Leona Kalvodová: Bůh byl na tomto místě a já jsem to nevěděla

FOTOGALERIE. Leona Kalvodová se ve svých fotografiích publikovaných v knize „Bůh byl na tomto místě a já jsem to nevěděla“ vydala na místa, kde někteří pokládají Boží přítomnost za zajištěnou – do kostelů, klášterů a do svatého města Jeruzaléma. Ty však slouží jako kulisy, které zabydlují lidé svým soustředěním, tichem, napětím. Hry světel a prchavých lidských zjevování nachází ale i na řadě jiných míst; v neposlední řadě zachycuje portréty svých přátel, nejčastěji Ivana a Dáši Havlových.

„Bůh je na tomto místě a já jsem to nevěděl. A proč bys měl, člověče? Není třeba vědět, ale hlavně cítit, protože ten, kdo cítí, ten také poznává a porozumí. Na Leoniných fotografiích se zdánlivě nic výjimečného neděje, zachycují běžné situace duchovního života. Jenže pak přijdou momenty, které začínají být zajímavé pro oko: děti na mši nevnímají, co se kolem nich odehrává, po chvíli se nudí nebo zaspí, protože nerozumí,“ píše Jindřich Štreit, český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života v předmluvě knihy Bůh byl na tomto místě a já jsem to nevěděla. A pokračuje:

„V tu chvíli se žena za fotoaparátem proměňuje a stává se neviditelnou a koncentrovanou, aby zachytila situace, které jsou jen její. Nejde do extrému, snaží se o zobecnění, které je v jednoduchosti. S podobným záměrem sleduje i ministranty a další scény. Největší mistrovství však musí prokázat při zachycení tváře. Důležité je vystihnout onu setinu sekundy, kdy se v obličeji objeví záře, vnitřní pokora, napětí, smutek, hnutí duše. V tu chvíli může fotografka cítit, že je s ní Bůh. Leona nám ve svých fotografiích umožňuje poznat obyčejně neobyčejný život.“

Ta chvíle, Jeruzalém, Zeď nářků

Foto ©Leona Kalvodová  

Nevím, zda má jiné náboženství tak působivé kultovní místo, skýtající tak autentický prožitek, hmatatelné přímé spojení s kořeny a tisíciletou historií nejen židovské komunity. Na prostoru, sevřeném hradbami, komprimovaná historie i současnost.

Na tomto místě jsem se cítila jako voyeur, parazit na intimním prožitku jiného. Ta stará dáma není žádná rutinérka prázdného rituálu, ani lítostivá stařena. Ona byla v tu chvíli u Zdi sama, myšlenkami tam, kde chtěla a měla být.

Plný zásah biblického genia loci, Jeruzalém

Foto ©Leona Kalvodová

Takový je pohled této ženy, možná, že přišla z města Magdaly. Portrét s nekonečným množstvím point. Vše, co mne napadá, je jen promítnutí mých pocitů, představivosti, aniž je za to ta žena odpovědná. Titulek jde na vrub právě toho.

Není důležitého nic, než její pohled, možná unavený, ale ne rezignovaný, spíš vědoucí a smířený. Jakoby patřil k tomu místu a jeho dramatickým dějinám. Není jejich aktérka, žije v plynutí dějin svůj obyčejný život.

Dominikán Jakub na půdorysu přemyslovských dob, Klášter Dominikánů, Olomouc

Foto ©Leona Kalvodová

Neubránila jsem se srovnávání; Jeruzalém, dominikáni. Jiné duchovní klima, jiné světlo. Hlavně to světlo. Ve srovnání s mediteranním uměřenější, méně dramatické kontrasty, ale snad ještě působivější. A spiritualita kláštera vyrovnanější, ukázněná. Ale otevřená, jako na jeruzalémské ulici a hlavně naslouchající.

Přísný rituál nevylučuje zvídavost dítěte, a proč by také, Klášter Dominikánů, Olomouc

Foto ©Leona Kalvodová

Neodolala jsem a rušila focením prominentí chvíle niterné účasti na bohoslužbě, když je už bez obav rušilo zvídavé dítě v kulichu. Účast rodiny na momentu praktikovaného katolicismu nebrání klukovi v opuštění řady a ve zvídavém pozorování plastiky Božího syna, tak vysoko. Důležité je, co na fotce není; žádné odvádění do řady, napomínání. Vzalo by dítěti autentickou chvíli.

Kozí mejdan, recyklovaný vzpurný underground minulé éry, U Standy Pence v Milkovicích

Foto ©Leona Kalvodová

Po desetiletích zase čistý underground, disent, tentokrát na kozí farmě. Cesta časem zpět, zůstává unikátní spontánní atmosféra historických beatnických mejdanů, je to etnografický zázrak. Opakuje se rok co rok v srpnu.

Zábava pouličních kluků u paty kříže, bývají tam často, Rožďalovice

Foto ©Leona Kalvodová

Všechno neobvyklé vybízí k představivosti a otázkám. Neobvyklá jsou častá zastavení partičky kluků u Božích muk kousek za městem v opuštěné krajině. Spontánní zábava mimo sociální sítě, užívají si srandy a neruší je Boží syn, snad ho i zahrnují do společné nálady.

Kříže, Rožďalovice

Foto ©Leona Kalvodová

To dítě, to není figurantka nastrčená k fotce, jen tam vydávala dětskou energii, čisté blbnutí, jsem ráda, že jsem to zachytila. Přidala v jeden moment vlastní  kříž.

Páry na vycházce, Farma Tuchom

Foto ©Leona Kalvodová

Obvykle hašteřící se druhy najednou proměnily zasněženou louku v usedlé nedělní korzo, pak se rozešly po svém.

Soňa Červená, výjimečná i smířená, Praha, Lucerna

Foto ©Leona Kalvodová

Mimořádná žena v posledním čase jejího života. Fotila jsem ji často, dívám se na její fotografie, každá pro mne vyjadřuje totéž, byť vždy jinak. Především Dáma, a to dáma plná života, plně prožívající komorní koncert, ale i klábosení s lidmi, kteří ji konvenovali. Současně ale vše se zvláštním odstupem, mile patrným. Byl oduševnělý a velmi působivý. Nezapomenutelná.

Všednost, Praha, Stromovka

Foto ©Leona Kalvodová

Nevlídná zima, historická tramvaj, popraskaný beton zašlé cesty a osamělé dítě se dvěma štěňaty, milá každodennost.

Velmi dospělá rozmrzelost, Praha

Foto ©Leona Kalvodová

Má dcera, nevím už, co ji irituje. Vůči čemu jeví nespokojenou rezignaci. Jasný vzdor, ale tušíme, že autorita vyhrává, že by ta moje? Bylo by to mé nijak časté vítězství, které by samo stálo za zachycení, lituji, že okolnosti si nepamatuji.

Silvestr, Praha, střecha Paláce Lucerna

Půlnoční fotka starozákonního patriarchy, láhev Veuve Clicquot přehlédněme. Pro mne má osobní význam. Ivan M. Havel, „ten“ bratr, jsem vděčna za léta přátelství mimořádného člověka, odmítajícího planost, hledajícího význam. Intelektuál, který snadno okouzlil a překvapoval hravou poetikou. Jeho bratr chybí zemi, Ivan chybí všem, kteří ho znali. Mám-li najít jediný epiteton, pak mne napadá – slušný. Takže nakonec i on chybí této zemi.