Když s vámi Putin praští o zem. Hlavním rivalem Ruska je liberální demokracie
Když si ruský prezident v polovině února zatrénoval se špičkovými ruskými judisty, nemohlo to skončit jiným výsledkem než tím, že Vladimir Putin s každým, kdo se mu dostal do ruky, praštil o zem. Zapadá to přesně do obrazu, jaký kolem sebe Putin buduje doma i ve světě.
I o tom, jakou pověst o sobě samotném Putin vytváří, ve své knize Příběh ruské geopolitiky s podtitulem Jak se ruská myšlenka zmocnila více než šestiny světa, píše Jaroslav Kurfürst, politický geograf, diplomat, který v minulosti působil mimo jiné na ambasádě v Moskvě, ve Washingtonu či naposledy v Bruselu.
„Vladimir Putin se často prezentuje jako silný vůdce, tento mediální obraz chce vtisknout jak ruské, tak světové veřejnosti,“ říká Kurfürst.
Tuto sebeprezentaci naplňuje i toto v úvodu zmíněné video s Putinem – judistou:
Путин на татами: Спустя два года президент снова вышел на тренировку со сборной России по дзюдо pic.twitter.com/a5kqmFHaOD
— Дмитрий Смирнов (@dimsmirnov175) 14. února 2019
Kurfürst se ale ve své knize zabývá především geopolitikou, současné Rusko a jeho postoje dává do historických souvislostí, které přispěly k tvorbě ruské identity.
„V Rusku se stále opakují stejné vzorce, země tápe v tom, kam patří ve světě. Rusko je nejisté a přesto chce prosazovat své představy o světě. Ten nesoulad je zajímavý,“ podotýká.
Tohle není pro rusofoby
Jeho kniha podle něj ale rozhodně necílí na „rusofobní čtenáře“, už proto, že nabízí širší souvislosti a poukazuje na to, že Rusko dnes nelze redukovat jen na hybridní válku, zastrašování sousedů a šíření nenávisti proti Západu.
„Chování současného Ruska je i důsledkem historicky vytvářené geopolitické kultury a tradic. Nejde jen o mocenský zájem elit. Promítá se tam otřes spojený s kolapsem SSSR, destabilizace identity, země nepřipravená na střet se svobodou a demokracií,“ vysvětluje Kurfürst.
Rusko podle něj rozvíjí koncept měkké síly a usiluje o opětovné sjednocení postsovětského prostoru. „Z toho také plynou ta podezření na ovlivňování voleb, referend, krádeže dat, šíření manipulací, post-pravdy a lživých zpráv. Proto existují trollí farmy šířící nepravdivé zprávy i xenofobii,“ vypočítává.
Rusko podle něj ve světě podporuje populistické strany a antisystémové síly ve snaze „destabilizovat křehký systém liberální demokracie“.
MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org
ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?
„Oč více se Rusko vzdaluje evropskému chápání mezinárodních vztahů, o to větší by ale mělo být naše úsilí jej pochopit,“ nabádá diplomat.
V postsovětském období lze podle něj v Rusku vysledovat několik geopolitických příběhových linií: odpor k rozšíření NATO, reintegrace v postsovětském prostoru, taktika obrany autokracie, obrana proti barevným revolucím, taktika rozmělňování dominance USA.
„Ruské dějiny jsou plné snah o hledání tmelících prvků různorodé země. Dříve to byl marxismus-leninismus , dnes je to takzvaný civilizacionismus, tedy prosazování alternativních hodnot, legitimizace sféry vlivu a multipolárního světa, izolacionismus a vize Ruska jako ostrova.“
Putinismus, směr pro všechny
Za svého druhu směr lze označit podle Kurfürsta i putinismus. „Ten směřuje k uspokojení množství různých myšlenkových proudů v Rusku, různých etnických skupin, nacionalistů, Rusů žijících v zahraničí, nostalgiků po SSSR, obdivovatelů Stalina. Jde zkrátka o jedinečný systém snažící se oslovit co největší množinu lidí.“
Snahy o vyšší integraci se Západem Rusko podle něj vzdalo v roce 2008, krátce před svým vpádem do Gruzie. Poté zvítězila vize „rusocentralismu a euroasijské integrace“.
„V Rusku převládla teorie, že SSSR se rozpadl poté, co se rozpadla ideologická nadstavba jako tmel národů. A z toho že také plyne rozpad geopolitické struktury. Závěr, který z toho pro Rusko vychází, je, že pokud má země uspět v soutěži se Západem, musí zaútočit proti jeho podstatě, tedy proti tmelu v podobě liberální demokracie,“ popisuje Kurfürst hlavní bod ruské informační války.
Ne vše, co ve vztahu Rusko – Západ sledujeme, je ale podle něj důsledek hybridní války: „Jsou v tom i prvky ruského autentického vidění světa, s Evropou nekompatibilní myšlenkový svět. Naopak Rusko je přesvědčeno, že hybridní válku proti němu vede Západ, což dokládá třeba působením některých neziskových organizací. Nedorozumění mezi Západem a Ruskem má hluboké kořeny a řešení je během na dlouhou trať.“
Rozhovor s diplomatem a politickým geografem Jaroslavem Kurfürstem nabídne HlídacíPes.org v následujících dnech.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
6 komentářů
Pro Českou republiku není problém v Rusku. Pro Českou republiku je problém v domácích kolaborantech.
S článkem lze sice v zásadě souhlasit, jeden aspekt však autor zcela pominul. Putin svoji moc opírá o ropu a o plyn. Tím, že západ kupuje od Ruska ropu a plyn, si západ pěstuje Putina, hybridní válku proti sobě, šíření ruských dezinformací, Putinovu podporu populistických a jak krajně pravicových, tak krajně levicových stran a hnutí. Stejně tak si nákupem ropy a plynu od Ruska západní demokratické země financují působení ruských tajných služeb na svém území. Za nějakou dobu se pod tímto článkem objeví komentáře a příspěvky od různých Oskarů(hanáků z Hané), petrůph a mnohých podobných, útočících jak na autora článku, tak i na můj příspěvek. Odkud tito přispěvatelé asi tak čerpají inspiraci? A kdo tu inspiraci asi tak platí? Je vůbec schopen si západ v plné šíři uvědomit, jak nákupem ruské ropy a ruského plynu škodí sám sobě? Před 2. světovou válkou si demokratické země nechtěly dlouho připustit, jaké obrovské nebezpečí pro ně představuje Adolf Hitler, dlouho před tímto nebezpečím zavíraly oči, až se ocitly ve světové válce. Demokracie je sice krásná věc, ale bohužel vede občany demokratických zemí k pohodlnosti a neochotě vidět hrozící nebezpečí, které je může o vymoženosti demokracie rychle připravit.
Srovnávat slovanské Rusy s gemánskými Němci-nacisty je závážný mentální deficit. Proč? Viz poznámka – přinejmenším.
Poznámka : NSDAP měla v roce 1945 (asi k 1.1.1945) 8 500 000 členů z cca 70 000 000 obyvatel, KSSS v roce 1990 asi 2 000 000 členů z cca 300 000 000 obyvatel.
No jistě že se ozvu, :))
Za prvé, my třeba tady máme celé sídliště napojené na teplárnu na (jistě ruský) plyn. Takže Vaši ideu že „škodím sám sobě“ když ho odebíráme, nemohu sdílet. Naopak, představu , že by se odpojil, a my tady v zimě mrzli a celý rok se myli ve studené vodě, nevidím v ničem pozitivní :))
Jenomže o to jde, odpojit se od ruského plynu a ropy mohou státy EU, až si pro své občany (i podníky) najdou dostatečnou náhradu. A tu možnost západní politici ( vlastně po celých 20 let co je Putin u moci) víceméně prožvanili a udělalo se pro to pramálo.. Tedy – hovořím již o realizovaných a nyní se realizujících projektech, nikoliv idealistické pohádky o tom co by se mohlo,…
A za druhé „tu Vaší myšlenku že “ Před 2. světovou válkou si demokratické země nechtěly dlouho připustit, jaké obrovské nebezpečí pro ně představuje Adolf Hitler,“ rozvinul ve svém velice známém projevu v roku 2015 pan prezident Zeman – a dobře víte jak dopadl.
Protože právě tohle evropské elity slyšet nechtějí.-A stejně tak nepřiznají ani dnes, že si ten Západ niči sami svou sluníčkářskou hloupou politikou sami..Jen taková naprostá drobnost, ale zamyslete se nad ní. Pročpak se nepodařilo po sametu u nás odsoudit prakticky žádné komunistické zločince??Za to určitě žádní trollové nemohli..
Rusko (Kreml=Putin) v poslední době řve tak hlasitě, aby dalo všem (Západu, Číně, vlastním lidem) najevo, že není medvěd na hliněných nohách a nebojí se nikoho. Nesedí mu také podřadná role v Evropě a ve Světě (Evropská unie, Čína, USA). Vede politiku vyceněných zubů (Moldávie, Gruzie, Ukrajina). Nesnažme se ho zahnat do kouta, protože po nás vyskočí. Ale snažme se ho pochopit a zeptejme se chovatelů medvědů (odborníků) co na něj platí (🙂).
P.S. A taky se ho nesnažme vyhladovět, protože bude agresivnější.
Praštit o zem? To není to pravé slovo. Vzpomeňme na Skripala , Němcova a jiné.
Ani větší věci mu nejsou cizí. Donbas, Krym, Sýrie a začíná Venezuela. A znova – a jiné.