Od roku 1989, kdy se začala v USA formovat síť nevládních projektů Innocence (Nevina), opustilo americké věznice 1700 nespravedlivě odsouzených lidí. V mnoha případech si ovšem odseděli dlouholeté tresty. Výjimkou nejsou ani případy, kdy forenzním systémem falešně usvědčený člověk vyšel z cely smrti, Teď se hnutí přelévá do Evropy: zkušenosti už mají třeba na britských ostrovech. V druhé vlně zemí, které vlastní Projekt Nevina plánují naplno spustit, je i Česko.

Přezkum starých justičních kauz umožňují po letech moderní metody hodnocení důkazů. Typicky jde o zvlášť závažné zločiny, vraždy, ublížení na zdraví, znásilnění.

Tuhý odpor soudů i policie

Nové analýzy jsou ve většině založené na zkoumání DNA a je možné je využít v případech, kde se uchovaly použitelné vzorky z místa činu. A pouze za předpokladu, že je policie ochotná se o materiál podělit s nezávislými laboratořemi a znalci. Úplně samozřejmé to totiž všude není.

Jedna z nejvýraznějších tváří americké sítě Innocence, ohijský vysokoškolský profesor Mark Godsey, je dobře znám i v Česku. Opakovaně zde přednášel, mezi zdejšími vědci má přátele. Teď je na pár dní v Praze znovu, aby pomohl s rozjezdem Evropské sítě projektů Nevina (European Innocence Network).

Čtyři desítky vědců, znalců, pedagogů a aktivistů z 18 zemí se ve čtvrtek sejdou v Poslanecké sněmovně na semináři, který pořádá český forenzní expert a šéf vznikajícího Českého projektu Nevina Daniel Vaněk společně s právnickou nevládní organizací Iuridicum Remedium.

„S ochotou systému trestního soudnictví a orgánů policie spolupracovat na objevování justičních omylů je to samozřejmě různé. Často natrefíme na opravdu tuhý odpor,“ říká Mark Godsey, Dodává, že se situace pomalu obrací k lepšímu v souvislosti s tím, jak americká společnost na aktivisty a vědce z Innocence mění pohled. Počáteční nedůvěru střídá „postupné přijetí“.

Když filosof zachraňuje vězně

Údiv na tím, jak se může nevinný člověk ocitnout v civilizované zemi za mřížemi, není vůbec na místě. Často se dokonce sám přizná. V řadě trestních systémů, včetně toho českého, je totiž přiznání nutnou podmínkou následné resocializace, která otevírá cestu k předčasnému propuštění. Tak jednoduchý bývá motiv k falešnému doznání.

Mark Godsey pracuje pro Ohio Innocence Project, jednu z odnoží americké sítě. Ta je plně tvořena právě jednotlivými národními buňkami a nemá výkonnou „federální“ složku. Stejný model by mohl brzy fungovat i v Evropě.

„V Evropě vzniklo několik národních projektů a cílem konference Evropské sítě projektů nevina je přivést na jedno místo právníky, pedagogické pracovníky, studenty a aktivisty, aby měli možnost pobavit se o problematice nespravedlivých odsouzení,“ říká Daniel Vaněk.

Vedle zemí z britských ostrovů už projekty Innocence nějakou dobu fungují v Nizozemí, Itálii a v Polsku. Například v Nizozemí je statisticky podchyceno deset případů, kdy byla Nejvyšším soudem povolena obnova procesu a následně odvolací soudy rozhodly o zproštění viny. V pěti z těchto případů byl justiční omyl objeven tak, že se přiznal skutečný pachatel.

„V jednom případě byly nesrovnalosti objeveny a autorsky popsány v knize jednoho nizozemského filosofa, což zaujalo příslušnou komisi přináležející k Nejvyššímu soudu, a ta případ doporučila ke znovuotevření,“ říká amsterodamská advokátka Karien van den Doel, která pracuje jako výzkumnice nizozemského projektu Knoops´advocaten.

Zbylé čtyři otevřené případy nesly podle advokátky znaky těžkého policejního nátlaku, který vedl k falešnému doznání. Dalších osmnáct kauz aktuálně čeká na projednání soudem.

Všemocná komise nad soudy. Inu, Norsko

Zcela výjimečný systém přezkumu mají Norové. Funguje tam Criminal Cases Review Commission (Komise pro přezkum trestních věcí), která stojí zcela mimo soudní systém.

„Komise v případě potřeby zahajuje vlastní vyšetřování, mají pro ten účel i své vlastní vyšetřovatele, Policie v tom nemá žádnou roli,“ popsal pro HlídacíPes.org norský systém Ulf Stridbeck, profesor veřejného práva na University of Oslo.

Původní obžaloba je v řízení o obnově jen jednou ze stran, která se vyjadřuje k návrhu odsouzeného. „Mohou se dohodnout na znovuotevření případu, a stává se to.,“ říká profesor Stridbeck. Váha komise je tak velká, že pokud rozhodne o znovuotevření kauzy, soudy se tomu musí podvolit. Ze zhruba 150 žádostí ročně je v Norsku znovuotevřeno 10 až 15 procent.

ČR ve druhé vlně s Německem, ale i Arménií

Česko zatím na svůj významnější případ odhaleného justičního omylu čeká. Přesto jsou aktivisté i experti přesvědčeni, že ve zdejších věznicích sedí pár desítek nespravedlivě odsouzených. Což je číslo, které je zcela v intencích zkušeností ze zemí, kde jsou s přezkumem pomocí moderních technologií dál.

Postupným spouštěním projektu Nevina se Česko řadí ke druhé vlně zemí, které si do Prahy přijíždějí pro zkušenosti a chtějí co nejrychleji začít k soudům posílat podezřelé případy. V této skupině jsou přitom zavedené evropské demokracie – Německo, Švýcarsko, nebo Rakousko spolu se Španělskem či Arménií.

A pokud bychom byli zvědaví, jaká je u arménských soudů a represivních orgánů obecně ochota podívat se na již odsouzené případy novým pohledem, tady jsou slova šéfa arménského nevládního projektu Nevina Zaruhi Mejlumana: „Ochota k revizi případů? Nic takového ze strany trestního soudnictví prostě neexistuje.“