Bylo by hezké lusknout prsty a říct, že to vyřeší technologické firmy nebo zákony, ale to taky může být dost nebezpečné pro demokracii,“ prohlásil v debatě Gingars.
Naopak Maria Ressa je přesvědčena, že nelze čekat, že se technologické platformy samy dobrovolně omezí, a že je nejvyšší čas, aby se rozmachu fake news pokusily vlády bránit prostřednictvím zákonů: „Sociální sítě například hrály roli v genocidě v Myanmaru. Já sama jsem se stala přes sociální sítě cílem čínských dezinformačních operací. Chamtivost technologických společností a vlastníků sociálních médií ovlivňuje společnost po celém světě. Demokratické vlády by nás proti tomu měly chránit.“
Richard Gingars ale trval na tom, že „demokracie by selhala, pokud by omezovala svobodu projevu“. „Fact-checkingový ekosystém se v posledních letech velmi vyvinul. A jsem velký optimista i v tom, že umíme vytvořit udržitelný, funkční ekosystém novinařiny,“ řekl.
Ani v tom se ale s filipínskou novinářkou neshodl. „Emoce vítězí nad racionálním myšlením a my se musíme bránit snahám o manipulaci s naším myšlením. A do toho je tradiční byznys model novinařiny mrtvý, nemáme peníze. Vliv a peníze mají naopak technologické firmy. Ty přitom vytvářejí takový systém distribuce zpráv, který v lidech jen podporuje radikalizaci. Když technologické firmy nepřestanou distribuovat strach, demokracie skončí,“ kontrovala Maria Ressa, na jejíž straně byla zjevně většina přítomného mezinárodního publika.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
10 komentářů
V článku je to pravda od A do Z. Vidíme to dnes a denně. Ovšem takové noviny jako je hlídací pes se určitě bát nemusí, jelikož píšete pro vládnoucí garnitury tak, jak se očekává.
Máme-li pouze omezené informace, není možné rozlišit, co je a co není fake. To je problém všech médií, od blogů až po produkty velkých nakladatelských domů. Pokud si na to nemůžeme sáhnout, je situace ještě horší. A žádný počítač nám v tom nepomůže. Ani kdyby ho jeden génius sestrojil a druhý naprogramoval.
Jako student jsem kdysi na základě monografie prof. Betiny o mykotoxinech a jejich analytice namíchal všechny v jeho knize popsané unášecí směsi rozpouštědel pro tenkovrstevnou chromatografii a zjistil, že skoro deset procent z nich se vůbec nedá vytvořit, protože příslušné látky se nesmíchají. A některé další se sice smíchaly ve flašce, ale rozdělovaly se na té tenké vrstvě. On to prostě mechanicky opsal z nějakých zdrojů a nepřekontroloval.
Jenže ve společenských vědách nějakou analogii toho mého pokusničení udělat dost dobře nejde. A to je onen průšvih, který zasahuje i do těch svobodných médií.
Jistěže je nutné položit otázku, zda skutečně nějaké „svobodné médium existuje. Můj názor je, že nikoli. Každé médium, od blogera až po světové noviny s někým sympatizuje a s někým nikoli.
Že tedy mluvíme v případě společenských věd, tak si připomeňme že jejich teorie jsou postaveny na konsensu, tedy společném výkladu nějaké skupiny lidí. Na ničem jiném.
Tudíž, být média poctivá, tak by měla informovat o všech z nich, nikoliv je posuzovat, a rozlišovat – v aktuálním kontextu na dobrá a špatná.
Jasně – z historického pohledu a to pouze na zcela elementárních příkladech lze usoudit, že jestli nějaký režim povraždil miliony lidí, tak je zločinný.
Ale většina současných společenských dějů ještě probíhá, zatím povětšinou bez těch brutálních dopadů), takže nelze určit – jaké budou mít pro společnost v budoucnu dopady.., a média by tomu neměla podřizovat svou rétoriku, neřkuli propagandu.. Když už tak sepsat argumenty obou/více stran, ať si je lidi přečtou sami
Ne, už Marx prohlásil, že kritériem pravdivosti je praxe. Což je do značné míry pravda. Některé ideologické hámotiny jsou tak neinteligentní, že se je buď vůbec nepodaří zavést do praxe, nebo to zavedení skončí Těžkým Průšvihem (viz pokusy o zavedení prakticky téhož, co chtějí naši ekologové, do praxe v Číně nebo Kambodži a jejich krach).
Tedy omlouvám se že to napíši bude znít brutálně, a je to tak, i v tomto platí „ještě máme co jsme chtěli“.
Bohužel, a správně napsáno že proti novinářům je použ´íváno násilí, že řada z nich byla zavražděna (čest a věčná památka jim, za jejich obětavou práci a nesmiřitelné hledání pravdy. Že mnohým dalším je vyhrožováno, a podobně
Jenomže, a páni redaktoři HP to jistě potvrdí, že přece náš (rozuměno celý západní) justiční systém je pozitivně nastaven právě k pachatelům trestné činnosti. Oni mají nárok na presumpci neviny a řadu dalších polehčujících zásad, oni mají právo požadovat, aby vyšetřovací orgány vůči nim dodržovaly všechna formální ustanovení , oni maj ze zákona nárok na humanitární jednání a směšné tresty.
takže by člověk očekával, že alespoň na důkaz úcty k těm svým mrtvým kolegům budou požadovat, aby se změnily a zpřísnily předpisy v trestních řízení, vůči pachatelům trestné činnosti, kterým byla jejich činnost FAKTICKY prokázána.
Pochopitelně že nikdo nechce žádné justiční omyly ani trestání nevinných, ale aby soudce škrtnul přímý důkaz protože chybí nějaké razítko, tak to spíš vypadá že na těch mrtvých asi režimu nezáleží. Obyčejnech lidí a taky novinářů je asi ještě zbytečně moc.
Bohužel, to že zní tvrdě, to že proti novinářům je používáno násil´í, ukazuje
Kdysi nám vykradli sklep a jeden z vyšetřujících policistů svou bezmocnost komentoval slovy: „Až si papaláši nakradou dost, uvidíte, jaké budeme mít přísné tresty na zloděje, a jak se zlepší možnosti je chytat.“
„Technologie umožnily největší rozmach svobody projevu v historii. Uvědomujeme si ale svou odpovědnost. Na jedné straně je tu možnost si vyhledat vše, co vás zajímá, ale včetně fake news a dezinformací, aniž by vás kdokoli omezoval. Bylo by hezké lusknout prsty a říct, že to vyřeší technologické firmy nebo zákony, ale to taky může být dost nebezpečné pro demokracii,“ – přesně…nikdo nemá právo komukoliv kázat, co si má myslet, co říkat a co je „dobro“ a co je „zlo“. Když chceme řídit auto, musíme mít řidičák. Ten získáme na bázi testu, kde se učíme, jak např. rozlišovat různé dopravní situace. Takových „atestací“ existují mirády, kvůli bezpečnosti atd. . V současné digitální době je riziko úpadku společnosti na základě dezinformovanosti (jak je výše popsáno) velké a domnívám se tedy, že pokud chceme nějaký tento mediální nástroj používat, měli bychom znát, jak rozlišit fake od nějaké skutečnosti – nějaké obecné pravdy, řekněme skutečnosti. Pokud není jedinec způsobilý k používání nástroje, sám tedy přímo přispívá k ohrožení demokracie, protože je blbec – díky své neschopnosti rozlišit a dohledat, sdílí a zásobuje jemu podobné balastem. Na to má svaté právo, být blbec, ale jako všichni musí nést odpovědnost za to co dělá a kým je. Pokud tedy nedokáže splnit podmínky pro používání nástroje, nemá ho používat. Tohle mě napadlo, když jsem po přečtení článku přemýšlel, na koho by trollí farmy cílili, kdyby uživatelé (řekněme většina) měli dostatečné znalosti rozlišit fake news a znali způsob, jak dohledat zdroje, které uvádí obecně uznávaný fakt, nebo pravdu, chcete-li.
Průkazy, atestace apod., které zmiňujete, jsou zpravidla jen obrovský byznys a jejich přínos je sporný.
Pokud by byly v medicíně podobné restrikce jako nyní ve druhé polovině 19. století, neměli bychom asepsi a antisepsi, ani mikrobiologická vyšetření příčin chorob, opravdovou vakcinaci apod.
A máme je v podstatě jen proto, že ten, kdo prosadil antisepsi, J. Lister, byl chirurg, a tudíž nespadal pod lékařskou komoru (jeho předchůdce, I. Semmelweise, který byl lékař, strčili komorníci do blázince a nechali ho tam zemřít). Pasteur měl také velké štěstí, že nebyl lékař (byl vystudován na cosi, čemu je tč. nejblíž středoškolský učitel chemie). Koch, který lékař byl, zase mohl fungovat proto, že ho z prestižních i praktických důvodů podpořil pruský král a německý císař jako konkurenta Francouzů (a ten mohl na organizace lékařů také kašlat z vysoka; dokonce je mohl zašlápnout jako šváby).
A velkou roli hrálo i to, že pacienti měli daleko vyšší autonomii a svobodu v systému péče o zdraví. Mohli si např. vynutit ty antiseptické operace i tím, že mohli nedát peníze lékařům, kteří je dělat odmítali. Kdyby „lékařské autority“ měly tehdy stejnou autoritu jako „svědkové covidovi“ dnes, tak by se dodnes řezalo bez narkózy i lokálního umrtvení (to zavedli dentisté, opět stojící mimo dosah lékařských komor) a bez antisepse či asepse, takže by umíralo nějakých 6 – 7 operovaných z deseti. Případně by se některé stavy, které se dnes běžně operují, a s dost vysokým procentem úspěchu, léčily zaříkáním a vykuřováním.
A z jiného soudku: Odborníci tvrdili, že při rychlosti vlaku přes 40 km/h dojde u vlakových vagónů k odsátí vzduchu z jejich vnitřku a cestující se udusí. Kdyby tehdy měli tito „odborníci“ stejné postavení jako jejich současní kolegové, tak by nejrychlejším dopravním prostředkem na zemi byl kočár tažený cválajícím vísespřežím a na moři clipper (možná).
Mimochodem, v říši Inků se „desinformací“ báli tak silně, že podle archeologických nálezů zakázali používání písma (doloženo ve starších kulturních vrstvách) a podle lidových pověstí, nějací kněží vynalezli písmo (aniž by věděli, že něco takového už existovalo) a byli následně upáleni. Negramotnost Inků byla jeden z důvodů, proč si je následně Španělé namazali na chleba.
Jinak stejné kvílení, které tu předvádíte, předváděli církevníci jak v souvislosti s knihtiskem, tak i v souvislosti s obecnou gramotností populace. Před třicetiletou válkou byla gramotnost v tuzemsku velice rozšířená, Habsburkové a katolíci to dovedli do stavu, kdy kvůli negramotnosti vojáků prohrávali války. Teprve potom přišlo osvícenství, které začalo gramotnost populace zvyšovat.
Víte, možná že se mýlíte už v tom úvodu „..Technologie umožnily největší rozmach svobody projevu v historii. „.. Protože už historicky v 19.století měli lidé k dispozici podobný rozsah vědomostí k dispozici, s jen nevelkým zpožděním.
Už třeba jen slavné příběhy Sherlocka Holmese ukazují že většinou informací co potřeboval (pokud byly někde zaznamenány), si sehnat díky telegramu během pár hodin (i ze zámoří).
Nebo existuje jedna překrásná povídka od pana Haška, o tom jak pozorný čtenář odhalil nesmysl v novinách (dle dnešní terminologie fake) díky několika hodinám strávených v knihovně, obklopen staršími novinami, vědeckými studiemi a atlasy)..
Už tehdy to šlo, a už tehdy to dělat mohli, pokud o to měli zájem..
Ale zase naopak, pokud měli zájem o alternativní teorie , pokud je zajímala třeba magie, duchovní kulty, pokud byly stoupenci těch kterých politických či ideologických směrů, tak samozřejmě i toto v určitých médiích našli, mohli si je svobodně číst a nikdo jim v tom nebránil, ani ne kvůli tomu nepodezíral z protistátní činnosti. Rozuměno tehdy – v tom 19,´.stol, než se zase v tom 20. století. zase začaly zakazovat a pálit nevhodné knihy.
Jenže, když o tom psal Bradbury svou knihu, 451 stupňů Fahrenheita (a nejen tu) , tak tím ale nemyslel totalitní systémy, ale západní demo a silně mediální společnost, pro kterou byly zkrátka některé názory „nevhodné“ a tím !nebezpečné“..
Jo, je mi jasné, že ta dnešní exploze informací v internetu je šílená a že řada těch informací je nepřesná, ať ´propagandisticky úmyslně nebo ne..ale i tohle málo by ty děti měli naučit ve škole, že si i v tom musí udělat v hlavě pořádek,, začít s tím co mají naučené v hlavě, udělat si zdravý úsudek a teprve s tím pak číst a využívat ty informace z internetu. Bez toho se – i s nastavenými restrikcemi se z toho stane jen bezcenná nalejvárna, kde mohou pochytit libovolnou ideologii, i třeba tu (ale možná špatnou) svého státního režimu..