Mami, já nepojedu. V šestnácti odmítla s rodinou emigrovat kvůli Sovětům. Zůstala v Praze sama
Z Československa po 21. srpnu 1968 odešly do exilu desítky tisíc lidí, mezi nimi i skoro celá rodina Evy Tolkovsky. Ta dnes žije v Izraeli. Na rozdíl od mnoha jiných tam však nepřišla jako do vysněné vlasti, nýbrž shodou okolností a vlastně nadvakrát, oklikou přes Londýn. Odjet z okupovaného Československa totiž původně jako jediná z rodiny odmítla. Její vzpomínky patří do Příběhů 20. století.
„Ten rok je pro mě traumatický, protože byl skutečně krásný a já jsem se z tehdejších prožitků nevyléčila. Nesla jsem si je pořád sebou a měla jsem emigrantské sny,“ vzpomíná Tolkovsky na rok 1968.
„Stále jsem si představovala, jak chodím po Praze, a zkoušela jsem, zda si pamatuju, kam mám odbočit a kterou ulicí se vydat, když se chci dostat na nějaké místo… Přitom jsem vůbec nedoufala, že se do Prahy ještě někdy podívám.“
Občas jsme pustili vodu…
Eva se narodila roku 1952 v Praze pod jménem Kollertová. Vyrůstala v Dejvicích, v české rodině bez vyznání, jako mladší ze dvou dcer. O dětství mluví jako o příjemném čase: chodila do baletu, hrála na klavír, bruslila. Otec Miloš Kollert pracoval jako ředitel české pobočky Air France, na tehdejší komunistické poměry byli Kollertovi zajištění, téměř bohatí.
Eva dokonce občas létala s otcem do Francie a do Alžíru – v republice se zadrátovanými hranicemi šlo o výsadu, kterou si prý jako dítě příliš neuvědomovala. Její rodiče nicméně nebyli horliví komunisté.
Eva říká, že od mala věděla, o čem nesmí mimo domov mluvit, a pamatuje si také, že se určité citlivé věci probíraly v koupelně při puštěné vodě, protože otec byl přesvědčený, že v bytě je odposlech.
Rodiče se rozešli, když ještě Evě nebylo ani deset let. Její matka Věra se krátce poté rozhodla, že i s dcerami konvertuje k židovské víře. V Československu to byl na počátku 60. let značně neobvyklý krok – Evinu matku k němu prý vedly vzpomínky na první lásku – židovského spolužáka, a také skutečnost, že byla otřesená holocaustem a antisemitismem.
HlídacíPes.org chystá další exkluzivní publikaci, po Babišovi a Zemanovi je na řadě
TOMIO OKAMURA – nekorunovaný král českých populistů. Podpořte nás!
Pár měsíců štěstí
Starší sestra Věra přijala konverzi s plnou vážností, Eva byla ještě holčička, kterou judaismus ovlivnil až později:
„Díky sestře, která chodila na židovskou obec, jsem se tehdy seznámila s takovou ´židovskou partou´, s jejími vrstevníky, kteří se snažili obec trochu obrodit, přivést ji k normálnějšímu životu, navázat na to, co bylo české židovství před holocaustem.“
V roce 1968 ukončila Eva základní školu, ale nešla dál studovat. Přátelé kolem židovské obce většinou studovali na Univerzitě Karlově, angažovali se ve studentském hnutí, a mladší Eva se do tehdejšího otevřenějšího dění chtěla zapojit. Vypomáhala při různých akcích jako poslíček, sbírala podpisy pod petice, angažovala se v podpoře Republiky Biafra.
Byla šťastná, sympatizovala s reformními komunisty, těch pár měsíců v do té doby nepoznané svobodě pro ni hodně znamenalo. Sovětská okupace, noc z 20. na 21. srpna 1968, v jistém smyslu ukončila její dospívání:
„Bydleli jsme naproti Ministerstvu obrany a ráno tam stály tanky. Ivani koukali okolo sebe, nevěděli, kde jsou a co se děje, nic nechápali. A lidé honem běželi do samoobsluh, aby nakoupili zásoby.“
Po vpádu armád Varšavské smlouvy začali Evini starší přátelé z „židovské party“ postupně odjíždět na Západ. Pro emigraci se rozhodla i matka, a také sestra Věra s manželem Tomášem Frittou Haasem – utekli do Vídně a později do Izraele.
Sama v Praze
Tehdy šestnáctiletá Eva však odejít odmítla: „Přesvědčila jsem maminku, že zůstanu, protože jsem si říkala, že bych tu emigraci psychicky nezvládla. A taky jsem byla zasnoubená s jedním zahraničním studentem, Afričanem.“
Se snoubencem se Eva nakonec rozešla, našla si zaměstnání ve spořitelně, chodila na večírky, žila – řekněme – bohémským životem. Svoboda v Československu ještě přetrvávala v první polovině roku 1969, Eva se angažovala ve všemožných protestech proti okupaci, postupně jí však docházelo, že situace se bude jen a jen zhoršovat.
Bála se normalizace, bála se, že jako neplnoletá přijde o byt, že začne mít potíže s úřady. Navíc další a další přátelé mizeli v cizině. Když se nakonec v září 1969 začalo proslýchat, že během pár dní zavře normalizační státní aparát hranice, zašla Eva za otcem, s nímž se příliš nestýkala, a uprosila ho, aby jí zařídil let do Londýna.
Eva Tolkovsky (tehdy Kollertová) zůstala v Anglii asi tři měsíce u přátel, a potom pokračovala za rodinou do Izraele:
„Jenomže jsem zjistila, že sestra s manželem, dětmi a matkou žijí v malinkém bytě, kam jsem se prostě nevešla, nebylo možné, abych tam žila s nimi. Vyjednali mi tehdy místo v kibucu, ale v takovém hodně komunistickém, a to pro mě bylo něco strašného. Nebyla jsem komunistka, ale stoupenkyně ´socialismu s lidskou tváří´. Kibucníci mě chtěli učit ruské písně – a já tam vydržela jen asi tři týdny.“
Pěšky do Londýna
Přešla pak do jiného, méně kolektivistického kibucu, ale ani tam se necítila dobře: Neuměla hebrejsky ani pořádně anglicky, lidé se k ní asi vcelku pochopitelně chovali jako k dospívající dívce, ale Eva se už cítila dospělá a nezávislá.
Seznámila se tehdy s Angličanem Davidem, který v kibucu pracoval jako dobrovolník. Domluvili se, že společně odejdou, že se vrátí do Londýna.
Vzali se na Kypru (Eva tak získala britské občanství), odjeli do Atén – a pak následovala dramatická cesta stopem a z velké části pěšky do Británie. Novomanželé neměli peníze, sedmnáctiletá Eva se během putování dostala na pokraj fyzických i psychických sil.
V Londýně se zhroutila, ujali se jí přátelé z pražské „židovské party“, s manželem se rozešla, několik týdnů pak nemluvila a jen se choulila u krbu. Nakonec si ale našla práci a potkala i svého příštího partnera, estetika Tomáše Kulku, tehdy studenta filozofie a ekonomie na London School of Economics.
Mělké kořeny v Izraeli
Roku 1972 se Eva opět přestěhovala do Jeruzaléma. Už to byl jiný příchod do země: Tomáš Kulka působil na Hebrejské univerzitě, Eva se učila hebrejsky, začala studovat, měla zázemí i přátele, většinou z intelektuálních kruhů.
Později se s Tomášem Kulkou rozešla, ale v Izraeli už zůstala, ještě dvakrát se vdala, má dnes syna a dceru:
„Izrael pro mě až do pádu komunistického režimu v Československu znamenal místo, kde můžu žít, protože nesmím žít tam, kam patřím. Proto jsem se ani nesnažila plně integrovat do izraelské společnosti, a z toho také vyplývá moje dost komplikovaná identita,“ říká Eva v rozhovoru pro Paměť národa.
„Poznamenalo to i mého syna, protože si vždycky byl vědom, že je trochu jiný a odlišný, protože jeho matka není skutečná Izraelka. Dcera je mladší, narodila se až po pádu komunismu, ta už to prožívá trochu jinak.“
Eva Tolkovsky dnes žije v Izraeli a občas v Česku, kde také v roce 2012 v nakladatelství Malvern vyšel její román Jazyky Ráje.
Autor textu Adam Drda působí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou patnáct let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Plátno ztratilo rám a obraz se stal mapou. Miloš Šejn nenašel u komunistů pochopení
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
48 komentářů
No, zažila ta paní toho hodně, na to musí mít sakra náturu, já jsem tu dobu zažila coby mladá paní, těžko budu psát objektivně, já si myslím, že bych takové trampoty – jaké potkaly paní Evu, zřejmě neustála, myslím si, že jí to muselo sakra zocelit. ale ať se nikdo na mně nezlobí, Praha je všech Čechů ráj, já bych Prahu a tu naší maličkou kotlinu nikdy neopustila, ačkoliv několik rodin – mých sousedů – tak udělalo, ale až takové štěstí v té cizině nikdo z nich neudělal a do Čech se všichni rádi vrací.
Já jsem tento článek slyšel jako reportáž cca před 2-3 týdny na ČRo plus a nepochopil jsem žádné hrdinství proti (minulému) režimu. Spíše z toho jsem si kladl otázku na povahu a vnitřní vnímání této paní spisovatelky, kterou mj. vůbec neznám.
Cítím to velmi podobně.
…přesně napsané, využívala jen plusů … když to nešlo, šla o dům dál (jako většina emigrantů)
A docela dobrý v šestnácti se postavit rodině a kvůli Africkému příteli zůstat někde, odkud zbytek rodiny odchází a nepochopím její matku jak může někde nechat dítě a udělat pá,pá …
Divné … asi neměli v rodině dobré vztahy.
Také jsem si jako matka říkala, co to bylo za rodinu, kdy nechají samotnou 16letou dívku a prostě odjedou. Celkově to, jak šla životem vidím na selhání rodiny a z toho pramení neukotvenost této ženy. Divné.
Mám ten samý pocit,
Dobrý večer paní Marto v té holé podstatě máte pravdu a souhlasil bych s Vámi co se týče opravdu krásné Prahy a kterou se zasloužil hlavní zakladatel a v našich dějinách jediný myslitel ,budovatel ,hospodář a rozumný vladař KAREL IV ,škoda že v našich dějinách byl jediný protože máme i krásnou krajinu ,ale bohužel jsme jako Češi pranárod o Slovákách ani nemluvě (když si uvědomuji ,že v těžkých chvílích Německého nacismu nás opustili a doli se k Němcům ,aby je nepostihla nacistická hrůza to je neodpustitelná vlastenecká zrada) ,když projdeme našími dějinami ,tak je to velice smutné ,když jsme si nevážili takových chytrých a vysoce morálních lidí , jako byl učitel národů Jan Ámos Komenský (kterího jsme vyhnali ) a mistra Jana Husa jsme pro jeho vysokou mravnist ,morálku a spravedlnost dokonce upálili .Veškerou rádoby „mravnost “ se přičítá Masarykovi a trochu Benešovi a to jsou ty činitelé, kteří nemají z takových lidí, jako byl Komenský a Jan Hus a ono by se jich možná našlo více ani špínu ,,ale je pravda ,že Masaryk i Beneš jsou na tom mnohem lépe než dnešní „politici“ v různých funkcích ,kde od roku 1989 jim jde jen o svoje blaho ,kde rozkradli celou republiku ,bez ohledu na život lidí ,kteří to vybudovali hlavně že oni a jejich děti se mají dobře ,když sami v televizi přiznávají ,že je přes milión lidí pod hranicí bídy (bezdo-
movci, důchodci , invalidi , matky samoživitelky , a i mnoho rodin hlavně s více dětma),,tak to je vlastizrada nejvyššího kalibru a ta se vždy trestala hrdelním právem. Další a to hlavní rozkradení je rozkradení světoznámých podniků ,kterých byla pěkná škála a místo
toho nám tady nadnárodní společnosti vybudovali za naše peníze sklady a montovny a udělali z nás otroky ,aby jsme neměli roupy a měli za pár šupů práci. Paní Marto to jsem Vám chtěl jen doplnit k Vašemu článku krajina krásná ,Praha opravdu krásná mohu potvrdit ,ale nemorální,závistivý, až zlý .sobecký a mstivý lidi ,mistr Jan Hus se musí obracet v hrobě jaký národ za ta léta je za který položil život (omlouvám se dobrým a poctivým lidem ,kteří také mezi námi jsou ,ale bohužel v tak malém množství ,že výsledek je takový ,že jsme rozkredený a na mizině ).
Všetko je to pravda…Slováci sa ale napriek relatívnemu blahobytu a stabilite zmohli za Slovákštátu na SNP…na to netreba zabúdať
Kdyby dnes žili všichni ti vámi jmenovaní lidé, na které se Karle Bokře odvoláváte, tedy Karel IV, Mistr Jan Hus, Masaryk a Beneš a přečetli si váš příspěvek, bylo by jim z vašich plků, polopravd a dezinformací špatně od žaludku. Naštěstí pro ně i pro vás už ti pánové nežijí.
Mladá a hloupá. Nic co by bylo hodnot obdivu.
Taky to tak vidím, ono v 16ti být šťastná za svobodu – zrovna ona, co se měla s tatíčkem jak prase v žitě, a mimo jiné, tatík musel být komunista dost horující, to se vsadím, aspoň na veřejnosti 🙂 nešla s matkou, no v 16ti? to je zanedbaná rodičovská péče přece, byl to tenkrát pěkný bor.del. Holka podle mě neutíkala, asi byla zrovna za milovaná, jinak by chápala dobře , že je to pro ně lepší. A pak ona vždy měla nějakého kluka, a jen s ním něco dalšího podnikala, byla taková dobrodružka, ale v podstatě není nic na co by měla být hrdá. Jen další život holky co prostě žila poněkud jiným způsobem. Pro mě nezajímavá osoba , jo a jsme stejně staré, proto to vidím takhle, neb jsem v té době taky žila a bylo mi 16 – v té době a v tomto věku se prostě vždy žilo s rodiči, neutíkalo se jako dnes.
Ti lidé ani většinou pořádně nevěděli , proč emigrují , v podstatě měli smůlu , protože nejlíp se tu žilo za Husáka , naprostá pohoda , v žádné straně jsem nebyl a měl jsem dr,byt , děti , auto , chatu , jezdil skoro každý rok k Černému moři , !
Za Husáka jsem žila také. Syn a dcera-dvojčata, protože odmítali chodit do „pionýra“ se ač premianti nedostali na studium vysněných středních škol.,třetí syn se na gympl naštěstí dostal. Měli jsme domek, postavený svépomocí . Na dovolené u moře – oba VŠ (ale žádný v KSČ!!!)jsme pro splátky za domek nikdy neměli. Museli jsme podporovat rodiče mou tetu- z toho ubohého důchodu by žili naprosto jako chudáci. A to, že nebyly banány mne netrápilo, jako to, že sehnat pro tátu obyčejné manžestráky, bavlněné ponožky… talíře, hrnky na kávu… bylo nemožné. Jednou jsem se dostala z práce do budovy KSČ- , který byla pro obyčejné občany nedostupná – a koukali jsme jako vyorané myši- v kantýně mandarinky , čočka…. zboží naprosto nedostatkové.
Celá naše rodina na tyto doby vzpomíná velmi špatně. Jen moc a moc lituji, že se této doby nedožili rodiče, teď by si i při současných důchodech žily jako prasátka v žitě.
Vzpomínejte špatně,to Vám nikdo nebere.Ale píšete o té době úplné kraviny a vyložené lži.
Asi jsme žili každý někde jinde , nebo kdybych si pořídil vilu , asi bych také neměl na dovolenou u moře !!
Snad jste se měli lepší než dnešní bezdomovci ??!!Takže vy jste vystudovat mohli a vaše děti ne ?
Jste úplně mimo, tu dobu si nepamatujete z produktivní fáze svého života, ale pouze opakujete ospravedlňující řeči vašich komunistických rodičů.
Paní Hano máte 100% svatou pravdu tak to bylo u obyčejných lidí a kdo píše něco jiného tak to byl člověk jak trefně napsal pan PM.
S pozdravem K.B.
No paní , nebylo tomu tak docela, pokud jste nebyli proti KSČ A Rusům, nahlas, tak děti na střední – maturitu- se chytří dostávali všichni, ale taky byly přijímačky, možná proto vaše dcera se nedostala a syn ano. Vy jste měli VŠ, tak jak by to bylo tedy možné? Nebyli talíře? Ale byly, jen nebyl takový výběr, horší to bylo s textilem, s tím souhlasím, ale byly látky, já si dávala vše šít od 18ti let, protože v obchodech byly děsy. Potraviny sice byly mnohem kvalitnější, včetně uzenin, ale zase – nebyl výběr a masa málo. O toaleťáku a ženských potřebách ani nemluvím. Dovolené byly hodně moc od ROH, a ty byly super, všechny, bylo i Bulharsko, Rumunsko, něm.Rujána., bylo moře podniků, hlavně stavebních, co tyto zájezdy dávaly a za hubičku. Ale vy jste si postavili dům , sice svépomocí, ale měli jste na něj, kdo dnes má? Hypotéka na 30 let! To zase fakt nebývalo, a byly byty zdarma, nebo levné družstevní, podnikové. No neměla ta doba všechno špatné, ale dnes je lépe, jen ti důchodci co mají pod 11 tisíc penzi ne. A tady ale vznikla veliká chyba ve výpočtu, měl se důchod počítat od začátku práce, koeficientem přepočet a ne až od r. 1986! Ty penze by byly jiné, vyšší a lidi spokojenější! Asi tak to vidím já, já byla mladá, a bylo mi fajn, rodiče obyčejní lidé, ale v mládí nevadí nic přece, cestovala jsem hodně, ROH ale i Čedok – měla družstevní byt vklad 23 tisíc na 3+1, ale pro mladého člověka je všude super, když máte práci, trocha peněz mládí a zdraví, proto paní, když píše jak chudinka byla šťastná za svobodu – v 16ti letech,- no možná byla , ale proto že mohla žít bez rodičů. Po „válce“ je ale každý generál, že?
ve kterém městě jste za Husáka žila?musel jsem si vyguglit,jestli tu dobu pamatuji,nebo ne.a ejhle pamatuji.takže v Praze jsem už od mala pomáhal mámě s nákupem.nepatuji si jestli byly mandarinky,nebo čočka.ale většinu věci jsme problémy sehnat neměli.když nebyla moučka cukr,mlýnek elektrický na kafe moučku udělal.konzervy se dokonce dali jist.chodil jsem do turistickýho oddílu.z pionýru mě vyhodily.nevím jak na to vzpomínaji rodiče,ale já byl poměrně spokojené dítě.ani nevím jestli byli k mání manžestráky,ale já měl v 8 letech italské jeanci-pace.a papírovou bundu s australskou vlajkou.tak jsem byl king.a když mě soused koupil v německu adidasky,tak to jsem teprve byl za hvězdu.A to moje máma byla jen poštačka a fotr automechanik co opravoval nákladáky.na dovolenou jsem jezdil na dva tábory ROH.Tam byla větši prdel než z rodičema u moře.
Pro bolek.vala
Ano za Husáka to bylo opravdu super, jak pro koho že? Lidé emigrovali jen tak, z dlouhé chvíle z hojnosti a nudy spokojeného života s otevřenými možnostmi studia pro své ratolesti. Vyrůstal jste pravděpodobně v rodině Horníka, nebo komunistického funkcionáře na úrovni okresního tajemníka, nebo že by řídícího důstojníka STB?
Zkráceně, pokud jsem se netrefil přesně, narodil jste se v privilegované komunistické rodině. Realitu života lidí s vlastním názorem na svět, ovšem přesně popsala paní Hana, přesně tak to bylo. Ale ty banány a jiné jižní ovoce, které paní Hana bagatelizuje, o ty moje děti v dětství přišli, některé druhy, které jsou dnes na pultech, jsem ani neznal. Je pravda, že i moje děti bez toho dospěli, ale i zpětně je mi to líto. Možnosti mladých lidí jsou dnes úplně někde jinde. To že své možnosti někteří spoluobčané propijí a prokouří, s tím se nic dělat nedá.
Pane Bolku Valo ,když jste byl ve straně a nebo pochleboval KSČ a Husákovi a nebo dokonce donášel ,jako dnešní estébák Babiš ,který si chválí jistě všechno a měl se od peřinky jako v ráji až do dnes ,ale pane Valo ,sice Vás je do dnešní doby pořád většina ,ale všíchni nejsou bezcharakterní ,nemravní,sobecký a bezohlední lidi ,jako jste Vy ten Váš chvalospěv na Husákovu dobu můžete vyprávět holubům.Já Vám mohu napsat ,že jako mladý kluk po vojně když jsem přišel do Prahy v šedesátých letech ,tak jsem v té Vaší vychvalované době bydlel v podnikové maringotce až za dva roky mně náhodou “ prodal “ za 5.000,- Kč ,(což byly tenkrát veliké peníze ) za přenechání lůžka na svobodárně. Kde jako mladý kluk jsme měli řád pomalu, jako na Pankráci žádná delší návštěva .A na dobrou noc nám napište ještě pohádku o Ruském medvědovi v Čechách. Přitom jsem si našel volný byt ,ale ty Vaši suprový komunisti mně ho nedali ,pane protože jsem byl jako mladý a svobodný pro komunisty jen číslo ,bez jakýho koliv nároku na cikoliv. Radejí bych bral i malou místnost ,než tu Vaší dovolenou v Bulharsku. Psal jsem to paní Martě ,že máme bezcharakterní , sobecký a zlý lidi a když čtu Váš příspěvek tak Vy jste jeden z nich .
Kdybyste šel pracovat na sever Čech, tak by vám dali podnikový byt, vaše chyba, že jste chtěl žít v Praze, ano , tak to byl s byty problém. Podnájmy byly tenkráte pouze pokoje, neb nikdo nesměl vlastnit dva byty. A 5 tisíc bylo hodně?, 2 moje platy – já jezdila busem do Jugoslávie za 5600 od Čedoku, ono taky šlo o to jak kdo uměl šetřit, ale o to jde všude a za každého režimu
Paní Mileno, a to je přesně ono, teď jste na to kápla. Každý ale do dolů nechtěl jako vaši rodiče a ti vzdělanější občané, už vůbec ne. Jen je smutné že ti nejvzdělanější odvážní a trochu neopatrní, nakonec v dolech stejně skončily a tak to má být, že? Někdo pro ty sovětské elektrárny uran vykutat musel.
Taky to nechápu, protože jsem vrůstala v Československu a vím dnes, že o nic jsme nepřišli po roce 68 naši vůbec neuvažovali odchodu, ale měli přátelé, kteří měli dobré postavení profesorka a ředitel fabriky největší na okrese a ti odešli se třemi dětmi a když se vrátili po roce 89 do ČR , tak vyprávěli, jak to bylo těžký a že my to už nikdy neudělali…jejich děti dnes žijí v Německu a navštěvují rodiče…
Nebylo to po roce 68 vůbec špatné, bylo mně 10. let a vše mně moji rodiče vysvětlili a nikdy by neemigrovali a moji děti dnes to samé a to máme přímé příbuzné v Rakousku a ti k nám jezdívali a moc se jim u nás líbilo…
Vždy říkávali jedno vy chodíte k zubaři s kapesníkem a do lékárny s korunou, máte své domy nebo byty a chaty a chalupy a neznáte komerci a já vím, že to byla pravda a naši nikdy nebyli ve straně a můj otec odborář se vždy bránil a když ho dostali, jen k vůli funkci v ROH a tak mu vždy komouši nadávali, že je demokrat, ano bojoval vždy za práva dělníků a inteligence, nikdy toho nezneužil…
Dnes nežije a my máme rodinný podnik a vždy si na něj vzpomenu, když zaměstnávám lidi, jak mně říkal buď sociální a vyplatilo se to nám celé rodině…
Vážená paní
to jste asi žila někde jinde. Váš tatínek odborář- to byla funkce!!!! Také k nám jezdili známí z NSR- vždy museli hned druhý den do okr. města na policii se nechat zaregistrovat- tam to vždy trvalo celé dopoledne!! a při odjezdu znovu!!!
A já jsem vždy musela v zaměstnání předkládat písemné „hlášení“ o čem jsem s nimi mluvila ….. bylo to ponižující.
Máte pravdu paní asi žila v jiném státě.
Paní asi žila ve stejném státě jako já, mám stejné vzpomínky.
já to dělala taky, pro mě to ponižující nebylo, spíš hloupé, ale taková byla doba, takže jsem to brala jako fakt a tečka. Sestra žila v z.Německu, měli jsme to pořád. Každá doba má své plus a mínus, nyní je více plusů, ale to neznamená že nemá mínusy. 🙂
Nevím, proč se divíte nahlašování cizinců u nás – vaši tehdejší návštěvu ze západního Německa. Když moje maminka jezdila tam, v letech 1967-70, tak ji tam museli na úřadech nahlásit také. Vy jste se zpovídala v zaměstnání, moje maminka na třídenním pobytu na kriminálce.
Takže i když jak píšete se vaše maminka TŘI dny zpovídala na kriminálce, tak to podle Vás po r. 1968 nebylo vůbec špatné. No jo vy jste měla 10 roků a rodiče vám to „vysvětlili“ !!!!
Já měla v r. 1969 už děti a nezapomenu na to, když jsme v tom roce vyhráli s Rusáky hokej- šla jsem s manželem na náměstí, kde jsme v klidu oslavovali naše vítězství v hokeji. Podotýkám v naprostém klidu. Ale nikdo z nás netušil, že si nás soudruzi natočili a pak byla odplata. Manžel chtěl změnit zaměsntání- vše bylo dohodnuto a najednou mu kádrovačka (tajně) v novém zaměstnání sdělila- bohužel OV KSČ nesouhlasí s tím abychom vás zaměstnali. Bez práce byl 2 měsíce a to bylo v té době trestáno jako příživník. Jenže když chtěl nastoupil na manuelní práci – tak mu bylo řečeno- jste VŠ, společnost do Vás vložila velké prostředky, takže na takovou práci vás přijmout nemůžeme!!! Jo taky měl mínus, když i jako nestraník odmítl vstoupit do Lidových milic.
Také máme firmu- vybudovanou velmi těžce, ale zaměstnanci nám neodcházejí, je to o platu a slušném zacházení- v tom s vámi souhlasím.
Paní Dito máte 100% svatou pravdu a kdo píše něco jiného ,tak nemohl prosazovat spravedlivé a morální názory i když znám velmi málo komunistů ,kteří by takové názory připustily a své chyby by napravili ( mohu říci všechna čest ,setkal jsem se s nimi , ale byli to lidi ) komunisti ve velké většině nebyli lidi ,ale bezmozkové , bezcharaktérní naprogramované roboti na schůzích a v různých výborech a školeních KSČ v lidských šatech.
Jo, když moji rodiče přijeli za mnou do N., taky jsem je přihlašoval. Dostali totiž tak zvaný Bergüßungsgeld. Bylo to pár marek, ale stejně hezký.
Kromě toho jsme to brali jako satisfakci, že když Hitler svou vinou vynesl Stalina a Sovětský svaz k moci a my Čehůni pod tím trpíme, tak ať Germáni taky něco vypláznou. Neušlechtilé? Možná, ale nezatěžuje mne to.
Stalin byl u moci od smrti Lenina (1924), Hitler od roku 1933. At jste chodil do jakekoliv skoly, moc Vas toho tam z dejepisu nenaucili ….
Odborář je asi ten, co je v odborech. To je teda panečku funkce!!! Odborářů jsme statisíce.
Jsem prijemne prekvapen , ze se zde pise jeji jmeno tak , jak se opravdu jmenuje . Ceska koncovka ( ova ) u zenskych prijmeni je pro me nepochopitelnou neuctou k jejich nositelkam . Pokud napr. v Nemecku pisi a vyslovuji Sablikova , je tezke pochopit proc se dokroce Merkel jeji prijmeni przni – je to jen jeden priklad za tech statisicu zprznenych jinych prijmeni . Dekuji .
Tento komentář se ni moc líbí
Toto je zajímavá připomínka, ale to dodávání (ova) u cizích ženských jmen, kde se to v originále nepoužívá, je prostě tady už zvykem, tak nevím… Totiž, srovnatelných případů je mnohem víc. Co třeba překlady křestních jmen cizích panovníků do češtiny – ano, je to pochopitelné u těch, kteří vládli i nám, jako Habsburků, ale… Tak je pravda, že tady může být i určitá asymetrie. Třeba se běžně píše Alžběta (a nikoliv Elisabeth) II., ale asi jsem se ještě nesetkal s tím, že by někdo Juana Carlose, ještě relativně donedávna španělského krále, nazýval Janem Karlem…
A jak nejen my, ale všichni přinejmenším Evropané przníme některá čínská jména. Třeba Konfucius (Číňané mu říkají, tak, aby to aspoň přesněji odpovídalo naší výslovnosti, Kung-fu-c´, pokud se nemýlím), nebo Čankajšek (Ťiang-tie-š´)…
Pro Dana a Bole.Vala: Totalitu za Husáka hodnotíte z pohledu dítěte takže neobjektivně. Jsem ročník 1962 a sdílím pohled a názory paní Hany. Jen rodiny dobře postavených rodičů díky Ksč, ROH, Armáda, SNB atd. se měli dobře ostatní žili z ruky do huby, dovolená max. na Vranovskou přehradu. Ti co teď nejvíc nadávají pocházejí z rodin, které se za bolševika měli dobře…
KDYZ TAK NA NI KOUKAM,SPIS MI PRIJDE,ZE EMIGROVALA!
Když tak na ni koukám,spíš mi přijde,že emigrovala!
Já v roce vpádu spřátelených armád už měla rodinu s dětmi a do té doby jsme na Ostravsku nijak nestrádali. Většinou co člověk nezná, tak po tom netouží, začínali jsme jako většina mladých od nuly, ale nedostatek banánů a citrusů nás zase tak moc netrápil, děti byly zdravé a oba jsme měli práci!!! Neměli jsme auto ani chatu, ale k moři do Bulharska jsme s dětmi mohli jet „za hubičku“ do podnikových stanů, vraceli jsme se v srpnu 1968!
Jenže manžel-chemik na koksovně-byl tak zklamán tím, co soudruzi nadále předváděli /dosud jim naivně důvěřoval/, že položil červenou knížku a sáhl si na život! On pak život pro matku-samoživitelku se 3 dětmi nebyl procházkou růžovou zahradou, ovšem musím přiznat, že pokud jsem měla problémy se zaměstnavatelem kvůli častému stonání benjamínka, vždy jsem našla zastání u ROH, dokonce i u závodní organizace KSČ, ač jsem byla bezpartijní! Poněvadž ženská snese všechno a o děti se dovede rvát jako lvice, vše jsme přežili bez úhony, doma jsme hovořili o takových věcech, co by se venku říci nedalo, já jsem z kanceláře přešla do mnohem lépe placeného provozu, dokonce jsem jezdívali každoročně do Bulharska a děti vystudovaly a dobře se uplatnily v životě-vnoučata jsou slušná, taky studují a život v totalitě, ač nebyl nejjednodušší, na nikom nezanechal trauma ap.
Holt-jsme žili pomaleji, nekupovali, nač jsme neměli – nehroutili se z toho, že nemáme všechno hned. Auto a ŘP jsem si pořídila až ke svým padesátinám a teprve „na podzim svého života“ nemusím obracet každou korunu a mohu v klidu žít se svými dvěma pejsky – nestrádáme v ničem!
Ovšem – co se týče morálky, soucítěni mezi lidmi navzájem, pomoci a empatií – je to nyní každým rokem horší – už je skoro „člověk člověku vlkem“. A přitom, jak to evropští i naši politici vedou, máme my – senioři – opravdu vážné obavy z budoucnosti pro naše děti a vnoučata !!!
Ano v KLDR se zajisté také žije pomaleji a bezproblémově. (pro pomalejší… z mé strany, je tento výrok samozřejmě myšlen ironicky).
Na nikom to nezanechá traumata, Marto… proboha, tohle je otázka pro děti politických vězňů. A nejen jich. Jeden můj nadprůměrně inteligentní spolužák a kamarád ovšem také žádná traumata nemá, to si ovšem myslí on, já si tak jistý nejsem. Měl jen trochu smůlu, musel do učení na SPŠ se dostal až po 2 letech v učňáku, bylo totiž asi moc svědků jeho mimořádných schopností v elektrotechnice a narazil na třídního který, to nějak zařídil. Ale na VŠ už se mu po revoluci nechtělo. Přitom jsem si jist, že by ji zvládl levou zadní. Jeho otec ale podepsal něco, co se režimu zrovna moc nelíbilo. Jsem naprosto přesvědčen, že takových a podobných případů byli tisíce.
A jeden případ z opačného konce. Jeden ze spolužáků mého otce na SPŠ.
Byl Kádrovákem ve firmě, kde jsem byl před revolucí zaměstnán. Nestačil se divit, když jsem se o něm zmínil, že je na tak vysoké funkci ve firmě, (nechci se ani rozepisovat proč, na něj přišla řeč, ale do strany jsem nevstoupil). Na SPŠ technického směru byl tento budoucí kádrovák úplně mimo, ale VUML v Moskvě dodělal bez problému. Ale musím dodat, že asi tak dobré známě jako ostatní komančové neměl, po revoluci šel do montérek, zvláštní to byl pohled, zmizel a domníval se, že jsem ho snad nepoznal, ale ani v té údržbářské dílně dlouho nebyl, byl údajně naprosto neschopný i jako údržbář najednou i odtamtud někam zmizel nevím kam. Tak čekám, kdy se objeví v parlamentu. Ale to už asi nehrozí, nejspíš není mezi námi. Ani můj otec již nežije a dožil se 85. Slunce v duši.
No proč si sáhl na život, to věděl asi jen on, ale jinak myslím, že v té době jako vdova jste se měla lépe, tak jako nynější vdova, měla jste vdovský, měla jste sirotčí pro děti, znala jsem dvě vdovy, byly na tom mnohem, ale mnohem lépe, než rozvedené ženy s dětmi. I když s manželem by to bylo zajisté lepší, přece jen šlo to. Rozvedené na to vždy byly zle, bez podpory rodičů.
Čtu ty komentáře a připadá mi, že každý píše ten svůj názor podle toho, co v té době zrovna prožil. Každá doba má své plus a mínus. Je mi 76 let a snažím se žít tím co je nyní. Velmi kladně hodnotím ty pěkné změny měst, městeček a vesnic a toho, že na nic nemusím stát frontu. Je hezké i to, že dokážeme pomáhat nemocným dětem a lidem, ale mám také i mnoho výhrad k našim politikům u kterých si myslím, že vidí před sebou jenom samy sebe a to v tom, kdo z nich bude ten nej, nej. Ale určitě nejsou všichni stejní.
Příkad ze života: v sedmdesátých letech se na nátlak druhé manželky, s kterou měli dvojčata, rozhodl emigrovat otec sedmnácilédé dcery z prvního manželství. Dcera i přes dramatické až násilné domácí scény rozhodně odmítla. Její povedený tatíček skutečně emigroval, ji tady nechal. Samozřejmě se na ni okamžitě vrhly úřady, ale než se to vyřídilo, dosáhla plnoletosti. Pak se ji snažil bytový úřad vypudit z bytu, ale obyvatelé domu se za ni postavili takovým způsobem, že jí byt k dispozci zůstal. Tatíček se jmenoval Josef, na viztce měl napsáno Tomáš a představoval se jako Tom. Měla jsem informace z „první ruky“, byli to sousedé našich přátel.
😀 Samej hrdina dneska, to je ale kravina.
Uzasne 🙂 tech komentaru k jedne divce, ktera se v sestnacti letech rozhodla zustat s cernym chlapcem, to uz samo o sobe ukazuje vykolejeni z „normalu“ a jeste k tomu v Praze, asi podobne divkam, kterym jsme holili hlavy protoze se honem rychle zamilovali do sovetskych vojaku. Je zajimave si cist, „BYLA JINA DOBA, JINE POZADAVKY“ jak si cist o zaklete princezne, proste byla hodna ale prokleta, byla hezka a musela spat a zivot utikal.
Musela si pockat na sarmatniho prince. Lide opominaji rozkradene pohranici po roce 1945 rozkradeny stat v roce 1948, co zbylo komuniste znova ukradli menou v roce 1953, kdo mohl vubec nekam za hranice musel byt proveren, kecy ze nesouhlasil s rezimem, ale jezdil si kam chtel, ze nebyl svazak, ale studoval na vysoke skole, ze jeho rodice byli „reakcionari“ ale on se stal riditelem podniku, protoze byl inteligentni….
Nejzajimavejsi je ovsem jak lide zijici v Cechach, napomahajic budovani socializmu soudi ty, kteri se rozhodli zit svobodne, kteri chteli videt svet a proste zit !!! Kazdy treti z vas napomahal rezimu, ovsem ted je v mode napsat, komunisty jsem nemusel a mel sem se dobre. Podivejte se kolem sebe 30% naroda voli komunisty a co je nejhorsi 45% voli zlodeje, zbytek radci k volbam nejde. Neznam zadneho bohateho Cecha nebo Slovaka ktery se k bohatsvi nedostal podvodem a kradezi, ty jsou dnes ve vlade s premierem Buresem.