Čeští mediální experti a lektoři hledají cestu k mediální výchově napříč generacemi. „Když žáci umí poznat, že s nimi nehraje férovou hru influencer na sociálních sítích, dá se to pak přeneseně aplikovat i na další formáty mediálních sdělení,“ vysvětluje lektor mediálního vzdělávání Tomáš Titěra. U žáků naráží na neznalost standardních médií, u učitelů a seniorů zase na pocit, že se ztrácejí v nových technologiích. Čím dál větší roli hrají v mediální výchově kromě škol i veřejné knihovny.

„Když žákům přinesu papírové noviny, část z nich je drží v ruce poprvé v životě. S učiteli a seniory si zase pouštíme videa z TikToku,“ popisuje Tomáš Titěra, učitel na Základní škole Praha-Kunratice a lektor mediálního vzdělávání, jak se snaží ukazovat rozdílné přístupy generací ke konzumaci mediálního obsahu.

„V obou situacích je to pro ně nepochopitelné. Zároveň jde o výzvu probádat, jaké to má přínosy a rizika,“ dodává. Titěra lektoruje žáky základních škol, učitele, knihovníky i seniory. Jak sám říká, jeho cílová skupina je „věkově mezi deseti a sto lety“. 

U učitelů a seniorů vnímá pocit, že jim ujíždí vlak co se týče porozumění novým technologiím. Na přednášky k němu chodí hlavně lidé, kteří se buď v této oblasti chtějí zdokonalit a dozvědět se víc informací, nebo naopak mají z rychlého technologického pokroku strach.

Středoškoláci přestávají věřit médiím

Pro mladou generaci naopak principy fungování nových médií nejsou ničím překvapivým. „V digitálním prostoru se odehrává velká část jejich komunikace. Je pro ně zajímavé reflektovat, jaký má na ně osobně užívání technologií dopad a kde jim hrozí různá bezpečnostní rizika,“ říká Titěra.

To jsou podle něj zároveň i témata zajímavá pro učitele a prarodiče, kteří děti chtějí před těmito riziky chránit. Z letošního výzkumu vzdělávacího programu Jeden svět na školách vyplývá, že vyučující vnímají jako nejdůležitější témata bezpečnost na internetu, kritické zhodnocení mediálního obsahu a obranu proti mediálním manipulacím a propagandě. 

„Zatímco pro učitele na základních školách je nejdůležitější téma bezpečnost na internetu, u středoškolských učitelů je to právě kritické zhodnocení mediálního obsahu a obrana proti manipulacím a propagandě,“ vysvětluje ředitel programu Karel Strachota.

Většina vyučujících se podle něj posilování mediální gramotnosti žáků věnuje na základě osobní motivace. Chtějí posilovat kritické myšlení žáků a jejich odolnost vůči manipulacím. 

„Zároveň se domnívají, že stát takové vzdělávání nepodporuje. A souvisejícím problémem je nedostatek prostoru pro výuku daných témat. Vyučující musí probrat velké množství látky a na průřezová témata, jako je mediální vzdělávání, nezbývá tolik času,“ říká Strachota.

Mediální vzdělávání je přitom podle něj potřebné už kvůli poklesu důvěry středoškoláků v média. Ubývá také mladých lidí, kteří považují nezávislá média za důležitá pro demokracii. 

Ze zmíněného průzkumu mediální gramotnosti středoškoláků ale vyplývá i skepse k sociálním sítím, konkrétně, že žáci „jsou přesvědčeni o manipulativnosti sociálních sítí a více vnímají ohrožení demokracie nepravdivými zprávami“. 

„Podle naprosté většiny z nich by se měly nepravdivé zprávy mazat nebo označovat. Velmi kriticky tedy posuzují prostředí, ve kterém tráví tolik času a ze kterého čerpají většinu informací,“ popisuje Strachota.

Když influencer nehraje fér

Úroveň mediální gramotnosti v Česku se napříč věkovými skupinami příliš neliší, větší rozdíly lze podle průzkumu STEM pozorovat „mezi muži a ženami, pracujícími a nepracujícími seniory nebo mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním a bez maturity“. 

U skupiny nad padesát let klesá především technická stránka mediální gramotnosti, tedy schopnost držet krok s technologickými novinkami. Každá generace ale má svá témata a potřeby v oblasti mediální gramotnosti.

Tomáš Titěra se například s žáky druhého stupně základní školy soustředí hlavně na rozpoznávání znaků nedůvěryhodného obsahu na internetu obecně. „Když pak žáci umí poznat, že s nimi nehraje férovou hru influencer na sociálních sítích, dá se to pak přeneseně aplikovat i na další formáty mediálních sdělení,“ vysvětluje.

Tito žáci podle Titěry často nemají zažitou představu, jak by měla vypadat standardní žurnalistika, a chybí jim mnohdy dostatečný kulturně-společenský kontext pro rozklíčování některých manipulací o politických tématech. 

Karel Strachota z Jednoho světa na školách dodává, že zvláště na středních odborných školách a učilištích a v socio-ekonomicky slabších oblastech jsou tato témata mnohdy vnímaná kontroverzně, jak ze strany žáků, kolegů, tak zejména rodičů. 

„Může pak docházet k nepříjemným situacím, kdy si rodiče, případně i kolegové stěžují na obsah výuky. Může také panovat obava z nepříjemné diskuse s žáky, kteří uvěří některým dezinformacím,“ popisuje.

Politika je ale naopak jedno z hlavních témat, vedle internetových podvodů, která zajímají dospělé účastníky mediálně vzdělávacích aktivit. „U komplexních témat převládá pocit, že se pravdy v dnešní informačně přehlcené době stejně nelze dobrat a že ‚kdo ví, jak to celé vlastně je‘,“ říká Titěra. 

V těchto situacích proto s účastníky seminářů nezkouší „hledat pravdu“, ale spíš společně pátrat, jestli autoři mediálních sdělení náhodou nemanipulují: „To nemáme rádi nikdo a pro účastníky je to mnohem snáze uchopitelnější.“

Za základ úspěchu při mediální výchově napříč generacemi považuje respekt k různým životním zkušenostem a způsobům používání médií. Různé životní příběhy ovlivňují důvěru a obezřetnost lidí, včetně zdrojů informací a způsobů, jakým je přijímají.

Knihovny jako prostor pro všechny

Důležitou roli v oblasti mediálního vzdělávání vedle školských zařízení čím dál častěji hrají knihovny. Hustá síť českých veřejných knihoven umožňuje budování regionálních center mediálního vzdělávání jak pro děti, tak dospělé. 

Mediálně vzdělávací aktivity, včetně těch zmíněných od Jednoho světa na školách nebo Tomáše Titěry, proto také více míří na knihovníky, jako na možné ambasadory mediální výchovy v Česku.

„Jde o vzdělané lidi, kteří jsou srdcaři a chtějí svou práci dělat dobře a pro lidi. Řada z nich má chuť se vzdělávat, jsou zvědaví, zvídaví, umějí pracovat s informacemi. A mají chuť se o ně podělit s ostatními. Navíc díky kontaktu s literaturou, knihami mají v krvi zasazování informací do kontextu a příběhů,“ popisuje novinářka Tereza Lišková, koordinátorka programu mediálního vzdělávání Nadace OSF, který se právě na knihovny zaměřuje.

Knihovny jsou podle ní vhodným místem pro takové aktivity, protože jsou ze své definice otevřené všem a stojí na demokratických principech, které mají upevňovat. „Zároveň usilují o to, aby byly skutečně otevřené všem a nevylučovaly ze svého programu a prostoru lidi z rozmanitých oblastí názorového spektra,“ říká Lišková.

Projekt Propasti a mosty mezi generacemi podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.