Protesty v Hongkongu na podporu demokratických reforem, proti místní vládě i proti ústřední čínské vládě, trvají už pět měsíců. V posledních dnech se ještě vyostřily s tím, jak policie začala obléhat a doslova dobývat budovu tamní Polytechnické univerzity, v níž se shromáždili prodemokratičtí demonstranti. Policie zde v uplynulých dnech zatkla přes 400 lidí.

Prodemokratické protesty se v Hongkongu konají od června. Bývalá britská kolonie se pod čínskou správu vrátila v roce 1997 a měla by být spravována podle principu jedna země, dva systémy. To se ale nyní radikálně mění.

Hongkongská novinářka, která si s ohledem na vlastní bezpečnost přála zůstat v anonymitě, pro HlídacíPes.org sepsala osobní postřeh:

V průběhu tohoto týdne byla osobně přítomna i v budově Polytechnické univerzity, následující řádky jsou překladem jejího vyprávění, či spíše zážitku:

Bylo úterý, byla jsem na půdě Polytechnické univerzity a snažila sehnat někoho, s kým bych mohla mluvit, udělat rozhovor. Narazila jsem tam na jednoho z demonstrantů. Řekl mi, že je mu dvacet a že není student Polytechnické univerzity. V kampusu byl v tu chvíli už šestým dnem.

Byl úplně zahalený, viděla jsem z něj jenom oči. Vypadal velmi mladě a také velmi vyčerpaně. Potkala jsem ho ve chvíli, kdy byl v kantýně univerzity a snažil se tam sehnat něco k jídlu. Byl zjevně hodně hladový.

V té době byla univerzita už v obležení. Přemýšlel, kudy by se odtamtud dostal pryč, ptal se mně, jestli vím, kde jsou policisté…

Křtíme novou knihu. Všichni jsou zváni!

Přijďte si popovídat s redaktory HlídacíPes.org!

Bylo mi ho líto, byl strašně mladý, vyčerpaný a bledý. Zeptala jsem se, jestli ho mohu obejmout, asi se trochu styděl, ale pak mi řekl, že je to opravdu hodně dlouho, co se o něj vůbec někdo zajímal.

Řekl mi, že jeho rodina ví, že je tady uvnitř univerzity, ale že nesouhlasí s tím, co dělá, a že vůbec nesouhlasí s všemi těmi protesty tady v Hongkongu.

V podstatě mu řekli, vyprávěl mi, ať si jde klidně pryč, ale že oni jsou na straně policie. Řekli mu i to, že si myslí, že policie má právo střílet do protestujících.

To ho opravdu ranilo. On sám byl totiž jedním z těch, na koho policisté stříleli. A také byl zasažen.

Naštěstí nešlo o palbu ostrou municí, byly to gumové projektily. Jejich zásahy ale i tak dost bolely. Mnohem víc ho však bolí to, jak o něm a o protestech, které chtějí zachování svobody a lidských práv, smýšlejí jeho vlastní rodiče.

Nevím, jak se jmenuje, nevím vlastně ani jak vypadá, ani jaký je jeho další osud. Viděla jsem jen ty oči. Ale je mi ho líto…