Pohled z Malého Vlhoště do hlubokých dolů Roverek. Foto: Profimedia

Válka trampů. Anonym zveřejňuje „tajnou“ polohu tábořišť na Kokořínsku, spustil i aplikaci

Napsal/a Robert Malecký 28. dubna 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

V několika facebookových skupinách i ve speciální aplikaci pro mobilní telefony se začaly objevovat přesné GPS lokalizace kempů a tábořišť trampů, kteří navštěvují Roverské skály – známou pískovcovou oblast pod vrchem Vlhošť na Českolipsku. Způsobilo to hodně zlé krve, trampové jsou přesvědčeni, že iniciativa má jen škodit a trampské kempy zlikvidovat zvýšeným zájmem „paďourů“. Lidé schovaní za anonymními účty naopak tvrdí, že chtějí jen přiblížit tramping širokým vrstvám turistů. Spor otvírá otázku, komu patří les a dlouhé roky spíše zvykově užívaná tábořiště a sruby. 

Kdo se o víkendu vydá na Skalku, obec nedaleko Blíževedel na pomezí Českolipska a Litoměřicka, možná jej zarazí počet funkčních restaurací a hospod, které se dokážou uživit na tak malém prostoru. Na samotné návsi stojí pizzerie, kam zavítají spíš rodiny s dětmi. Pak hospůdka zvaná U Libora a dál po modré turistické značce, na samém rozhraní vsi a lesa, je ještě Lesní hospůdka, sestavená ze srubů a dřevěných lavic na otevřeném prostranství.

Hlavně u posledně dvou jmenovaných se o návštěvnost starají především trampové, kteří sem přijíždějí za krásami Roverek neboli Roverských hor. Pískovcová oblast s bizarními tvary skal a skalek, známá trampskými převisy a osadami i se sruby na přespání. Ta se rozprostírá na rozloze nějakých 1700 hektarů přibližně v území vymezeném obcemi Skalka, Blíževedly, Holany, Heřmánky, Pavličky, Tuhaň, Obrok a Domašice.

Roverky nejsou její oficiální jméno, to jí dali nejspíš trampové a na čas obnovení junáci a skauti, kteří sem jezdili na přelomu 60. a 70. let minulého století. Oficiálně bychom oblast museli pojmenovat jako součást Polomených hor, které jsou zase podmnožinou Dokeské pahorkatiny a ta zase pahorkatiny Ralské.

Hrátky se jmény nic nemění na tom, že oblast patří k nejtajemnějším koutům na sever od Prahy. Na podzim vyhledávaná houbaři, kteří „loví“ v rozsáhlých borech na písčitém podloží i v hlubokých a dlouhých smrkových dolech. Pomalu si oblast nacházejí i pěší a cykloturisté, kteří využívají hlavně Husí cestu, jakousi magistrálu protínající celé Roverky.

A pak jsou zde trampové, kteří už desítky let budují a ochraňují své převisy, kempy a sruby budované na často nepřístupných místech mimo hlavní turistické trasy. A jim někdo začal v poslední době – z jejich hlediska – cíleně škodit a jejich místa zveřejňovat. Kdo, to se neví.

„Ať tě rakovina dožene“

„Jedny z nejkrásnějších kempů vybudovaly generace trampů v Roverských skalách na Kokořínsku. Proto se naše stránka dříve jmenovala Roverky – trampský ráj na Kokořínsku.“ Tak zní popis facebookové stránky, která byla založena loni 9. dubna. Postupně měnila název, dnes se jmenuje Trampské kempy CZ.

Na stránce jsou postupně zveřejňovány podrobnosti o místech, kde se nacházejí jednotlivé kempy, a to včetně GPS lokalizace. Vše pod heslem „moderního trampingu 21. století“. „Tramping modernizuje, vítejte v éře digitálního woodcraftu!“ stojí v jednom z mnoha příspěvků.


Mezi trampy nemá stránka přirozeně dobrý ohlas, hodně jemně řečeno. Před stránkou varuje třeba tramp s přezdívkou Toulavej na svých webových stránkách Toulavou cestou. „Je to stránka, která se bude pokoušet dostat se do trampských skupin na Facebooku. Vyvíjejí aktivitu, která má za cíl zlikvidovat trampské kempy. Oni sice říkají, že chtějí tramping přiblížit co největšímu počtu kamarádů. Nevěřte jim a snažte se je ignorovat, nekomentujte jejich příspěvky. Tím že budete s nimi diskutovat, tak jen posílíte jejich nekalé aktivity,“ píše v příspěvku s titulkem „Chraňme svá trampská místa“ z letošního února.

Diskuse pod facebookovou stránkou Trampské kempy CZ jsou pak daleko emotivnější. Zde jen některé z nich:

„Nechápu. Český tramping nezničili němečtí fašisté, nezničili ho komunisté a kupodivu ho nezničily ani 90tky. Nakonec pojde na lidskou blbost 21. století, která nevím proč, má potřebu všechno vyfotit a prásknout to na sociální sítě, aby to viděli všichni a komu se zachce, mohl to po libosti zničit.“

„Vy jste fakt kokoti. Největší nepřátelé trampingu.“

„Ať tě rakovina dožene.“

„Špatně dopadnete. Na takové svině jako jste vy se ta voda také vaří vy rádoby trampové.“

K facebookové stránce navíc přibyla i aplikace pro mobilní telefony. Ta umožňuje navigaci a zobrazuje kempy přímo v mapě, takže najít jednotlivá místa zvládne každý se základním smyslem pro orientaci v terénu.

Screenshot aplikace Trampské kempy CZ.

Opět pod tezemi o trampingu jako součásti českého národního dědictví je aplikace představena jako vítaný pomocník při cestách za přírodou: „Ahoj kamaráde! Slyšel jsi o Roverských skalách na Kokořínsku, ale neznáš tam žádné trampské kempy, sruby a osady? Aplikace Trampské kempy CZ zná skoro všechny!“

Což staré trampy opět rozpaluje do běla. Ale zase ne tolik, aby byli ochotni o věci pro média mluvit. Třeba zmíněný tramp Toulavej žádost o rozhovor odmítl: „Nemám zájem odpovídat na vaše otázky a veřejně se vyjadřovat o tak suprové věci, jako je tramping.“

Otázky mastňáka a astrachána

Zjistit, kdo za aplikací a mapou kempů stojí, se redakci HlídacíPes.org nepodařilo. Administrátor facebookové stránky si nechal poslat otázky e-mailem, pak ale odpověď na ně – poněkud v rozporu s obecnými zvyklostmi – obratem vyvěsil na Facebook. Z anonymity prý vystoupit nehodlá. „Z anonymity nevyjdeme, protože jsme skromní. Svoboda a krása trampingu odedávna spočívá v jeho neorganizovanosti a anonymitě,“ odepsal neznámý autor mapové aplikace.


Tramping 21. století, nebo trolling?

Přečtěte si celý rozhovor s administrátorem stránek Trampské kempy

Co vás ke spuštění stránek a aplikace vedlo?
Byla to snaha zvednout Čechy od televizí, mobilů a obrazovek počítačů a vytáhnout je do lesů a do skal. Jak jinak se mají naučit mít přírodu rádi a chránit ji? Naším dalším motivem je demokratizace trampingu, který byl bohužel až dosud chápán jen jako víkendová rekreační aktivita pro pár vyvolených. To chceme změnit. Cílem je návrat ke stavu před rokem 1989, kdy byly zadní vagóny vlaků plné tuláků hrajících na kytary a těšících se na potlachy a lesní akce. Chceme, aby se k trampům přidali i turisté, cyklisté, keškaři, outooráci, preppeři, bushcrafteři, pejskaři, houbaři a další milovníci přírody. Těm všem chceme zprostředkovat trampské ideály kamarádství, woodcraftu a ochrany přírody. Více lidiček na vandru znamená méně občanské pasivity, méně tuku kolem pasu a tedy fyzicky i psychicky zdravější českou populaci. Což má svůj význam i s ohledem na současnou neutěšenou geopolitickou situaci.

Jistě vnímáte, že v komunitě starých trempů to nemá úplně dobrý ohlas. Jak vnímáte jejich námitky, že popularita a známost míst spíše oblasti uškodí a přitáhne tam paďoury, jak se občas říká.
Škatulkování na “staré trampy” a “paďoury” nerozumíme a odmítáme dělení společnosti na „ty dobré“ a ty „špatné“. Tramping není a nemá být kolbištěm pro prosazování nenávistných názorů. Všichni přece míříme do přírody za rekreací. Trampské kempy, které jsme doposud zmapovali, nepatří nikomu konkrétnímu, respektive patří všem. Nikdo tedy tato místa nemůže tajit před veřejností a sobecky si je usurpovat jen pro sebe. Že naše popularizační aktivity nemají “dobrý ohlas” u “starých trampů” je problém těch “starých trampů”, nikoli náš.

Jak na vás působí občasné výhrůžky i násilím?
Výhrůžky nám připomínají dobu komunismu, kdy jsme my trampové byli perzekuováni a šikanováni totalitní mocí. Část těchto tzv. “starých trampů” se zřejmě rekrutovala z členů KSČ a Státní bezpečnosti, jinak si jejich násilná slova neumíme vysvětlit. Jejich cílem je zřejmě likvidace trampingu. Z výhrůžek si nejen nic neděláme, ale pobízejí nás k usilovnější práci na inovaci trampingu směrem k trampingu třetího tisíciletí, tedy trampingu trvale udržitelného a oproštěného od xenofobních a jiných nenávistných podtónů. Přežili jsme tzv. Kubátův zákon za 1. republiky, přežili jsme i buzeraci Veřejnou bezpečností za Husáka. Přežijeme tedy i zapšklost a protivenství tzv. Roverských patriotů.

Zaznívají též spekulace, že máte něco společného s AOPK nebo Správou CHKO, můžete to vyloučit, potvrdit?
S AOPK a správou CHKO sice nic společného nemáme, ale sdílíme hodnoty, které prosazují. Šéf CHKO Kokořínsko – Máchův kraj Ladislav Pořízek jasně řekl: “Pro trampská nocležiště mám pochopení”. Naše kempy ani sruby nebourá, naše potlachy pod převisy trpí, při táboření nás nepokutuje. To jsou hodnoty kamarádství a spolupráce, kterých si hluboce vážíme, hodnoty, na kterých se dá stavět. Ochranáři s námi dokonce uzavřeli dohodu: „Vy nám budete pomáhat na brigádách zvelebovat Roverky, my vás zato necháme vandrovat a pálit ohně pod převisy.“ A ani AOPK proti nám nijak nezasahuje. Vypracovala evidenci našich více než padesáti kempů, srubů a tábořišť a zveřejnila ji na webu. Je tedy zcela zřejmé, že obě strany mají zájem na tom, aby tramping byl demýtizován, transformován k větší otevřenosti a zbaven předsudků. Evidence kempů navíc pomůže i při chystaném zápisu autentického českého trampingu na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Jste připraveni vyjít z anonymity, nebo budete odpovídat jen jménem stránky?
Z anonymity nevyjdeme, protože jsme skromní. Svoboda a krása trampingu odedávna spočívá v jeho neorganizovanosti a anonymitě. Nechceme se vydávat za předsedy spolků, vůdce ani šéfy. Pracujeme pro dobrou věc nezištného kamarádství, a to nám stačí. Uvažujeme však o tom, vložit klauzuli o odtajnění identit do závětí našich adminů.


Pro úplnost je třeba dodat, že s některými spekulacemi o tom, že za stránkou mohou být lidé spojení se kokořínskými ochránci přírody, HlídacíPes.org oslovil šéfa regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny, zmíněného Ladislava Pořízka. „Nevím k čemu bych se přesně měl vyjádřit. Nevím, co bychom s těmito aktivitami měli mít společného,“ odpověděl. Dodal, že neví, co je snahou provozovatele stránek. „Ale předpokládám, že k určitému zvýšení návštěvnosti CHKO a konkrétních míst to vede,“ uvedl na dotaz po možných dopadech aktivity na ochranu přírody.

Podle jiných spekulací, které se pod příspěvky objevují, může jít o aktivitu jednotlivce nebo úzké skupinky lidí, kteří mají z nějakého důvodu na uživatele tábořišť vztek nebo s nimi mají spory z minulosti. Někteří komentující uvádějí, že identitu provozovatelů stránek znají, ale nemohou ji zveřejnit.

Získat reakce trampů rovněž není úplně snadné. O odmítnutí Toulavého už jsme psali, na žádost ovšem zareagoval jeho kamarád, který se podepsal jako Bob.

„Kokořínsko je poslední oblastí pískovcových skal, kde je tramping tolerován. Ti drsní jezdí dál do skal Českého ráje, ČeskoSasu, Labských písků a schovávají se před ochránci, ale klasické partičky, které chtějí zatábořit v pískovcích, mají pouze možnost Kokořínska. V ostatních oblastech, které jsem jmenoval, řádí zelené mozky ochranářů a strážců parku. Vůbec jim nevadí, že v sousedních zemích (Německo, Polsko) jsou povolené bivaky v pískovcích přímo v centrech chráněných území, u nás neustále opakují, že pod takovým bivakem by byl bordel a že lidi jsou prasata,“ píše.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


 

Na „přeplněnosti“ některých koutů přírody v Česku se podle něho podepsala i covidová doba. „Tramping je zase moderní a ven jezdí moc lidí. Do toho se motají odpůrci tradičního trampingu, kteří  by nejradši zbourali všechny nelegální stavby. Některé základní campy na Roverkách, Korkasu fungují od šedesátých let, na Ledovkách od odchodu sovětských vojsk. Vůbec nechápu útoky na tradiční campy, na které jezdily celé generace trempů a zveřejňování jejich souřadnic,“ napsal Bob.

S redakcí HlídacíPes.org si dopisoval i další s přezdívkou Peri. Podle něho jde o pokračování tlaku, který byl na trampy v Roverkách vyvíjen zhruba před 15 lety.

„Myslím si, že je to pouze pokračováni toho, co se na Roverkách dělo kolem roku 2008. Tenkrát pokud si dobře pamatuji, prý chodili po kempech ochránci přírody s policií ČR a kontrolovali lidem občanky a ztratilo se pár kempovek a rozbouralo pár kempů,“ říká Peri a dodává: „Myslím si, že účel těch stránek je dostat na kempy lidi, kteří k trampingu nemají vztah a budou tam třeba dělat nepořádek. A ti lidé, kteří chtějí normální trampy dostat z lesa pryč, tak budou mít nějakou páku, jak ty kempy zlikvidovat.“

Zveřejňování polohy jednotlivých tábořišť je podle trampů každopádně zcela nepřijatelné. „My máme svoje nepsané zákony, mezi které patří úklid campu při odchodu a nezveřejňování jeho polohy. Jestliže někdo úmyslně ničí camp a prozrazuje polohu, je automaticky v konfliktu s naší subkulturou. Prosím, nepleťte do toho žádné mastňácké zákony a nařízení, to nejsou naše zákony, my jsme kamarádi a snažíme se chovat kamarádsky i směrem ven!“ napsal Bob s tím, že redakční otázky jsou ovšem „otázkami naprostého mastňáka, astrachána (jemná kožešina z novorozeného jehněte kyrgyzské ovce, případně termín pro představitele zlaté mládeže z 30. let – pozn. red.) a hodně naivní“.


Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)