Foter.com, zdroj

Mediální gramotnost seniorů. Hlavně pomalu a neříkat hned, že doteď všechno dělali špatně

Napsal/a Tomáš Pika 2. března 2019

Mediální vzdělávání dnes v Česku míří hlavně na mladé, ještě snazším terčem manipulací a dezinformací jsou ale senioři. Odborníci upozorňují, že se starší generací je potřeba o médiích či sociálních sítích mluvit úplně jinak než s teenagery. Změnit návyky seniorů, jak se chovat k informacím, trvá déle. A základem úspěchu je pomoc jejich vlastní rodiny.

Podle průzkumu, který provedla v létě 2018 agentura STEM/MARK ve spolupráci s Českou televizí, jsme na tom v Česku s mediální gramotností špatně. Sekundární analýza pak ukázala, že ještě hůře než průměr jsou na tom lidé nad 50 let a senioři.

Podle této studie je zcela mediálně negramotná čtvrtina Čechů. V této skupině jsou ti, kdo dosáhli v rámci výzkumu méně než 30 bodů ze 100.

Kdybychom se zaměřili na specifický aspekt rozeznávání falešných zpráv od těch reálných, dostáváme se na číslo ještě nižší – konkrétně na 23 %. To je reálný počet respondentů, kteří byli schopní falešnou zprávu identifikovat.

Přehnané představy o tom, co víme

U lidí nad 50 let se jedná dokonce pouze o 17 % – tedy přibližně o každého sedmého respondenta.

Srovnání průměrné mediální gramotnosti dospělé populace se třemi věkovými kategoriemi nad 50 let v jednotlivých zkoumaných oblastech. Zdroj: Výzkumná zpráva agentury STEM/MARK

Lidé nemají ani tak problém s technickými dovednostmi. Ovládání nových technologií zvládá drtivá většina z nich. Problém nastává při orientaci v mediálních strukturách – tedy v tom, komu jednotlivá média patří – a při identifikaci jejich komunikačních záměrů a znalosti mediálních formátů. Zde bývají lidé velmi často ztraceni. Přitom se však jedná o oblasti, které jsou pro mediálně gramotného člověka klíčové.

Průzkum také potvrzuje platnost takzvaného Dunning-Krugerova efektu. Ten říká, že lidé o sobě mají zpravidla dvojnásobně lepší představu, než jaká je jejich reálná naměřená hodnota.

Právě mylná představa o vlastní orientaci v médiích může být jedním z důvodů, proč lidé podléhají falešným zprávám, nerozumějí médiím a zároveň nevyhledávají pomoc v oblastech mediálního vzdělávání.

Limity mediálního vzdělávání seniorů

V oblasti mediálního vzdělávání seniorů je situace vážnější než u mladých lidí. Ti mají mediální vzdělávaní (aspoň formálně) ve školních osnovách. U seniorů musí rozhodnutí navštěvovat kurzy, které jim v této oblasti mohou pomoci, vycházet z jejich vlastního zájmu a aktivity.

„Narážíme zde na limity, že když senior není v nějaké institucionální péči – jako je třeba domov důchodců – kde se mu přímo nabízí nějaká aktivita, tak spoustu z nich jednoduše nejde podchytit, protože nemají příliš velký zájem se podobných akcí účastnit,“ potvrzuje problém Miroslav Libicher z Univerzity Palackého v Olomouci, který se zabývá problematikou falešných zpráv a hoaxů na akademické úrovni.

Organizací, které se věnují vzdělávání seniorů, je však podle mediálního analytika Josefa Šlerky dostatek. „Jezdí dokonce i po republice, tedy tendence ke zlepšení zde je. Teď záleží pouze na tom, aby se vše dostalo do hlubšího provozu,“ říká Šlerka

Kamil Kopecký z Univerzity Palackého v Olomouci a ředitel projektu E-bezpečí však poukazuje na skutečnost, že se zpravidla jedná o kurzy, zaměřené spíše na počítačovou gramotnost – tedy zvládání technických dovedností – než na dezinformace a rozvíjení schopnosti kritického myšlení.

Nemůžete říct: všechno děláte špatně

Jiří Hrabě z organizace Elpida, která se věnuje mediálnímu vzdělávání seniorů již více než rok, pokládá za nejdůležitější budování důvěry – zejména pak v regionech.

„Osvědčují se například dlouhodobější kurzy složené z více částí. Nejde jen o to někam dorazit, vysypat na místní něco o dezinformacích a fake news, říct jim, ať si informace ověřují, a zase zmizet. Vnímání obsahu je totiž většinou na úrovni potvrzování vlastního postoje a vy jednoduše nemůžete říct, že doteď jste všechno četli úplně blbě, chodíte na dezinformační servery a vůbec děláte všechno špatně,“ říká Hrabě a dodává, že je podstatné kritické myšlení – tedy aby si lidé na manipulace přišli sami.


MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?


Proto organizace Elpida vytvořila souhrn vodítek, podle kterých by měl každý být schopný poznat, zda s danou zprávou či zdrojem informací není něco v nepořádku.

Problém mediálního vzdělávání seniorů spočívá také v tom, že dosud nikdo přesně neví, jak jej uchopit. Stále totiž v této oblasti neexistuje jednotná metodika.

V zásadě si ji každý vzdělávací projekt či organizace stanovuje sám a upravuje na základě svých zkušeností. To ostatně potvrzuje také Zdeněk Svoboda z organizace Lepší senior, který za svou činnost dostal i ocenění Senior roku Charty 77.

Metodická koncepce pěti klíčových otázek (a doplňujících podotázek) rozvíjí schopnost nahlížet na mediální sdělení kriticky. Je možné ji využít jak na textové, tak i na audiovizuální sdělení. Zdroj: Jeden svět na školách

Podle Svobody však problém rozhodně nespočívá v tom, že by senioři neměli zájem o kvalitní informace. „Často jsou pouze „ve vleku“ prostředí jejich sociální bubliny – například televize Barrandov, okruh přátel, kteří je aktivně zásobují maily atp. – ze které se obtížně dostávají,“ vysvětluje.

Právě proto by se podle analytika Josefa Šlerky mělo mediální vzdělávání seniorů provádět ve spojení s odborníky věnujícími se andragogice – tedy vzdělávání dospělých lidí. „Myslím si, že v Česku máme spoustu odborníků na vzdělávání seniorů a bylo by tedy asi nejvhodnější s nimi v tomto ohledu spolupracovat,“ říká Šlerka.

Chybí české ověřovací aplikace

Česko má také dluh v oblasti aplikací, které by mohly ověřování informací a obecně práci s nimi výrazně ulehčit. Jak Svoboda, tak i Šlerka se shodují na tom, že dosud neexistuje žádná českojazyčná aplikace či program sloužící k tomuto účelu.

I přesto je možné naučit seniory ověřovat například obrázky, a to skrze aplikaci TinEye, nebo skrze Google Images. Obojí je poměrně intuitivní. Zpětné dohledávání obrázků – zjištění kdy a případně v jakém kontextu byl daný obrázek poprvé použitý – přitom může být poměrně důležité.

„Myslím si, že když se seniorům skutečně ukáže, jak to provést – přičemž to není těžké – tak to může mnohému pomoci. I když člověk neumí jazyky, může se podívat, v jaké době byl daný obrázek poprvé použitý, a může tak usoudit, jestli se neváže k jiné události, než je prezentováno,“ vysvětluje svůj pohled na věc Miroslav Libicher z Univerzity Palackého.

Podle odborníků sice senioři méně využívají sociální sítě, ale podle výzkumu projektu E-bezpečí s názvem Starci na netu má svůj facebookový profil téměř každý druhý senior. Ještě více pak užívají aplikaci WhatsApp, kterou podle studie využívá okolo 61 % respondentů nad 65 let.

I když existují výjimky – ve většině případů, kdy už na sociálních sítích senioři participují, ne zcela jasně rozumí tomu, jak na těchto komunikačních platformách vystupovat.

„Nejsou úplně zrozeni do toho komunikačního kódu. Chvíli jim trvá, než proniknou do užívání emotikonů, do toho, že ta sdělení musejí být zpravidla kratší, a tak podobně,“ shrnuje Jiří Šlerka.

Achillova pata: sociální sítě

Miroslav Libicher navíc upozorňuje na nepochopení mechanismu Facebooku u seniorů, zejména užívání Messengeru.

„Když už si chtějí něco napsat – byť může jít jen o internetový small-talk – použijí email, protože je to něco jednoduchého, čemu rozumí a co umějí ovládat,“ vysvětluje Libicher.

Odborníci se tedy shodují na tom, že „sociální sítí seniorů“ je stále ještě e-mail. To potvrzuje také Kamil Kopecký z projektu E-bezpečí: „Senioři používají e-mail tak, jako my používáme sociální sítě. E-mail je pro většinu seniorů obdobou našeho Facebooku – tedy základní prostředek pro komunikaci se světem.“

Podle zmíněné studie „Starci na netu“, jejímž je Kamil Kopecký spoluautorem, užívá e-mail pravidelně 97 % uživatelů internetu nad 65 let.

Senioři dle studie v největším množství posílají e-maily varující před nebezpečím. I přesto nejsou primárně šiřiteli těchto druhů e-mailu, ještě více rozposílají vtipné e-maily či e-maily s radami, tipy a chytrými doporučeními. Zdroj: studie Starci na netu

Studie rovněž dokládá, že jsou to právě senioři, kteří jsou velkými šiřiteli spamu – tedy jakési nevyžádané pošty. Kopecký vysvětluje, že tato skutečnost začíná být patrná přibližně od věku 55 let, kdy se dle studie znásobuje objem rozšiřovaného spamu.

„Ve chvíli, když už se dostáváme k hranici 60 let, a teď hovořím o těch skutečně aktivních uživatelích e-mailu, objem spamu vzrůstá na čtyř- až šestinásobek oproti lidem, kterým je třeba 35 let,“ vysvětluje Kopecký.

Pozor na jehly a éčka!

Z pojmu „spam“ pak Kopecký vyděluje tzv. komerční zprávy, které podle něj představují převážnou část spamu a které si senioři zpravidla v tzv. řetězových zprávách nepřeposílají.

Současně také upozorňuje, že senioři nejsou primárně šiřiteli dezinformací. Je však stejně tak pravdou, že se s hoaxy a dezinformacemi – tedy informacemi, které mají za cíl příjemce mystifikovat – mohou senioři v e-mailech setkat a že se také podílejí na jejich rozšiřování.

Nemusí se nutně jednat o falešné zprávy spojené s politikou. Příkladem může být zpráva typu: „Pozor na injekční stříkačky, zapíchnuté v sedadlech tramvají nebo nově též v tankovacích pistolích.“ Nebo například  hojně rozšiřovaná zpráva před obdobím tzv. migrační krize: „Pozor na éčka v potravinách!“ Nicméně politická témata se v rámci nich také vyskytují.

Kamil Kopecký vysvětluje, že tyto spamové zprávy jsou zpravidla účinné proto, že nesou informace, které seniory zajímají či které je varují před nějakým nebezpečím. Ti pak chtějí tuto zprávu logicky a v dobré víře předat svým známým, aby je před tímto nebezpečím také varovali.

Svou roli sehrává také skutečnost, že spamová zpráva nemusí nutně přijít z neznámého zdroje, který by mohl být zachycený antispamovými filtry. Na jejím rozšiřování se mohou podílet přátelé či známí.

„Nejedná se o to, že by se staří lidé přímo cílili na rozšiřování spamu, nicméně pokud k nim ta spamová zpráva přijde, třeba od jejich přítele či známého, tak ji přepošlou dál. Je totiž zpravidla nezajímá zdroj té informace, ale to, kdo jim tu zprávu poslal,“ popisuje své zkušenosti z poradny Kamil Kopecký.

Nebezpečí jménem „scam“

Kamil Kopecký současně upozorňuje na spamové zprávy, na které senioři z jeho vlastní zkušenosti velmi často reagují. Jsou to e-mailové zprávy typu „scam“.

„Jedná se o e-mail nabízející vám zbohatnutí, přičemž vy musíte do toho něco investovat, jako například bankovní poplatky, letenku apod. Kdysi byly psány lámanou češtinou, tak na ně příliš mnoho lidí nereagovalo, ale dnes, v době zlepšujících se překladačů, vypadají ty zprávy čím dál víc věrohodně,“ vysvětluje riziko Kopecký.

Dodává, že v dnešní době je zde nová vlna tzv. romance, které nabízejí vztah s americkým vojákem či vojačkou, kteří se chtějí natrvalo usadit v Evropě. Samozřejmě se jedná pouze o způsob, jak z adresátů vylákat finanční prostředky.

Problém mediální gramotnosti seniorů tedy zabíhá do mnoha oblastí. Z dosud popsaného lze  pojmenovat několik kategorií, v rámci nichž se senioři s dezinformacemi setkávají.

Jde o kategorii dezinformačních webů jako informační platformy, kterou mohou navštěvovat. Dále sociální sítě jako místo, kde jsou často dezinformace rozšiřovány v nikým nekontrolovaných diskuzích. A nakonec e-mailová komunikace, v rámci které mohou být hoaxy a falešné zprávy šířeny.

Každá z těchto kategorií byla dosud v rozdílné míře vědecky prozkoumána. Nejsnadněji se data sbírají podle Josefa Šlerky ze sociálních sítí, protože k této potřebě zde existují služby jako například Facebook Analytics. Naopak nejméně je prozkoumána oblast emailové komunikace.

„Vidím zde obrovský výzkumný dluh, protože se to poměrně špatně zkoumá. Právě ten e-mail je přitom poměrně klíčový pro pochopení fungování světa seniorů. Je k tomu ovšem velmi málo materiálů,“ vysvětluje problematiku Šlerka s tím, že by případné zkoumání bylo velmi finančně, ale i časově náročné, přičemž by stejně nebylo možné původní zdroj dezinformace kolující e-mailem vysledovat.

Starý známý Aeronet

Kategorie dezinformačních webů je do značné míry prozkoumána. Zde je důležité zejména seniory seznámit se skutečností, že existují zdroje informací, které jsou věrohodné, a jiné naopak nevěrohodné, a jaký je mezi nimi rozdíl.

Pro tyto potřeby již vzniklo několik seznamů dezinformačních webů – seznam Ministerstva vnitra a seznam think-tanku Evropské hodnoty a další – které se pravidelně aktualizují. Seznam samotný ale probém neřeší.

Daleko důležitější je se seniory v této oblasti pracovat, bavit se s nimi a srozumitelně vysvětlovat, proč jsou konkrétní dezinformační weby pokládány za nedůvěryhodné zdroje informací.

Server Aeronet.cz: jedním ze znaků dezinformačního webu může být naprosto nenovinářský způsob tvorby článků (viz rozsáhlý „titulek“). Současně je možné pozorovat množství reklamy a platební portál PayPal, skrze který vybírá zřizovatel webu (vystupující anonymně jako „Vedoucí Kolotoče“ – což je dalším vodítkem) 1290 euro – v přepočtu k cca 33 000 Kč měsíčně.

„Zde je třeba vysvětlit, v čem je konkrétní zdroj důvěryhodný – má za sebou určitou tradici, dochází zde ke konkrétním redakčním postupům, autor je dohledatelný a žalovatelný v případě, že text porušuje zákon, a tak podobně,“ uvádí Libicher.

Josef Šlerka k tomu dodává, že je důležité dohledávat původní zdroj informace. „Člověk, který se tímto tématem dlouhodobě zabývá, ví, že AC24 není důvěryhodný zdroj, protože zde viděl velkou spoustu dezinformací. Je tedy důležité se se seniory setkávat a vysvětlovat, proč je ten zdroj nedůvěryhodný. Dobrým indikátorem může být například způsob rozmístění reklamy – což je vlastně už dost pokročilý způsob, jak o tom přemýšlet. Nejjednodušší je najít si vždy ten původní zdroj,“ předkládá svůj pohled na věc Šlerka.

Pomoci musí rodina

Ačkoliv je téma dezinformací většinově spojováno s konkrétními weby, které šíří dezinformace buď z ideologického, či ryze komerčního důvodu, anebo se sociálními sítěmi, kde lidé nevnímají žádné hranice svého projevu – mnozí senioři těchto informačních či komunikačních platforem vůbec nevyužívají.

Většina z nich – jak už bylo řečeno výše – využívá ke komunikaci s okolním světem elektronickou poštu (e-mail).

Dle studie Starci na netu užívají jako komunikační platformu na internetu senioři nejvíce právě e-mail. Zdroj: Výzkumná zpráva Starci na netu

 

Zde je největším problémem aspekt již zmíněných řetězových zpráv. V jejich rámci se úspěšně šíří mnohé dezinformace či zprávy vytvořené tak, aby vzbudily pocit důvěryhodnosti a přesvědčily – většinou seniora – k tomu, aby poskytl určité osobě například finanční prostředky.

Jak tomuto šíření zabránit? Jedná-li se o běžný spam (například komerčního typu), lze podíl spamu přicházejícího do e-mailové schránky podstatně snížit tzv. antispamovými filtry. Ovšem ani technické řešení nemusí být stoprocentní a je tedy třeba, když už dojde k setkání se s podobným typem zprávy, kriticky posoudit obsah informace, kterou přináší.

Opět zde může sehrát svou důležitou roli mezigenerační výměna. Důležité je vysvětlovat, jak podobné spamové zprávy působí, k jakému účelu byly vytvořeny a proč je důležité je ignorovat, či možná ještě lépe je odstraňovat.

Je možné vysvětlit či přiblížit e-mailovou digitální korespondenci přirovnáním k té papírové: Přece byste neotevřeli dopis, který vám není přímo adresovaný, nebo snad ano? Přece byste neposílali peníze někomu, koho neznáte, nebo ano? Přece byste nevěřili tvrzení někoho, koho jste právě náhodně potkali na ulici, nebo snad ano? Zkrátka je možné vytvořit analogii s reálným světem, které lidé zpravidla velmi dobře porozumí.

To potvrzuje také Josef Šlerka. „Tak, jako neotevřete dveře někomu, koho neznáte, tak také je třeba seniory učit tomu, nedůvěřovat jiným zdrojům než těm, které mají ověřené. A nabídnout jim nějakou help-linku, která jim s tím pomůže. Jedině tak to může fungovat. Tedy základ leží na práci v rodině,“ vysvětluje Šlerka.

Kalouskovo Čapí hnízdo

Když se jedná o nějaké faktické zprávy, funguje zde opět stejný postup jako při běžném ověřování informace.

Má Miroslav Kalousek opravdu své Čapí hnízdo, jak napovídá zpráva, která mi právě přišla do e-mailové schránky? Je třeba si tuto informaci před tím, než ji přepošlu dále, ověřit na jiném zdroji informací.

Pak už jen stačí zadat si slovní spojení „Kalouskovo Čapí hnízdo“ do vyhledávače Google a jako první vyskočí odkaz na článek z důvěryhodného serveru Manipulátoři, který popisuje a vysvětluje tuto zprávu jako hoax.

Řešením je tedy rozlišení relevance zdroje, kvalitní práce s informací, ale i osobní kontakt.

Jak uvádí Kamil Kopecký, v médiích často dochází ke zkratkám, že senioři jsou hloupí. Senioři však nejsou hloupější než ostatní, pouze vyrůstali v jiném prostředí a jsou experty na zcela jiné oblasti, než je právě oblast moderních technologií a mediální gramotnosti. I přesto leží odpovědnost za ověřování informací také na nich.

„Bohužel tady chybí nějaká autorita, která by seniory v této oblasti mediálně vzdělávala nebo šířila osvětu. Tedy je to na samotném seniorovi, aby individuálně každou zprávu posoudil. V tuto chvíli existuje celá řada ověřených serverů, které se zabývají fact-checkingem – například může pomoci server Hoax.cz, který obsahuje databází nejrůznějších typů hoaxů a nepravdivých zpráv, které se internetem šíří,“ říká Kopecký.

Jiří Hrabě z organizace Elpida, která se věnuje mediálnímu vzdělávání seniorů, ale připomíná, že fixace pouze na fake news a hoaxy není při hledání řešení problému ve skutečnosti ideální. Rozesílání řetězových zpráv seniory a vůbec ochota věřit falešným zprávám jsou podle něj totiž symptomem hlubšího problému.

Tím je pocit zmatení a nejistoty, že dnes není možné se dopátrat objektivní verze reality a že o pohled a životní zkušenost seniorů není v tomto světě zájem. Stejnou měrou je problémem rozpad důvěry v tradiční instituce, novináře a média.

„Je třeba vytrvale prosazovat a odhalovat metody kvalitní a zodpovědné práce s informacemi. Spolu s tím je ale stejně tak nezbytný osobní kontakt skrze besedy, semináře či setkání a projevený zájem těch, kteří s informacemi nakládají a měli by veřejnosti poskytovat kvalitní službu ověřování informací. Což jsou mimo jiné právě novináři,“ dodává Hrabě.


Článek vznikl ve spolupráci serveru Houpací Osel s organizací Transitions.

Partnerem rubriky (Ne)bezpečná síť je ISECO.cz

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

4 komentáře

  1. A. Hlaváček napsal:

    No, také jsem se, jako zdatný přes sedmdesátník, účastnil jednoho takového semináře. Jednalo se o několik přednášek radících seniorům jak nepodlehnout nepravdivým zprávám i jak si je ověřit. Přednášející se představil a na otázku koho zastupuje řekl že Evropské hodnoty. Část lidí se zvedla a odešla. Po pár větách řekl že pravdivost zpráv lze snadno ověřit na webech zpravodajství České televize. Zvedl se téměř zbytek lidí a odešli, teda až na tři vytrvalce. Tolik asi k poučování seniorů.

    • petrph napsal:

      Tak to tleskám, nádherný bonmot, doufám že ze skutečné události.
      O to právě jde, že pokud už někdo chce dát tu práci ověřit si (možná) nepravdivou zprávu, tak to nejhorší co může udělat, je podívat se na jiný český mediální web, kde napíší pravý opak. Pak už neví vůbec nic.
      A když už tedy do toho jde, tak to chce umět tak 2-3 světové jazyky, a podivat se do zahraničních zdrojů a hledat tam – ovšem ani tam ne do jednoho, leč povícero,…
      K čemuž tedy připomeňme že se tenhle postup brzo dosti zhorší, až Google, dle rozhodnutí EU přestane ve svých vyhledaných odkazech zobrazovat perex.. /Tedy -pro přesnost – on by měl, dle představ sluníčkářů z EU za zobrazení perexu platit,.. jenže to samozřejmě, ve většině případů nebude a radší ho nezobrazí a čtenář bude těžko poznávat předem o čem ten článek je…
      Hádám že se to právě někomu bude hodit…..

  2. petrph napsal:

    Bohužel, jak už jsem tu i minule psal, všechno je to spíše omyl, nebo spíše účelový humbuk. Protože, když už se vychází z předpokladu že -někteří- staří lidé jsou důvěřivější (a informace si neuvěřují) , tak tohle riziko se týká všeho co dělají, o mnohem víc je okradou třeba prodejní šmejdi, lidi co u nich zazvoněj na dveře, a v podstatě každej kdo na to má žaludek.. (včetně třeba – někdy- vlastních přibuzných. A proč tomu tak je, by měli říct svoje psychologové, a nikoliv politologové, novodobí kádrováci a agenti BIS..
    Prrotože, zatímco v případě těch fake news – jaká je asi tak ohromné nebezpečí, toho, že si přečtou, něco čemu se kdysi říkávalo v novinách kachna?
    Abych provedl přirovnání, je to asi něco podobného, jako kdyby se mělo riziko toho že malé děti způsobí požár, mělo řešit přednáškami na téma o kolik jsou ruské zápalky v tomto nebezpečnější než ty americké a jak je od sebe rozeznat :))))))))

  3. Milada. L napsal:

    Díky za to, že ještě mohu svobodně k volbám. Babča 76 let.
    Díky takovým článkům jako je tento jsem ve střehu.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama