Nedávná migrační vlna do Evropy a o několik let starší vzestup počtu únosů západních rukojmí v Africe mají společný jmenovatel – pachatele. Ozbrojenci nejdřív požadovali výkupné, kterým pak mohli financovat kriminální činnost, třeba drogový byznys. Když se pak po krizích na Blízkém východě vydaly miliony lidí na útěk, byli někdejší únosci připraveni ze všech nejlépe.

Můj výzkum v oblasti únosů a obchodu s lidmi začal před více než deseti lety. Krátce po jedenáctém září jsem se v několika městech po celém světě setkala s lidmi, kteří se aktivně účastnili boje proti terorismu a praní špinavých peněz.

Všichni se shodli na tom, že americký zákon o boji proti terorismu (the Patriot Act, 2001) umožnil kolumbijskému kartelu sjednat společný podnik s italským organizovaným zločinem za účelem vyprat peníze plynoucí z obchodu s drogami v Evropě a Asii a najít nové možnosti, jak doručit kokain na starý kontinent. Venezuela, nechvalně známé Zlaté pobřeží západní Afriky, odkud vyplouvaly karavany s černými otroky do Ameriky, a Sahel se staly jejich překladištěm.

Text je ukázkou z knihy Obchodníci s lidmi autorky Loretty Napoleoniové. HlídacíPes.org ji zveřejňuje se souhlasem vydavatele.

Afričtí překupníci se brzo tomuto byznysu přizpůsobili a převáželi kokain přes celý kontinent. Jejich hlavním útočištěm se stalo město Gao v Mali, odkud droga putovala přes Saharu k pobřeží Středozemního moře v Maroku, Alžírsku a Libyi. Flotily malých člunů pak převážely kokain dále do Evropy.

V roce 2003 skupina bývalých členů Alžírské ozbrojené islámské skupiny (GIA), zapojená do překupnictví v subsaharských regionech, zajala a unesla v Mali a jižním Alžírsku 32 Evropanů. Rukojmí byli převezeni pašeráckými subsaharskými trasami do táborů v severním Mali. Evropské vlády zaplatily vysoké výkupné, aby dostaly své občany zpět, a tyto peníze obratem financovaly vznik nové ozbrojené skupiny: al-Qá‘idy v islámském Maghribu (AQIM).

Západ zaspal, jako hasič při požáru

Mezi lidmi, které jsem potkala po jedenáctém září, bylo několik osob, které se zúčastnily jednání o propuštění rukojmích. Jako prostředníci mají do obchodu s lidmi jedinečný vhled. Z našich rozhovorů vyplynulo, že únos 32 Evropanů prokázal, že únosy lidí ze Západu by mohly být významným zdrojem příjmů pro kriminální a ozbrojené organizace. Lov na ně mohl začít.

Ve druhé polovině srpna, skoro pět let po 11. září, urychlil obchod s kokainem destabilizaci oblasti Sahelu. Téměř se rozpadlo několik států a jejich obyvatelstvo bylo nuceno hledat cestu do Evropy se statusem ekonomických migrantů. Al-Qá‘ida v islámském Maghribu si pospíšila a investovala do jejich přepravy část svých příjmů, pocházejících z únosů.

Vyjednavači se domnívají, že neschopnost západních vlád odsoudit únosy v Sahelu znemožnila provést v oblasti jakoukoli včasnou intervenci. Proto bylo pro únosce snadné přeorientovat se na obchod s lidmi.

Jako komentátorka temné stránky globalizační ekonomiky jsem zjistila, že politika utajování měla původ v té části Západu, která nechtěla přiznat, že globalizace selhala. Rychlý nárůst počtu států, kde od pádu Berlínské zdi selhalo právo a pořádek, poskytl příležitost pro historicky bezprecedentní rozmach únosů a obchodu s lidmi. A mlčení velkých států umožnilo, aby se požár nekontrolovatelně rozrůstal. Jako kdyby se všichni hasiči rozhodli stávkovat během lesního požáru.

Snadný cíl – humanitární pracovník i novinář

Vysoce postavení vyjednavači a bývalí rukojmí se shodují na tom, že nabídka případných úlovků byla bohatá. Falešný pocit bezpečí v globalizovaném světě za posledních pětadvacet let dodal odvahu mladým, nezkušeným členům First Nations Club – budu jim říkat lidé ze Západu navzdory tomu, že možná pocházejí z Tokia nebo Santiaga, z New Yorku nebo Kodaně –, aby prozkoumávali svět a podávali zprávy z každého kouta globální vesnice.

Nebo aby přinášeli pomoc obyvatelstvu uvězněnému ve válečných zónách nebo sužovanému politickou anarchií. Tito reportérští tovaryši a humanitární pracovníci se stali jedněmi z prvních cílů moderních únosců.

Od 11. září množství únosů exponenciálně vzrostlo a stejně tak sumy požadované jako výkupné. V roce 2004 mohly v Iráku rukojmím ze Západu pomoci na svobodu 2 miliony dolarů. Dnes to může být více než 10 milionů. Člen italské zásahové jednotky vtipkoval, že osvobození Grety Ramelli a Vanessy Marzullo – dvou mladých Italek unesených v Sýrii v roce 2014 a prodaných frontě an-Nusra – stálo Itálii téměř jeden procentní bod jejího HDP, tedy 13 milionů eur!

Rovněž se znásobil počet soukromých bezpečnostních agentur specializujících se na únosy a cena jejich služeb rychle stoupla. Před deseti lety to bylo 1000 dolarů na den, dnes je to 3000 dolarů.

Nekonečný počet obětí

Je ekonomika únosů imunní vůči ekonomickým zákonům? Deset let nebývale nízké inflace spolu s velkou konkurencí mezi únosci a mezi soukromými bezpečnostními agenturami by mělo ceny stlačit dolů, ale ony naopak vzrostly.

Důvod je jednoduchý: počet potenciálních obětí ze Západu je téměř nekonečný, přičemž vlády a soukromí vyjednavači spolu soutěží o možnost osvobodit své občany a s tím stoupají ceny za zprostředkovatele, informátory, řidiče a další.

Dnes víme, že export západní demokracie do každého kouta globální vesnice selhal. Od pádu Berlínské zdi se svět stal mnohem nebezpečnějším místem nejenom pro Severoameričany a Evropany, ale i pro Asiaty, Afričany a Latinoameričany, přičemž miliony z nich byly nuceny stát se migrujícími dělníky a ekonomickými uprchlíky.

V důsledku toho, že lidé ze Středního východu sdílí jejich pochmurný osud, byznys lovců rukojmích se v tomto regionu znovu rozmáhá. Nyní se však zaměřuje na přepravu lidí na útěku před bídou a důsledky občanské války. Dnes se tito obchodníci s lidmi soustřeďují na nový druh lidského nákladu: nebrat rukojmí, ale raději uprchlíky. Mezi únosy a přepravou migrantů existuje vzájemná závislost.

Muslimský svět je v pohybu. Co dál?

Když v roce 2015 vypukla na Středním východě uprchlická krize, únosci a pašeráci se stali převaděči velmi snadno. Už měli zavedenou promyšlenou organizační strukturu a k dispozici spoustu peněz získaných z prodeje rukojmích, které mohli investovat do tohoto nového podniku.

S příjmy okolo 100 milionů dolarů za měsíc v létě 2015 obchodníci s lidmi k evropským břehům dopravovali desítky tisíc lidí týdně. Je to výnosný byznys, protože poptávka daleko převyšuje nabídku a cena za dosažení Evropy se stále zvyšuje. Před deseti lety někdo mohl za přepravu ze západní Afriky do Itálie zaplatit pašerákovi 7000 dolarů. V létě roku 2015 tato suma představovala cenu za překonání krátké vzdálenosti ze Sýrie do Turecka a Řecka.

Sedmnáct let po zničení Dvojčat je většina muslimského světa v pohybu. Obchodníci s lidmi a směs kriminálníků a džihádistických skupin, kteří chytají, kupují a prodávají lidi za peníze, slaví vítězství. Co bude dál?

Migrační krize by mohla donutit celý kontinent, aby se postavil proti pokrytectví svých vlastních politiků, kteří mlčí ve chvíli, kdy by měli promluvit co nejhlasitěji, jakož i proti absurdnímu mýtu, že směřujeme k integrované a rovnostářské Evropě.

Migrační krize však také znovu obnažuje pomíjivost naší úcty k lidskému životu a obraně lidské důstojnosti. Obchodníci s lidmi se neliší od obchodníků s otroky v osmnáctém století, od kolonizátorů v devatenáctém století nebo od nacistů ve století dvacátém; ti všichni si mysleli, že mohou po libosti nakládat se životy ostatních.