ZÁPISKY Z ČESKÉHO KARABACHU. Nejbližším velkým městem tady od nás jsou Drážďany. Do krajského města, tedy do Ústí nad Labem, jedu hodinu dvacet a stejně daleko to mám i do druhého nejbližšího krajského města, do jehož samosprávného obvodu (bohužel) naše obec nespadá, tedy do Liberce.

Když si sednu do auta, jsem v Drážďanech za třičtvrtě hodinky, je kde zaparkovat a i ty ceny za hodinu, den i týden parkování jsou celkem snesitelné. Platí se tedy v eurech, ale to už skoro všude, že ano.

Mimochodem, my co bydlíme v trojmezí – tady konkrétně česko-polsko-německém – bychom nějakou jednotnou měnu uvítali; je jedno jakou, ale když už vozím v jedné kapse koruny, ve druhé zloté a ve třetí eura, je to fakt úplně … úplně nekomfortní.

Do Drážďan se jezdí nejen o vánocích. Pražská ulice (Prager Strasse) je plná dychtivých nakupujících, kteří si často v naší mateřštině sdělují, kde co mají, kolik to stojí a jak moc je tam dlouhá fronta.

Kousek dál je slavný Striezelmarkt, nejstarší vánoční trh v Evropě. Tam kromě stovek stánků představuje také cech drážďanských pekařů štol pravidelně její opravdu obrovskou a každý rok o nějaký ten centimetr delší variantu a usmívá se u toho štolová dívka…

Když tu tábořil Putin…

Když ale přejdete Labe po Augustově mostě, minete Augustovu sochu (zlatého jezdce, který, když je sluníčko, opravdu září až oči přecházejí), což byl kurfiřt saský, významný šlechtic, který se postaral o rozvoj nejenom města, ale celého kraje, ale dneska o něj nejde, jste skoro ve čtvrti Neustadt, o kterou dneska jde.

Na konci osmdesátých let, když kousek odsud po Bautzner strasse v jedné vilce tábořil Vladimír Vladimirovič Putin, cpal se východoněmeckými buřtíky a šetřil východoněmecké marky na nejhůř, byla čtvrť Neustadt vybydlená a chystala se její demolice.

Jenomže, jak víme, na podzim roku 1989 byla zbořena berlínská zeď, Německo bylo opět spojeno a vypukla (alespoň na chvíli) opravdu velká, krásná a barevná svoboda a Neustadt obsadili squateři a za těch o trochu víc než třicet let udělali z Neustadtu upravenou, ale pořád barevnou a veselou čtvrť, kam je radost přijít, dát si kafe nebo pivo (třeba Neustadt Hell) a hrát si na mladého umělce.

Žije tady pořád grafitti scéna a už jenom procházka po ulicích a dvorech člověka nakopává a inspiruje k tomu, aby alespoň vytáhl blok a také něco nakreslil.

Hodně populární je tu Mickey Mouse, tedy spíš jeho ušiska. Najdete tu ušatého Hitlera s heslem Alles für Katze! a o kousek dál ušatého Kim Ir Sena. Ta popularita velkých černých uší je už letitá, někdy před třiceti lety tu vznikl letní pouliční festival Bunte Republik Neustadt a na jeho praporu – bývalé vlajce NDR – namísto kružítka a všelijakého vercajku zaujal místo právě Mickey Mouse.

Kde koupit koště

Mimochodem, když jsem se před lety poprvé na Bunte Republik Neustadt vypravil, říkal jsem si, že jedu na normální pouliční festival. Stánek s buřtama a pivem, nějaká kapelka a tak… Tak to ne, v Neustadtu se hraje v každém průjezdu, paří se na každém balkóně, což neznamená, že by tu nebyly velké koncerty hned na několika místech najednou. I různých instalací je tu přehršel a lidí ještě víc. A hlavně všude spousta energie.

Teď před vánocemi jsou tu samozřejmě taky vánoční trhy, ale proti těm dole ve městě, tady jsou pořád takové vesnicko-předměstsko-sousedské. Jako že vánoce budou, jasně, ale nebudeme to úplně hrotit. Milé.

Ale abych nemluvil jenom o tom, že je Neustadt jenom progresivní, zmíním i několik zastávek velice tradičních.

Právě na již zmíněné Bautzner Strasse najdete legendární mlékárnu, nazdobenou jako smetanový dortík, kterou k největšímu rozkvětu přivedl Paul Gustav Leander ve třicátých letech minulého století. Aby přilákal zákazníky, vystavoval v auslágu i živou krávu a i když to zabralo, dneska by vás dovnitř s krávou jistě nepustili.

Hned vedle je prodejna, která se specializuje na hořčice, momentálně je tu k mání (a k ochutnání) sto čtyřicet druhů. Znalci vědí, že nejlepší je Bautzner Senf (když už jsme na té Bautzner Strasse).

A nakonec je tu, hned vedle, ještě jeden krámek. Ten by ocenil třeba starosta jednoho pražského volebního obvodu. Prodávají tu košťata, hodně košťat. Mohl by tu svým oblíbeným politikům vybrat, každému jiný model.

Autor textu, Marek Douša, je publicista a kreslíř. Jeho obrázky znají čtenáři časopisu Reflex nebo magazínu Sorry. Žije ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku, odkud podniká výpady po severních Čechách, převážně za kulturou. Jím spravované weby naseveru.net a vybezek.eu mapují dění ve výběžku, kterému kvůli jeho odlehlosti či zapomenutosti místní občas přezdívají Náhorní Karabach.

Projekt „Příliš vzdálené Česko“ vzniká s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.