Když se začátkem ledna roku 2020 poprvé objevily zmínky o novém typu koronaviru v Číně, tehdy spíše popisovaném jako wuchanský zápal plic, jednou z hlavních otázek bylo, jaký bude mít případná epidemie dopad na čínské hospodářství, a tak i na globální trhy. Málokoho napadlo, že by virus mohl přerůst v celosvětovou pandemii.

Právě to se ale stalo. Postupně se zastavil běžný chod v řadě zemí, virus izoloval lidi doma v nucených karanténách. Některá opatření, jako zákaz vycházení nebo omezení výroby v továrnách, Evropa nepamatuje od druhé světové války.

Navzdory přesvědčení většiny světa, že se virus objevil až na začátku letošního roku a že je tedy dostat času na přijetí příslušných opatření, nákaza se v Číně šířila již od konce listopadu loňského roku. Stačila tedy infikovat statisíce lidí, kteří mohli bez omezení cestovat do celého světa.

Čína lhala, věděla, že se šíří epidemie, přesto zabavovala důkazy, umlčovala a zavírala lékaře, kteří o nákaze mluvili. Klamala svět i skrze Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), když tvrdila, že se virus nepřenáší z člověka na člověka a že není nebezpečný.

Tyto lži Komunistické strany Číny vycházejí v posledních týdnech na povrch. V našem institutu IRCC, zaměřeném na zločiny komunismu, jsme proto připravit souhrnný report, o tom, jaké lži Peking použil a k jakým důsledkům to vedlo. 

Kolik je skutečně mrtvých

V době, kdy jsme psali tento report, na konci dubna roku 2020, nákaza infikovala celosvětově přes tři milióny lidí a usmrtila jich přes 200 tisíc. Statistiku ovšem zkreslují data, která oficiálně hlásí Čína.

Existují přitom odhady, že jen v samotné Číně se nakazily více než tři milióny lidí a že minimálně v ohnisku nákazy, ve Wu-chanu, zemřelo přibližně 42 tisíc lidí. Tedy daleko víc než uvádějí čínská oficiální čísla (83 tisíc nakažených a 4,5 tisíce úmrtí na celou Čínu, zemi s 1,5 miliardy obyvatel a prokazatelným rozšířením nákazy do všech čínských provincií).

Nezávislými odhady pracují s tím, že  jen v Číně bylo 3,5 miliónu případů nákazy a více než 150 tisíc úmrtí.

Celosvětově by se tedy nový koronavirus týkal více než šest miliónů případů a měl by přes 350 tisíc obětí. Jenže přesná data se z Číny nikdy nedozvíme.

Bylo možné předejít tak vysokým obětem na životech a materiálním škodám (počítají se v bilionech amerických dolarů)? Ano, šlo. Čína mohla a měla reagovat dříve – až o celých šest týdnů. Místo toho však komunistický režim zamlčoval informace před celým světem.

Pokud by Čína reagovala byť jen o týden dříve, odhadujeme, že celosvětový dopad mohl být menší až o 45 %. Pokud by zareagovala o tři týdny dříve, bavíme se o snížení dopadu až o 65 %.

Jak vodit svět za nos 

Kterých lží se tedy Komunistická strana Číny dopustila? Už v prosinci 2019 umlčovala lékaře, kteří začali mluvit o neobvyklých případech infekčního zápalu plic v nemocnicích, i výzkumníky, kteří začali hovořit o novém viru podobnému SARS.

Standardem byla přísná cenzura a blokování všech zpráv mezi veřejností. Tím jasně dokazuje, že o problému věděla.

Využila i svůj vliv na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), skrze kterou prosazovala svůj lživý pohled na epidemii: prezentovala epidemii jako zápal plic nepřenosný z člověka na člověka.

WHO naopak ignorovala dotazy a pak i informace o viru ze strany Tchaj-wanu. Ten věděl své a již na začátku roku omezil cestování; nákazu má díky tomu pod kontrolou.

Je nepochybné, že Komunistická stran Číny, jako vládnoucí strana v Číně, je za vzniklou situaci ve světě zodpovědná. Upřednostnila svoji pověst a své PR před informování světa, který tak přišel o možnost připravit se na nákazu, vytvořit strategii, zásobit se zdravotnickým materiálem, omezit cestování apod.

Peking by se proto měl podílet na náhradách škod, kterým šlo včasným varováním předejít.

Nepochybně i sama Čína musela být překvapena rychlostí a rozsahem nákazy, přesto mohla nařídit karanténu Wu-chanu, v ohniska nákazy, minimálně o tři týdny dříve, mohla omezit cestování do světa a rozhodně není měl svět věrohodně informovat.

Speciální tribunál pro Čínu

Jak jsme řekli, celosvětově na COVID-19 zemřelo více než 200 tisíc lidí. Nutno dodat, že při pohledu na historii Komunistické strany Číny není takový počet zemřelých nic až tak mimořádného.

Podle odhadů (statistiky opět – pochopitelně – neexistují) Čína ročně popraví až 60 tisíc lidí, vězňů svědomí, kteří se provinili pouze svou vírou, jinými politickými názory či tím, že jsou z jiného etnika. Důvodem poprav je i pokrytí „orgánové turistiky“ a nedobrovolné transplantace orgánů.

Pro západní svět, který si života cení nesrovnatelně více, je však toto číslo dramatické. KS Číny by i se svými představiteli měla být souzena. Před jaký soud ji ale postavit, když Čína financuje mnoho mezinárodních institucí a i OSN jako celek je pod velkým mocenským vlivem Číny? (což vede až k tak absurdním situacím, že je do Rady pro lidská práva u OSN dosazen Číňan, jakožto zástupce země, která porušuje lidská práva).

Mám za to, že pro řešení situace ohledně pandemie koronaviru by měl být ustanoven nový typ soudu, Mezinárodní trestní tribunál, který bude složen ze zástupců nejzasaženějších zemí, ale i dalších, které mají nárok na odškodnění svých ztrát. Komunistická strana Číny by měla být souzena i za další zločiny, kterých se dopustila a dopouští.

Je nepřijatelné, že i v 21. století jsou pronásledovány početné skupiny hnutí Falun Gong, nebo etnické menšiny Ujgurů v Sin-ťiangu. Už jen tyto dva stranou schválené akty představují samy o sobě genocidu, za niž může být země souzena.

Nenechme se oklamat ekonomickou prosperitou Číny a snahou ukazovat vlídnější tvář – čínští komunisté jsou ten samý masový vrah jako v minulosti. Jak ukazuje jejich dnešní arogance v případě celosvětové pandemie, povaha režimu se nezměnila.

Nenechme se oklamat ani tzv. rouškovou diplomacií, za kterou stojí pouze snaha o větší moc, větší zisk, větší moc nad světem, a hlavně snaha odklonit pozornost od zodpovědnosti za celou tuto světovou krizi.

Autor je ředitelem institutu IRCC – Institute to Research the Crimes of communism, který se zabývá zločiny komunismu. Profesně pohybuje na poli ekonomie, historie a geopolitiky.