Nedůvěřují „systému“ a zásadní význam pro ně mají „tradiční hodnoty“, které údajně ohrožuje například Evropská unie a migranti. Skupina Čechů, kteří věří konspiračním teoriím a sami je šíří, je pestrá co do vzdělání, věku, příjmů i životních postojů. Nová studie ukazuje, že konspiracím se více daří třeba na střední či severní Moravě, není ale pravda, že by se šířily hlavně na vesnici.

Čechům, kteří věří konspiračním teoriím, se v nové studii „Hlasy střední a východní Evropy“ věnuje organizace Prague Security Studies Institute (PSSI) ve spolupráci s nevládní organizací Globsec. HlídacíPes.org má dokument k dispozici.

„Je dobré se těchto lidí ptát na jejich motivace, postoje a důvody. Ne je automaticky odmítat jako někoho, kdo je zmanipulován nebo poblázněn, a brát v potaz, že nějaké iracionální závěry, ke kterým dojdou, mohou být vedeny velmi rozumnými pohnutkami,“ vysvětluje projektový koordinátor PSSI Jonáš Syrovátka.

Soros, klimatická změna a 11. září

zdroj: PSSI & GLOBSEC

Účastníci výzkumu měli za úkol odpovědět na otázku, do jaké míry důvěřují osmi konkrétním konspiračním teoriím. Například té, že protesty ve střední Evropě údajně financuje filantrop a finančník George Soros, který je častým terčem dezinformátorů. Tomu podle výsledků věří více než polovina populace.

Třetina lidí zastává názor, že sametovou revoluci zorganizovaly tajné služby a stejný podíl dotázaných souhlasí s tím, že světové dění kontrolují tajné společnosti, které chtějí ve světě nastolit totalitní světový řád. 28 % lidí věří, že teroristické útoky 11. září 2011 v USA provedla americká vláda.

Nejméně respondenti věří konspiraci, která tvrdí, že klimatická změna je výmysl politiků, jde „jen“ o necelých 20 %. Zároveň se k této teorii ale třetina dotázaných odmítla vyjádřit, případně neměla ve svém postoji k tématu jasno, což je nejvíce ze všech sledovaných konspirací.

Díky těmto výsledkům výzkumníci mohli určit, jaký typ lidí má větší tendenci přijímat konspirační teorie. V České republice jde podle průzkumu o 29 % populace. Právě jich se týká i zbytek výzkumu. „Přílišné zobecnění může vést k nepřesnostem,“ připouštějí však výzkumníci.

Vesnice dezinformace neživí

Studie uvádí na pravou míru některé rozšířené stereotypy o lidech, kteří mají větší tendence věřit konspiračním teoriím. Jedním z rozšířených mýtů je, že jde hlavně o problém seniorů. Z výzkumu ale vyplývá, že falešným zprávám důvěřují nejvíce lidé ve věku mezi 45 až 54 let – jde celkem o 36 % dotázaných v této věkové kategorii.

zdroj: PSSI & GLOBSEC – Voices of Central and Eastern Europe

Mezi nimi a ostatními věkovými skupinami však není propastný rozdíl. Důvěra v konspirační teorie se nehledě na věk pohybuje okolo 30 procent. „U žádné věkové skupiny se neprokázala vyšší míra odolnosti vůči konspiracím. Věk tedy nelze považovat za faktor, který dostatečně vysvětluje míru důvěry ke konspiračním teoriím,“ vysvětlují autoři výzkumu.

Vliv na konzumaci dezinformací nemá ani to, zda člověk žije na venkově nebo ve městě, jak se někdy uvádí.

S důvěrou v manipulativní obsah podle studie ale může souviset region, ve kterém dotyčný člověk žije: „V Praze byl například podíl lidí důvěřujících testovaným teoriím nižší než v běžné populaci, na střední Moravě a Moravskoslezsku naopak vyšší.“

Studie potvrdila vztah mezi dosaženým vzděláním a důvěrou jedince v konspirační teorie. Míra důvěry v konspirace se totiž podle výsledků snižuje s rostoucím dosaženým vzděláním.

Zatímco zmíněným konspiračním teoriím věřilo 38 % lidí, kteří mají jen základní vzdělání, mezi lidmi s vysokoškolským diplomem už to bylo o 16 procentních bodů méně. Přesto nelze říct, že by vysokoškoláci byli vůči dezinformacím imunní, stále jde o 22 % z nich.

Moc peněz

Klíč k tomu, kdo je snazším terčem konspirátorů, nabízí rozbor životních postojů dotázaných. „Lidé důvěřující konspiračním teoriím ve větší míře vyjadřovali nespokojenost s vlastním životem a finanční situací,“ říká studie.

Celkově je v populaci podle výzkumu se svým životem nespokojeno 16 % lidí. Mezi lidmi, kteří věří konspiračním teoriím, jde již o 21 %. Co se finanční situace týče, míra nespojenosti je ještě vyšší. V celé společnosti to je 40 % nespokojených a u osob důvěřujících dezinformacím pak 45 %.

Zajímavostí je, že mezi finančně spokojenými se častěji objevovali lidé, kteří neměli k testovaným teoriím vyhraněný postoj. Na otázku, zda s danou teorií souhlasí nebo nesouhlasí, tak odpovídali ve větší míře „nevím/nechci se vyjádřit“ než ti, kteří jsou finančně nespokojení.

Tyto výsledky podle výzkumníků ukazují „na možnou souvislost mezi ekonomickou situací jedince a mírou jeho důvěry v konspirační teorie“, podobně jako u dosaženého vzdělání.

Tradiční hodnoty

Lidé, kteří věří konspiracím, jsou také skeptičtější vůči demokracii než zbytek obyvatelstva. 60 % z nich má pocit, že jejich potřeby nejsou politickým systémem brány v potaz.

„Mají pocit, že stát neřeší jejich problémy, a proto podle nich vůbec nezáleží na tom, kdo je momentálně u vlády, protože to jejich osobní situaci nezmění. Často nejsou schopni říct, jestli je pro ně lepší demokracie nebo vláda nějakého silného lídra, protože pro ně je ta situace tak špatná, že neočekávají žádné zlepšení bez ohledu na to, jak ten systém bude vypadat,“ vysvětluje Syrovátka z PSSI.

Oproti tomu ve skupině lidí s nižší tendencí důvěřovat konspiračním teoriím obdobným pocitům čelí „jen“ zhruba třetina z nich. Při převedení těchto výsledků na celou populaci jde o více než polovinu českých občanů, kteří nevěří, že mají oporu v místním politickém systému.

Syrovátka také vysvětluje, že nedůvěra v politický sytém má dopady na ochotu na něm participovat, například účastí ve volbách. Lidi s větší důvěrou v konspirace lze podle výzkumu rozdělit na dvě skupiny podle jejich přístupu k účasti na demokratickém systému:

„Jedna část odmítá jakékoli vlastní zapojení a deklaruje, že nebude volit. Druhá, mírně aktivnější skupina nějakým způsobem koketuje se stranami s extremistickou rétorikou z obou stran politického spektra,“ říká Syrovátka.

zdroj: PSSI & GLOBSEC – Voices of Central and Eastern Europe

Tato část společnosti se také „stavěla pozitivně k možnosti, že by jim byla odejmuta část občanských práv výměnou za zlepšení jejich finanční situace“. Stejně tak je většina „konspiračních důvěřivců“ ochotna vzdát se občanských práv výměnou za zachování tradičních hodnot.

Právě tradiční hodnoty jsou pro tuto skupinu obyvatelstva důležité a slouží jim jako takzvaný „hodnotový kompas“.

Tyto hodnoty jsou pak podle nich ohrožené Západem, Evropskou unií a migrací. „Pocit hodnotového ohrožení vykazovaný touto skupinu korespondoval s jejím přesvědčením o tom, že Česká republika byla v minulosti vždy utlačována a její občané nebyli schopni kontrolovat směr, jakým se země ubírá,“ píše se ve studii.

„Je na místě se ptát, co pro lidi ty tradiční hodnoty v kontextu 21. století znamenají, a kdo je ten, kdo by je měl hájit a artikulovat,“ podotýká Jonáš Syrovátka.

Šiřitelé amatéři

Podobným tématem jako PSSI se letos zabývala také výzkumná agentura STEM. Ta se ve své studii zaměřila na „amatérské“ šíření dezinformací ve společnosti.

„Toto šíření mezi lidmi, kteří nesledují vlastní politické ambice a agendu, je zásadní element, bez kterého by se zřejmě nedostal tento obsah k dostatečnému množství čtenářů,“ píše STEM s tím, že skuteční tvůrci dezinformací jsou lidem většinou neznámí a virálnost jejich obsahů často závisí na osobních vztazích mezi příjemci, kteří je mezi sebou sdílí.

I tento výzkum poukazuje na to, že řada stereotypů o konzumentech dezinformací úplně nesedí: „Svoji ekonomickou situaci nepovažují většinou za špatnou, nemají vždy vyhraněné a jasné politické názory a nejsou to dominantně jen starší lidé. Mnozí z nich se běžně snaží ověřovat informace a také neplatí, že mají vždy nízkou zpravodajskou gramotnost.“

„Nepředstavujme si, že všichni šíří nějaké dezinformace proti západnímu světu. Je tam i část lidí, kteří deklarují, že jsou proti současnému prezidentovi Miloši Zemanovi,“ dodává výzkumník Nikola Hořejš.

„Amatérské šiřitele“ charakterizuje hledání alternativních názorů a pravdy, a to především v tématech migrace, menšin a mezinárodních vztahů. „Platí pro ně vysoká nedůvěra k médiím a oficiálním zprávám, ale zároveň nemají jiné mediální zdroje, kterým by silně důvěřovali a podle kterých by se orientovali,“ vyplývá z výzkumu.

Podle STEM je lze rozdělit do dvou skupin. „Spontánní šiřitelé“ sdílí v podstatě vše, co jim připadá šokující a zábavné, a to za účelem udržování sociálního kontaktu. „Nezajímají se o factchecking, neznají dezinformační média a připomínání hrozeb dezinformací pro ně může být často jen potvrzením, že všichni lžou a pravdy se nelze dobrat.“

Další jsou takzvaní „expertní šiřitelé“, kteří mají poměrně vysokou zpravodajskou gramotnost, ale zároveň i velký sklon ke konspiracím.

Obecně jsou podle Hořejše ale tito dezinformátoři pestrou skupinou lidí. „Nejde jen o lidi frustrované životem, kteří hrají na automatech a nemají žádné východisko, a tak šíří dezinformace. Jsou mezi nimi i nadprůměrně vzdělaní lidé s nadprůměrnými příjmy. Řada z nich pracovala v povolání, kde měli celkem velký vliv, který postupně ztrácí, a šíření dezinformací je pro ně způsob, jak ho znovu aspoň částečně získat,“ říká.