Koronavirus jako zkouška. Může být hůř, je čas se připravit, říká sedlák Daniel Pitek
ROZHOVOR. „Koronavirová krize je pro nás k zamyšlení, abychom začali fungovat trochu jinak ekonomicky a společensky. A když to neuděláme s rozumem a s chladnou hlavou, může se stát, že se společnost začne měnit nějakým revolučním kvasem, začnou se tu objevovat rudé nebo hnědé excesy,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org zemědělec zpod Milešovky Daniel Pitek.
Domluvit si schůzku je tady snadné. „Přijeďte za mnou do sadu nad Milešovem, cestou na Lukov vpravo. Uvidíte mě, uděláme to venku,“ říká do telefonu. Rozhovor pak pro zachování bezpečnostních opatření vedeme přes korbu malého náklaďáku.
- Na Facebooku jste záchranářům, lékařům a sestrám nabídl, ať sem k vám přijedou po konci krize na dovolenou. Vyzval jste k tomu i další sedláky. Připojí se?
Ale já je zas tak úplně nevyzval. Ale předpokládám, že se ke mně připojí. Je mezi nimi hromada fajn lidí, rozumných, s dobrým srdcem. A nějaké možnosti samozřejmě jako sedláci máme. S pár lidma z Asociace soukromého zemědělství jsem o tom mluvil, všichni říkali, že je to výborný nápad, půjdeme do toho. Nabídka bude určitě širší, nebudu to jen já.
- Jak to bude tady u vás pod Milešovkou vypadat?
Je to hájenka, kde mám teď kancelář i nějaké ubytování, když přijedou brigádníci. Už se za mnou byla podívat dcera, která pracuje jako manažerka v cestovním ruchu, začne to s manželem připravovat.
- Komu je nabídka bezplatné rekreace určena?
Až se situace kolem koronaviru trochu uklidní, chceme to nabídnout lidem, kteří v první linii bojovali s infekcí. Nechali bychom to kompletně třeba celou jednu sezónu, mohli by přijet, týden zůstat, jak budou chtít. Aby si oddechli, nabrali nové síly, vyčistili si hlavu, zbavili se stresu. Dneska zažívají něco podobného jako vojáci ve válce a dopad na ně celkově, jak na psychiku, tak na organismus, bude obrovský. Ti lidé budou potřebovat, aby se jim někdo revanšoval. Vidíte sám, když jste sem za mnou přijel, já takhle přes den, kdybych neměl puštěné rádio nebo večer nekoukal na zprávy, tady vlastně žádnou krizi nezažívám. Přiznám se, že z toho mám až pocit studu. Rád něčím pomohu, a toto je něco, čím mohu přispět.
- Ono to skoro působí dojmem, že míra nutné improvizace už překročila jakousi únosnou mez. Na druhou stranu je znát, že se občanská společnost zvedá, mně to v některých ohledech připomíná revoluční kvas z roku 1989…
Přesně tak. Najednou se ukazuje vzepětí občanské společnosti. Dobrovolníci, podnikatelé, najednou se lidé znovu projevují naprosto pozitivním způsobem. A nahrazují fungování státu. Tam, kde stát selhal, ho lidé začali sami zastupovat. Pokud udržíme tento pocit sounáležitosti a svépomoci, můžeme se jako společnost ohromným způsobem posunout dál.
- Jak nás v tuto chvíli vedou politici? Věříte jim?
Úplně špatně, to je jasná věc. Podívejte se, o mně je známé, že nemám rád Andreje Babiše a že vůči němu mam dlouhodobě výhrady. Je to člověk, který nepožívá mojí důvěry. Já jsem se s ním jednou setkal osobně, seděl jsem s ním asi dvě a půl hodiny, tenkrát jsme se bavili o elektronické evidenci tržeb. A ten člověk prostě na mě zapůsobil velice špatným dojmem. Neschopen argumentace, jakékoli debaty. Jedinou věc, kterou mu teď přičítám k dobru, že jako vláda zarazili volný pohyb osob. A to velice brzo. Já osobně bych byl ještě tvrdší, jako to udělali třeba Slováci, kteří byli ještě striktnější. Tohle jediné rozhodnutí se jim dá přičíst do plusu a pomohlo k tomu, že se epidemie ještě šíří relativně pomalu.
- A do mínusu?
Všechny následné kroky. Ty byly tristní. Úplně podcenili připravenost i přesto, že na konci ledna v parlamentu byly snahy to projednat. Spousta poslanců se ptala, ale oni to celé zametli s tím, že jsou připraveni.
- Prostě šli na sílu.
Ale hlavně zalhali. Lhali o tom, co všechno mají připravené, a nebyla to pravda. A ve finále, když krize doopravdy vypukla, tak nechali lidi, kteří nás chrání, chrání celou společnost, na holičkách. Je to stejné jako byste poslal vojáky do bitvy a nedal jim náboje. Přesně v takové situaci oni nechali zdravotníky, hasiče a policajty.
Když se přetrhne řetěz
- Mluvíme tady o praktických důsledcích toho, co krize – a neschopnost vlády jí čelit – přináší. Co dál? Je to podle vás příležitost využít ji ke změně myšlení, chování, přístupu k přírodě? Můžeme se teď zastavit, času na to máme spoustu, a začít přemýšlet o našem chování k venkovu, k životu ve městě?
Tohle mi jde hlavou celé dny. A věřím, že spoustě lidí. Doteď jsme žili velice pohodlně. Způsobem, který byl pro nás všechny luxusní, lidé nic takového v historii nezažívali. Jenže ono je to něco za něco. Všechno to pohodlí je způsobeno tím, že společnost je nastavená na svůj maximální výkon a na to, že všechno je propojené. To je ale zároveň naše největší slabina, což se teď ukazuje. Máte dlouhý řetěz, na jehož konci je nějaký výrobek. A jednotlivé články toho řetězce jsou jeden v Anglii, další v Německu, další třeba v Indii, něco je v Číně a když vám jeden článek vypadne, máte problém. To se přesně ukazuje teď jako ohromné riziko, že když přijde podobná krize, celý svět je paralyzovaný.
Daniel Pitek (53) je soukromý zemědělec, vystudovaný lesník. Na své rodinné farmě v okolí Milešovky v Českém středohoří hospodaří na 600 hektarech půdy. V roce 2016 obdržel cenu Josefa Vavrouška za mimořádný ekologický počin ve prospěch udržitelného způsobu života a životního prostředí.
Daniel Pitek byl v minulosti členem Strany zelených, její předsednictvo v roce 2016 opustil na protest proti směřování strany pod vedením Matěje Stropnického. Patří k propagátorům udržitelného způsobu života a hospodaření v souladu s pravidly ekologického hospodářství.
- Zmínil jste Čínu okrajově, ale ona tak okrajová není.
Na Čínu jsme se orientovali, nechali ji vyrůst v ekonomických otázkách jen proto, abychom měli tady na západě nebo prostě v našem euroatlantickém světě co největší míru pohodlí. Přenesli jsme výrobu do Asie, nakupovali tam levněji s tím, že to pro nás přináší krátkodobý zisk. Z dlouhodobého hlediska se to ale ukazuje jako úplně špatná pozice, dneska jsme v situaci, kdy přišla krize a my všechny základní prostředky na její zvládnutí nakupujeme tam a nejsme je schopni vyrobit sami. Šijeme je po zvednutí občanské vlny doma na koleně. Systémově je to ale tak, že je musíme nakupovat ze třetí země, která k nám není upřímná, neříká nám pravdu, co tam jak proběhlo, není k nám nijak přátelská, nesdílí naše hodnoty, je ochotná situaci využít ve svůj prospěch. Rozhodně bychom se měli této závislosti do budoucna zbavit.
- Jak?
Minimálně začít okamžitě všechny produkty, které nabudou strategického významu, vyrábět v rámci Evropské unie. Mělo by to být garantováno – ať už jednotlivými státy nebo přímo Unií. Uzavírat smlouvy s firmami už přímo s tím, že je budou vyrábět na území Evropské unie. A pokud budou výrobky odjinud, musí být zatíženy clem nebo přirážkou na dovoz, aby nemohly naše výrobce zničit.
Z fabrik zpátky k záhumenkám
- To se trochu týká mojí další otázky. Vláda vyhlásila, že chce dát nějaké tři miliardy na zajištění potravinové soběstačnosti, což při jejím personálním obsazení vždy vyvolává otázky, kde takové peníze skončí.
Zemědělská politika, tak jak je v Česku praktikovaná, je dlouhodobě předmětem kritiky. Nejen mojí, ale spousty zemědělců z rodinných statků a farem.
- Pravidla jsou nastavena ve prospěch velkých agrárních podniků?
Jasně, a zase je to špatně. A zase nám tahle krize ukazuje, že čím bude společnost pestřejší, tím bude stabilnější. Vidíme právě na příkladu malých rodinných farem, že jsou to vlastně samostatné ostrůvky. Jsme trochu izolovaní od zbytku společnosti, všechno tady funguje, aniž by nás to primárně ohrožovalo. Děláme tady v menších počtech lidí, rodinní příslušníci, pár zaměstnanců.
- Minimálně to znamená, že dopad následků nepřijde naráz.
Přesně tak. Ono to na nás dopadne samozřejmě taky, ale nebude to ta rána pěstí, kterou pocítí jinde. A my budeme schopni jí odolat. Jsem přesvědčen, že čím víc se společnost zbaví centralizace a jednotlivé výroby budou v menších samostatných jednotkách, které budou schopné i v rámci krize fungovat, tím je to pro společnost jako celek výhodnější a bude i odolnější. A výroby potravin se to týká úplně samozřejmě. Ve chvíli, kdy budou lidé nakupovat potraviny u místních prvovýrobců, zase to přinese regionu stabilitu.
- Dřív to bylo úplně běžné…
A nejen to. Rozhlédněte se tady kolem sebe. Vidíme kolem sebe Milešov a vesničky okolo. Tady je krásně vidět, jak jsme venkov vykořenili. Za mého dětství tady všichni měli záhumenky hned za barákem, na zahradách spoustu produkce. Každý si pěstoval svůj česnek, svoji cibuli, svoje brambory, svou mrkev, svoje rajčata, svou petržel. Měli tam fazole, prostě kdeco. Měli králíky, měli slepice, měli husy, měli kachny.
- A spousta sadů.
Jasně, měli sady, měli svoje ovoce. Když se teď podíváte, velká část Milešova, možná většina lidí dělá ve fabrikách podél dálnice dole v Lovosicích. Nakupovat chodí samozřejmě do supermarketů a nepěstují ani nechovají doma nic. V momentě, když přijde nějaká velká krize a supermarkety zavřou, všichni ti lidé pojdou hlady, protože nemají nic. Kdežto my, tím, že hospodaříme na svém, budeme bez problémů dál přežívat, i kdyby zavřely všechny obchody. A ti lidé tady se mnou, protože nějaké zdroje máme. Je to znovu o tom, že by se na venkově mělo objevit mnohem víc právě těch menších podniků, lidé by se zase měli vrátit k tomu, co vypěstovali na svých zahrádkách. Měli by mít záhumenky, domácí zvířectvo, protože nám to může pomoct lépe se připravit na rány osudu, které nám svět dá.
Nebo nás to semele všechny…
- Ty samozřejmě můžou přijít, protože nikde není napsáno, že koronavirová krize se nemůže potkat s nějakým souběhem s jinou další.
Ale on tu ten souběh je! Koronavirová krize teď přišla úplně nevhod se spoustou dalších věcí. Řešíme klimatickou krizi, vezměte si, jak to teď, na konci března, kolem vypadá. Tamhle vidíme smrkový porost, který je úplně sežraný od kůrovce. Je to proto, že ty smrky jsou oslabené suchem, a proto jsou pro kůrovce jednoduchá potrava. Vidíte, že není moc vody – v tuto roční dobu bychom tady v sadu měli čvachtat, ale voda tu není. Ubývá. Samozřejmě vlivem klimatických změn klesá i zemědělská produkce, což má na hospodářství hromadu dopadů. A já předpokládám, že ani letošní rok nebude, co se vody týče, vůbec dobrý. Třeba v lesnictví bude třeba zpracovávat obrovské objemy kůrovcové hmoty, na což v době koronavirové krize nebudou kapacity. Myslím, že je to velký problém, který nás může postihnout během jednoho, dvou měsíců.
To nebezpečí koronaviru sice ovlivní neuvěřitelně hospodářství, ale je to nebezpečí, které je jakoby selektivní. Protože i kdybychom se mu nebránili vůbec, tak na světě zemřou statisíce lidí, ale nezničí to celou populaci. Prostě určitá část populace přežije, není to nic, co by zahubilo lidstvo jako takové. Ale ty další hrozby, které tady jsou, včetně právě klimatické krize, to jsou hrozby pro populaci jako celek. Bez ohledu na to, kdo patří k ohroženým skupinám, a kdo ne. U koronaviru je rozdělení takové, že více ohrožuje lidi, kteří jsou fyzicky slabší nebo starší bez ohledu na to, jestli jsou bohatí, jestli jsou chudí. V tom je jakoby spravedlivý a řídí se přírodními zákony. Pro nás je to v souhrnu všech etických, morálních, humánních hodnot, které jako společnost vyznáváme, věc nepřijatelná a bráníme se tomu. Ale jinak se ten vir se chová tak, jak se chová příroda. Příroda je krutá, ale je to hrozba, která je selektivní, a přesto nás to dostalo takhle na kolena. A teď si představte, že přijdou hrozby, které nejsou selektivní, jsou absolutní a ohrožují nás jako celek. Všechny bez rozdílu. Co by se asi dělo, kdybychom se dostali do stadia, o kterém mluví klimatologové, a ti o něm mluví tak, že už jsme blízko.
- Přesto se už našli lidé, kteří se právě na pozadí koronaviru vysmívají, že se aspoň o klimatické krizi přestalo mluvit.
To je velice krátkozraké. Naopak si myslím, že to, co prožíváme, nám říká, že je to zkouška, že na tom můžeme být ještě hůř a že je čas se připravit. Já si skutečně myslím, že je to pro nás k zamyšlení, abychom začali fungovat trochu jinak ekonomicky a společensky. A když to neuděláme s rozumem a s chladnou hlavou, může se stát, že se společnost začne měnit nějakým revolučním kvasem, začnou se tu objevovat rudé nebo hnědé excesy, které zase povedou k válkám a spoustě mrtvých.
Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Věra Jourová o mediálním zákonu, potyčce s Muskem a možné orbánizaci Česka
Pro laika je mnohdy nemožné dobrat se pravdy, říká vědec
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Ten pán nějak moc chválí život na vesnici za Husáka i když jinak je to fanda kapitalizmu a západu ! !
proč za Husáka? takhle se žilo odjakživa, každý průměrný vesničan míval nějaké políčko za domem. Naopak Husák uvolil, aby lidé měli kde bydlet, že se postaví panelové králíkárny… pro spoustu lidí trn vytažený z paty, ovšem dnes pro spoustu lidí podprůměrné hlučné, smradlavé horší bydlení …
Jen taková malilinkatá otázka, jak jako se máme připravit ?
1) Pane Pitku, vite o tom, ze cim pomaleji tahle krize bude probihat, tim dele tady budem zit s nahubky? 2) Co tedy navrhujete jako alternativu ke globalizaci. Od spendliku po lokomotivu? To uz tady jednou bylo a moc to nefungovalo? 3) Kdyz EU bude zavadet proti vsem cla, budou oni taky zavadet reciprocne cla na zbozi z EU. Slysel jste nekdy – obchodni valka? Vite, co je to GATT? 4) Jak by melo vypadat zemedelstvi v CR? Staci se podivat do Polska. Jenze tady probehla nasilna kolektivizace a ze slovniku stale nevypadla slova jako „kulak“. 5) Ty zahumenky si dost tezko predstavuju ve mestech. 6) Sucho je patrne vsude. Jestli v prubehu dubna a kvetna nezacne poradne prset, ceka nas k tomu vsemu jeste neuroda.
Je to evidentně chytrý chlap. Klobouk dolů před ním a jemu podobnými.
Názorná ukázka selského rozumu, ten článek nemá chybu. Bohužel ti psychopati, které jako telátka volíme, na tyto informace a hlavně na selský rozum zvysoka kašlou. Po nás potopa, nic jiného neumí.
Ohledně záhumenků nemohu se sedlákem souhlasit – bydlím celý život (50 let) na vesnici, ovšem pracuji jako stavař pro podnikatele v jiné vesnici. V práci jsem od 7h ráno do cca 18h večer, často i o vikendu. Nestěžuji si, prace mne fakt baví, ale večer už opravdu nemám sílu ještě krmit zvířata ci pracovat na záhonu či v sadu… Navíc – i kdybych chtěl hospodařit třeba na 30-ti ha orné půdy (a udělat malou farmu), tak půdu nekoupím a ani neseženu do pachtu, pokud bych nepřeplácel cenu obvyklou, na což zase prací nevydělám. Takže jsou to jen kecy zbohatlíka, který má 600 ha v celkové ceně min 1 miliarda Kč. Kde na to vzal? Zřejmě kupoval ha od restituentů za nízké ceny, třeba ha za 20.000,-Kc, což ovšem před 20-30 lety každý nemohl – on kupoval, já studoval VŠ…
Pán v tom má trochu zmatek. Jen k těm „záhumenkům“. Před rokem 89 jsme byli zadrátovaní a to jistě přispělo k tomu, že se hodně lidí realizovalo právě na těch zahrádkách. Po roce 89 sem vpadl „kapitalizmus“ a s tím i modla zvaná peníze. Všichni, i pan zemědělec, chtějí vydělávat, bydlet a užívat si. Proto byly zničeny továrny u nás a naše výroba a nejen naše se přesunula tam, kde lidem platí almužnu na jejich práci a výrobky se prodávají zde. Náš stát výrobu vyměnil za služby. Vše fungující se smetlo s tím, že je to zastaralé, výrobky neprodejné a vůbec směrem na západ je vše super. Máme to, co jsme chtěli.
Správné názory, které potvrzují vizionářství Ludvíka Vaculíka, když před mnoha lety napsal : ˶S pádem komunismu se znovu vrátily příčiny jeho vzniku; zpupnost kapitalismu, který se znovu odvazuje od řetězu. Problém je ještě daleko, ale zcela jistě na cestě ̋ . To je větší riziko pro budoucnost, než současná pandemie COVID-19. Ta pomine.
Zcela souhlasím, soběstačnost a začít se opět starat a pracovat a neživit Mega podvodníky. Snad tato krize přinutí mladé vykročit správným směrem.
Dobré postřehy, ale zase nic konkrétního a světového na takového odborníka.. Konec začal být velmi zajímavý a náhle ukončeno.
Pán mluví tak trochu jako Trump. Volá po protekcionismu a stavění bariér volnému obchodu. Zajímavé….
D.den. Jsem jen vyučený opravavář zem. strojů v roce 1986 v okolí Jeseníku. Tehdy jsme opravovali stroje, které zvládli pracovat v náklonu 45stupňú s jakymikoliv nádstavbami (brambory, len, oves…) Ano skončil jsem ve Škodovce v MB kvůli peněz a díky tomu mám hezký inv. důchod, ale na Moravu přez Jeseníky jezdim stále a nevidím nic než kravy na pastvě! Kdysi byla ta půda normálně obdělávaná a tedˇjsou všude pastviny nebo Řepka-žluto kam se podíváš. Na praxi jsme občas jeli do STS nebo do cukrovaru. To snad asi ani už neexistuje. V kovárně jsme renovovali návarem pluhy….KDE TOHLETO VŠECHNO JE???
Jasně, pojďme se všichni vrátit a 50 let nazpět, zahoďme všechno co jsme doteď získaly. Jako obvykle se řeší klimatická krize a všichni chtějí okamžitá řešení. A co třeba to, že Turci na doslova mlátí do vrat a chystají invazi? To je přece nedůležité, hlavně když tu pro ně bude dobré klima. Navíc bych rád věděl, jak přišel k tomu svému “malému“ hospodářství.
Taky se teď říká, jak jsme soudržní, ale ještě před pár měsíci, když bylo vše v pořádku, tak to byl každý sám za sebe. Nechci tvrdit, že jsou všichni stejní a že tu nebyli hodní lidé, co pomáhali. Ale může to říct každý? Já určitě ne. Pomáhal jsem, ale jen když se něco objevilo, nevyhledával jsem to.
Je pravda, že příroda je neuprosná. Ale my jsme malý k jejímu měřítku. Například, jsem četl, že když nedávno vybuchla sopka, vyvrhla tolik CO², že to dvakrát převyší to, co lidi vypustili za 50 let. Tím neříkám, že se nemáme snazit, jen je potřeba se trochu uklidnit.
To je asi nejdůležitější. Uklidnit se, sednout si a racionálně se podívat na všechny aspekty, ne jenom na to co bude nejlepší pro všechny. Zamyslet se jestli je to proveditelné a jestli to z dlouhodobého hlediska přinese užitek.
Omlouvám se za dlouhý komentář, ale potřeboval jsem to ze sebe dostat. Jenom prosím, je to jen názor. Každý nějaký máme. Pokud se vám líbí, pousmějte se a jděte dál. Pokud se vám nelíbí, řekněte si, to je debil a běžte dál.
Je tu hodně lidí, kteří nesouhlasí, jak kdyby je pan Pitek nutil živit se zemědělstvím. To může jen člověk, který má k zemědělství vztah a chce to dělat. Aby mohl, měl by k tomu mít podmínky a ne podmínky likvidační, jak tomu je posud. To platí i o živnostech. Mnoho kritiků zde si neuvědomuje, že ten krutý kapitalizmus se tady stále stará komunistická parta z Prognostického ústavu. Tím udržuje již svou 70 letou nadvládu v naší zemi. Jejími nástroji je rozdělení společnosti, vytváření zmatku a závisti. V tomto velikonočním čase přeji prozření/znovu zrození občanské společnosti a ochotu vzít odpovědnost za sebe a nevzdávat se svobody ve prospěch pofidérních jistot. Asi se brzy ukáže, jak takzvaná „jistá práce je nejistá“, kolik peněz společnost stojí udržovat dotacemi tak zvané „strategické společnosti“.
Pana Daniela Piteka znám z různých reportáží, kde vystupuje jako ekologický zemědělec – krajinotvůrce. Je známou osobností v projektu ,,Pestrá krajina“. V této reportáží na mě působí trochu jako zemědělský agitátor.
Vyrůstal jsem na záhumenkovém hospodářství a třicet let obhospodařoval jako OSVČ čtyřicet hektarů horských luk, takže mě takovíto lidé vždy zajímali.
Loni na podzim jsme se ženou projížděli Českým Středohořím. Byl čistý vzduch a tak se nabízelo provést prvovýstup na Milešovku. Zaparkovali jsme v obci Černčice a vydali se po modré vzhůru. Mé prvotní natěšení z přilehlého statku a bečících ovcí ochladlo, když jsme se museli po turistické cestě (dříve zřejmě klasická vozová cesta) prodírat náletem a na zem táhlými větvemi. Mezi námi probíhali ovce, které netušili, zda patří do pastviny vpravo, nebo vlevo. Výstup na Milešovku a rozhled skvělý. Při sestupu bučinami kolem nás pobíhali opět ovce, které se stále nemohli rozhodnout do které děravé pastviny se vrátí. Po příchodu k hlavní silnici mě zajímalo, kdo to tady ,,bačuje“ . Na dvoře nová technika na vratech cedule o podpoře EU a jméno hospodáře. Byl jsem docela zaskočen. Turistická cesta na Milešovku, která vede těsně vedle statku by si určitě zasloužila prořezat.
Luboš Waldmann, Paseky nad Jizerou.