Milan Čech: Temná vize nadvlády AI. Chaosu zabrání jen nepodmíněný příjem
KOMENTÁŘ. Představme si tuto situaci: k planetě Zemi se blíží obrovská flotila vesmírných lodí. Během několika málo let přistanou a nenávratně změní charakter naší planety. Úplně rozdrtí současné společenské uspořádání…
A ve fikci ještě pokračujme: většina lidí se náhle stane zcela nadbytečnou a mimozemšťanům škodlivou, zatímco úzká elita, která s touto mimozemskou entitou kooperuje (a která ji sem bez společenského konsensu pozvala), se ji bude snažit ovládnout čistě pro své osobní zájmy.
Historicky nevídaná armáda nezaměstnaných bude čelit největšímu sociálnímu a emočnímu propadu v dějinách. Z neúnosného tlaku na psychiku se začne bouřit.
Přijde největší bouře, jakou kdy lidstvo zažilo – a to vše jen proto, že pár jedinců rozhodlo o předání planety cizí inteligenci. Aniž by se kohokoliv zeptali, jestli s tím souhlasí. Aniž by někdo vůbec zkoumal, co je vlastně cílem lidského života a zda máme právo ho takto fatálně marginalizovat…
Musíme tuto novou inteligenci zkrátka přijmout a zapojit ji do budování rovnováhy našeho světa. Pokud její moc ponecháme pouze v rukou sociopatů za oceánem, spolehlivě nás zahubí.
Tento sci-fi obraz jen mírně zkresleně popisuje to, co pro nás reálně znamená nástup umělé inteligence a její exponenciální vývoj, kdy poslední modely již vlastně čím dál vyšším tempem vyvíjejí samy sebe. A ukazuje, jak zcela tristní je naše příprava na její příchod.
Místo toho, aby se stát horečnatě připravoval na největší změnu v lidské historii a na potřebu zásadní přeměny finančního a sociálního systému, na kterém jsou všichni zcela závislí, řešíme absurdní marginálie.
Česká politika urputně prostřednictvím Aleny Schillerové věnuje veškerý svůj čas a energii návratu ke starým modelům, které tu sama před pár lety zanechala. Vytahují se témata jako znovuzavedení EET nebo úprava zaměstnaneckých benefitů, jako by tyto drobnosti mohly na blížící se katastrofě cokoliv změnit. A to nemluvíme o důchodovém systému atd.
Vláda naopak zatěžuje zcela funkční stát v době blahobytu rekordním schodkem, místo toho aby ho připravovala na největší ekonomickou výzvu v lidských dějinách.
Připomíná to matku s dítětem na thajské pláži v roce 2004. Vidí na obzoru obří vlnu tsunami, která se na ně obrovskou rychlostí žene. Ale místo toho, aby popadla dítě a utíkala do bezpečí, rozhodne se kleknout do písku a opravovat zeď hradu, kterou si postavila a kterou jí narušila předchozí běžná mořská vlnka. Na jejím hradu jí záleží víc než na obří vlně. Tím dítětem na pláži jsme my.
Je už pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Musíme tuto novou inteligenci zkrátka přijmout a zapojit ji do budování rovnováhy našeho světa. Pokud její moc ponecháme pouze v rukou sociopatů za oceánem, spolehlivě nás zahubí. A přesně o tom je tento text.
Trh, který nás nezachrání
Západní demokratická společnost zdegenerovala pohodlnou iluzí, že volný trh vždycky všechno vyřeší. Nevyřeší. Mnozí dnešní politici a ekonomové připomínají generály minulé války, když donekonečna papouškují uklidňující mantru: „Je to přece úplně stejné jako při průmyslové revoluci. Lidé zkrátka jen musí najít nové kvalifikovanější profese.“
Jenže v tomto novém tržním prostředí nebudeme se stroji soutěžit o fyzickou sílu, ale o tu kognitivní. A na každé myslitelné „nově kvalifikované“ pozici jim bude okamžitě konkurovat umělá inteligence a roboti, kteří už v Číně, jak vidíme, jsou zručnější než většina lidí.
Vyvstává brutální otázka: Co budeme dělat s nadbytečnými miliardami lidí, které systém s „novými mimozemšťany“ již nepotřebuje a nemá pro ně žádné úkoly, za které by si mohli směnit svou obživu?
AI pracuje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, nedělá chyby, nezakládá odbory a nebere výplatu. Tohle je soupeř, kterého v produktivitě neporazí ani nikdy nespící Karel Havlíček, i kdyby do sebe narval tolik pervitinu jako legendární finský voják Aimo Koivunen během války s Rusy.
Těm, kteří hystericky křičí o ochraně hranic a děsí se, že jim nějaký uprchlík z druhého konce světa vezme jejich práci nebo sociální dávky, naprosto uniká realita. Ten nejdestruktivnější migrant jménem umělá inteligence už hranice dávno překročil: sedí v jejich vlastních telefonech a počítačích.
A tak zatímco zfanatizované masy staví mentální i fyzické ploty a volí populisty, technologičtí giganti jim přímo do ekonomik a firem nasazují nespočetné digitální pracovníky: nepotřebují víza, nepotřebují jíst, nestávkují a neberou plat.
A ten nejkrutější paradox? Ti, kteří se nejvíc bojí o své jistoty, tento totální digitální převrat svou naprostou ignorancí a volbou diletantů umožňují a prosazují jeho maximální bezohlednost.
Jsme v bodě zlomu. Nové modely AI už nepotřebují lidské vedení. Samy se učí, píší statisíce řádků kódu, samy ho testují a vylepšují. Nejdříve padnou profese závislé na obrazovkách, a jakmile se ještě nepatrně vylepší humanoidní i průmysloví roboti, zmizí i zbytek.
Vyvstává tak brutální otázka: Co budeme dělat s nadbytečnými miliardami lidí, které systém s „novými mimozemšťany“ již nepotřebuje a nemá pro ně žádné úkoly, za které by si mohli směnit svou obživu?
Pokud si chceme jako civilizace zachovat alespoň elementární stabilitu a nesklouznout do neřízené krvavé anarchie odhozených bytostí, musíme urychleně vymyslet a zavést zatím nepředstavitelnou společenskou změnu. Největší úkol v dějinách se ale nepodaří přes noc a je zcela tristní, jak se tváříme, že nás žádný takový úkol nečeká.
V této nové realitě je naprosto nepřijatelné a systémově neudržitelné, aby úzká skupina lidí díky své ekonomické síle tuto AI ovládala a povýšila se nad zbytek lidstva. Pokud absolutně nepřepíšeme pravidla toho, jak naše společnost a distribuce bohatství funguje, tyto elity budou mít dříve či později jasnou tendenci nepotřebný a drahý zbytek populace jednoduše odepsat.
Stojíme před nejvyšším úkolem v dějinách – musíme od základů předělat náš sociální a finanční systém dřív, než nás ten současný pohřbí.
Politická paralýza a hybridní destrukce
K řešení této historické výzvy bychom potřebovali ty nejmoudřejší mozky, jaké kdy lidstvo mělo. Místo toho čelíme masám, jejichž vnímání reality bylo zničeno hybridními operacemi.
Algoritmy za poslední dekády zformovaly armády zmanipulovaných lidí, kteří už vůbec nechápou, jak dnešní svět funguje, a ve volbách odevzdávají moc autoritářům.
Tlak AI exponenciálně zesílí všechny současné krize. Sociální dopady budou nedozírné, protože AI nenahrazuje jen jednu specifickou dovednost, jak to dělaly stroje v minulosti. Jde o plošnou náhradu veškeré kognitivní práce.
Základní příjem musí být samozřejmě z něčeho udržitelného a naopak ziskového financován. Potřebujeme proto okamžitě nastavit tvrdé mechanismy pro zdanění umělé inteligence, která ekonomické zisky přebere.
Jedinou šancí, jak vytvořit nárazník před okamžitým kolapsem a krvavými revolucemi či anarchií, je zavedení nepodmíněného základního příjmu pro všechny, jejichž místa budou vymazána. Bez něj se systém nevyhnutelně zhroutí.
Někoho možná naplní škodolibou radostí, když uvidí, jak je elitní právník s dřívější hodinovou sazbou čtyři tisíce korun náhle ponížen do obrovské armády zbytečných. Bude sedět ve svém luxusním bytě na Praze 1 a přemýšlet, jak si na balkoně vypěstovat zeleninu nebo kam ze svých tenčících se úspor nainstalovat solární panely.
Jenže každý takto zdecimovaný člověk, který ztratí smysl života a společenský status, se stává naším kolektivním problémem. Ustát tak radikální proměnu vlastní identity bude pro většinu populace bez pomoci a zastřešující struktury pomoci neřešitelným úkolem.
Základní příjem musí být samozřejmě z něčeho udržitelného a naopak ziskového financován. Potřebujeme proto okamžitě nastavit tvrdé mechanismy pro zdanění umělé inteligence, která ekonomické zisky přebere. Je naprosto nepřijatelné, aby nadnárodní giganti sídlící v USA plošně vysávali a likvidovali naše pracovní místa, a přitom zde neodváděli adekvátní daně za své „digitální zaměstnance“, kteří ty naše lidské právě nahradili.
Tento krok ale bezpochyby narazí na brutální geopolitickou realitu a ohýbání pravidel právě těmi nejmocnějšími. Okamžitě vzniknou technologické a daňové ráje, které se zdanění AI budou tvrdě bránit. Území, která výkon AI nezdaní, totiž získají obrovskou konkurenční výhodu, vykoupenou naprostou bezohledností k lidským životům.
Sjednotit v této věci demokratický svět s režimy jako Čína bude patrně nemožné. Pokud nedojde ke globální shodě – a ono k ní patrně nedojde –, budeme muset vytvořit pevné ekonomické ostrovy západní civilizace.
Znamená to radikálně se odstřihnout od zbytku světa a uvalit neprostupnou blokádu na dovoz extrémně levného zboží a služeb z těchto nezdaněných digitálně robotických zón, ve kterých na lidských životech nezáleží a nikdo se potřebami lidí nezabývá.
Je ovšem fatální otázkou, zda voliči Západu samého, který má už nyní ve svém čele asociální a bezohledné sociopaty, vůbec dokáží pochopit, o co se nyní hraje. Zda si uvědomíme, jak nutné je se Trumpů a dalších oligarchů a jejich nekontrolované moci zbavit, dříve než nás definitivně degradují na méněcennou lidskou entitu.
Nové kastování lidstva
I když se nám ale podaří tento chráněný ekonomický ostrov udržet a základní příjem profinancovat, vyvstává další existenční otázka: čím tento příjem podmínit, aby společnost neztratila smysl existence a neupadla do sebedestrukčních modelů a totální letargie?
Jednou z mála smysluplných cest je přesměrování této obrovské, náhle uvolněné lidské síly do nápravy toho, co by nás během několika dekád zničilo i bez AI – do nápravy historických ekologických externalit.
Musíme si totiž nalít čistého vína: nepodmíněný základní příjem nebude znamenat luxus pro všechny. Bude to skutečně, minimálně na počátku, jen nepodmíněné minimum nutné k přežití – střecha nad hlavou, energie a základní kalorie.
Obnova zničených ekosystémů, ekologická proměna planety tak, aby zůstala zachována i dalším generacím, a budování udržitelné lokální infrastruktury je reálná, hmatatelná práce na celé další dekády, která může být i zdrojem osobního štěstí, protože to je nějak tajemně svázáno s kolektivně prospěšným chováním, proto by tato práce neměla být přenechána strojům.
Zároveň si totiž musíme i naplno přiznat, že jsme dlouhodobě rezignovali na naši mentální evoluci. Tu musíme nyní urychleně dohnat, jinak nás nové technologie mentálně rozdrtí.
Bude naprosto nezbytné zajistit lidem na této těžké cestě masivní psychologickou pomoc, protože náš dosavadní mentální úpadek si vybere krutou daň.
Po generace jsme byli vychováváni v nebezpečné iluzi, že naše spokojenost a štěstí se odvíjejí výhradně od výše majetku a finančního statusu. Nyní se musíme naučit, že můžeme prožívat hluboké a spokojené životy i v radikálně „nuznějších“ a skromnějších podmínkách. Životy, ve kterých se zbavíme nesmyslného konzumu a kde přestaneme drtit planetární ekologické limity i náš vlastní sociální systém.
Jakmile práce ztratí svůj dosavadní význam a zavládne (v tom lepším případě) éra základního příjmu, čeká nás obrovská sociální proměna. Pokud si ale jako civilizace dokážeme ponechat alespoň základní svobodu jednotlivce, může se nalézt i překvapivě funkční trvale udržitelné řešení.
Společnost se nevyhnutelně rozštěpí do dvou hlavních proudů a několika nových, jasně oddělených „kast“, přičemž pohyb mezi nimi nebude ničím omezován, což se dá naopak předpokládat v totalitních AI robotických společnostech.
Musíme si totiž nalít čistého vína: nepodmíněný základní příjem nebude znamenat luxus pro všechny. Bude to skutečně, minimálně na počátku, jen nepodmíněné minimum nutné k přežití – střecha nad hlavou, energie a základní kalorie.
Pokud někdo bude chtít od života víc hmotných statků, bude muset vyvinout úsilí. Společnost se tak rozdělí na ty, kteří se se základem smíří, a na ty, kteří potáhnou systém dál a budou za to logicky a spravedlivě odměňováni nesrovnatelně vyšším standardem.
Pandořina skříňka otevřena
Dosavadní text je jistě pro mnohé šílený sci-fi výlet, který na většinu mozků může působit jako utopistické šílenství. Řeč ale není o žádné vzdálené budoucnosti. Lidé, kteří stojí přímo u zdroje vývoje AI, nás varují, že tato fáze AI, vyžadující výše popsané kroky, je velmi blízko. Sami jsou z ní buď naprosto pohlceni, nebo k smrti zděšeni.
Toto pro mnohé nereálné sci-fi bylo sepsáno proto, abychom si naplno uvědomili ten propastný rozdíl: jak moc se to, co řeší současná politická scéna, liší od toho, co by měla řešit doopravdy a jak šílení jsme, pokud k tomuto úkolu delegujeme právě tyhle lidi.
Možná nám nakonec nezbude nic jiného než naši kolektivní organizaci v nějaké fázi přenechat samotné umělé inteligenci. Ta jako jediná totiž brzy dokáže zastřešit a uřídit globální společenské systémy bez lidských emocí, chyb, sobeckých zájmů a všeprostupující korupce.
Je absurdní předpokládat, že člověk, který s mocí internetu ovládl současnou politickou scénu jen proto, aby nebyl vydán ke stíhání a zajistil dotace pro svůj holding, začne náhle řídit tu největší civilizační změnu v historii. Je vlastně absurdní to po něm jako volič vůbec chtít. Nedokázal by to, ani kdyby stokrát chtěl.
Nejde jen o to, že stěží ovládá počítač, ale jeho psychika je zkrátka zaměřena úplně jinak a k řešení jakýchkoliv kolektivních otázek je naprosto nekompetentní. Skutečná skepse vás přepadne ve chvíli, kdy si uvědomíte, že vývoj je tak rychlý, že ty nejdrsnější změny ve struktuře naší společnosti by měly být uskutečněny ještě v tomto a nejpozději příštím volebním období.
Ano, v té samé době, kdy se k moci derou obskurní hajlující idioti, pornoherci a pár zkrachovalých byznysmenů, kteří na svém vlastním příkladu opakovaně ukázali, že jejich jedinou reálnou cestou k ziskům je se přisát na státní penězovody.
Je tedy mnohem pravděpodobnější, že v přicházejícím chaosu nás tato protofašistická chunta digitálních totalitářů bude dál zcela ignorovat. Bude se jen zmateně snažit najít způsoby, jak si přihrát ještě víc moci a peněz na úkor stále více upadajícího zbytku společnosti. Tato nyní nově ustanovená sekta beztrestných elit, povýšená nad běžné občany, se totiž nezmění.
Těmto elitám ale brzy dojde, že pro udržení své dominance v narůstajícím chaosu a rebelii musí dříve či později přejít k násilnějším řešením. Děsivé na tom všem je, že než si ti ještě hybridně neproměnění myslící lidé situaci plně uvědomili, stali se již společenskou menšinou.
A tak tyto existenční změny musí menšina prosadit i pro ty, kteří už byli algoritmy proměněni natolik, že budou tím hlasem ve volbách (nebo i fyzicky), co bude bojovat proti ní – na straně sociopatů, tech-oligarchie a totalitních států.
V historii se něco takového možná ještě nikdy nepodařilo, ale nezbývá nic jiného, než to zkusit. Napříč celou západní civilizací, každý svým vlastním střípkem.
Pandořina skříňka byla stvořením AI otevřena. Možná nám nakonec nezbude nic jiného než naši kolektivní organizaci v nějaké fázi přenechat samotné umělé inteligenci. Ta jako jediná totiž brzy dokáže zastřešit a uřídit globální společenské systémy bez lidských emocí, chyb, sobeckých zájmů a všeprostupující korupce.
Když se dnes plní náměstí na podporu těch ještě zbývajících prodemokratických politiků, jako je například prezident, neděje se tak jen kvůli nějakým marginálním současným politickým sporům.
Lidmi je podvědomě cítěno a prožíváno, že jde i o obranu a prosazování světa, ve kterém má lidský život ještě vůbec nějakou hodnotu a není jen zbytečnou položkou či loutkou ve hře sociopatických, sobeckých a manipulujících elit.
Poznámka autora: Tato esej zčásti vychází z tohoto virálního textu, z tezí prof. Juvala Harariho a dalších podkladů.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
21 komentářů
Tak vzhledem k faktu, že se dnešní člověk nachází či přímo balancuje na hraně digitálního bezvědomí a destilace lásky už není co replikovat, ani hrát hru na masové štěstí opičího snění. To skončilo, a s nástupem kybernetického programování davů už globální mocenské vrstvy nemají ani potřebu takto učinkovat v těchto hrách.Nevyhnutelně je zastoupí umělá superinteligence.
Tedy, děkuji, jako hluboký problém popsáno velice dobře.
Jen co se týče toho řešení, to hapruje.
Protože to řešení – přeměny společnosti to zase takový problém není. To řešení už právě používá, zejména EU pro pokrývání enormních nákladů zelené transformace (Green Dealu), že totiž určenou non ekologickou produkci, zatěžuje abnormálně vysokými poplatky.
A zase jak vidno – žádné „společensky destruktivní “ procesy se tím přímo nekonají, majitelé a manažeři těch firem, se nebouří proti režimu, ale potichu ty vysoké poplatky, poplatky platí tak podobně. Ale že je (a pochopitelně započítají do cen té své produkce, takže to stejně platí občané. Ale ani ti lidé se -přímo- nebouří, a potichu platí a platí, do jisté míry to funguje.
Takže – a vlastně stejný způsob by se dal použít v případě produkce řízené AI – stát (režim) nařídí vysoké odvody na produkci řízenou AI – a z těch potom bude financovat osobní spotřebu (potřebné výdaje) nepracujíc, nezaměstnaných občanů. (kterých bude většina)..
Jenže a bohužel, dá se čekat, že ti producenti si i ty poplatky započítají do cen své produkce občanům, atd, tím se zvednou náklady těch občanů , které by jim měl hradit stát..?
Jako teorie to zní dobře – jenomže ta zásadní otázka je, jestli ten systém dokáže z těch odvodů financovat
– jak ty životní náklady většiny svých nepracujících občanů
– tak ale i ty enormní náklady zelené transformace jako takové
– popřípadě i další nyní svoje rostoucí náklady na obranu, nejen vnější, ale i interní í)..
A že jestli to stačit nebude, tak potom ale vypuknou skutečně, ale skutečně velké společenské potíže. A pak to asi nebudou ti zmínění „..digitální totalitáři“, ale naopak „zelení politici“ v čele těch „supr eko demo režimů“, kdož budou muset tu státem financovanou spotřebu svých občanů drasticky omezovat…
Pozor, ty firmy ovšem ušetří mnohem více na mzdách zaměstnanců, které propustí a to napříč celého výrobního řetězce. V podstatě by bez těch daní byly náklady produkce hraničně blížící se nule, při 100% automatizaci. Zkuste se nad tím zamyslet, vše od těžby a výroby energie bude nakonec fungovat bez nákladů i ti roboti se budou vyrábět a opravovat sami.
Pochybuji, že v případě produkce jsou ty náklady hlavně a jenom v platech zaměstnanců.
Tam je to – a právě dnešní vysoké automatizaci úplně obráceně. Drahá je ta samotná automatická linka. drahé jsou suroviny, drahé jsou energie. Ale je fakt, že ty dělníky, co tam kdysi stáli u soustruhů, fakt nepotřebují.
Popřípadě – dejme tomu, dneska takové nákladní auto. Řekněme že místo řidiče bude robot, ale i tak samotná ta výroba (včetně materiálu) toho auta něco stojí, plus taky dost spotřebuje na palivu. A i kdyby přišel ten krásný čas, a „a veškerá doprava byla jen na baterky“, tak kupodivu i elektrárna něco stojí, i kdyby tam pobíhali roboti.
Tudíž zase nepředpokládám – a že pokud by zůstala produkce (se vším všudy) privátní (komerční) tak potom budou celkové náklady (bez zaměstnanců) nulové.
To by se „sakra“ mohlo stát, až v případě, který jsem se ani neodvážil výše popsat, totiž komunismu.
Stát bude vlastnit – nejen veškeré výrobní prostředky- ale taky veškeré zdroje (suroviny v zemi) včetně podniků provádějících jejich těžbu, stavební podniky, dopravu, veškeré obchody, služby a tyto státní podniky – pak si tedy dovedu představit – že si veškeré tyto -státní podniky budou ty své výstupy – a v rámci celého řetězce předávat bezplatně, až ke koncovému uživateli.
Přičemž – no řekněme, že by ty AI podniky ani nemusel stát -konfiskovat- privátním majitelům, ale mohl by si je postavit sám. Dneska by tu šanci i měl. Jenže a bohužel, jak jsme se asi shodli, v celém tom řetězci. A na to by asi neměl.
Zase vlhké petříčkovy dojmy.
Popisované změny nejspíše přijdou, ale pravděpodobně ne tak rychle a ne s takovým šokovým dopadem, jak naznačujete.
Ve vaší rovnici podle mě chybí jedna zásadní proměnná: energie. Masivní rozšíření AI i robotiky naráží na energetické limity a ani fúzní projekty typu ITER → DEMO nebudou k dispozici dříve, než za mnoho let. To podle mě zpomalí tempo změn a dá lidem i institucím více času se přizpůsobit.
Řešení je jednoduché. Zdanit globálně fungující firmy natolik, aby majitelé neměli prostředky na vývoj a výrobu zneuzotelné AI. Třeba 90%. K čemu jsou jednomu člověku biliony dolarů?! Jsme ve třetím tisíciletí a ne ve středověku. Ikdyž to tak opět vůbec nevypadá!
Mimozemšťani nejsou náš problém.
Dnes světoví výrobci dávají do vývoje umělé inteligence a robotů biliony dolarů, protože tuší, že není daleko doba, kdy na světě bude více robotů než lidí. Bude třeba vytvořit nové zákony a etická pravidla, kam až smí zajít vývoj umělé inteligence a nastavit pravidla soužití humanoidů a lidí. Ve chvíli, kdy pokrok ve vědě dodá robotům s AI neuronovou síť schopnou promyšleného uvažování, už bude pozdě zastavit souboj robotů a lidí o nadvládu na naší planetě.
Bohuslave máte pravdu s těmi novými zákony, ale peníze to zhatí. Ty zhatí vše a že to tady dopadne možná jako v Terminátorovi je reálné.
Podle mě bude hlavním problémem dát lidem nějaký nový konstruktivní smysl života. Pro drtivou většinu lidí nebude možné stoupat po kariérním žebříčku a výrazně hromadit peníze nebo majetek, co tedy budou vlastně dělat? Co jim řeknou učitelé ve škole, jak je budou motivovat k tomu, aby se chtěli vůbec něco učit? A co další generace, jakou budou mít motivaci něco dělat, když uvidí své rodiče, jak vůbec nic nedělají?
Další věcí je fakt, že nepodmíněný příjem může stačit například osobě žijící v paneláku nebo malé garsonce, ale už nebude stačit osobě žijící na statku na vesnici. Náklady na vytápění nebo opravy se mohou mnohonásobně lišit, jenže efektivita takového života bude brzo vyhodnocena jako velmi nízká. Tím chci říct, že nic nedělající člověk žijící na vesnici je dražší, než nic nedělající člověk žijící v paneláku ve městě. Takže co s tím? Přestěhujeme postupně všechny lidi do paneláků a srovnáme vesnice se zemí?
Promiňte, ale nemyslím si, že by většině lidí stačila jako životní cíl například vidina revitalizovaného dolu, tak že by každé ráno povinně naklusali s lopatami a krumpáči a jali se tam někde zahlazovat stopy po těžbě a sázet stromky. Také si nemyslím, že by řešením byl návrat k nějaké formě náboženství – tedy pokud nedojde k návratu Krista, Buddhy nebo uctívání AI jako spasitele. Odpovědí nebude ani kult zdravé výživy nebo krásného – v posilovně vypěstovaného těla. Ale nebude jí ani cestovatel – tramp putující kamsi do divočiny, živící se kořínky a sirovými rybami.
Zcela reálnou se mi zdá možnost velmi krátkých válek nebo spíše častých povstání, kdy se nějaká část společnosti bude něčeho domáhat. Třeba více jídla, vyššího nepodmíněného přijmu nebo snížení ceny Netflixu. Ty budou ale vždy rychle potlačeny.
Dříve či později určitě nastane situace, kdy se hordy nevzdělaných lidí budou cítit unudění k smrti a budou ochotní udělat doslova cokoliv pro trochu zábavy nebo adrenalinu. Dost možná tu a tam v ulicích uvidíme masové orgie nebo ozbrojené bandy nahánějící nevěřící, homosexuály nebo vybírající výpalné (nepodmíněný příjem) od náhodných kolemjdoucích.
Osobně doufám, že novým cílem lidstva se stane kolonizace vesmíru. Jedině tam totiž bude možné objevit něco nového a žít si podle svého.
No máte pravdu. Protože, ony už se ty pokusy s nepodmíněnými příjmy na Západě dělaj´. Prostě se vybere nějaká malá kontrolní skupina lidí, a té se vyplácí. A ty výsledky jsou opravdu špatné.
Je to přechod k pasivitě, „dostávám peníze za nic, tudíž nemusím nic dělat.
Jistě že to pokryje jen ty základní potřebné životní náklady-což právě tem městský způsob života. Sedět u bedny, nebo dneska u počítače/smartphonu.. Jo jasně, sem tam nějaké to zpestření, které jistě stát a korporace zařídí – řekněme něco jako Running Man, ne??
Řešení je jediné – a desítky let „na spadnutí“ – ustoupit z jediného možného a správného společenského paradigmatu (otrokářského kapitalismu) a mýtu tzv. soukromého vlastnictví, nejlépe doživotně a dědičně – např. planetární, nikoliv soukromé (zdroje strategických komodit… ad.), klasické tendence členit společnost na „vyvolené“ (elitariát) a „desoldáty“ (proletariát), v rámci řízené privatizace monetizovaného bohatství planety za pomoci „transakční ekonomie – povinných odvodů do společných „fondů“ – správní rozpočty – a jejich extrémní, nespravedlivě diferencované čerpání, záměrně bi- a multi- polarizovanou, rozdělenou a znesvářenou, agresívně nepřátelskou společností, komunitou, obcí, pracovními kolektivy a dokonce rodinami – zákon ekonomické džungle, kdy silnější a bohatější – nastavením parametrů systému – „pojídají“ slabší a chudší ve zrychlující se rotaci spirály nesmyslného (transakčně nutného – rozvírající se nůžky a přesun aktiv a kapitálu, od milionů populace dole – k desítkám populace nahoře) zdražování všeho – výrobků i služeb a hromadně a organizovaně, oficiálně vyhlašovanými tzv. krizemi, inflací, apod.
a pro zasmání?
Chtělo by to i sladit hodnotové škály na obou stranách, kdy jsou postaveny inverzně proti sobě – elitariát má na vrchu peníze (majetek) a pokračuje sestupně, zdraví, končí životem … a proletariát má opačně, vzestupně – zdraví, život, majetek (peníze)…
To jsou základní motivy pro pokračování života obou skupin – není složité odpovědět si na otázku, kdo je „dárce“, např. i všemi hodnotou ceněné demokracie?!!!, a kdo je parazit a „veze se“ – doslova za peníze druhých.
Neměl bys soudruhu tak chlastat.
ŘEŠENÍ JE TŘEBA NA GLOBÁLNÍ ÚROVNI
Tohle prostě jenom ČR nevyřeší, ano ve fatálním důsledku zanike až 90 % pracovních pozic, což může znamenat KONEC KAPITALISMU. Robotifikace s AI pak dodělá zbytek.
MOŽNÁ ŘEŠENÍ
zdanit práci AI, podle spotřeby energie(drsné emisní povolenk)
zdanit práci strojů a robotů jako lidskou práci.
Z toho by se finacoval sociální systém.
nejjednodušší transformace bude taková, že koho zaměstnavatel nahradí pomocí AI nebo robota, ten bude nadále dostávat od zaměstnavatele stejný plat, jen přestane fyzicky chodit do práce …
Ano
Bohužel asi máte pravdu a popsal jste co si také myslím, úplně jak to říkám já, byť jsem při případné diskuzi označován za panikáře a nihilistu .
Hlavně ten argument, že to nabídne zase nové pracovní uplatnění je úplně mimo! Ćlověk přece už nebude konkurence schopný v ničem, ani fyzicky, ani duševně.
A jako vždycky nevidíme opravdová nebezpečí.
Dobrý den, pane Gottingere, naprosto vám rozumím, to označování za panikáře důvěrně znám. To, co píšete, se naplno ukázalo v diskusích na Seznamu. Úplně nejčastější výtkou tam byl právě argument, že ‚elity nebudou chtít lidi zničit, protože je přece potřebují jako kupce svých výrobků‘.
Z celé té debaty bylo naprosto evidentní, jak moc si ještě nedokážeme představit, jak radikálně jiný ten nastupující svět bude. Pořád do něj projektujeme naše staré ekonomické vzorce a zažité představy. Je to vlastně takový obranný mechanismus – chlácholíme sami sebe, že se trh zase nějak srovná a že tak zle nebude, že nás někdo bude potřebovat i tak. Jenže jakmile padne základní předpoklad, že člověk je potřeba k tvorbě hodnot, a začne být entitou zbytečně spotřebovávající omezené zdroje, tyhle staré poučky zkrátka přestanou platit.
Srozumitelně a na malé ploše popsaný problém, zatím jsem nic tak jasného a sevřeného, (tématem ubývající nekvalifikované práce a nepodmíněného příjmu se zabývám cca patnáct let), nečetl.
Vlastně je až směšné, jak málo se o této změně paradigmatu mluví. Možná ho většinová společnost vytěsňuje jako myšlenky na smrt…
Dovolil bych si polemizovat s premisou, že za to, že tato revoluce přichází, může jakási „hrstka mocných“.
Dle mého názoru je hybatelem tvořivost, poznání a pokrok… a nedá se to zastavit…
Pokud bychom chtěli uvažovat o tom, že by bylo žádoucí stav věcí nějak zakonzervovat, či zmanipulovat, museli bychom přijmout myšlenku, že středověká církev a inkvizice byly vlastně bohulibé organizace…
Jediné, co můžeme dělat, je mluvit o tom, psát o tom, dostat problém do každodenní veřejné debaty, do politiky, do parlamentu.
Jedině tak se dá apokalyptická předtucha a trajektorie přeprogramovat a zvrátit…
Díky moc za váš komentář, máte pravdu – jde nepochybně o pokrok a ten se zastavit nedá. Tento pokrok s sebou ale nese obrovské externalitní náklady. Je to vlastně naprostá obdoba využívání fosilních paliv, kde do finální ceny nikdo nepromítá skutečné náklady na „uvedení světa a přírody do stavu před vznikem výrobku či služby.“
AI je dalším takovým faktorem. Osobně se domnívám, že jedinou nadějí lidstva je komplexní systém spravovaný samotnou umělou inteligencí, který bude průběžně vyčíslovat a vybírat celkovou „externalitní daň“. Ta by v případě AI pokrývala i ono obrovské rozšíření sociálních nákladů. Kdysi jsem o podobném mechanismu psal čistě jako o nástroji k řešení klimatické krize s tím, že by do systému mohly být zahrnuty i další sféry. Neuběhlo ani pár let a je jasné, že bez toho to zkrátka nepůjde. Bohužel jsem realista a domnívám se, že je to momentálně politicky neprosaditelné, ale napsat se to musí. 🙂
Že by ochrana přírody, či práv zvířat bylo něco prosaditelného to taktéž ještě v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století příliš nevypadalo.
Dnes je to jedno z nediskutovanějších témat.
Tak doufejme…
Otázka nezní kdo za to může a co můžeme očekávat, apod.
Je třeba si hned na začátku ujasnit svůj postoj s UI, svůj vztah – jsou tři možnosti – rovno _cenný… a rovno _právný, submisivní a pasívní a dominantní, aktivní.
Nelze přece od lidstva a autorů UI – očekávat očekávání?!? 🙂 co se asi stane?!!, ve smyslu snah jedné narativní větve UI alarmistů („rozděl a panikuj!) 🙂 – o krvavé světovládě UI.
Ani uvažování na základě pasívního, myšlenkového předjímání anebo dokonce spíše prediktivně chybného, negativistického, apokalyptického a destruujícího konání – nás, jako lidstvo, nikdy a zcela nezbaví absolutní a všeobecné zodpovědnosti „člověka“ – za jakýkoliv myslitelný vývojový směr UI – a jeho výsledky.
UI nikdy nemůže plně překonat geniálně dokonalé dílo ve všech směrech – člověka samého, jeho božský potenciál v každém z nás – pohříchu minimálně kultivovaného i využívanéh… (jedna z možných cest, co s „nudou“ – volným časem „nezaměstnaných?!!) a schopnost opravdové kreativity – nikoliv průsečík a kompilace vloženého, a nezměrné improvizace.
Nikdy nebude schopná opravdové komunitní socializace, nikdy nebude trpět vrtošivými rozmary – které se po správném vyhodnocení, mohou stát inspirací a hybným momentem pro „cosi nepředstavitelného“ – scifi, nikdy nebude selektovat na základě emocí (libost a nelibost) – a z toho vycházející „životní“ rozhodnutí člověka. Nikdy nebude disponovat adekvátní soustavou a spojením endokrinní soustavy, mozku a těla – ani jeho dostatečně napodobeným ekvivalentem.
UI má možná „inteligenci“, IQ, ale nikdy nebude mít emoce, EQ – alespoň zcela určitě – nic podobného, čím disponuje každý člověk.
Je jenom na nás – lidech, každém z nás, zda UI (umná inteligence) bude s úspěchem domestikovaná divoká šelma a stane se z ní parťák do práce a výborný kamarád pro chvíle odpočinku (i špatně vycvičený pes dokáže zabít nejenom svého „pána“ – je to ještě pán?!!) – anebo se stane nejen symbolem, ale i vykonavatelem další éry poroby, otroctví a strachu většiny civilizace Homo sapiens sapiens (digitální kapitalismus dozoru – Shoshan Zuboff, militarizace a policejní milice, válka strojů – kdy sice na zranění nezemře jediný člověk, ale díky finančním nákladům na ní – zemře o hladu, bídě a v nemocích – většina civilizace… až na ty správné vyvalence… eee, opravuji, vyvolence…)
Trochu humoru na závěr – abychom nekončili zachmuřeně, tváří v tvář – UI 🙂