V samém závěru druhé světové války se v malé moravské vsi Javoříčko odehrál jeden z nejbrutálnějších masakrů na civilním obyvatelstvu. Komando SS zastřelilo všechny muže starší 15 let, obec vypálili. Co všechno předcházelo „moravským Lidicím“?

Konec druhé světové války na území Protektorátu Čechy a Morava znamenal nejen vítězství nad nacistickým režimem, ale byl provázen i krvavými událostmi, které zasáhly mnoho nevinných lidí.

Jedním z nejtragičtějších okamžiků byl masakr v Javoříčku, malé osadě ležící na rozhraní Litovelska a Konicka v okrese Olomouc. Odehrál se 5. května 1945. Hlavním důvodem masakru byla pomsta za podporu partyzánského odboje. Neštěstí zasáhlo místní obyvatele, kteří se tím dostali do konfliktu mezi nacisty a partyzány.

Javoříčko za myslivnou směrem k Březině a Veselíčku před vypálením. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Partyzáni vyžadovali alkohol

V posledních měsících války se oblast kolem Javoříčka stala pro partyzánský odboj důležitým pásmem. Partyzánské skupiny, které zde působily, se soustředily na boj proti německé okupaci a ničení strategických cílů.

Jednou z nejaktivnějších a nejznámějších skupin zde byla sovětská partyzánská skupina Jermak, kterou vysadili u Račic na Vyškovsku v říjnu roku 1944. Část této skupiny, nazývaná Jermak–Fursenko, jejíž jádro tvořili Andrej Jegorovič Fursenko, Grigorij Semjonovič Litviško a ošetřovatelka Naděžda Vasiljevna Ivanovová, se koncem prosince přesunula do oblasti Konice. Tento oddíl měl několik základen a jednou z nich se v únoru 1945 stalo také Javoříčko.

Kontakt místních obyvatel s partyzány nebyl vždy idylický. S blížícím se koncem války partyzáni začali polevovat v opatrnosti. „Chodili na zábavy s děvčaty a od místních často vyžadovali kořalku, což se obyvatelům obce už přestávalo líbit,“ vzpomínal pro Paměť národa Alois Bílek, který pocházel z nedaleké vsi Stará Roveň a znal tyto události z vyprávění rodiny.

Javoříčko po vypálení. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Masakru předcházela šestinásobná vražda

Jednou z partyzánských základen byla i javoříčská hájenka, kde v noci z 9. na 10. dubna došlo k šestinásobné vraždě. Opilý partyzán Grigorij Semjonovič Litviško zastřelil manželku hajného Hildu Victorovou, její dvě děti Hannelore a Manfreda a hájovnu zapálil. Hilda přitom s partyzány spolupracovala, i když její manžel Othmar Victora byl lesním správcem a Oberscharführerem (poručíkem) SS.

Grigorij poté zastřelil i dva Armény, kteří se tu noc k partyzánům přidali, dále Václava Dostála, který se Arménů zastával, a starostu obce Veselíčko Františka Malíka, ten se zase s hasiči podílel na hašení hořící myslivny.

„Malík sténal. Bylo slyšet nějaký řev. Ráno, když se rozednilo, tak byl zakrytý bílou plachtou. Potom kolem deváté hodiny přijeli z gestapa. Prohlíželi si místo a vyslýchali,“ vzpomínal pamětník Jiří Zapletal, který tehdy jako desetiletý celou událost včetně zastřelení starosty pozoroval z vedlejšího domu .

Dodnes není možné přesně zrekonstruovat, co vedlo k vraždám na javoříčské hájence. Ani nelze jednoznačně říct, nakolik důsledkem této tragédie byl v konečném důsledku masakr Javoříčka, nebo zda nacistům posloužila pouze jako záminka.

Horní část Javoříčka po vypálení. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Pamětník Alois Bílek vzpomíná, jak se v této době jeho teta přátelila s Naděždou, ošetřovatelkou partyzánské skupiny.

„Mnoho let po válce mi teta jednou řekla, že v sobě roky drží velké tajemství o Nadi. Naďa se tu noc totiž stavila u paní hajné ve sklepě, kde se nepohodly, tak Naďa vytáhla pistoli, došlo ke rvačce a ta vyústila ve smrt hajné a jejích dětí,“ říká Bílek.

„Než se Naďa s tímto příběhem tetě svěřila, musela jí teta slíbit, že to do své smrti nikdy nikomu neřekne.“

Muže zastřelili a obec vypálili

Statek Jaroslava Dokoupila v Javoříčku, jako jeden z mála přežil a byl přímým svědkem vražd. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Události dostaly spád 4. května, kdy se na hradě Bouzov usídlila část protipartyzánského komanda pod velením kriminálního komisaře Egona Lüdemanna o síle 60 až 80 mužů. Týž den večer se část Lüdemannova komanda vydala na průzkum po okolí Bouzova.

Okolo 22. hodiny se u mostu v Javoříčku jeho průzkumný oddíl střetl s partyzány, při tom ztratil tři muže, dva z nich byli ruští příslušníci SS.

Hned následujícího dne 5. května komando obklíčilo Javoříčko. Na místě zastřelili všech 38 mužů starších patnácti let. Ženy a děti musely ze stájí vyhnat dobytek a opustit obec. Domy ničili pomocí granátů, pancéřových pěstí i zapalovali. Z celkového počtu 34 domů zůstala na svém místě pouze škola, kaplička a jedna stodola, zbytek osady byl srovnán se zemí.

Akce byla mstou za útoky partyzánů na německé jednotky a zapojení lidí do sabotáží v oblasti. Zastřelení muži pak byli pohřbeni 7. května a celá oblast Bouzova byla osvobozena 9. května s příchodem vojáků Rudé armády.

Národní pouť v Javoříčku 23. září 1945, na kterou přišlo asi 25 tisíc lidí. Zdroj: Jiří Zapletal, se souhlasem Paměť národa

Masakr v Javoříčku je mementem poslední barbarské pomsty nacistických okupantů, která dopadla na nevinné místní lidi a navždy zůstane spojena s hrůzami posledních dnů války.

Statek Jaroslava Dokoupila v Javoříčku, jako jeden z mála přežil a byl přímým svědkem vražd. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Autorka Lucie Neubauerová působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.