Některé počítačové hry pomáhají vytvořit dezinformační imunitu trvající i několik měsíců. Experti v boji proti falešným zprávám proto vedle klasického ověřování informací sázejí i na takzvaný prebunking. Ten lidem neříká, co je pravda a co lež, ale snaží se je učit obojí spolehlivě rozeznávat. Zastánci prebunkingu ale připouštějí, že dezinformační očkování má stejné limity jako to klasické: kdo už v sobě „virus“ má, toho před ním neochrání.

Zatímco běžné ověřování falešných zpráv reaguje na již kolující manipulace ve veřejném prostoru, takzvaný prebunking je má umožnit vyvracet ještě před tím, než vůbec vzniknou.

Metoda takzvaného „dezinformačního očkování“ má lidi připravit na manipulativní scénáře a techniky, se kterými se v určitých situacích – jako například válka, pandemie, volby nebo ekologická katastrofa – mohou setkat.

„Je to zaměřeno hlavně na pochopení ‚temné strany‘. Pomáhá nám pochopit, jak se s námi ‚záporáci‘ pokouší manipulovat a proč,“ říká pro HlídacíPes.org Beth Goldbergová, šéfka výzkumného týmu Jigsaw pod technologickým gigantem Google, která se prebunkingu věnuje.

Její tým chce zmírnit dopady dezinformací, násilí a extremismu v online prostoru. „Rozhodnutí, čemu budou lidé ve finále věřit, necháváme na rozdíl od fact-checkingu na nich. Neříkáme ‚tohle je lež a tady máte pravdu‘,“ dodává.

Není už čemu věřit. Nebo ano?

Dezinformací, konspiračních teorií a polopravd se při každé krizi nebo společensky vypjaté situaci objevuje tolik, že novináři a bezpečnostní analytici nemají možnost je všechny ověřovat a vyvracet. Ověřená a upřesněná informace se navíc mnohdy nedostane k lidem, kteří manipulativnímu obsahu podlehli.

S tím počítají i autoři dezinformací. Do informačního prostoru vypouštějí co nejvíce nepravdivých a často protichůdných informací, aby vytvořili informační chaos a v lidech zakořenili pocit, že není čemu věřit.

„Když jsou opakovaně bombardovaní různými verzemi událostí, které jsou v rozporu s oficiálními verzemi, tak i člověk, který je schopný vyhodnocovat tok informací poměrně s přehledem, časem pod tou tíhou nepřehledných informací zaváhá,“ vysvětluje v rozhovoru pro HlídacíPes.org expert na dezinformace Jaroslav Valůch z organizace Transitions.

Analytická komunita, která se řešením dezinformačního problému zabývá, proto zkouší prebunking jako novou strategii. Rozdíl oproti ověřování je v tom, že příjemci nikdo neříká, čemu má a nemá věřit.

„Neříkáme: ‚Tohle je lež a tady máte pravdu.‘ Popisujeme konkrétní manipulativní praktiky a upozorňujeme, že se vás někdo těmito nekalými praktikami může pokusit oklamat. Ukážeme vám typy dezinformačních narativů nebo manipulativních způsobů komunikace a vysvětlíme motivace a cíle lidí, kteří je budou šířit,“ říká Goldbergová.

I tak jsou podle ní ověřovací aktivity, též známé pod anglickými pojmy fact-checking či debunking, stále potřebné. Umožňují vytvářet databáze manipulativních zpráv, které mohou sloužit i k lepšímu odhadování toho, jaké manipulace se budou v určitých situacích v budoucnu šířit. A také jsou „ostrůvky“ ověřených informací v záplavě manipulací.

Z ověřování se však podle Goldbergové nesmí dělat „stříbrná kulka, která nás bezpodmínečně ochrání před dezinformacemi“, protože určitá část populace těmto ověřovacím aktivitám nikdy věřit nebude.

Zahrajte si na trollí farmu

Prebunking je typ mediálního vzdělávání zaměřený na manipulativní techniky v komunikaci. Výzkumný tým Jigsaw například vytvořil sérii videí o manipulativních technikách, jako je vyvolávání strachu nebo falešné dilema, argumentační faul, kdy autor pracuje jen s dvěma protikladnými extrémy a úmyslně zamlčuje jiné alternativy.

„Natočili jsme také seriál o dezinformacích o vakcínách na covid. Teď se chystáme obrátit i směrem k Evropě a podíváme se, v jakém kontextu vznikají dezinformace, které přicházejí z války na Ukrajině. Konkrétně se zaměříme na narativy proti imigrantům,“ popisuje Goldbergová.

Častou formou prebunkingu jsou i hry, které lidem ukazují, jak přemýšlí manipulátoři a jak fungují konkrétní manipulativní praktiky. Takovým příkladem je hra Bad News (v překladu Špatné zprávy, pozn. red.), kterou vytvořil tým výzkumníků z Cambridgeské univerzity a která je dostupná i v češtině.

Hráč se v ní ponoří do mysli dezinformačního magnáta. Jeho úkolem je získat co největší důvěru lidí v jeho alternativní médium, zatímco mu falešné účty na sociálních sítích pomáhají šířit nenávist a nepravdivými informacemi rozdělovat společnost.

Tím, že se hráč vžije do role dezinformátora, pochopí, jaké jsou jeho cíle a jaké manipulace využívá, aby jich dosáhl. Zjistí, co to jsou trollí farmy, nebo že i bizarní konspirační teorie musí mít v sobě zrnko pravdy a být uvěřitelná.

Podle britských vědců můžou hry typu Bad News posilovat odolnost hráčů vůči manipulativním praktikám až na několik měsíců. Pozitivní dopad hry potvrzuje i studie ve vědeckém časopise Nature: „Jde o první důkaz o ochraně proti manipulacím tím, že se zaměříme na obecné strategie, které jsou základem produkce dezinformací, spíše než na konkrétní případy falešných zpráv.“

Za jistou formu prebunkingu lze považovat i profil HlídacíPes.org na sociální síti TikTok. V minutových videích tam redakce popisuje manipulativní techniky jako jsou hluboké lži (tzv. deep fake), vizuální manipulace či řetězové e-maily.

Na placatou Zemi je i prebunking krátký

Bezpečnostní analytici prebunking často přirovnávají k mentálnímu očkování. U běžného očkování je člověk vystaven malé dávce viru, aby si jeho tělo vytvořilo protilátky. V případě prebunkingu autor takového článku, videa nebo hry pomocí ukázky manipulativní techniky „naočkuje“ příjemce před tímto typem manipulací.

I to má však své limity: „Očkování nebude působit na člověka, který už v sobě virus má. Pokud máte například obrnu, již nemá smysl vás proti ní očkovat. Takže pokud jste zatvrzelý podporovatel teorie o placaté zemi, tak vás přesvědčí jen máloco a prebunking to pravděpodobně nebude,“ říká šéfka týmu Jigsaw.

Skutečně zatvrzelých podporovatelů konspiračních teorií je však podle ní minimum. Většinou jde o lidi, kteří jsou už hluboko uvnitř takzvané „dezinformační králičí nory“ a které ani prebunking nepřesvědčí. Podle Goldbergové jde zpravidla o lidi s nadbytkem volného času, kteří tráví mnoho hodin na internetu a snáze podléhají extremistickému či konspirativnímu obsahu, na který tam narazí.

V těchto situacích může pomoct například výrazná životní změna: „Právě tehdy, když změní všechny své vzorce chování a najednou se například musí starat o dítě, a tak nemají zapnutý osm hodin denně internet, pak dochází k tomu, že se od toho škodlivého obsahu odkloní,“ dodává Goldbergová.