Marek Douša: Liberec a Ústí, dvě různé severočeské planety. Proč volí tak odlišně?
ZÁPISKY Z ČESKÉHO KARABACHU. Nečekal jsem tak jasné vítězství v prezidentské volbě, některé zprávy, které v jejím průběhu přicházely, byly znepokojující (volí celý Chanov!), a tak jsem si sumíroval různá hodnocení. Ale všechno je nakonec jinak.
Co se stalo? Dřívější ministr financí, premiér, předseda opozice, poslanec a teď prý možná pouze pan Babiš prohrál volby i v Ústí nad Labem?
To snad není pravda! Hodí mi vidle do zaběhaných stereotypů i Ústí nad Labem?
Je to zlé, ale ne zas tak strašně zlé, protože když se podíváme na výsledky podrobněji, zjistíme, že ve městě Ústí Petr Pavel sice vyhrál o celých devětadevadesát hlasů, co je někde na hranici statistické chyby, a to nějak rozdýcháme, ale třeba v Neštěmicích je poměr hlasů obrácen zrcadlově proti výsledkům celostátním.
Když budeme kontrolovat výsledky menších obcí (třeba té, kde žiju, ach bože!, já), jsme zpátky u hlubokého povzdechu a mudrování nad příčinami stavu těch zatracených a nechtěných Sudet.
Za zmínku stojí, že když na mapách opustíme Ústecký kraj a přesuneme se do kraje Libereckého, kde by teoreticky měly být podobné podmínky, a tedy i podobné výsledky hlasování, tak tomu tak docela, kromě skutečně hraničních a úplně zapomenutých obcí, není.
V Ústeckém kraji by Andrej Babiš celkově zvítězil s téměř desetibodovým náskokem, v Libereckém kraji vítězí Petr Pavel o devatenáct procentních bodů.
Kde je zakopaný pes?
Touto otázkou se před několika lety zabýval politolog z ústecké katedry politologie Filosofické fakulty UJEP Petr Bláha, a i když se současná situace může v drobnostech lišit, možná bude dobré si jeho úvahy připomenout:
Aussig a Reichenberg jsou města v oblasti, které se ne zcela úplně přesně říká Sudety, což poznamenalo jejich vývoj. Mnichovská dohoda na podzim roku 1938 připojila území ke Třetí říši a české obyvatelstvo se muselo stáhnout do vnitrozemí, jakkoliv se zejména v Liberci jednalo o minoritu. Poválečný osud byl na první pohled také stejný, kdy se naopak odsouvalo obyvatelstvo německé a bylo nutné dosídlit území českými obyvateli, takřka za každou cenu. To se nutně projevilo na kompletním zpřetrhání kulturních a historických vazeb, které zde zkrátka absentují. Tak proč jsou obě města úplně jiná?
Ústí nad Labem, krajské město s univerzitou o cca deseti tisících studentů, je ve večerních hodinách městem duchů. Aby ne, když zde absentuje solidní hudební klub a kulturu zde více či méně drží de facto pouze Činoherák, který ale rozhodně nemá potenciál stát se masovou záležitostí. O smutné realitě pak vypovídá i skutečnost, že si univerzita prakticky nechala ukrást Majáles soukromou agenturou, která ze studentské akce udělala továrnu na prachy. Studentský život nula, nula, nic.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
V Ústí se ale nedaří prakticky ničemu, strukturálně postižený kraj je místem, kde budete obtížně hledat sponzory na cokoliv, takže se nemůžeme divit, že zde fotbal i hokej funguje v rámci průměru druhých nejvyšších soutěží, respektive živoří a je závislý na financích od města. Průmysl je zde značně omezený a hlavní devizou je zničená krajina v okolí Mostu. Vědecký park Nupharo v Libouchci měl ambice stát se špičkovým pracovištěm a namísto toho skončil v insolvenci a posledním známým vlastníkem stamilionového objektu je čtyřiašedesátiletý zámečník z Hlučína. To je jen smutná ukázka toho, jak se v Ústí žije a daří.
To Liberec rozhodně nedisponuje zplundrovanou krajinou, spíše naopak. Za rohem jsou Krkonoše, Jizerské hory jsou na dosah. Kulturní život zde rozhodně netrpí nouzí a i ten zmiňovaný sport je zcela jinde. Hokej i fotbal patří k tomu lepšímu v nejvyšších soutěžích, občas i k tomu nejlepšímu. Roku 2009 se zde konalo mistrovství světa v klasickém lyžování, které mělo sice ekonomicky poněkud tragickou dohru, ale konalo se. Je až zarážející, jak rozdílná mohou být dvě města spojená tak výrazně společnou minulostí.
Konec citace.
Stejné, nebo alespoň podobné úvahy, jak vidíme, nejsou nové. Známe stav věcí a vlastně dokážeme dost přesně definovat jeho příčiny. Jenom začít konat a status quo měnit se nám nějak nechce.
Autor textu, Marek Douša, je publicista a kreslíř. Jeho obrázky znají čtenáři časopisu Reflex nebo magazínu Sorry. Žije ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku, odkud podniká výpady po severních Čechách, převážně za kulturou. Jím spravované weby naseveru.net a vybezek.eu mapují dění ve výběžku, kterému kvůli jeho odlehlosti či zapomenutosti místní občas přezdívají Náhorní Karabach.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Fiala do Mojžíře nic nového nepřinesl, přijel dělat kampaň, říká starostka
Mojžíř je pro většinu místních poslední štace, říká organizátor pomoci chudým
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Vidím to trochu jinak: Ústí je daleko víc postiženo restrikcemi Bruselu a zelených (od zavírání dolů a chemiček po pro normálního občana nedostupnou leč vnucovanou elektromobilitu, která pro něj bude znamenat skončit s prací, do níž normálním autem bez problémů dojel, a jít si pro sociální dávky), kterým tato vláda, mírně řečeno, silně fandí. Tudíž se zde protestní hlasy dají očekávat. Stejně tak v jiných oblastech, kde je situace podobná.
Já se naopak kloním k myšlenkám pana Bláhy. Těžko připustit že za problémy kraje stojí elektromobilita a zakazování provozu aut se spalovacím motorem. Občané kraje volili nyní a elektro auta ještě nemají a zrovna v tomto kraji se jich dlouho nedočkáme. Ale chápu, že primární vaší snahou bylo napsat příspěvek proti Bruselu.
Lidi nejsou tak blbí, aby si nespočetli, že když vyhlásila EU oficiálně konec aut na rok 2035 a ještě hodlá různé „zelené“ nesmyslné regulace uplatnit ještě v této dekádě, tak to musejí reflektovat.
A, pochopitelně, není to jediný škodlivý nesmysl, který EU prosadila, prosazuje a chystá se prosadit. I kdyby každý z nich měl zanedbatelný dopad (což není pravda, mnohé mají velmi destruktivní potenciál), tak pořád platí ono „stokrát nic umořilo osla“.
Jen klid, milý Pergille-Šimůnku.
Až nás Veliké Rusko opět osvobodí od Brusele, kapitalismu a demokracie, tak bude zase dobře. Chemičky pojedou jako za starých dobrých časů, vody z jejich provozů tradičně pošleme po Labi na sever.
Vysoké komíny našich hnědouhelných elektráren budou opět nádherně kouřit, nebrzděny zbytečnými a drahými filtry, na vztek zaostalým Němcům a ostatním Evropanům.
Náš lid bude do práce jezdit ranními vlaky, a na dovolenou k Máchovu jezeru novými Moskviči z ČLR.
A to všechno nám zařídí náš Babiš, vždy pomáhající lidem. Už teď se mi derou slzy vděku.
Děláte si legraci, ale přesně takto padla Novobabylónská říše. A některé provincie Byzance vpustily na své území, za jásotu místních obyvatel, Turky, kteří pro ně byli v té době paradoxně přijatelnější než byzantská byrokracie. Na druhém konci světa obyvatelé Mexika vítali Cortéze a jeho vojáky jako záchrance před Aztéky, kteří jim vládli a proti nimž byla nadvláda Španělů daleko snesitelnější.
Předpokládám, že studovaný historik by takových příkladů od „magistry vitae“ našel víc.
Jistěže není možné devastovat prostředí, jak se to dělo za komunistů, ale elektrárny byly už v 90. letech odsířeny (takže konec kyselých dešťů) a chemičky mohou vyrábět spoustu po celém světě prodejného zboží (a uplatnitelného, pochopitelně, i u nás).
Němci, „momentálně zaostalí“ ekologií, bojující proti emisím CO2 vypínáním jaderných elektráren a vypouštějící v rámci „boje proti skleníkovému efektu“ z větrných parků hexafluorid sírový, o mnoho řádů silněji skleníkový než CO2 (a z atmosféry prakticky nemizící) apod. by asi neměli být náš vzor. My jsme to nežrali nacistům, nevidím důvod, proč bychom to měli žrát ekologům.
Jenže v 90. letech tu již (pravda s trochou zjednodušení) nevládli komunisté. A Brusel možná na to odsíření také dal nějaké euro (či frank).
V 90. letech tu už nevládli komunisté a ještě nevládli bruselisté. Proto jsme měli prostředky na racionální zásahy do ekonomiky a reálnou ochranu životního prostředí. Ani jedno z toho pro nás, coby členský stát EU, už neplatí.
Pane Pergille. Postiženost Ústecka je v postiženosti lidí. Postiženost nevzdělaností, sebelítostí a hloupými odsudky (v normálních částech republiky se většina elektromobilitě zatím směje, i když je v tom mrazení, přeci jen to bude nejdřív za 10 let, tak proč s tím bouchat o stůl teď, když ještě nestihla nic ovlivnit). Celkově je tedy rozdíl hlavně v malosti obyvatel, kteří si vždy najdou viníka za svůj neúspěch, stojí s rukou napřaženou a volí voly. A pak se diví. Smutek na mne padá z kraje, kde jsem vyrůstal…
Proti reálným rizikům je třeba bojovat včas, ne až už se s tím nedá nic dělat. Váš přístup připomíná pacienta, který dva roky kálel krev a do nemocnice ho dostaly až metastázy rakoviny střev v mozku.
Ano, některé oblasti našeho pohraničí jsou dost zoufalé. Někde jsou (nebo byly) místně zvláštní školy a těch pár normálních dětí bylo voženo do nějaké spádové obce. Ale to se netýká zrovna těch severních Čech, kde byla vždy potřebná kvalifikovaná pracovní síla.
Do usteckého kraje ještě za Husáke přesídlilo tisíce cigánu ze Slovenska nikdo nic nekontroloval ,takže přicházejí další,tady poroděj a už zustanou ,uřady co to mají kontrolovat rezignovali .V r.2002po povodních z Karlína přišlo na sever stovky lidí -vesměs žijou na dávkách tato migrace se zastavila až u šluknovského výběžku .Liberec a okolí si tam socky nedají chalupáři z P,se starají aby u nich byl pořádek ,Liberecký kraj byl vždy plný turistu z Prahy ,Hradce a žilo to tam ,.V Liberci je více inteligence ,sportovcu,Na kraj Ustecký se kašle od první světový války,jen vyrábět těžit .Za první republiky to vadilo Němcum na který stát kašlal a ze st.rozpočtu šly na Sever drobky na Slovensko o hodně víc ten nepoměr bil do očí a vypadá to jak v Bronxu v sedmdesátkách
Jen upřesnění: Po záboru pohraničí Německem ze Sudet odešlo resp. bylo vyhnáno cca 141 000 Čechů, a zůstalo jich cca 320 000.
Po skončení války Češi postupovali mnohem důsledněji: Německou tzv. menšinu (v pohraničí ovšem VĚTŠINU) jsme odsunuli prakticky celou; buď z naší země, nebo rovnou pod naši zeminu.
Zkouška odsunu po vodě, provedená 31. května 1945 v Ústí nad Labem na mostě Dr. E. Beneše, se příliš nezdařila, vinou nízkého stavu Labe. Odsouvaní pluli líně s proudem, opakovaně se zachytávali na březích, kalili vodu, zapáchali. Strkat je zpět do proudu byla prý práce pro vraha.
Takže tak.
S proříznutým hrdlem se se těžko plave mladým mužům, natož starým babkám.
Ale ne – my Češi nejsme přece hrdlořezové.
My jsme ty zlé Němce a Němky humánně umlátili klacky. Nebo alespoň napůl umlátili, než jsme je poslali do Německa v labském proudu.
A to zlé německé nemluvně, námi humánně odsouvané, prý z Labe vylovil jakýsi Evropan, dokonce ještě živé.
Ach jo.
Část naší rodiny byla z Ústí v roce 1938 také vyhnána. Soužití s Němci se ukázalo jako naprosto nemožné a odsun byl asi jediné reálné řešení. Spoustě Němců zachránil život, protože jinak by se stali buď oběťmi vendety, nebo by se na ně něco našlo a místo vendety by nastoupil řádný soud.
A k těm plovoucím nebožtíkům: Líčili nám jako studentům na soudním, jak nalezli esenbáci nebožtíka v řece, tvořící hranici mezi okresy. A tak ho převezli na druhou stranu. Tamní esenbáci ho následující noc převezli zpět. A ti původní další noc udělali totéž. Opakovali to, dokud držel pohromadě. Průšvih byl, že pak už se při soudní pitvě absolutně nedalo zjistit, zda se utopil, byl hozen do vody mrtvý atd.
Myslím si, že příčin je celá řada. Ústecký kraj byl vždy výrazně orientován na těžký průmysl a těžbu, skladba lidí, kteří jej po válce osídlovali byla tudíž výrazně jiná než na Liberecku. Z Libereckého kraje se trochu vymyká okres Česká Lípa, který se podobá výsledky voleb i celkovou situací podobá spíše Ústecku, ale zase to má svůj důvod – v minulosti zde byla významná těžba uranu. Další důvod bych viděl v odlišném vývoji po revoluci. Liberec se po zániku většiny textilek dokázal přeorientovat na jiná odvětví, dost tomu napomohla i blízkost Mladé Boleslavi, Ústí po útlumu chemiček své nové místo najít nedokázalo. V Liberci je slušná vysoká škola technického směru, což indukuje nabídku slušně placených pracovních míst, na UJEP v Ústí jsou akorát fakulty, jejichž absolventi se uplatní spíše ve státní sféře. Vliv může mít i skutečnost, že Liberec sice byl německý, ovšem doslova přes kopec od něj se i před válkou mluvilo česky (Podještědí, Pojizeří, Český ráj). Poválečné osídlování lidmi z bezprostředního okolí mohlo znamenat, že si ti lidé k novému bydlišti lépe nalezli vztah. Přeci jen je rozdíl, když se odstěhujete do sousedního města, akorát na ten Ještěd koukáte z druhé strany, než když přesídlíte na opačný konec republiky a úplně se změní charakter regionu, kde žijete. Obecně si ale myslím, že se vliv poválečného dosídlení na výsledky voleb přeceňuje. Koneckonců, nejlepšího výsledku dosáhl Andrej Babiš na Karvinsku, což není dosídlená oblast.