Jakými moderními trendy, hesly a pokrokovými volebními programy se prezentují jednotlivé politické strany? Jsme již sedmnáctým rokem v 21. století, země není izolovaná od světových informací a mezinárodních trendů. Moderní ekonomický program by měl být nutností. Jenže…

Ve světě se daňový systém modernizuje, spíše se zjednodušuje a daně se snižují. V čem Česko zaostává a co by mu mohlo pomoci?

• 1. Česká ekonomika je již v dobré kondici. DPH by se dle příslibu politické reprezentace měla vrátit na původní výši. Dočasné navýšení bylo avizováno na dobu určitou jen pro období krize. Totéž platí pro daň solidární.
• 2. Měli bychom upravit mzdovou úroveň a systém navazujících odvodů. Jak?

Vládní analytici říkají, že celková cena práce je v Česku desátá nejnižší v EU, ale odvody do pojistných systémů jsou extrémně vysoké. Zapomínají, že následkem tohoto protikladu je, že pracující dostávají minimální mzdy v relaci s jinými zeměmi EU i v podobě hrubých mezd a vysoké odvody do budoucna blokují razantnější navýšení čisté mzdy.

Intervence ČNB v roce 2013 na čtyři roky zablokovala přirozené samovolné posilování koruny a zároveň cíleně výrazně korunu oslabila. Souběhem těchto vlivů se mzdová úroveň v porovnání se zahraničním snížila odhadem v celkové výši o 30 %.

Jednotlivé volební programy navrhují různá řešení – někdy snížení procent odvodů, někdy použití jiného základu. Toto řešení je ale neúčinné. Je nutné mimořádných opatření.

Proč nikdo nenavrhuje roční jednorázovou stálou a trvale platnou výjimku na daň z příjmu, na sociální a zdravotní pojištění pro jednorázové navýšení mzdy? Stačilo by jednoduchým zákonem definovat nulovou daň i nulové odvody platné pouze pro jednorázové zvýšení mzdy pro stávající pracovní smlouvy s platností delší než 12 měsíců, a to jen u smluvně ujednaných dodatků. Toto navýšení by bylo daňově natrvalo nedotknutelné.

Jaké by to mělo výhody?

Stávající objem daní a odvodů z mezd by se nezměnil, na státní rozpočet by toto opatření nemělo žádný vliv.

Jednorázově na jeden rok by se aktivovala možnost výrazně přidat dobrým a nejlepším, a to trvale bez dalšího daňového zatížení na toto navýšení. Průměrné navýšení čisté mzdy by odhadem mohlo činit kolem 25 %.

Celkový podíl daňového zatížení i odvodů na čisté mzdě by klesl, čisté mzdy by pravděpodobně razantně vyskočily.

Následně po roce 2018 by již nová a další běžná navýšení opět generovala zvýšené odvody mezd.

Toto navýšení by mělo pravděpodobně i zdravé proinflační vlivy v ekonomice, které si ČNB přeje.

• 3. Moderní doba vyžaduje stále nové a inovativní technologie – proč výrazně nezkrátit dobu v odpisovém režimu a to již v roce 2018?
• 4. Z každé koruny v kapse aktivního občana je zaplacena v podobě různých daní a poplatků přibližně navíc jedna další koruna. Určitě by stálo za námahu celý systém zjednodušit a zpřehlednit. Proč se nepodívat na jednotlivé daně a dle možnosti škrtat bez náhrady vše, co není logické a nutné a také mravné.

Dle aktuálních informací zabere každé firmě v ČR administrativa kolem daní ročně průměrně 234 hodin času, což zemi zařadilo až na 26. příčku mezi státy EU a EFTA.

• 5. Stěžujeme si na odliv zisků do zahraničí v podobě dividend, které nejsou zdaněné (dle daňové výjimky). Na druhé straně český majitel společnosti – fyzická osoba – v ČR platí další daň v podobě 15% srážkové daně.

Zajímavé, český občan podnikající ve vlastní zemi je diskriminován – nedostává žádné daňové prázdniny za své investice, nemá žádnou výjimku na daň z dividend ani po uplynutí pěti let vlastnictví. Proč nestanovit 5% srážkovou daň pro dividendy všem subjektům bez výjimek od roku 2018 včetně?

• 6. Daně z pohonných hmot představují přibližně 53 % z ceny – nejedná se o nemravné zdanění? Nebylo by vhodné stanovit odvody daní pro pohonné hmoty v absolutních číslech?