Které firmy krátily stát na dani? To vám nepovíme, tají informace finanční správa
Generální finanční ředitelství bezostyšně a dle našeho názoru protiprávně tají názvy firem, které krátily stát na dani, píší v textu pro HlídacíPes.org Oldřich Kužílek a Adam Rut.
Otevřená společnost, o.p.s. zažádala v polovině prosince o seznam právnických osob, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty v letech 2011 až 2014, pokud výše tohoto doměření byla aspoň pět tisíc, včetně výše tohoto doměření.
Neptali jsme se náhodně – Generální finanční ředitelství (GFŘ) se totiž v minulosti chlubilo, že odhalilo krácení na dani ve výši 4,5 miliardy korun při obchodování firem s drahými kovy – a Andrej Babiš tehdy tvrdil, že jména firem nejde zveřejnit.
To nás zaujalo, protože Nejvyšší správní soud již v roce 2010 dokonce v rozšířeném senátu rozhodl, že dluhy na daních jsou vlastně příjmem veřejných prostředků a proto se i ochrana majetkových poměrů prolomí.
Mlčenlivost?
Místo odpovědi na naši žádost se GFŘ vykrucovalo, že by tím odhalilo majetkové poměry těchto osob, takže nám žádné názvy firem a čísla dát nemůže, a že je navíc vázáno daňovou mlčenlivostí.
S tím jsme se nespokojili, odvolali se k Ministerstvu financí a namítli, že mezi krácením daně a majetkovými poměry není žádná souvislost a nelze dovodit, že čím větší majetkové poměry, tím větší rozdíl při doměřování DPH.
Ani argument o mlčenlivosti neobstojí, protože ta se týká jednotlivých pracovníků, ale ne úřadu jako celku, když poskytuje informace podle „infozákona“, jak výslovně stanoví § 19 Zákona o svobodném přístupu k informacím.
A znovu se odvolat
Ministerstvo financí nám dalo zapravdu – ohledně majetkových poměrů vytklo GFŘ, že nespecifikovalo, jak by k odhalení majetkových poměrů došlo, a že lze spíše odůvodněně předpokládat, že by k tomu dojít nemohlo.
Podobně uznalo náš argument s mlčenlivostí. Zaradovali jsme se proto a čekali na odpověď.
Chcete podpořit HlídacíPes.org?
Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.
K našemu překvapení ovšem GFŘ místo poskytnutí informací žádost opět odmítlo. Znovu se odvolává na majetkové poměry osob, prý z doměřené částky lze vypočítat základ daně. Ani základ daně ovšem bez dalšího neodhalí majetkové poměry právnické osoby.
Nad to je třeba uvést, že i kdyby se o majetkové poměry jednalo, Nejvyšší správní soud už dříve v rozsudku ze dne 12. 3. 2009, č. j. 5 As 64/2008-137 usoudil, že pokud jde o příjemce veřejných prostředků, ochrana důvěrnosti majetkových poměrů nemůže být důvodem pro neposkytnutí informace.
Krácení na dani přitom jednoznačně lze považovat za „příjem veřejných prostředků“, neboť jde o pohledávku veřejných rozpočtů.
Nezbývá nám tedy než se znovu odvolat a celou kauzu již zveřejnit – informace mohou ukázat důležité vazby, například, zda existuje spojení některých takových firem na politiku či státní správu.
Urputná snaha oddálit poskytnutí jmen firem a doměřených částek skrz již jednou vyvrácené argumenty budí podezření, že tato argumentace je účelová a má jen oddálit poskytnutí informací, na kterých je nepochybný veřejný zájem.
Oldřich Kužílek a Adam Rut, Otevřená společnost, o.p.s.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Robert Břešťan: Alláhu akbar cézet a kriminalizace blbosti
Jan Urban: „Na péči o Járu teď nemám.“ Chyba v novele bere peníze pěstounům
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Z jmen firem, lze zjistit při troše snahy a štěstí i jména majitelů. Co kdyby se mezi nimi objevilo jméno některého „kříšťálově čistého“ politika? Poučka o zatloukání je výhodně použitelná nejen při manželské nevěře.
Když nám to nechtějí říct, tak je to jasné. S největší pravděpodobností to byly firmy pana Babiše. Přece Babišovi lidé nebudou udávat svého chlebodárce. Teď, před volbami.
Potíž je v tom, že zakon to tak říká, „..Zákon o svobodném přístupu k informacím“, par. 10 “
Informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení8) povinný subjekt podle tohoto zákona neposkytne.“
Zdůvodnění ve zmíněném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se dost špatně čte,prakticky z něj lze pochopit, že sice by se vlastně podle zákona nemělo, ale protože se soudu chce, tak zkombinuje několik zakonů do sebe plus přidá vlastní uvahu a v rozsudku rozhodne že se vlastně – ale v tomto případě smí.. Načež – ale nikdo, vlastně ani příjemce takového rozsudku nemá jistotu, že je to tak právně správné. A zda kdyby podle něj postupoval, tak má právní jistotu, že koná dle zákona. Prakticky i potom by mohl i někdo jeho napadnout že koná nezákonně, podat k žalobu k jinému soudu (nebo dokonce i jen k jinému senátu téhož soudu) a dosáhnout zcela jiného rozsudku i odůvodnění.
Tohle je šílený chaos, nejen tedy naší, ale i celé západní soudní kultury. Většina lidí už ani nechápe proč vlastně soud to či ono rozhdonutí vydal (a ti co to chápou ho často považují za eticky nespravedlivé)..Co jediné, chápou, že když si najmou drahého (a vlivného advokáta), tak jim jejich věc pomůže „nějak“ u soudů prosadit – ale raději by se neměli zajímat jak..