Pražský vrchní soud už za měsíc vynese rozsudek, který bude mít zásadní dopad na existenci Národní databáze DNA.

V tzv. kauze Pivoda jde o to, zda smí Kriminalistický ústav uchovávat vzorky zločinců, které odebral v rámci plošných odběrů ve věznicích. Jiří Pivoda, který byl v 90. letech odsouzen za podvody, žádá, aby byl jeho vzorek DNA z databáze vymazán. V první instanci už v lednu 2013 u Městského soudu v Praze vyhrál.

Rozsudek, který loni vynesl soudce Tomáš Novosad, není nijak složitý. Ministerstvu vnitra ukládá, aby zlikvidoval Pivodův vzorek DNA a vymazal jeho údaje z národní databáze. Ministerstvo dosud příkaz nesplnilo, čeká se právě na odvolací řízení u vrchního soudu. V něm ale nepůjde jen o případ Jiřího Pivody, ale o legálnost vedení celé databáze DNA.

Počet vzorků v databázi raketově roste

Pro srovnání: v lednu 2013, kdy soud zmiňovaný rozsudek vynesl, bylo v DNA databázi 99 tisíc vzorků. Dnes je vzorků už 168 tisíc, z toho bylo 141 tisíc odebráno pachatelům, ať už odsouzeným, nebo jen obviněným. Nemažou se žádné – a v tom je jeden z klíčových důvodů, proč je důležité kauzu Pivoda sledovat.

Pivodův vzorek DNA se do databáze dostal v roce 2007. Policie tehdy za asistence zásahové jednotky provedla ve věznicích plošné odběry všem vězňům, kterých tehdy bylo kolem 17 tisíc. Jiří Pivoda se s odběrem nesmířil, mimo jiné proto, že byl odsouzen za hospodářský, nikoli násilný delikt.

Žádal vymazání svého vzorku a postupně se stížností uspěl u ombudsmana Otakara Motejla. Ten plošné odběry označil za protiprávní. Zastal se ho rovněž Úřad pro ochranu osobních údajů, který ministerstvu vnitra uložil 35tisícovou pokutu, kterou ovšem loni zrušil soud.

Pořád stejná písnička: obyčejný rozkaz nestačí

Výmazu z databáze se Pivoda nedočkal, proto podal žalobu k soudu. V prvním kole se úspěšně zastupoval sám, nyní ho hájí advokát Jan Vobořil. Ten varuje, že kvůli neexistenci zákona o DNA nejsou pro vedení národní databáze jasně daná pravidla, nelze ji ani nijak kontrolovat. „Nejsme odpůrci databáze profilů DNA, ani dokazování prostřednictvím DNA. Chceme, aby databáze měla jasně daná pravidla a aby byla stanovena v zákoně,“ říká Vobořil.

Advokát jako ředitel právnické společnosti Iuridicum Remedium stojí za nedávným zveřejněním pokynu policejního prezidenta, který celou oblast odebírání a uchovávání vzorků DNA upravuje. S odkazem na mezinárodní úmluvy Vobořil upozorňuje, že tak citlivou oblast, jakou představují profily DNA, nesmí upravovat podzákonná norma. Jenže práce na přípravě zákona o DNA ministerstvo vnitra před rokem v tichosti zastavilo.

Krůček od justičního omylu

Proč je důležitá zmínka o odebírání vzorků DNA pachatelům hospodářských trestných činů nebo třeba neplatičům alimentů, ukazuje čerstvý případ justičního přehmatu v kauze vraždy v ústecké čtvrtí Dobětice. V únoru 2013 byl na ústeckém sídlišti ubodán starší muž, policie na základě pachových stop a dalších nepřímých důkazů z vraždy obvinila a obžalovala Jaroslava Š., který ovšem vinu od počátku odmítal. Rok a půl strávil ve vazbě, propuštěn byl až letos před vánoci poté, co byl z vraždy obviněn někdo jiný. Od vynesení rozsudku v tu chvíli Jaroslava Š. dělilo jediné soudní líčení.

Policie uvedla, že ji k novému pachateli dovedly stopy DNA z místa činu a porovnání s národní databází. Podle zdroje obeznámeného s vyšetřováním se mužova DNA do databáze dostala teprve nedávno po jeho obvinění z hospodářské trestné činnosti, muž se následně k vraždě přiznal.

Policie tvrdí, že tzv. nestejnorodá recidiva, tedy vývoj pachetele od bagatelních trestných činů k závažným, je dobrým důvodem pro uchovávání vzorků u všech obviněných a odsouzených. Stejný argument předložil loni během soudu Pivoda vs. ministerstvo vnitra Ladislav Adámek z Policejního prezidia. Tvrdil, že i v případech, jako je Pivodův, je reálné, že z člověka odsouzeného za krácení daní se postupem času vyvine pachatel násilné trestné činnosti.

Anonymizovaný rozsudek z ledna 2013 ke stažení zde: rozsudek-dna-pivoda