ZÁPISKY Z ČESKÉHO KARABACHU. Mohlo by se zdát, že si v jednom kuse stěžuju, nadávám a brblám, jak je to tady u nás na severu republiky strašné a hrozné (a taky že chvílema je!), zároveň je to tu ale krásné, inspirativní a milované. Při jednom nedávném rozhovoru (o cestování) jsem si uvědomil, jak málo opouštím tohle teritorium, zároveň mi došlo proč.

Nedaří se mi odjet, protože mě cestou vždycky něco zastaví. Zajímavý člověk, partička nadšenců, kteří něco kutají, opravují, zachraňují. Výhledy, zapomenutá místa.

Baví mě, že když opustíte profláknuté turistické trasy, najdete pěšiny, které vedou místy tak úžasnými, které pohříchu dostávají ten správný šmak a chuť právě tím, jak jsou zpustlá a zapomenutá.

Karel May a vepřová konzerva

Nejsem v tomhle trochu úchylném poznávání vlasti sám a zdaleka v tom nejsem nejlepší. Honza Civín vydal na sklonku loňského roku knížku Severotoulky, která je průvodcem pro zbloudilé…

Hned na úvod píše: Rádi chodíte po severních Čechách? Největší turistické taháky jste už navštívili, nebo se jim vyhýbáte? Nejvíc vás baví místa, kam „noha bělocha ještě nevkročila“? Každý výšlap berete jako dobrodružnou výpravu, během níž „odstraňujete bílá místa na mapách“? Jste duší spíš Robinson než pan Brouček? Severotoulky jsou v tom případě určeny přesně pro vás. Jde o netradiční tipy na výlety po méně známých koutech Českého Středohoří, Labských pískovců, Džbánu, Ralské pahorkatiny, Kokořínska, Oharské tabule, Krušných a Lužických hor.

Autor má z čeho vybírat. Za prvé je tenhle kraj opravdu velice krásný a interesantní, a to nejen svojí historií (o té byla také kniha Průvodce po zaniklých obcích, osadách a samotách pod Bukovou horou), ale také množstvím přírodních zajímavostí. Jan Civín pro svého neobvyklého průvodce zvolil také intelektuálně dobrodružný klíč.

U každé trasy hledal (a nalezl) literární paralely, které jeho putování dodávají jiný a osvěžující kontext. Objevuje se tu tak samozřejmě Karel May: Inspiraci ke svým indiánkám přitom May našel v Ústí nad Labem. Rozeklaná skaliska teritoria Apačů jsou tak ve skutečnosti Průčelskou roklí, romantická kaskáda na Stříbrném jezeře zase Vaňovským vodopádem. Není se čemu divit: Kraj za Portou Bohemikou opravdu připomíná Ameriku, ovšem nikoliv její západní, ale spíše východní část. Kdyby se Karel May dostal do Spojených států dřív, patrně by zjistil, že severočeská metropole nestojí na úpatí Rocky Mountains, nýbrž pod Appalačskými horami. Erzgebirge totiž mají s pohořím, které se táhne z Alabamy až do Newfoundlandu, ledacos společného: svůj ráz i pohnutou historii.

Jako noc v džungli

Vrcholným kouskem Jana Civína je ale kapitola Cesta kolem Ústeckého kraje za čtrnáct hodin – a to, prosím pěkně, úplně nemilovanou veřejnou dopravou.

Bolavých nohou se tentokrát bát nemusíte. Nebudete výjimečně šlapat, ale putovat veřejnou dopravou. Na dnešních Severotoulkách vás totiž pošlu, podobně jako Jules Verne, na dobrodružnou cestu kolem Ústeckého kraje. Není snad čtrnáctihodinová jízda patnácti různými autobusy a vlaky stejně dobrodružná jako noc strávená v džungli, zimní přechod Antarktidy nebo hloubkový ponor bez kyslíkového přístroje? Celá legrace vás přitom vyjde na pár korun, tedy pokud si pořídíte celodenní jízdenku Dopravy Ústeckého kraje, která pro jednoho stojí 120, pro dva 240 a pro tři až pět dokonce pouhých 360 Kč.

To je výzva! Nic jsem si nevymyslel. Trasu Ústí nad Labem — Děčín — Rumburk — Chřibská — Děčín — Malé Březno — Úštěk — Litoměřice — Lovosice — Louny — Žatec — Podbořany — Kadaň- Prunéřov — Ústí nad Labem lze opravdu absolvovat za 13 hodin a 41 minut, a to každý všední den, minimálně během prázdnin 2022. Buď na sebe jednotlivé spoje přímo navazují, nebo je mezi nimi dostatek času na přestup. Žádné speciální vybavení potřebovat nebudete. Bohatě stačí, když si vezmete dovolenou, svačinu a rodinu, případně pár kamarádů a vyrazíte na nádraží.

Přiznám se, že na tohle cestování jsem ještě odvahu neměl, nicméně na některé trasy už jsem se vydal, alespoň prstem po mapě. Stačí naskenovat si tenhle kód a můžete vyrazit.

Autor textu, Marek Douša, je publicista a kreslíř. Jeho obrázky znají čtenáři časopisu Reflex nebo magazínu Sorry. Žije ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku, odkud podniká výpady po severních Čechách, převážně za kulturou. Jím spravované weby naseveru.net a vybezek.eu mapují dění ve výběžku, kterému kvůli jeho odlehlosti či zapomenutosti místní občas přezdívají Náhorní Karabach.

Projekt „Příliš vzdálené Česko“ vzniká s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.