Když se vlastenectví zvrhne v extremismus, ale politici jako Klaus či Okamura mu stále fandí
ANALÝZA. V německém Frankfurtu dnes začíná ostře sledovaný proces s bývalým elitním vojákem bundeswehru, který měl plánovat útoky na vysoce postavené politiky kvůli jejich postojům k migraci. Pod falešnou identitou syrského uprchlíka chtěl navíc vinu hodit právě na migranty. Případ Franca A. má k Česku blíž, než by se na první pohled zdálo. Ukazuje totiž, jak čeští populisté vědomě přehlížejí úzké kontakty svých německých partnerů s extremisty.
Franco A. byl podle informací deníku Die Tageszeitung aktivní mimo jiné v organizaci Jagsthausener Kreis, jejíhož setkání se v roce 2018 zúčastnil i český exprezident Václav Klaus. Pozvánku na akci v malém venkovském hotelu na rakousko-bavorském pomezí stranou vší pozornosti dostal i o rok později.
Jagsthausener Kreis je uzavřená skupina, která o sobě neprozrazuje téměř nic. Z několika málo veřejně dostupných zmínek o spolku lze vyčíst, že Jagsthausener Kreis býval během studené války ultrakonzervativní platformou pro setkávání armádních důstojníků, ekonomicky vlivných osobností a například novinářů, z nichž někteří byli agenty tajných služeb.
Související články
Václav Klaus znovu hostem německé krajní pravice. Nejde o extremisty, tvrdí jeho institut
Jak už dříve upozornil HlídacíPes.org, v roce 2016 na setkání spolku vystoupil tehdejší spolupředseda AfD Alexander Gauland, mimochodem autor výroku, že „nacismus byl jen ptačím trusem na úspěšné, víc než tisícileté německé historii“.
„My nepovažujeme lidi z vedení německé AfD za žádný nepřijatelný extrém. S panem Gaulandem se prezident Václav Klaus v minulosti opakovaně setkal a nikdy od něj žádné extremistické názory neslyšel,“ řekl předloni na dotaz redakce Petr Macinka z Institutu Václava Klause.
Vedle Gaulanda byl dalším avizovaným řečníkem stejného ročníku bývalý rakouský europoslanec a někdejší člen strany Svobodných Ewald Stadler – bývalý spolupracovník lídra rakouských pravicových populistů Jörga Haidera. Stadlerovi se pro nasazení, s jakým šéfa hájil, říkalo také „Haiderův dobrman“.
Trojici řečníků tehdy uzavíral Bruno Bandulet, německý publicista oblíbený v krajně pravicových kruzích a autor knihy Beuteland, kde mimo jiné tvrdí, že se poválečné Německo stalo obětí spojenců, kteří ho „zplundrovali“.
Institut Václava Klause ani tak v účasti exprezidenta na akci Jagsthausener Kreis problém neviděl.
„To se asi už nedá srovnávat. Je to totéž, jako by měl být problém, když jsme byli na prezidentské návštěvě v bavorském Bayreuthu a obědvali v místním hotelu, kde jsme v pamětní knize našli podpis Hermanna Göringa,“ tvrdil tehdy Petr Macinka z Klausova institutu.
„Taky nebyl žádný důvod lustrovat, jestli všichni hosté 300 let starého hotelu byli z dnešního politicky korektního pohledu vždy ‚přijatelní‘,“ vysvětlil.
Bystroň, česká spojka AfD
Napojení na extrémisty Václav Klaus dlouhodobě přehlíží. Za posledních několik let vystoupil na řadě akcí Alternativy pro Německo a svou podporu AfD vyjadřuje opakovaně.
Strana se však postupem času výrazně posunula – od partaje původně kritizující především euro a Evropskou unii směrem k pravicově-populistické opoziční síle, v níž posilují extremistické tendence. Kvůli nim ostatně AfD či její některé zemské organizace a politiky v uplynulých letech sledovala i německá kontrarozvědka. A sleduje stále.
AfD má programově i rétoricky v řadě ohledů blízko třeba k české Trikolóře či SPD – s hnutím Václava Klause mladšího chtěla po založení předloni i spolupracovat, se stranou Tomia Okamury je zase součástí stejné europarlamentní frakce. Stejně jako ony „brání normální svět“, bojuje proti takzvané covidové totalitě či homosexuální lobby, Sorosovi, migraci či genderismu.
Je tu však jeden podstatný rozdíl. Alternativa pro Německo má ve svých řadách dost osobností s extremistickou minulostí nebo kontakty na „živou“ krajně-pravicovou scénu. Důkazů je řada a nelze je nevidět: nejde jen o radikální a v současnosti formálně rozpuštěnou stranickou radikální frakci AfD „Křídlo“, ale i o osoby z krajně-pravicové scény mezi poslaneckými asistenty a spolupracovníky v řadách strany a další excesy.
Související články
Česká stopa extremismu v německé AfD. Bystroňovu spolupracovnici vyšetřují kvůli zbraním
Čech Petr Bystroň propojuje krajní pravici od Trumpa po Moskvu. Hlásí se i ke Klausovi
Kvůli tomu všemu ostatně sledovala bavorská kontrarozvědka například i bývalého šéfa bavorské AfD, německého poslance českého původu Petra Bystroně. Ten se čas od času objeví i v českých médiích, málokdy (jako například v rozhovoru pro Deník N či v tomto duelu ve vysílání ČRo Plus) ale musí vztah své strany k extremistům skutečně vysvětlovat.
Obvyklejší je, že Bystroň dostane volný prostor pro své názory o tom, jak se Německo údajně kvůli migrantům či covidu řítí do propasti pod vládou Angely Merkelové (Parlamentní listy, únor 2021) či se v novinářských dotazech musí vypořádat jen s jednoduchou výzvou typu: „Jak moc AfD a její obraz na veřejnosti ovlivnily zprávy, že stranu monitorovala civilní kontrarozvědka Spolkový úřad pro ochranu ústavy kvůli podezření z pravicového extremismu?“ (MF Dnes, 14. května).
Make Europe Great Again. S Klausem
Letos v únoru německá média napsala, že jedna z Bystroňových spolupracovnic je podezřelá z nelegálního obchodu se zbraněmi. Podle policejních informací měla dotyčná přechodně ve svém bytě přechovávat i „válečnou zbraň“, byť se při domovní prohlídce nenašla. Žena také měla zprostředkovat kontakt s potenciálním kupcem zbraní v Bavorsku pro hlavního obviněného Alexandra R.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Nějaký čas s poslancem Bystroněm spolupracovala i Češka, která měla podle informací týdeníku Der Spiegel před několika lety kývnout na placenou spolupráci s bavorskou kontrarozvědkou. Ta údajně měla zájem o její zkušenosti z německých mešit.
Na Instagramu se mladá žena nechala fotit při střelbě z pistole a chlubila se výcvikem aktivních záloh Armády ČR. České ministerstvo obrany případ prověřilo: „Nezjistili jsme, že by dotyčná žena měla nějakou souvislost s Armádou ČR,“ řekl loni na dotaz HlídacíPes.org mluvčí ministerstva Jan Pejšek.
Související články
Česká „špionka“ ve službách AfD je členkou aktivních záloh. Armáda případ prověřuje
Petr Bystroň se zároveň nijak netají dlouhodobým obdivem k Václavu Klausovi, ve své nové knize „Make Europe Great Again“ ho zahrnul i do profilů výrazných evropských populistických politiků vedle Viktora Orbána, Marine Le Penové či Mattea Salviniho.
„Václava Klause si velice vážíme, dostává velký počet pozvánek na naše mítinky a sám si vybírá, které přijme. Momentálně je vše koronavirovými předpisy ztížené, ale jsem si jist, že jakmile se to trochu uvolní, zase ho přivítáme,“ řekl Bystroň v nedávném rozhovoru pro MF Dnes.
Extremismus Václavu Klausovi nevadí nejen v AfD, ale ani v rakouské straně Svobodných, kde je krajně pravicové křídlo rovněž silné a reprezentují ho například zástupci krajně nacionalistických buršáckých spolků. I Svobodní v minulosti zvali Klause na své akce.
Politická nekorektnost vs. extremismus
Výše uvedené příklady z Německa i Rakouska výmluvně ukazují, jak populismus přitahuje i zastánce extrémních názorů či násilí. Důkazem je i v úvodu zmíněný bývalý voják Franco A., který se zúčastnil jednání stejného „tajného spolku“ jako Václav Klaus – a podle svědků tam „čile diskutoval“.
Mezi cíle jeho útoků, které chtěl v Německu údajně spáchat pod falešnou identitou syrského uprchlíka, patřili i exministr spravedlnosti Heiko Maas či místopředsedkyně Bundestagu Claudia Rothová.
Shovívavost k extremismu u partnerů v zahraničí však neprojevuje jen český exprezident, ale například i hnutí SPD Tomia Okamury, které je spolu s AfD a Svobodnými členem stejné europarlamentní frakce Identita a demokracie. Okamurovci se spolu s ostatními snaží budovat image silné evropské rodiny vlasteneckých stran, extremismus či korupční skandály partnerských partají však zcela opomíjí.
Potvrdí to zřejmě i nadcházející měsíce, kdy Česko i Německo čekají důležité parlamentní volby. Pokud to koronavirová situace dovolí, je pravděpodobné, že AfD zkusí v kampani znovu jako hosta využít Václava Klause. A hnutí SPD – tak jako v minulosti už několikrát – pošle do Německa gratulaci AfD k jejímu volebnímu výsledku, ať už bude jakýkoli. A také bez ohledu na to, kolik pojítek německých „vlastenců“ s extremisty do té doby ještě vyplave na povrch.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Záhadná ruská mobilizace: vítězství jako věčný motor války
Konspirátoři všech zemí! Proč si Prahu oblíbili němečtí i rakouští extremisté
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
Největší český vlastenec je Japonec Okamura se svým proruským spolkem. Mám podezření , že všechny ty vlastence spojuje Rusko.
Tedy, pro jistotu jsem si dohledal v zahraničních médiích co se tam píše o onom hrozném případu Franca A, a docela jsem zíral .To co provedl, bylo v nejlepších tradicích jistého, hejtmana z Kopníku. Skutečně, jak v článku zmíněno, „Franco A. , kousek od svého bydliště, neoholen a v teplácích, vstoupil na policejní stanici a lámavou angličtinou se prezentoval jako syrský uprchlík. Řekl, že překročil půl kontinentu pěšky a cestou ztratil papíry:)). A jak se dá dočíst, vyšlo mu to, na toto prohlášení pak žil řadu měsíců v Německu jako migrant.
Co se v té době dělo, jak jsem tak pochopil z médií , tak v té době se bez problémů přepínal mezi svými dvěma identitami a jako Franco A nadále pronášel nacionálně-pravicové provokační projevy – a jako takového ho takto sledovaly bezpečnostní složky – a skutečně u něj pak nalezly jakési zbraně (jak se obdivně píše historický levolver z doby 2.světové). A následné vyšetřování s ním i objektivní novináři označují pojmem „obskurní spiknutí“. Dokonce i první soud ho už dávno osvobodil pro nedostatek důkazů, ale pan prokurátor se pochopitelně odvolal..
Ehm, nikoliv tedy že bych silně nacionalistické projevy těchto jedinců a skupin schvaloval, to ne – ono už to je skutečně na hranici, kdy může docházet k násilným excesům – jenomže si taky říkám, jaký by už musel být v Evropě klid, pořádek a bezpečí, kdyby německá (i ty ostatní) policie dokázala se stejným zápalem sledovat, vyšetřovat a stíhat i ty skutečné teroristy :))))
Mám doma vyprázdněný pepřový sprej AMERICAN STYLE NATO SUPER-PARALYSANT, Made in Germany, který jsem vystříkal po větru kdesi na skládce odpadů, protože jsem byl zvědavý, jestli to vůbec něco obsahuje, obsahovalo. Nejsem také terorista?
Faktem je, že těžko lze označovat za nacionalistické hnutí, které má ve svých řadách příslušníky jiných národů, a to i na dost vysokých postech.
Obávám se, že blíž mají k nacismu strany, které hlásají, jak je Německo vpředu v multikulturalismu, environmentalismu, postoji k imigrantům apod. a snaží se to vnutit (zatím „jen“ politickým a ekonomickým násilím) jiným státům (a národům) které o tyhle hovadiny nestojí, jako jejich předkové nestáli o vybíjení Židů nacisty.
A faktem také je, že „toxický“ je v podstatě jen německý nacionalismus, protože nacionalismy ostatních národů v Evropě (a zvlášť v okolí Německa) vznikly až jako obranná reakce na Němce a jejich agresi.
Tak ono by z toho mnohé bylo asi na dlouhou polemiku. Třeba německý tzv. romantický nacionalismus 19.století, který ve svém důsledku nakonec spoluvedl k politickému sjednocení Německa, států již bývalé Svaté říše římské národa německého, byl reakcí na nadvládu a hegemonii císařské, napoleonské Francie nad Německem, která byla do jisté míry ztělesním nacionalismu francouzského. Zde tak pro zajímavost můžeme připomenout, že i Hitler ten svůj „Mein Kampf“ začíná pasážemi o tom, jak mu „Prozřetelnost nadělila“ narodit se zrovna v Braunau na Innu (tj. městečku, které o něco více než 100 let před jeho narozením získalo, fakticky vydobylo Rakousko od Bavorska), a kde byl v roce 1806, v době „hlubokého národního ponížení“ Němců, francouzskými vojáky zastřelen norimberský knihkupec Johannes Palm kvůli vydání protinapoleonského pamfletu…
Jinak, pokud jde o nacistické Německo (anebo třeba všelijaké ty pangermánské a velkoněmecké spolky už z dob Viléma II.) a na druhou stranu o dnešní německý multikulturalismus, tak ano, jistě, že se zde už úplně na první pohled nabízí přítomnost jednoho společného činitele – sociálního darwinismu.
Jistě, ten společný činitel zde funguje ve zcela opačném směru. Zatímco v době Hitlera (anebo Viléma II.) šlo zjednodušeně o vize Němců jako velkého, silného a vyspělého národa, který je determinován k ovládání jiných národů, u těch dnešních multikulturalistů, bych řekl, jde naopak o vize prakticky národní sebevraždy… Tak je známo, že nějaké nadějné vyhlídky pro německý národ do budoucnosti nesliboval ani sám jejich Führer, samozřejmě zejména v době, kdy ten „zcela selhal“ prohráváním ve druhé světové válce, a těsně před tím, než sebevraždu spáchal osobně on sám.
Víte, určitě, rozhodně si nemyslím, že by třeba západoněmečtí kancléři od Adenauera po Kohla nějak usilovali o naplnění té Hitlerovy „závěti“, že „budoucnost patří tomu silnějšímu národu z Východu“… V každém případě se ale zdá, že dnešní němečtí multikulturalisté usilují o to, aby „budoucnost patřila těm silnějším národům z Jihu“. Tak chachacha, už po dlouhé generace přece jednoznačně platí, že ti muslimové jsou přinejmenším demograficky mnohem plodnější než Němci, že… (???)
Tak jistě, k tomu by se měli vyslovit i němečtí historici, nakolik byl v Německu důležitý onen sjednocující německý romantický nacionalismus 19.století, protože předtím se naopak sami dělili na různé státečky – a ty chápali jako svou „národnost“ Braniborři, Durynkové, Sasové, atd. Docela zajímavá otázka je odkdy se tedy vlastně cítí hrdými Němci, zda od Viléma II, nebo od Hitlera..:)))
No vidíte, když pak bylo Německo v letech 1949-1990 znovu rozdělené (a k západní SRN a východní NDR můžeme přidat jisté specifikum Západního Berlína), tak právě proto to možná někomu zvenčí až tak nepřirozené nepřišlo – tak narážím na některé koncepty Spojenců už z doby druhé světové války nebo pak na takové přinejmenším zdrženlivé postoje, jaké k rychlému znovusjednocení Německa zastávala britská premiérka Thatcherová.
Já už jsem tady tohle, myslím, někdy řešil, ale… Tak navzdory té důležité zemské až regionální identitě, kterou zmiňujete, už dávno před tím sjednocením v 19.století bylo ale, při pohledu zvenčí i zevnitř (mezi nimi samými), jasné, že nad tím stojí nějaké „němectví“, dané prostě třeba už jen jedním jazykem, nebo zpočátku spíš příbuznými dialekty. Tak už od 10.století tady taky přece byla nějaká Říše, která i když původně jako něco vyloženě německého nevznikla, tak se prostě takovou fakticky stala (a i ten přídomek „národa německého“ se pak pro tu Svatou říši římskou začal občas dodávat už od sklonku 15.století).
Např. německý historik H. Müller ve své prosté publikaci „Dějiny Německa“ (u nás vyšlo, tuším, 1995) ve věci formování systému kurfiřtů, tj. volitelů krále té Říše, zmiňuje, že tzv. „Sachsenspiegel“ („Saské zrcadlo“), středověký právní dokument z první poloviny 13.století, chtěl vyloučit z okruhu těch privilegovaných volitelů českého krále (který ke kurfiřtům pak ale taky patřil), „protože nebyl Němec“.
Ale tady bylo taky mj. důležité, že právě až do toho tzv. romantického nacionalismu v 19.století prostě nad ideou nějakého společného „němectví“ převládaly partikulární zájmy těch jednotlivých německých vládců, zeměpánů.
Když píšete o těch „hrdých Němcích“, tak bych ještě před Vilémem II. zdůraznil Ottu von Bismarcka. Tak jeho sjednocením Německa „shora“, které vlastně i reagovalo na ty starší požadavky „zdola“ přicházejícího romantického nacionalismu, vznikla v letech 1870/1871 ta nová Německá říše, pod vedením Pruska (jehož jádrem bylo právě to Braniborsko, nebo Brandenbursko, tj. oblast okolo Berlína)… Bismarck jako ministerský předseda a kancléř sloužil hlavně pruskému králi a německému císaři Vilému I., což byl děd Viléma II. – a za poznámku může stát, že to byl právě Vilém II., kdo nedlouho po svém nástupu na trůn Bismarcka v roce 1890 z jeho politické funkce prakticky „vyštípal“.
A pak ještě může být zajímavé, že navzdory tomu sjednocení v roce 1871 v některých těch státech zůstávaly nadále u moci ty původní vládnoucí dynastie s tituly králů či velkovévodů, které potom padly teprve paralelně s Vilémem II. (a vůbec prostě prusko-brandenburskými Hohenzollerny) při republikánské revoluci v Německu v listopadu 1918. To byl případ Bavorska (ti známí Wittelsbachové), Saska, Bádenska, Württemberska, atd.
Najděte si Mrožoviny na Neviditelném Psovi z ledna tohoto roku. Autor tam říká, že kdyby se měl Masaryk chovat jako kaiser Vilém, musel by dobýt s legionáři Vídeň a Československo vyhlásit v paláci rakouských císařů. A to je ten rozdíl mezi německým a českým nacionalismem.
A. S. Pergill:
Já si na ty Mrožoviny na Neviditelném Psu ještě třeba čas najdu, ale jen bych hned poznamenal, že jde jistě o zajímavý postřeh… Zcela evidentní narážka, s tím Kaiserem Vilémem, už na toho Viléma I., a samozřejmě taky na toho Bismarcka…
Pergille Jste lhář.
19.1.21(9:08) Já byl na studijním pobytu v Rusku(po smrti Brežněva) Odpověď skeptikovi
24.2.21(13:25) jste psal,jak jste rusům vysvětlil rok 1968,přirovnáním o panně a prostitutce.(po smrti Červoněnka)
18.5.21 (17:16) píšete- na stáži v Rusku jsem vysvětlil rusům rok1968 přirovnáním o panně a prostitutce(Bylo to těsně po nástupu Gorbačova).Kolikrát jste v tam teda byl?S tím přirovnáním jste je určitě pobavil.
7.4.21(8:23) Tondach -za rok mi bude 80 let.Vy-já jsem o dest let mladší,tudíž máte 69 let.Spletl jsem se o pět až šest let.byl jsem přesvědčen jak Zeman,že jsem v pravém rohu četl,že máte 75,nedohledal jsem to.
9.4.21(8:23) jste psal-normalizační režim byl hnusný,ale nebylo to prakticky nic proti tomu,co zaživali mí rodiče v+-mém věku za okupace.Vás měli v sedmdesáti?
7.7.20 (8:31)-na oboru,kde učím,máme taky několik ruských studentů…
4.3 (10:10)-jsem vděláním lékař a pracuji v podniku,v rámci jehož administratývy existují pracovníci,čistě(nebo většinou úvazku) pro administratívni šílenosti EU…..
Lékařskou praxi(naštěstí pro mě i mé potencionální pacienty)neprovádím.Velká škoda,protože jak píšete 20.3.21 (8:53)-medicínu jsem vystudoval s červeným diplomem,zkoušku ze soudní i z patologické anatomie jsem udělal obě za výbornou.Taková kapacita mohla být dneska ministrem.Myslím,že skeptik má pravdu,že jste nedostudovaný lékař,který se živí psaním pro ruské velvyslanectví.Výhoda HP je v tom,že zítra pohřbíte Pergilla a narodí se nový lump ,který bude psát dále ty své nesmysly.
Na té stáži jsem byl na začátku 80. let, poté, co proběhl nejúspěšnější seriál Československé televize „Pohřeb sovětského státníka“. První byl pochován Brežněv. Takže to bylo po jeho smrti a Červoněnko, či jak se jmenoval, v podstatě vrátil do SSSR brežněvismus, byť jen na rok. Čili bylo to za velmi rané Gorbačovovy éry.
Já jsem o desetiletí mladší než co udává Tondach, ne přesně o deset let.
Já žil cca první polovinu života za socíku. Včetně celé školní docházky. Rodiče zažili okupaci jako školáci a středoškoláci. Čili oni zažívali okupační režim +- ve věku, kdy jsem já zažíval normalizaci.
Ano, studují u nás ruští studenti, z Ruska, Ukrajiny i dalších postsovětských zemí. Pokud někdo zvládne výuku v češtině, může studovat vysokou školu v ČR i zdarma (netýká se jen Slováků).
Co je na tom „podniku“ nejasného?
Ano, vystudoval jsem medicínu, ale na klinickou praxi se opravdu nehodím, vždy jsem tendoval k laboratorním oborům. Takže dělám laboratorní výzkum a výuku lékařů i nelékařů.
Pergill je tu s námi na internetu od poloviny 90. let (přesné datum si nepamatuji) a víc než deset let i jako blog na googlovi. Nevidím proto důvod ho pohřbívat.
Pergille s váma a Oskarem je to těžké.Člověk vás usvědčí ze lži a vy budete jak typičtí komouši pořád otravovat vzduch.Příspěvek na který odpovídáte,byl stručný výtah vaších příspěvků v minulosti.Když si je vyhledáte zpětně podle data a hodiny,tak pochopíte přoč vám nadávám do lhářů.To samé Oskar.(viz.příspěvek ze dne 24.2.(19:55).Vaše fabriky na příspěvky mají mizerné zaměstnance a ještě mizernější šéfy,kteří si nepamatuji co psali včera. HP píšete dobře,lidem kterým to myslí vás nepotřebují komentovat a ti Pergillové,Oskarové,virusové,Josefové,apd.,těm by se měl zahrát Pochod padlých revolucionářů a ukončit diskuzi jak Forum.24,ať nedopadnete jak na Novinkách.Konec jsem napsal slušně,že?
Ani jednou jste mě neusvědčil ze lži. Vše, co jsem uvedl, je pravda, byť někdy neuvádím záměrně přesné osobní údaje.
Jinak se obávám, že pochod padlých revolucionářů spíš budou hrát na funuse vám.
Tondach napsal:
7.4.2021 (8:22)
Bude mi za rok osmdesát a v životě bych si Sputnik nevzal! A z politických důvodů!
A. S. Pergill napsal:
7.4.2021 (10:47)
To Tondach
Já jsem o desítku let mladší a klidně bych si ten Sputnik vzal. A na politické důvody kašlu z vysoka.
To Josef II
Za desítku (ne přesně, okrouhle) mi bude sedmdesát.
to Josef II
omlouvám se za přepsání se – za deset let (zaokrouhleně na desítky) mi bude osmdesát (dožiji-li se).
Je varovné, že v České republice se veřejně hlásí k Extrémismu cca 20% potencionálních voličů!
To ovšem už není žádný extrémismus.
Těch 20 procent podpory extrémismu patrně sčítáte k různým stranám a hnutím, které se ani na ničem neshodnou, takže v tom nebezpečí nehrozí.
Horší je, že těch 20 procent podpory už dnes u nás má stěží nějaká velká demokratická strana, aby mohla sama zaštitovat zásady demokracie, práva, ústavnosti a občanských svobod.