Jméno miliardáře Ronalda S. Laudera, amerického podnikatele v kosmetickém průmyslu, je v Česku dobře známé. V roce 1994 zakládal českou TV Nova a v roce 2003 se jako majitel společnosti CME v arbitráži domohl náhrady 10,5 miliardy korun za svou zmařenou investici. Když byla nedávno Nova na prodej, byl Lauder údajně jedním z vážných zájemců. Nyní se k jeho jménu váže jiný zajímavý příběh spojený s Českem.

Ronald S. Lauder je známý nejen jako byznysmen, dědic parfémového impéria Estée Lauder, ale i jako milovník umění; v New Yorku vlastní a provozuje Neue Galerie. Do ní nakoupil i několik obrazů Gustava Klimta, uznávaného rakouského malíře konce 19. a počátku 20. století.

V roce 2006 za obraz Gustava Klimta, portrét Adely Blochové-Bauerové, zaplatil rekordních 135 milionů dolarů (tehdy zhruba tři miliardy korun).

Jedním z dalších Klimtů v jeho galerii je i malba z roku 1910 zobrazující dámu s velkým černým kloboukem – nazvaná Klobouk s černým peřím. Ve vlastnictví Laudera je rovných 50 let, od roku 1973, kdy ji koupil z Manhattan Gallery. A právě tohoto obrazu se týká příběh, který Laudera znovu spojuje s Českem a jeho historií.

Neublížit ani mouše

Pravděpodobně poté, co se reprodukce obrazu v roce 2007 staly součástí propagace velké výstavy díla Gustava Klimta v New Yorku, se k vlastnictví obrazu přihlásili potomci jisté Irene Beran (Beranové), do jejíž sbírky obraz před druhou světovou válkou patřil. Jde o následníky rodiny někdejšího úspěšného podnikatele židovského původu z Brna Aloise Berana.

V roce 2018 Ronald Lauder oficiálně souhlasil s tím, aby se historie vlastnictví obrazu začala podrobně zkoumat. Po pěti letech bylo pátrání uzavřeno.

„Navzdory rozsáhlému výzkumu zůstalo nejasné, kde se obraz nacházel mezi lety 1934 a 1957, kdy se znovu objevil na výstavě ve Stuttgartu,“ napsaly The New York Times, které na případ upozornily.

Podařilo se ale potvrdit, že Irene Beran obraz získala v roce 1928, pravděpodobně jako dar ze sbírky svého tchána Aloise Berana.

Alois Beran byl rakouský a posléze prvorepublikový podnikatel v textilním průmyslu, zejména s vlnou a lnem. Firma se úspěšně rozvíjela desítky let, na svém vrcholu zaměstnávala na tisíc lidí, ale s nástupem hospodářské krize ve 30. letech skončila.

Irene Beranová (rozená Subaková) odešla spolu s manželem Bruno Beranem z Československa do Paříže už před válkou. I odtud ale později museli prchat. V roce 1943 se přes Španělsko a Portugalsko dostali až do Kanady; od roku 1945 se pak usídlili v New Yorku.

Významná část rodinného majetku, včetně sbírky obrazů zahrnujících mimo jiné díla starých mistrů či malířů jako byl právě Gustav Klimt, Egon Schiele či Oskar Kokoschka, ale zůstala v okupovaném Československu a byla nacisty zkonfiskována. Stejně jako vila v ulici Drobného v Brně.

Část příbuzných, mezi nimi matka Irene Beranové či bratr jejího muže Filip (jehož manželkou Irene původně byla…), válku nepřežila. Filipův předpoklad – když po Mnichovu odmítl odjezd z okleštěného Československa – že „když jsem v životě neublížil ani mouše, proč by někdo ubližoval mně“, se bohužel ukázal jako mylný. Byl mezi prvními v transportech do Terezína, v lednu 1942 byl převezen do Rigy, kde jeho stopa končí. Z tisícovky Židů z tohoto transportu jich válku přežilo jen 16, Filip mezi nimi nebyl.

Dcera Minnie válku přežila v Paříží díky ochraně, již jí poskytoval manžel, který byl švýcarské národnosti. Syn Rudolf se svou rodinou strávil válku v Británii.

Vrátit, co bylo ukradeno

Sám Ronald Lauder má mimochodem také české kořeny, narodil se v roce 1944 v New Yorku, jeho dědečkem z matčiny strany byl Čech, babička pocházela z Maďarska. Lauder je také předseda Světového židovského kongresu a jako takový vlastně „musel“ být vyrovnání se s původními majiteli nakloněn.

„Jsem horlivým zastáncem restituce uměleckých děl ukradených a vyvlastněných během druhé světové války, považoval jsem proto za zásadní uznat předchozí historii rodiny spojenou s tímto dílem, přestože chybí konkrétní dokumentace o tom, jak tento obraz opustil Beranovu sbírku,“ citovaly The New York Times prohlášení Ronalda Laudera.

Lauder nyní tedy souhlasil s restitucí a následným odkoupením obrazu od příbuzných původního majitele a sběratele umění. Podmínky dohody jsou neveřejné, vlastníkem obrazu ale zůstává Lauder.

Potomci rodiny Beranových už dříve některé obrazy z někdejší rodinné sbírky dostali zpět – i s pomocí pražského Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války. Konkrétně portrét Irene Beran od německého malíře Huga von Habermanna a Habermannův vlastní autoportrét.

Ty se až v roce 2006 podařilo objevit ve sbírkách Nadace pruských paláců a zahrad Berlína – Braniborska.

„Na základě informací poskytnutých Centrem pro dokumentaci nadace souhlasila s tím, že jsem právoplatným vlastníkem, a můj syn se v prosinci 2006 zúčastnil malého oficiálního předávacího ceremoniálu v Postupimi. A tak mám opět, ve svých 94 letech, to potěšení dívat se na obraz své matky nad vlastní krbovou římsou,“ popsal Rudolf Beran v roce 2009. Rodina se v té době také po patnácti letech soudních sporů dočkala i restituce svého původního domu v Brně.

Tento text HlídacíPes.org vychází i v aktuálním čísle ekonomického týdeníku Hrot.