Rok před volbami do Evropského parlamentu začal v Praze fungovat zpravodajský web navazující na kdysi široce sdílenou platformu Voice of Europe. Ta do roku 2020 šířila obsah blízký populistickým a krajně pravicovým stranám v Evropě, než musela skončit kvůli finančním problémům. Za jejím letošním pražským restartem je formálně polský vlastník, jinak je pozadí webu neprůhledné. Obsah však znovu jednoznačně konvenuje krajní pravici.

Adresa společnosti Voice of Europe v domě poblíž pražského Václavského náměstí překvapivě není jen virtuálním sídlem. Po zazvonění u kanceláře s logem firmy se dveře otevírají a mladá žena po krátkém dialogu v angličtině přivolává na pomoc kolegu: „Serjožo!“ volá rusky dozadu do útrob kanceláře.

Po chvilce se objevuje třicátník, který se představuje jako Serhiy. Dotazům reportéra HlídacíPes.org ohledně fungování webu, na jehož existenci jako první upozornil Deník N, se přímo nebrání, nabízí však pozdější osobní schůzku anebo odpovědi e-mailem. Ještě tentýž den skutečně dorazí zpět poměrně obsáhlá reakce.

Polská stopa

„Cílem Voice of Europe je přinášet necenzurované informace širokému publiku. Bohužel mediální trh nabral v posledních letech takovou podobu, že zbylo velmi málo zdrojů jako jsme my,“ stojí ve vyjádření podepsaném jen „redakce Voice of Europe“.

Po prosbě o přesnější údaje k citaci přichází mírná korekce: „Citovat můžete majitele, Jacka January Jakubczyka“.

Polský občan tohoto jména je v českém obchodním rejstříku veden jako vlastník firmy Voice of Europe od letošního března. V polském rejstříku žádný záznam nemá.

Jeho adresa z českého rejstříku odkazuje na nové bytovky na kraji Varšavy. Jak HlídacíPes.org ověřil přímo na místě, přístup k bytům vede přes uzamčenou části areálu. Ve veřejných prostorách domu s uvedenou adresou není po panu Jakubczykovi ani stopy.

Totéž platí i o další adrese v pražských Letňanech, kde společnost Voice of Europe podle rejstříku sídlila do srpna.

Kdo tedy za webem přesně stojí nebo kdo vytváří jeho obsah, zůstává nejasné. „Náš tým ještě není zcela zformován. Momentálně je celkem malý, mezinárodní, skládá se z Evropanů, Severoameričanů, Jihoameričanů a Izraelců,“ stojí v e-mailu zaslaném z redakční adresy.

Nejasná byla i vlastnická struktura původního projektu Voice of Europe, který skončil v létě roce 2020, údajně kvůli „cenzuře od Googlu, Facebooku a Twitteru“:

„Naše schopnost monetizovat obsah, kterou výrazně omezily už ekonomické dopady pandemie, nyní skončila úplně, když nás zablokovaly inzertní platformy,“ loučil se tehdy Voice of Europe s čtenáři v redakčním oznámení na webu.

Migrace, Soros, AfD

V roce 2018 týdeník De Groene Amsterdammer vystopoval nizozemské investory, kteří za původním webem Voice of Europe měli stát a označovali ho jako svůj byznysový projekt.

Jeho měsíční návštěvnost tehdy přesahovala 200 tisíc návštěv a například jeho facebookové příspěvky měly stovky až tisíce interakcí.

Současný stejnojmenný web se sídlem v Praze sice na Facebooku i Twitteru může těžit z původní mnohasettisícové fanouškovské komunity, lajky se však u jednotlivých příspěvků zatím počítají jen v jednotkách.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Obsah nicméně v lecčems zůstal podobný. Dnes stejně jako před rokem 2020 lze najít mezi texty Voice of Europe výrazný podíl článků upozorňujících na negativní důsledky migrace v západní Evropě či nápadně časté citace názorů evropských politiků z takzvaných vlasteneckých hnutí či krajní pravice.

Nechybí ani řada zmínek o pověstném úhlavním nepříteli Viktora Orbána a jemu podobných lídrů, miliardáři Georgi Sorosovi.

V sekci rozhovory jsou k vidění exkluzivní interview se špičkami kandidátky Alternativy pro Německo do Evropského parlamentu Maximilianem Krahem a Petrem Bystroněm, nebo některými z tváří krajní pravice zemí Beneluxu Filipem Dewinterem a Thierry Baudetem.

Proč Praha? Levnější nájem

„Nepodporujeme nikoho. Snažíme se předávat našemu publiku zprávy, které by se normálně nedozvědělo z tradičních médií. Necílíme na žádnou konkrétní zemi. Jsme panevropské médium,“ tvrdí redakce, která o sobě však, jak už bylo řečeno, neuvádí žádné detaily.

Financování projektu považuje za „obchodní tajemství“, obecně se prý projekt má uživit prodejem reklamy díky vysoké návštěvnosti. „Plnou kapacitu dosáhneme za několik měsíců,“ uvádí společnost.

Prahu si jako sídlo vybrala údajně ze dvou důvodů: „Je tu výrazně nižší nájem než v Německu a logisticky je to mnohem pohodlnější než v Polsku,“ stojí ve vyjádření pro HlídacíPes.org.

Mezi články o událostech z celého světa na Voice of Europe je také nápadný akcent na dění v Česku. Server už publikoval vlastní videorozhovory s exprezidentem Václavem Klausem, expremiérem Jiřím Paroubkem či exministrem zahraničí Cyrilem Svobodou a organizátorem protivládních demonstrací Jindřichem Rajchlem.

Tomu si také podle textového přepisu rozhovoru přímo během interview zástupci Voice of Europe postěžovali, že po reportáži z Rajchlovy poslední demonstrace po nich česká média „začala jít“. Rajchl v rozhovoru souhlasil, že „česká média jsou hrozná“.

Mediální síť proti mainstreamu

Faktem je, že příliš profesionálně zatím novinářská či spíše editoriální práce Voice of Europe nevypadá. V textových přepisech některých rozhovorů, například s Václavem Klausem či Cyrilem Svobodou, jsou chyby, způsobené zřejmě automatickým převodem zvuku do textu.

V článku shrnujícím výsledky slovenských parlamentních voleb bylo zase chybně uvedeno, že na třetím místě klíčovém pro zformování budoucí koalice skončilo hnutí Sme rodina. To se přitom ani nedostalo do parlamentu.

Zdroje informací na webu Voice of Europe jsou směsicí přebírání zpráv mainstreamových médií či renomovaných tiskových agentur a zároveň kopírování textů z různých zahraničních alternativních médií – často rovněž s nejasnou vlastnickou i organizační strukturou.

Příkladem je web Unser Mitteleuropa, s uváděnou redakční adresou v polském Krakově, z nějž Voice of Europe v posledních měsících mnohokrát citoval.

Když se pozadí Unser Mitteleuropa loni podrobně věnoval německý investigativní novinářský tým Correctiv.org, došel k závěru, že kolem zmíněného webu existuje síť 25 dalších webových stránek, které navzájem publikují, překládají a sdílejí své texty a tím zvyšují jejich celoevropský dosah.

Kromě konzervativních webů jde i o některé stránky prokazatelně blízké krajní pravici, například web německého magazínu Compact.

Pro Unser Mitteleuropa je podle Correctiv.org typické například šíření manipulativních nebo nepravdivých tvrzení o očkování proti covidu, či očerňování již zmíněného miliardáře Sorose.

České zprávy v orbánovském kabátu

Podobně to funguje u maďarského webu Remix News. Také z něj Voice of Europe dosud převzal řadu článků. Jak před třemi lety popsal HlídacíPes.org, Remix často recykluje i články českých mainstreamových médií, dá jim lehce „orbánovský“ stylistický kabát a pošle je v angličtině dál – a tím znovu mnohonásobně zvýší jejich celosvětový dosah.

Zákulisí Remixu v roce 2020 mapoval maďarský investigativní projekt Átlátszó. Web je podle něj částečně placen nadací Batthyány Lajos Alapítvány blízkou Orbánově vládě, jež také nadaci finančně podporuje. V pozadí portálu stojí také různí poradci z prostředí americké Republikánské strany.

Dalším příkladem často citovaného zdroje na webu Voice of Europe je server Deutschland Kurier blízký německé opoziční AfD, straně monitorované kontrarozvědkou kvůli extremistickým tendencím.

Z výše uvedeného je zřejmé, že cílovou skupinou Voice of Europe jsou právě voliči a sympatizanti takzvaných vlasteneckých, někdy však i částečně extremistických stran. Ty se za osm měsíců budou pokoušet společně uspět ve volbách do Evropského parlamentu a podobná celoevropská mediální kanonáda jim může pomoci mobilizovat příznivce.

Nepřímo to připouštějí i anonymní zástupci Voice of Europe: „Etablovaná média ve valné většině případů podporují status quo, s nímž je stále víc a víc Evropanů nespokojeno,“ popisují svou motivaci. V blízké době by podle nich na webu měla přibýt i česká jazyková mutace.