Klamné ekonomické paralely. Proč je Babišovská teze „řídit stát jako firmu“ nesmysl
Klamné ekonomické paralely vznikají nejčastěji tím, že se své zkušenosti, získané v určité oblasti, snažíme přenést i do oblasti, kde neplatí. Nejčastější přitom bývá představa, že to, co platí pro určitou část ekonomiky nebo pro určitý ekonomický subjekt, platí nebo funguje i v části jiné, případně v ekonomice jako celku.
Iluzi o shodných principech úspěšného řízení národního hospodářství na straně jedné a úspěšného vedení domácnosti na straně druhé propadla na počátku svého působení i britská premiérka Margaret Thatcherová, která vehementně zastávala názor, že s financemi státu a s penězi domácností se musí zacházet stejně.
Thatcherová formulovala údajnou analogii slovy: „Vláda by měla dělat to, co by udělala každá správná žena v domácnosti, která se potýká s nedostatkem peněz, a sice podívat se na výdaje a některé z nich omezit.“ Vláda, podobně jako žena, které se stará o domácnost, by si proto neměla půjčovat a své finance by měla udržovat vyrovnané.
Text je ukázkou z knihy Ekonomie bez mýtů a iluzí – 2. aktualizované vydání: Jak ekonomika funguje doopravdy.
Publikujeme jej se souhlasem nakladatelství Grada i autora. Tím je Doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc., v minulosti působil jako šéfredaktor časopisu Ekonom, byl poradcem v několika mezinárodních konzultačních firmách, v současnosti je docentem v Ústavu podnikové strategie Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích.
Uvedená paralela byla ve své době nepochybně užitečná, a to pro ospravedlnění škrtů v rozpočtových výdajích, které Británie potřebovala. Zdánlivá paralela mezi oběma oblastmi však neplatí – především proto, že podceňuje roli vlády i centrální banky v ekonomice a nerespektuje tzv. paradox úspor, tedy skutečnost, že osobní úspory, důležité pro jednotlivce či domácnosti, mohou být pro růst ekonomiky škodlivé.
Když vývoz, tak i dovoz
Z iluzí založených na klamné paralele mezi ekonomikou a firmou patří k nejčastějším ta, jež tvrdí, že co je prospěšné pro (určitý) podnik, je prospěšné i pro celé národní hospodářství, případně ta, která se domnívá, že státní pomoc určitému podniku pomůže téměř automaticky i ekonomice jako celku.
Konkrétní podobou této iluze je například představa, že chování národní ekonomiky na mezinárodní obchodní scéně by mělo být analogické k jednání firem na trhu, na němž působí. Podobně jako podniky, které se zpravidla snaží co nejvíce prodávat, by se podle této iluze měly i národní ekonomiky snažit co nejvíce vyvážet.
Z pohledu firmy nesporně platí, že podaří-li se jí zvýšit objem prodeje, aniž by byla nucena snížit cenu své produkce nebo zvýšit náklady s prodejem spojené, je to pro ni příznivé. Pokud se naopak totéž podaří konkurenci, která ji v důsledku toho připraví o část trhu, je to pro ni nepříjemné.
Každý prodej zahraniční měny získané exportem musí být dříve či později provázen jejím nákupem, a naopak každý nákup této měny vyvolaný dovozem provází dříve nebo později její prodej.
Aplikujeme-li tento závěr na ekonomiku jako celek, měli bychom se snažit zvyšovat export a snižovat podíl zahraniční konkurence na domácím trhu, tedy omezovat dovoz.
O výhodách plynoucích pro národní ekonomiku ze zapojení do mezinárodního obchodu není třeba pochybovat. Slabinou paralely mezi národní ekonomikou a firmou je však nepochopení toho, že export určité země se (z dlouhodobějšího hlediska) musí vždy rovnat dovozu.
Chce-li totiž určitá země více vyvážet, musí z dlouhodobějšího hlediska i více dovážet. Růst vývozu určité domácí firmy tak musí být provázen buď růstem celkového dovozu dané národní ekonomiky, nebo poklesem vývozu firem ostatních.
Důvodem je, že zahraniční měnu získanou exportem vývozci většinou směňují za měnu domácí. Domácí banky, které jim tuto směnu zprostředkují, tím získávají zahraniční měnu, kterou prodávají těm, kdo ze zahraničí chtějí něco dovézt. Ochota bank odkoupit zahraniční měnu je však založena na tom, že ji opět prodají, tedy že najdou zákazníky se zájmem o dovoz.
Pokud by totiž tuto měnu prodat nemohly, protože by ze strany dovozců o ni nebyl zájem, nebyly by ochotné ji ani nakupovat. Exportéři by tak nemohli směnit svou zahraniční měnu získanou vývozem za měnu domácí. I kdyby úspěšně vyváželi, v mateřské zemi by si za utržené prostředky nemohli koupit ani večeři.
Firma není celá ekonomika
Vyjádřeno jinak: každý prodej zahraniční měny získané exportem musí být dříve či později provázen jejím nákupem, a naopak každý nákup této měny vyvolaný dovozem provází dříve nebo později její prodej.
Ekonomiky, jež by chtěly po vzoru firem co nejvíce prodávat (tedy vyvážet), by po čase narazily na dvě omezení.
Nejen na to, že by postrádaly dostatek zboží na domácím trhu, ale i na to, že jejich zahraniční partneři by neměli dost prostředků, za které by si jejich zboží pořídili. Pokud jejich vlastní zboží nikdo nedováží, nemají možnost tyto prostředky získat.
Ekonomikám vedeným tímto receptem tak po čase nezbývá než partnerům na jejich nákupy půjčovat. Smyslem vývozu však z pohledu národního hospodářství není vývoz jako takový (ani zaměstnávání osob v exportních odvětvích), ale možnost dovézt zboží a služby, které domácí ekonomika neprodukuje, nebo vyrábí draho.
Sklon věřit nesprávným ekonomickým paralelám mezi podniky a státy je častou příčinou toho, proč ani úspěšní podnikatelé nemusí být pro tvorbu rozumné hospodářské politiky příliš velkým obohacením.
Zkušenosti získané z úspěšného řízení firem nemusejí být totiž při řízení ekonomiky jako celku vždy relevantní.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Mýtus o podpoře výroby s „vysokou přidanou hodnotou“ je v Česku až moc zažraný
Proč je představa, že státní podniky slouží veřejnému zájmu jen ekonomickou iluzí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
20 komentářů
Jsem toho názoru, že „řízení podniku jako firmy“ má kromě toho rozpočtování ještě jednu stránku: Ve správně vedené firmě jsou jasně stanoveny kompetence, a kdo je na určitém postu pro určitá rozhodnutí kompetentní, ten za ně také nese zodpovědnost, ať už pozitivní (když rozhodně správně) nebo negativní (když to rozhodnutí bude špatné). K dokonalosti tento systém dovedl Baťa.
A problémem socialisticky rozplizlé státní správy je skutečnost, že odpovědnost za nějaká rozhodnutí nesou velice často lidé, kteří tato rozhodnutí neprovedli. To platilo běžně za socialismu a platí to, bohužel i v současnosti, kdy se tomu socialismu zase pod taktovkou EU vracíme.
MMCH, o něco podobného, tj. „zodpovědnit“ státní úředníky za jejich rozhodnutí, se nyní pokouší ve státní správě USA Trump.
Princip řídit stát jako firmu by teoreticky mohl fungovat. Např. elementární princip motivovat, vzdělávat a zajistit vlastní zaměstnance/občany. Na to přišel už Baťa, který se to naučil v USA. Ale v byrokratickém státu a dnes ani v USA to nemá šanci a ani Thatcherové se to proto nemohlo podařit. Je ale smutné, když se hledání cesty zvýšení blahobytu společnosti vysmívají lidé, kteří výcházejí ze zvyklostí a vysvětlují „proč něco nejde“ obdobně jako když vám zaměstnanec „vysvětlí“ proč něco neudělal😉 Ale Babiš rozhodně není ten, který by to chtěl realizovat
Tak ono jistě, bohužel. ˇAsi by to chtělo si ujasnit co značí „řídit stát jako firmu“.
Smysl by to mělo pro koncepci minimálního státu – čili je tady nějaký seznam potřebných služeb, které má stát z vybíraných daní zaplatit. Takže pak ano, i produkci a tím cenu těchto potřebných služeb lze nějak optimalizovat.
Možná, pohledem do historie, tohle nenapadlo až Babiše, tohle nabízel i Baťa a třeba i Henry Ford..
Zatímco, pokud ten pojem rozšíříme na v článku popisované „stát by měla řídit ekonomiku “ ve smyslu různých investic dotací, podpory ochrany trhu a podobně.. Tak se asi nedá napsat nic jiného než „držte si klobouky, bude to frčet“..
Faktem je, že zprivatizovat lze mnohé. Dokonce ani měna nemusí být státní, ale může být i soukromá.
Když Babiš hlásal, že bude stát řídit jako firmu, tak jsem si říkal, že se konečně stát zvedne a ekonomika se rozjede. Netušil jsem ale, že povede stát k bankrotu jako firmy nepohodlných konkurentů.
Ten bankrot byl ve vašem snu? Já si žádného nevšiml.
Stát je organizace, kde se přemísťuji peníze, tudíž zde vše funguje na principu podnikání a to je: MÁ DÁTI- DAL “ Takže ty nesmysly , že stát nelze vést tímto způsobem jsou vedeny s úmyslem poškodit hlavně A.Babiše- úspěšného podnikatele, což byl a je pořád úmysl poškodit.A jak tento stát vede jeden z popíračů Babišova způsobu , premiér Fiala vidíme dnes a denně z jeho lži a soustavného měněni prohlášení.
K bankrotu nás tlačí EU.
Mimochodem, asi jste si toho nevšiml, ale od té doby (po volbách na podzim 2013, když byl potom ve vládě Babiš ministrem financí) šla situace státu skutečně mírně nahoru. Jen se nedá určit zda to bylo díky Babišově vlivu, nebo tím jak se zlepšila ekonomika sama od sebe a zahraničním vlivům. /to spíš/
To co tu ekonomiku potom položilo, byla napřed krize covidu a potom energetická krize. Jenomže, s tím by si nedokázal poradit, ani geniální politik. Což tedy nebyl Babiš se Schillerovou a ani dneska Fiala se Stanjurou.
Nikoli krize covidu petříku ale diletantské burešovo rozhazování během ní.
Geniální politik by vystoupil z EU.
… a připravil tak vlastní průmysl o kšefty za stovky miliard.
„Připravil“ by průmysl o nesmyslné EUroregulace, které ho likvidují. O kšefty jakýkoli průmysl připraví EU, stahující členské státy do bídy, kdy si nebudou moci stejně nic koupit.
Euregulace, které nebyli sto odstranit ani v UK ale za to britské firmy přišli o miliardy.
Ekonomie je plná lží (už název EKONOMIE je lež, protože řecké „oikonomia“: oikos – dům, nomos – zákon, původně znamenal „vedení domácnosti“, resp. ekonomiku rodiny. O TOM EKONOMOVÉ NEVĚDÍ VŮBEC NIC! Důkaz? V. Klaus šel za ziskem do našich rodin! Klaus k 1. lednu 1993 sebral pracujícím rodičům v nadměrném zdanění mzdy peníze dříve určené na kompenzaci nákladů výchovy dětí v rodině a vyvolal tím v Česku v letech 1995 – 2005 holokaust! Stejně tak údajní ekonomové, v praxi jen firemní účetní, nevědí nic o průběžně financovaných sociálních systémech státu, důchodovém a zdravotním. Ekonomové neznají ani definici starobního důchodu, ani účetnictví státního důchodového systému. Díky údajným ekonomům, v praxi firemním účetním je státní důchodový systém v bankrotu (v roce 2022 rozdíl mezi odvodem SP a vyplacenými důchody minus 59,9 miliard korun, v roce 2023 minus 72,8 miliard korun). Právě díky údajným ekonomům HROMADNĚ VYMÍRÁME (hrubá porodnost 7,7 ‰ místo minimální potřebné 15,4 ‰). Díky údajným ekonomům má stát na třech účtech více než 100 miliard korun/rok určených pro bránění porodnosti v rodinách pracující populace. Sami si, díky firemním účetním hrubě překračujícím své firemní kompetence financujeme z našich daní náš holocaust! Podrobnosti v knize Ekonomům to myslí černobíle, na stranách 146, 172. Knihu si můžete půjčit v městské knihovně a také v knihovnách ČNB, MF ČR nebo v knihovně VŠE v Praze.
Autor snaží vyvrátit tezi o řízení státu jako firmy detaily, které jsou asi ve svém detailu pravdivé, ale nesmyslné pro sdělení, která tato teze měla mít. Asi tak jako rozbor teorie relativity ke vzorečku E=m*c2 určenému masám. Řízení státu jako firmy nebo jako domácnosti je v principu velice správný postoj. V principu!!! To, že to určití politici na začátku své politické kariéry tvrdili (a díky tomu získali na svoji stranu mnoho slušných lidí) a postupně to ohýbali a otáčeli tak, že ve finále začali rozhazovat „helicopter money“, slíbili všechno všem jako „catch all party“ a udělali sekyru 420 mld. nebo kolik to bylo, je jiný příběh.
Až na to, že e=m+c^2 nemá k teorii relativity naprosto žádný vztah (pomineme-li osobu autora). Tohle je rovnice, podle níž se úbytek hmotnosti štěpného materiálu nebo naopak vodíku přeměňovaného na helium mění na energii.
Stejně tak nemá bureš žádný vztah k tomu být kompetentním manažerem.
Vzhledem k jeho výsledkům prostě kecáte.
Jsem volíc ANO,od posledního úspěchu ve volbách do EP a krajských voleb je dlouho. Manévrovani p. Babise o budoucím premiérovi je scestne, rovněž parlamentní hlasování o důchodech, platech a poplatcích jsou neúspěšna.ANO neumí destruovat vladni většinu, někdy blbě spolupracuje, to se nemusí vyplatit. A. Babiš by si měl vzít příklad s Orbana, když nechce následovat americké republikány.Zvaneni s Okamurou v PČR je zpozdile a neučínne, nemusí se vyplatit.Premier Fiala je v defenzive, ANO šlape vodu a nemá na vítězny úder, aby 4 koalice vyhlásila předčasně volby. Počítat s nějakou spolupráci je zatím scestne a voliči si to nezaslouží.