Před více než osmdesáti lety se z pohledu velkých dějin na jedné venkovské tancovačce odehrála zdánlivě nepodstatná věc. Zcela zásadní se však stala pro dvacetiletou dívku Libuši Mariánovou. Potkala tam přítele, který ji požádal o pomoc. Chtěl po ní, aby předstírala, že je jeho manželkou.

Nešlo o mileneckou léčku, jak by se snad mohlo zdát, ale o vážně míněnou prosbu vojáka, po kterém pátralo gestapo. Libuše se toho večera stala členkou odbojové skupiny Obrana národa. Za dva roky ji kdosi na výslechu udal a gestapo ji zatklo. Válku přežila zázrakem. Prošla výslechy v Petschkově paláci a koncentračním táborem Ravensbrück.

Libuše Nachtmannová. Zdroj: se svolením Paměti národa

„Byla jsem naivní. Kdysi jsem četla knihy o odboji proti Rakousku-Uhersku. Tenkrát se odbojáři dokonce fotili někde v pražské Šárce, to bylo divadýlko oproti odboji za druhé světové. Počítali jsme s tím, že to brzo skončí,“ začíná vyprávět Libuše Nachtmannová rozená Mariánová, která studovala v Praze farmacii.

Když nacisté zavřeli vysoké školy, našla si zaměstnání u pražské německé firmy a díky tomu nemusela na nucené práce do Říše.

V podvečer chodila na Pankrác k Mandíkům. Tady na ni čekala nákupní taška, na vrchu brambory, vespod, což dobře věděla, součástky vysílačky.

Někdy se chytla za rámě mladého muže a s ním jako zamilovaný pár prošla Prahou do jiného úkrytu. Takto zachraňovala odbojáře, kterým bezprostředně šlo o život, zachránila tak například akademika Myslivce. U Mandíkových se ukrývali odbojáři, odtud se také nějaký čas vysílalo do Londýna.

Každý z nás věděl, že jde o život

Obrana národa měla na začátku války rozsáhlou síť spolupracovníků. Špionážní informace předávali do Anglie československému zpravodajskému oddělení. Infiltrovali německé úřady, ukrývali zbraně, převáděli uprchlíky přes hranice. Členy byli i slavní tři králové: Mašín, Balabán a Morávek.

Gestapo a SS zuřily. Po městech jezdilo speciální auto Radiové zaměřovací služby  Funkmesstelle vyhledávající domy, odkud se vysílalo. A sem tam velitel SS Fleischer a gestapa Pannwittz slavili úspěch. Buď odbojáře zaměřili, nebo vymlátili ze zatčených další jména.

Každý odbojář věděl, že výslech gestapa například v Petschkově paláci v Praze, kde sídlila tajná nacistická policie, je to nejhorší, co si vůbec člověk může představit. „Podívejte, to jsou záležitosti gestapa. Každý z nás věděl, že jde o život. Bát jsem se začala, až když zatkli kamarádku Ambrušovou. Paní Mandíková na sobě nedala nic znát, já se jí ale přiznala, že se hrozně bojím,“ vzpomíná Nachtmannová na nejhorší chvíle života.

Lidice jako táborové tabu

Libuše vzpomíná na 12. června 1942, kdy do tábora přivezli 184 starších žen a dívek (některé i těhotné) z Lidic. Hrozné prý bylo, že nic o vyvraždění, vypálení a srovnání své vesnice se zemí netušily.