Maďarsko už dvanáct let průběžně klesá v hodnocení svobody médií a svobody slova. Hůř je na tom z Evropské unie jen Bulharsko. Americká nezisková organizace Freedom House označila situaci v Maďarsku jako „částečnou svobodu“. Není divu, že novináři v Maďarsku nepopisují situaci nezávislých médií v zemi po dubnovém čtvrtém vítězství premiéra Orbána v řadě nijak optimisticky.

Vystoupat do redakce týdeníku Magyar Narancs vyžaduje poměrně dobrou fyzickou kondici. Z pátého patra činžovního domu uprostřed Budapešti je sice krásný výhled, na první pohled je ale patrné, že redakce si finančně rozhodně nevyskakuje. Několik stolů s počítači ve třípokojovém bytě a balíky neprodaných výtisků vyskládané podél stěn mluví za vše.

„Prodáváme se především v Budapešti a větších městech, naši čtenáři jsou především vysokoškolsky vzdělaní lidé. Na venkově je to komplikované, protože distribuce jde jen přes státní poštu. Takže třeba v mém rodném městě si jeden pán vyloženě objednával náš časopis, chodil tam jeden výtisk,“ popisuje komplikovanou situaci nezávislých médií mimo maďarskou metropoli Zjuszanna Fazekašová, zástupkyně šéfredaktora týdeníku Magyar Narancs.

Krajánci se bojí

„Nechávají část médií na pokoji, aby mohli říkat, že jsme stále demokracií,“ říká Zjuszanna Fazekašová, zástupkyně šéfredaktora týdeníku Magyar Narancs. foto: T. Engelová

Lokální média na venkově má zcela pod kontrolou Středoevropská tisková a mediální nadace KESMA, která vznikla v roce 2018. Majitelé médií s blízkými vazbami na premiéra Viktora Orbána do ní vložili téměř 500 mediálních titulů. 80 % celého mediálního trhu tedy pokrývají provládní média s propagandistickými praktikami a blokováním hostů z řad opozice.

Obyvatelé venkova se tedy podle novinářky Zsofii Fulopové nemají jak dozvědět o tom, jaké problematické kroky vláda provádí, o míře korupce, která v zemi panuje, pokud si informace aktivně nevyhledávají online na stránkách menších nezávislých médií.

„Všechna oblastní média jsou provládní. A problémem je, i když bychom sami rádi pokrývali problematiku venkova, věci, které tam lidé řeší, nemáme jak. Lokální novináři se bojí spolupracovat s nezávislými médii, protože by mohli být označeni za liberály, a to je na venkově, kde se všichni znají, zkrátka problém,“ popisuje Zsofia Fulopová marnou snahu sehnat spolupracovníky mezi novináři mimo Budapešť.

Místo vězení štvavá kampaň

„Stát a vláda v Maďarsku jedno jsou,“ vysvětluje situaci v zemi ředitel čtenářsky úspěšného portálu 24.hu Péter Szigeti. „V jiných zemích jsou různé strany, koalice, ale u nás je to už léta systém jedné strany, respektive jednoho muže. Není to diktatura. Ale systém jednoho muže. Orbán kotroluje vše, opravdu rozhoduje o všem. Od fotbalu, až po ekonomiku,“ říká Szigeti.

Problematiku nezávislosti médií v Maďarsku se snaží popsat na konkrétních příkladech: „Ono to zvenčí může působit, jakoby u nás vše bylo v pořádku. Maďarští novináři se nemusí kvůli práci bát o život nebo vězení jako kolegové v Rusku nebo v Turecku. Alespoň zatím. My můžeme pracovat normálně. Jenže je to tak trochu jednostranná záležitost,“ říká Szigeti.

Zsolt Kerner a Péter Szigeti v newsroomu zpravodajského portálu 24.hu. Foto: T. Engelová

„Velký problém práce novináře v nezávislém médiu tady je, že stát, vláda, politici Fideszu vás ignorují. Takže pošlete otázky na ministerstva nebo státní instituce a oni vám neodpoví. Z novinářské roviny je to problém, protože chybí reakce, pohled druhé strany. Psát si můžete o čemkoliv, ale oni s vámi nemluví, na tiskové konference nezvou,“ popisuje Szigetiho kolega Zsolt Kerner, který má v 24.hu na starost domácí politiku.

K tomu se ještě čas od času přidávají štvavé kampaně v provládních médiích o novinářích, kteří jsou k Orbánovi kritičtí. „Moje kolegyně například psala kriticky o poměrech ve veřejnoprávní televizi, která je teď plně pod kontrolou státu, a vzápětí se tam o ní objevila kritická reportáž. Dehonestovali ji jako člověka, novináře. Oni nemají potřebu novináře zavírat do vězení, ale štvavé kampaně nebo výhrůžky jsou běžné,“ říká Zjuszanna Fazekašová z Magyar Narancs.

I tento týdeník už čelil žalobám ze strany státu nebo alespoň výhrůžkami žalobou, což je podle Fazekašové častější jev. „Psala jsem například o korupci v rámci vlády. Vlastně ani nic nového, spíše už jsem shrnula známé informace, ale hned jsme dostali oficiální dopis, že nás bude stát žalovat. Na žádnou žalobu nakonc nedošlo, ale snažili se nás zastrašit.“ Soudní tahanice můžou být pro média, která nemají peněz nazbyt, ve výsledku likvidační. Financování je totiž dalším významným problémem maďarských médií. V podstatě se zbortil trh s inzercí v médiích.

 Trh bez kritiků vlády

Maďarský parlament v roce 2010 změnil 61 článek Ústavy o svobodě projevu a tisku, vytvořil centrálního regulátora všech médií, tzv. Národní mediální a komunikační autoritu a ta rozhoduje, u kterých médií bude stát inzerovat. Obrovské peníze z reklamy státních a polostátních firem tak zmizely ze všech médií kritických k Orbánově vládě.

„V Maďarsku jsou státní firmy velkým zadavatelem inzerce a pro média, která o tuto reklamu přišla, to byl často zásadní finanční problém,“ popisuje Éva Bognárová, mediální analytička z Demokratického institutu Středoevropské univerzity CEU, jak z trhu zmizely během několika let prestižní deníky i zavedená online média kritická k Orbánově vládě.

„Další věc jsou vlastnické struktury. Například deník Népszabadság vlastnil podnikatel blízký Orbánovi a zavřel v podstatě ze dne na den. Nebo online portál Origo známý investigativními reportážemi se po změně majitele stal provládní hlásnou troubou, podobně dopadl zpravodajský portál Index, ze kterého odešla většina redaktorů,“ vypočítává Bognárová.

„My se v tuto chvíli držíme nad vodou díky skalní skupině předplatitelů a pak také dostáváme dary od čtenářů, něco málo jde z inzerce převážně kulturních institucí. Umění stále ještě úplně kontrolované vládou není,“ říká k financování týdeníku Magyar Narancs Zjuszanna Fazekašová.

Jde to i bez státní inzerce?

V lepší pozici je vydavatelství Central Media Group, které vlastní i portál 24.hu. „My jsme v současné chvíli jedním z největších hráčů na mediálním trhu. Čte nás kolem milionu lidí denně, což zas přitahuje inzerenty i mimo státní sektor, takže jsme schopni se udržet nezávisle na inzerci od státu nebo provládních firem,“ říká ředitel 24.hu Péter Szigeti.

Newsroom 24.hu. Portál se uživí díky inzerci od jiných než státních firem. foto: T. Engelová

Vydavatelství Central Media Group má ale pod sebou řadu titulů jako je například National Geographic, Elle, lifestylové a zájmové magazíny, nejde tedy jen o zpravodajství, které je u 24.hu vlastně stále ještě relativní novinkou.

„Ještě před šesti, sedmi lety jsme se zabývali především celebritami, počasím, zkrátka bulvárem, ale majitelé se rozhodli pokrývat i politická témata. Stáhli k nám některé renomované novináře a čtenáře teď máme jak mezi voliči opozice, tak voliči Fideszu,“ říká Szigeti.

Na pádu většiny konkurečních investigativních serverů paradoxně 24.hu vydělalo. Budoucnosti se Szigeti zatím nijak neobává. Naopak snaží se redakci neustále inovovat. Zavádí nově i videoobsah a podcasty. „Pro nás byly největší změny kolem let 2010 a 2011 se všemi změnami mediálních zákonů a způsobů inzerce. Teď už jsme ve stavu, kdy bych řekl, že jsme si zvykli a našli jsme si zkrátka cestu, jak fungovat i za stávajících podmínek,“ uzavírá Péter Szigeti.

Zjuszanna Fazekašová z týdeníku Magyar Narancs však zdaleka tak optimistická není. „Nechávají část médií na pokoji, aby mohli říkat, že jsme stále demokracií,“ komentuje situaci nezávislých novinářů v Maďarsku poté, co v dubnu Orbánova strana Fidesz vyhrála počtvrté v řadě parlamentní volby a bude vládnout další čtyři roky.