Když biskupové nemají co říct. Církev jako spolek uctívající sám sebe
KOMENTÁŘ. Odvolání Tomáše Petráčka z Katolické teologické fakulty UK a Prohlášení České biskupské konference k aktuálnímu dění ohledně manželství a rodiny nevypovídají jen o nesouhlasu církevních představitelů s Istanbulskou úmluvou a manželstvím pro všechny. Biskupové nedokáží projevit schopnost naslouchání reálným problémům společnosti a vyhledávat a vstřebávat relevantní informace. Místo toho se dopouští nekvalifikovaných a ideologických prohlášení, která pro společnost nemají konstruktivní přínos.
Z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy byl odvolán známý kněz a uznávaný akademik Tomáš Petráček. Fakulta sice argumentuje pragmatickými finančními důvody, existuje ale silné podezření, že pravým důvodem je něco jiného.
Čeští biskupové vydali 5. července tzv. „Prohlášení ČBK k aktuálnímu dění ohledně manželství a rodiny“ (dále Prohlášení), kde se vymezují proti přijetí Istanbulské úmluvy, argumentují tzv. „genderovou ideologií“ a protestují proti snaze uzákonění manželství pro všechny. Tomáš Petráček se naopak manželství pro všechny zastával a proti ultrakonzervativcům se vymezil.
Za hlavní problém počínání biskupů nepovažuji homofobii (která problémem samozřejmě je), ale jejich celkový nezájem o fakta a o naslouchání potřebám společnosti.
Není to poprvé, co byl někdo z Katolické teologické fakulty vyhozen kvůli spojitosti s tématem homosexuality. Bývalý jáhen a pedagog Jaroslav Lorman musel přestat vyučovat po svém veřejném coming-outu.
Zmíněné případy nejsou „pouhým“ vyhozením z práce, ale také narušením svobod akademického prostředí, kde by o akademické práci a pracovních úvazcích měly rozhodovat jiné kvality než názor nebo veřejné projevení vlastní identity.
Boží záměry s rodinou
Jde ale o mnohem závažnější problém. A tím problémem, který chci zmínit, není pouze homofobie ze stran konzervativců, kteří mají v církvi i na fakultě vliv. Tato homofobie je jen jedním z projevů závažné strukturální nemoci českých ultrakonzervativců, a tudíž i církví, ve kterých mají vliv.
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost
Titulek a mezititulky jsou redakční, autorem textu je Dominik Obruča, učitel a spisovatel.
Když jsem Prohlášení z 5. července četl, více než názory, se kterými se neztotožňuji, mě zarazila argumentace, kterou zde biskupové používají. Istanbulská úmluva, která si klade za cíl potírání násilí na ženách a sexuální násilí, je podle tohoto Prohlášení nejen nepotřebná a nepřínosná, ale dokonce nebezpečná, protože „degraduje vztah mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil a programově relativizuje hodnoty evropské kultury a jejich předávání dalším generacím“.
Biskupové zde píší dokonce toto: „Vnímáme, že (Istanbulská úmluva) slouží plíživému pronikání ideologie genderu.“ Fakta a názory odborníků z mnoha různých zemí, na které Istanbulská úmluva reaguje, biskupové degradují na jakousi nebezpečnou ideologii a reálný problém bagatelizují a de facto vybízejí k jeho přehlížení.
V další části Prohlášení, kde se biskupové vyjadřují k manželství pro všechny, se píše. „Kde bere naše společnost odvahu upřít budoucím dětem právo na to, mít a znát svou matku a otce? Nejedná se o nový druh násilí páchaného na dětech?“
Mám tomu rozumět tak, že násilí na ženách a domácí násilí neexistuje, nebo je „v pořádku“, a jedinou hrozbou jsou tzv. „duhové rodiny“, které opět dle řady výzkumů a odborníků žádný negativní vliv samy o sobě na děti nemají?
Opravdu mám věřit tomu, že dvojice muž a žena jsou dobrými rodiči zcela bez ohledu na množství projevované agrese a násilí, prostě proto, že jsou mužem a ženou?
Jak je možné, že na začátku onoho krátkého textu násilí neexistuje (přestože odborníci praví opak) a na konci je největším problémem druh násilí, které průzkumy zabývající se výchovou dětí stejnopohlavními rodiči potvrzeno nebylo?
Prohlášení pak končí konstatováním: „Neexistuje žádný důvod, který by umožnil stanovit podobnost či analogie, a to ani vzdálené, mezi homosexuálními svazky a Božím záměrem s manželstvím a rodinou.“
Jak jsem napsal výše, za hlavní problém počínání biskupů nepovažuji homofobii (která problémem samozřejmě je), ale jejich celkový nezájem o fakta a o naslouchání potřebám společnosti.
Vím o případech, kdy kněz při kázání dával přesné instrukce, jaké straně dát hlas ve volbách. Mluvil jsem s člověkem, který trpěl těžkými depresemi, ale odbornou pomoc nevyhledal, protože mu kněz vysvětlil, že má toto utrpení přijmout jako oběť od Boha.
Stereotypy a atmosféra strachu
Červencové Prohlášení je dobrý příkladem, jak se s informacemi pracovat nemá. Pokud by Katolická teologická fakulta chtěla vykonat nějakou společensky prospěšnou činnost, mohla by biskupům v návaznosti na Prohlášení nabídnout školení o práci se zdroji a kritickém myšlení. Říkalo by se tomu třeba třetí role univerzity.
Nebo celoživotní vzdělávání, jehož cílem by bylo upozornit na chyby, kterých by se měl vysokoškolsky vzdělaný člověk vyvarovat. Prohlášení je také učebnicovým příkladem ideologického textu – přestože sám před ideologiemi varuje.
Tato svévolná práce s fakty a ideologičnost ze strany církevních představitelů není ničím novým. V roce 2015 například tehdejší pražský arcibiskup Dominik Duka v souvislosti s uprchlickou krizí píše:
„Byli bychom ale asi dost překvapeni, a to nemile, kdybychom pomáhali zraněnému a on se po naší obětavé pomoci domáhal našich peněz či zakoupení mobilu, protože si potřebuje zavolat domů.“
Vlastně by stačilo, kdyby se konzervativci inspirovali skutečnou historií církve, do které patří i vznik univerzit, vědeckého bádání, zkoumání a přijímaní nových poznatků a akademické svobody.
Problematické na tomto výroku nebylo jen to, že nahrává hloupému argumentu proti pomoci uprchlíkům postaveném na nesmyslné úvaze, že „kdo má smartphone, ten pomoc nepotřebuje“.
Duka se zde de facto přiznal k tomu, že humanitární pomoci a situaci běženců vůbec nerozumí. A nejen to – i bez znalosti zásad humanitární pomoci (ke kterým kromě materiální pomoci patří také zajištění důstojnosti) musí být každému člověku s minimální mírou empatie jasné, jak je kontakt s rodinou a prosté sdělení „jsem stále ještě naživu“ důležitý.
Duka tehdy do veřejné debaty nepřinesl žádnou konstruktivní ani povzbudivou myšlenku, pouze podpořil negativní stereotypy a atmosféru strachu.
Příkladů bychom našli více. Ve zmiňovaném roce 2015 se z kazatelen poměrně běžně ozývaly zcela neodborné analýzy islámu.
Jakožto společenskovědně vzdělaný člověk jsem předtím i později v kázáních a různých veřejných projevech církevních představitelů zaznamenal poměrně zásadní dezinterpretace různých sociologických fenoménů.
Vím také o případech, kdy kněz při kázání dával přesné instrukce, jaké straně dát hlas ve volbách. Stává se i, že kněží dávají zcela neodbornou psychologickou podporu. Mluvil jsem s člověkem, který trpěl těžkými depresemi, ale odbornou pomoc nevyhledal, protože mu kněz vysvětlil, že má toto utrpení přijmout jako oběť od Boha.
Uzavřenost, ochota naslouchat jen určitým názorům a ideologičnost jsou bohužel výraznými trendy v církevním prostředí i v prostředí nejvyšších českých církevních představitelů.
Zatvrdit se na negaci
Nechci tvrdit, že církev působí ve společnosti pouze negativně. Naopak, existuje mnoho inspirativních kněží i řeholníků, kteří si kompetence svých oborů uvědomují, mají empatii a vůli naslouchat lidem kolem sebe a neuzavírat se v určitých kruzích.
Uzavřenost, ochota naslouchat jen určitým názorům a ideologičnost (která se projevuje mj. vehementním varováním před všemožnými i nemožnými ideologiemi) jsou ale bohužel výraznými trendy v církevním prostředí i v prostředí nejvyšších českých církevních představitelů.
Pokud někdo tvrdí, že katolická církev je ve skutečnosti sektou, může autorům Prohlášení děkovat za argumenty.
Pokud církev reprezentuje skupina strašící pojmy jako „genderová ideologie“ a neustálým samoúčelně negativním postojem k čemukoliv, co se týká tematicky LGBTQ+, tak se opravdu nejedná o komunitu otevřenou všem lidem. Církev v tomto pojetí připomíná spíše politickou stranu nebo spolek uctívající sebe sama.
Přitom problém má principiálně jednoduché řešení. Je jím otevřenost a zájem a okolní svět. Vlastně by stačilo, kdyby se konzervativci inspirovali skutečnou historií církve, do které patří i vznik univerzit, vědeckého bádání, zkoumání a přijímaní nových poznatků a akademické svobody.
Koneckonců k této otevřenosti vybízí i samotný papež František, jehož selektivně vybranými výroky konzervativci argumentují i ve zmiňovaném Prohlášení, který nedávno inicioval velký synodální proces.
Jak jsem napsal výše, homofobii nepovažuji za hlavní problém projevů církevních představitelů, ale za jeden z projevů jejich uzavřenosti před okolním světem. Samotný fakt, že si neuvědomují, kolik lidí mohou svými projevy zranit, a negativní zkušeností je tak demotivovat od hledání podpory v církevním prostředí, je zarážející.
Již zmiňovaný papež František přece říká, že církev má být polní nemocnicí. A právě lidem potýkajícím se s různými formy diskriminace, nepřijetí či jinakosti by tato nemocnice měla sloužit. Mohou to být lidé, kteří nezapadají do mainstreamových představ o sexualitě nebo genderu, mohou to být uprchlíci.
Problém tvrzení „Neexistuje žádný důvod, který by umožnil stanovit podobnost či analogie, a to ani vzdálené, mezi homosexuálními svazky a Božím záměrem s manželstvím a rodinou“ nespočívá jen v upření určitého způsobu života homosexuálním jedincům. Biskupové totiž zcela ignorují otázku, co je tedy Božím záměrem pro ně.
Církev by ze své podstaty měla fungovat jako živý organismus, který se časem vyvíjí a proměňuje, stejně jako celá společnost.
Zatvrdit se na negaci (ať už s ní souhlasíme, nebo ne) je zoufale málo. Pastorační práce zaměřená na skupinu LGBTQ+ je v katolické církvi stále velmi ojedinělá, ochota vlivných biskupů naslouchat opravdovým potřebám těchto lidí je nulová. Pokud má církev sloužit svému účelu, musí být otevřená všem, musí hledat místo pro rozdílné lidi celého společenského spektra.
A byla nevěsta panna?
Pokud budou církevní kruhy nabízet homofobii (byť třeba jen latentní, nesdělovanou explicitně, projevovanou třeba jen tabuizací některých témat), případně se zaseknou v jednoduchém postoji „patříš mezi nás, ale svoji přirozenost musíš trvale potlačovat“, tak skutečně bude celé prostředí inklinovat směrem k elitářskému sektářství.
Církev by ze své podstaty měla fungovat jako živý organismus, který se časem vyvíjí a proměňuje, stejně jako celá společnost.
Faktem je, že instituce manželství již prošla celou řadou změn. Manželství v evropském prostředí již dávno nedomlouvají rodiče ženicha a nevěsty, novomanželé nemusí dokazovat vyvěšením prostěradla, že nevěsta byla před svatbou panna, svazky mezi lidmi z odlišných sociálních poměrů již nejsou společensky nepřijatelné, nevěsta nemusí ze své rodiny přinášet věno a později se starat o rodiče manžela.
Z čistě sociologického pohledu na věc nevidím důvod, proč by se tato instituce nemohla i nadále posouvat a přijímat podoby, jaké z minulosti neznáme. Aniž by si to konzervativci uvědomovali, i jejich manželství a rodiny profitují z dlouhé historie postupné liberalizace ve společnosti i v církvi.
Nechci na tomto místě místě podsouvat českým biskupům, jaký by měli zastávat názor na manželství pro všechny. Chci ale projevit lítost nad neschopností diskutovat s názorovými odpůrci, naslouchat jejich argumentům.
Pokud biskupové a další církevní představitelé nebudou naslouchat lidem, kteří to potřebují, a pokud si nebudou ochotni zjišťovat ověřené informace a reflektovat i jiné zdroje než ty, se kterými bez ohledu na faktickou relevantnost ideologicky souzní, nebude možné jejich prohlášení vnímat jako relevantní příspěvek do konstruktivní společenské diskuze.
Kdyby tito lidé neměli díky svému postavení v hierarchii významné organizace vliv na veřejné mínění (a na personální obsazení vybraných akademických institucí), pravděpodobně by jejich Prohlášení žádný rozruch nevyvolalo, protože zkrátka nepřináší nic než opakování negativních a ničím nepodložených stereotypů.
Je smutné, že v situaci, kdy biskupové nemají společnosti co říci, dochází na KTF UK k vyhazovu akademika, který toho společnosti, církvi i studentům může říci dost.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
40 komentářů
Jsem třicet let šťastně ženatý muž. S mojí milovanou ženou máme pět krásných, dnes už dospělých dětí. Oba jsme věřící a praktikující katolíci. Naše víra je osobní vztah k Bohu a přirozeně nás inspiruje i udržovat přátelské a dobré vztahy s lidmi a to nejen stejně věřícími. Svým dětem se snažíme poskytovat svobodu volby, i když by nás potěšilo, kdyby šly stejnou cestou. Odsuzuji násilí jak na ženách, tak na mužích a tím spíše na dětech. Jsem přesvědčen, že od Stvořitele (chcete-li od přírody) existují jen dvě pohlaví – muž a žena – a jejich spojením je lidství dokonalé. Myslím, že to platilo vždy v historii člověka na Zemi a není pravda, že by se na tom dnes něco změnilo. Církev nemůže říkat nic jiného. Žádné jiné náboženství nemá ženu v takové úctě a vážnosti jako křesťanství. Postavy biblických žen jsou vzorem víry. Ježíš se k ženám v evangelních příbězích chová neskutečně laskavě. Církev má v úctě stovky svatořečených žen. Když naléhá, aby lidé vstupovali do manželství s rozmyslem, vyzývá k lásce, úctě a věrnosti, naslouchá jí nevěřící část společnosti? Naprosto ne. Ale jaké rozhořčení a starost o církev vyvolá cokoliv, co pomůže dehonestovat a plivnout na církev, papeže, biskupy, duchovní. Jenom proto, že nejdou s davem, resp. s křičící menšinou. Nejsem zastáncem vyhazovu kohokoliv jen pro odlišný postoj, často se takoví lidé stali proroky, kteří předběhli svou dobu. Ale, prosím, zkuste někdy se stejným zaujetím napsat, že církev dělala a dělá také mnoho dobrého. Uvědomujete si, kolikrát jste v článku napsal, co všechno církev musí a nesmí a co by měla a neměla dělat? Dost odvážné od člověka mimo církev. Prosím, abyste se přestal strachovat o budoucnost církve, protože „brány pekelné ji nepřemohou“ a přes všechny lidské chyby a sla bosti (i papeže, biskupů, kněží a jednotlivců) poslední slovo bude mít vždy Bůh.
Ve skutečnosti je Bible jednoznačně zdrojem nerovnoprávného postavení žen ve společnosti, protože křesťanství je jen odnoží silně misogynního iudaismu. Naopak, silnější postavení žen ve společnosti v Evropě je dědictvím předkřesťanských tradicí, které se nepodařilo podřadným primitivům, šířícím zde křesťanství, zcela zlikvidovat.
A církve, za svou existenci, a římskokatolická zvlášť, dobrého neudělaly prakticky nic. I ta jejich sociální a jiná činnost jen kopírovala to, co jako samozřejmost dělali dávno před příchodem „milovníků ministrantů“ pohané.
A, MMCH, kult Panny Marie je jen okopírovaný původní pohanský kult „Velké Matky“. Když se zajedete podívat na výstavu votivních obrazů v jednom z center mariánského kultu u nás ve Křtinách (kousek od Brna), tak je tam spousta děl, která by bez problémů mohla viset i v pohanských chrámech „Velké Matky“.
Tak se o křesťanství vyjadřuje ateista, který z celého křesťanství poznal pouze jeho parodii a Bibli nejspíše nikdy nečetl. Alespoň ne celou.
Bibli jsem přečetl celou (Kralickou), dokonce, v době, kdy jsem měl na gymplu latinu, i nějaké partie z Vulgáty. A Korán jsem přečetl taky (jeho akademický překlad, který vyšel v edici „Živá díla minulosti“).
Už několikrát jsem vás upozornil, že čtení vám příliš nejde. Také že mi připomínáte tu postavu z povídky Návštěva cirkusu z knihy Besídka zvláštní školy Šimka a Grossmanna, která uměla pouze psát, ne však číst. Tak že mě vůbec nepřekvapuje, že jste si tu Bibli přečetl tak mizerně.
Skeptiku,
četl jsem ji před nějakými 55 lety. Nevidím důvod se k ní vracet. Navíc se dá na netu najít ekumenický překlad, který ovšem má tu nevýhodu, že pokud si z té B.K. pamatujete nějakou konkrétní frázi, tak ji tam zpravidla nenajdete, protože je to přeloženo jinak. Např. „dým jako z vápenice“ (stoupající nad Sodomou a Gomorhou) je přeložen jako „dým z vápenné pece“, není mi jasné proč.
Tak že jste údajně četl Bibli někdy v hlubokém socialismu v době vlády KSČ. Opravdu zvláštní až podivné. Dostat se tehdy k Bibli bylo velmi těžké až nemožné i pro věřícího. U koho tehdy Bibli našli, měl problém. Kněží sice Bibli vlastnili, ale měli pod různými sankcemi zakázáno ji půjčovat. Předpokládám, že při studiu VUMLu vám Bibli ke čtení nepředkládali.
Skeptiku, hlásáte nesmysly.
Vulgátu, latinskou a její překlad do češtiny ve starém pravopise (ještě se spřežkami) jsem sehnal v antikvariátu. Bibli Kralickou mi půjčila naše známá, členka Československé církve husitské. Ty dvě bible z antikvariátu pořád ještě mám.
Pergille/Šimůnku, nesmysly jako už tolikrát hlásáte vy. Antikvariáty byly tehdy vlastněny státem a kdyby prodavač v antikvariátu prodával náboženskou literaturu, měl by z toho pořádný malér. Mě se podařilo si propašovat Bibli ze zahraničí. Riskoval jsem. Kamaráda, který to zkoušel také a tu Bibli u něj celníci našli, byl za to „pouze“ vyhozen z práce. Bibli mu pochopitelně celníci sebrali. Věřící na Slovensku pašovali náboženskou literaturu v batozích z Polska. Asi dva na hranicích chytli a ti pak šli sedět.
Skeptiku, v brněnském antikvariátu na České bylo celé oddělení náboženské literatury. Vzhledem k tomu, že jsem jako středoškolák i vysokoškolák do tohoto antikvariátu chodil tak dvakrát měsíčně (pásl jsem hlavně po botanické a mykologické literatuře, mám odtamtud např. České houby od Velenovského, ale i třeba botanický klíč od F. Polívky a druhý od L. Čelakovského (syna Františka Ladislava)), tak mi nebudete říkat, co tam bylo nebo nebylo. Opravdu to bylo volně vystaveno a bylo možné to koupit (a dokonce ani nečekal u východu esenbák, aby vám to zabavil a strčil vás do basy), cena ovšem mohla část zájemců odradit. V té staré české Bibli jsou dokonce dírky od červotoče. Škoda, že zdejší diskuse neumožňuje vkládat obrázky, ponořil bych se na pár hodin do hlubších kulturních vrstev a hodil bych sem foto patitulu s razítkem antikvariátu a cenou.
Mimochodem, mám také Součkovu knihu Operace Kili, což byla obrovská klika, protože jsem ji koupil cestou do školy v den, co šla do prodeje, a někdy později dopoledne ji už STBáci stahovali z prodejen.
Já jsem v žádném brněnském antikvariátu sice nikdy nebyl, ale znám antikvariáty v jiných českých městech a nevěřím tomu, že by se situace v antikvariátu brněnském od těch ostatních tak radikálně lišila. Spíše si myslím, že využíváte nebo spíše zneužíváte skutečnosti, že vám nikdo vaši lež není schopen přímo dokázat, tak že si můžete plácat co chcete.
Nevidím sebemenší důvod, proč bych měl lhát. Ty Bible jsem prostě koupil v antikvariátě na České. Dodnes je „mám schovaný“, jako vodník Čochtan.
Pergille/Šimůnku, koupit jste je v antikvariátu mohl, ale po sametové revoluci. Ne za hlubokého socialismu internetový Barone Prášile.
Koupil jsem je obě v 70. letech. To, že tomu nevěříte, neřeším. Řeším to, co se reálně stalo. Brzy po roce 1989 navíc ten antikvariát zanikl, byl na moc atraktivním místě a nevydělal si na nájem.
Mě pro změnu už nebaví řešit vaše ustavičné lhaní Pergille/Šimůnku. Jako kdybych v té době nežil.
Ale jistě že, toto je i historicky doloženo, že církev využívala lokální pohanské obyčeje a slavnosti a pouze je pokřesťanštila. Poměrně moudrá činnost, lepší ty pohany dostat pod správu Boží, než je ve jménu toho Boha, pozabíjet..
Oni to dělali i proto, že lokální „pozitivní zóny“, studánky atd. fungovaly, zatímco křesťanství fungovat nemůže, protože uctívá falešného boha. A funguje jen to, přetrvává z dřívějších doby a bylo polepeno křesťanskou tapetou.
„Biskupové nedokáží projevit schopnost naslouchání reálným problémům společnosti …“. Mohla by mi autorka Přítomnost vysvětlit, kdo je to ta „společnost“? Za mého mládí se vtipkovalo, že „lid s nadšením buduje socialismus, ale lidi na to kašlou (což je samozřejmě pro úspěch budování socialismu trošku problém)“.
Ale proboha nikoliv. Pan autor by si měl přečíst už třeba jen úvodní část známého zákona 428/2012 o majetkovém vyrovnání s církvemi „, kde se mimo jiné píše „..odhodlán střežit a rozvíjet zděděné kulturní a duchovní bohatství“, a rovněž „.. umožnit svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností, jejichž existenci a působení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti“.
Čili z toho snad naprosto jasně vyplývá že i katolická církev má naprosté právo tyto své duchovní zásady nejen prezentovat, ale i uvnitř své církve vyžadovat jejich plnění..
Tudíž už autorovo úvodní obvinění o „..nekvalifikovaných a ideologických prohlášeních, která pro společnost nemají konstruktivní přínos“, by se dalo samo o sobě označit za hrubou vulgaritu. Jakož pak i celý zbytek článku, spočívající právě v popírání těch morálních principů, na kterých křesťanská církev stojí už přes dva tisíce let a prožila už horší časy na to aby je musela doslova přes noc měnit..
Musel byste ovšem vysvětlit, proč některé křesťanské církve sňatky G a L párů posvěcují.
Problematika je to složitá avšak článek místo polemiky argumenty dělá z „konzervativců“ radikální konzervativce div ne fašisty a je dost zkreslený a dopuští se argumentačních faulů např.:
Mám tomu rozumět tak, že násilí na ženách a domácí násilí neexistuje, nebo je „v pořádku“, a jedinou hrozbou jsou tzv. „duhové rodiny“, které opět dle řady výzkumů a odborníků žádný negativní vliv samy o sobě na děti nemají? 1) Většina odpůrců LS netvrdí, že násilí na, ženách neexistuje a že je v pořádku. Jejich odpor k LS je z jiných důvodů nikoliv popírání násilí na ženách 2) existují, zase argumenty, že pokud dítě nemá mužský a ženský vzor tak to má na jeho vývoj vliv.
Ono se to dá vysvětlit poměrně jednoduše. Jestli má člověk podepsat nějakou smlouvu, tak musí souhlasit se všemi jejími body. Se všemi !!!!!.
Tudíž aj v případě LS se skutečně nestačí odkazovat jen na to domácí násilí, ale je nutno vzít do úvahy i to ostatní co v té smlouvě stojí.
Upozorňovat jen na ty vytržené body, jsou s prominutím metody otravných pouličních provizáků,
Bylo by možné vyzvat Hlídacího psa, aby požádal například pražského arcibiskupa Jana Graubnera nebo světícího biskupa Václava Malého nebo profesora Tomáše Halíka, aby se někdo z nich k tomuto článku vyjádřil? A bylo by možné požádat Hlídacího psa, aby toto vyjádření pak zveřejnil?
K této prosbě mého milého oponenta se připojuji-.
Vůbec pane nechápete co je církev a nerozumíte myšlení věřícího člověka.
Posuzujete věci z pohledu ateisty,takže komentujete názory církevních představitelů pro občany stejného smýšlení jako máte vy.Nikdy nemůže dojít ke shodě názorů mezi věřícími katolíky a ateisty.
Pokud jsou myšlení „věřícího člověka“ a člověka v rozporu, pak tedy nás račiž milostivý Pán Bůh ochraňovati.
Biskup by měl být vázán Písmem Svatým, tedy Biblí.
Tam je jasně napsáno, že manželství je svazek muže a ženy. Tak co by měli říkat? Měli by snad podporovat devianty? Autor článku by měl myslet mozkem a ne tím, co má mezi nohama.
Člověk, který učí na Teologické fakultě musí zastávat stanovisko Církve, která je vzala z Bible.
Nemůže být současně teolog a učitel ten, který schvaluje ohavnosti a perverzi, včetně manželství deviantů. Dobře, že takového člověka z fakulty vyhodili. Nemá tam co dělat. Amorálnost, ohavnost a perverze na fakulty napatří.
Jenže v takovém případě by měli všichni vyučující Teologické fakulty požadovat pro G a L osoby onen biblický trest smrti.
Tím chci jen ukázat, že v církvi vždy existovaly proudy dogmatické a proudy reflektující společnost a její vývoj. A je v našem zájmu (i nás ateistů), aby TF neprodukovala výlučně tupá hovada s dogmaty vymytými mozky.
Ideologicky postavený článek si stěžuje na ideologii církve… Sorry jako, ale kde se v médiích a aktvistech bere přesvědčení, že církem a její zástupci jsou politici co by se měli chovat jak populismus a trendy doby kážou?
Sám jsem ateista a sňatky jsou mi u zádele stejně jako číkoliv sexuální orientace, nebo narcisivní porucha osobnosti, nicméně tlačit věřící a církev proti jejím vlastním dogmatům mi přijde naprosto pošahané a jen další diversity-washing, kulturní homogenizace a globalizace ve jménu „vyššího dobra“, které ovšem není ničím jiným než další ideologii, se kterou mnohdy nesouhlasí ani ti, jež se údajně snaží chránit.
Dráždí hada bosou nohou – lidi neradi útlak jakékoliv formy, ať už účel světí prostředky jakkoliv. Taky už se to plnou měrou začíná projevovat s tím, jak se v USA a v některých evropských státech zpřísňují zákony proti potratům, při čemž, kdyby aktivisti drželi zobák, tak se pravděpodobně vůbec nic neděje. Takto se akorát věci pro sexuální menšiny zhoršují a všichni jsou víc nasraní.
Ultrakonzervativci. Jak jste na to přišel? Církev se drží dogma, to je pro Vás překvapení???
Můj názor: Pod peřinou, ať si každý dělá co chce. Ale proč do toho tahat úúřad, stát?
Na ochranu a podporu má od nepaměti nárok rodina – pár muž + žena schopní plodit děti. Nechápu a nepřijímám důvody, proč by tomu mělo být jinak.
Admirále, tohle si vymrčela církev, jakmile se za Konstantina dostala k moci, protože zjistila, že pokud bude moci lidem kafrat do toho, co dělají pod peřinou, bude nad nimi mít větší moc.
Prvotní křesťané se o manželství (že by se uzavíralo „před Bohem“) nijak nezajímali a někteří křesťanští mudrcové dokonce tvrdili, že by křesťané neměli vstupovat do manželství a mít děti (škoda, že se to nedodrželo, „konečné řešení křesťanské otázky“ mohlo proběhnout ještě před Konstantinem).
Nikdy nemůže dojít ke shodě názorů mezi věřícími katolíky a ateisty. To napsal jeden z diskutérů.
Svatá pravda! Východiska jsou tak rozdílná, že ke shodě nemůže dojít. To je také příčinou toho, že neexistuje dialog mezi katolíky a ateisty, po němž církevní otcové volají.
Jaká jsou ta východiska? U katolíků jednoznačně božský původ Bible a v ní obsažená neměnná svatá pravda. U ateistů realita života a také ohlas historie církve jako politické síly a často její hříchy proti lidskosti ve jménu Boha.
Věřící a kněží by rádi ohnuli realitu podle obrazů zidealizované Bible, přestože i v ní je spousta krvavých a hříšných obrazů.
Není pochyb o tom, že i v době kdy biblické historky vznikaly, někdy před dvěma až třemi tisíci lety, nebyli na světě jen muži a ženy. Byli i jiní, protože část přírody se asi vymkla Stvořiteli z rukou. Co my s tím dnes můžeme dělat? Jen přiznat realitu fakticky i právně! A v tom spočívá ten problém a spor.
Vždycky říkám s nadsázkou: Křesťané, nevkládejte Bohu do úst svá slova a svá přání. Zeptejte se ho, jak se to dívá dnes. Rozmlouváte s ním denně.
Ale no ták. Nevzpomínáte si na tu hezkou písničku co zpívala před lety Lucka Bílá „-?
„..Ten text má jenom deset vět
Kdo chce, ten může přemejšlet
Však né každýho jeho obsah chytí
Že je to návod praktický
A asi platí na vždycky“..
Jinak řečeno proč by se naopak ateisté nemohli s věřícími dohodnout na to že budou společně dodržovat ta základní pravidla morálky.
Nebo si snad myslíte, že je pro ty ateisty takovou výhodou, že můžou svobodně lhát, krást, nebo podvádět svojí manželku??:)))
Ale pokud se týká těch „moderních požadavků“, tak snad taky chápete že ani naprostá většina ateistů je nutně nepotřebuje. Kolik si proboha myslíte že procent lidí *si nůůtně, ale nůůtně potřebuje potřebuje manželství s homosexuálním partnerem?? :)))
Když jsme u toho, tak křesťané mohou klidně vraždit, loupit i znásilňovat, protože onen zákaz v Desateru se vztahuje jen na „bližní“, což byli původně Židé, pak se to rozšířilo na křesťany (a to ještě ne všechny).
A těžko se ateista nebo jinověrec shodne s křesťanem hned na prvním bodu Desatera.
V názoru na Istambulskou smlouvu se lze s katolíky shodnout, do jisté míry i na migranty. Nevidím důvod, proč označovat kritiku islámu knězi za „neodborné analýzy“, když tito lidé jsou na to odborně vzděláni.
S většinou dalších názorů církevníků se shodnout nelze, vč. onoho manželství pro všechny. Jedním z jednoznačně negativních rysů křesťanství je to, že se snaží udržovat společnost na úrovni starověkých primitivů (mj. autorů Bible), po nichž nezbyly ani technické ani umělecké památky. Ono je docela charakteristické, že když chtěli předchůdci křesťanů, iudaisté, postavit svému božstvu chrám tak museli pozvat jinověrce z Fénicie, protože sami na to prostě neměli. A sami křesťané stovky let kopírovali římskou architekturu, než se přes jejich snahy prosadily evropské kvalitnější civilizační tradice.
Jestli dovolíte, on je ale omyl tvrdit že ta instituce manželství jen vázána jen na tu nejstarší úroveň starověkých primitivů“. Právě naopak, i to klasické manželství se postupně i s celou společností vyvíjelo, dokonce i tak že už dnes existuje zcela mimo vliv církve.
Jenomže a naopak, za těch několik tisíc let (a odhadem, v posledním moderním století nejvíc) se kolem (klasického) manželství napojilo takové množství vztahů, že si je stoupenci open manželství vůbec neumí domyslet.
Abych Vám dal takový doslova brutální příklad. Tak řekněme že se i uzavře homosexuální sňatek (v jiných zemích už to jde), manželé na to dostanou nové doklady, vyjedou si do nějaké islámské země a tam si v hotelu objednají novomanželské apartmá. Jestli je tam do rána utlučou místní fundamentalisté, tak si ani ambasáda nedovolí říct ani bů. (ehm, proč o tom píši, pokud by to bylo klasické manželství , tak to by i tam „nějakou ochranu“ ,dle diplomatických dohod mělo…
Tohle není nic nového.
Ještě v první polovině 20. století mohli být policií a soudy přinejmenším obtěžovány v některých jižních státech USA rasově smíšené (především černošsko bělošské) páry. Zarazil to až nějaký federální zákon někdy po roce 1950 (asi by se jeho datum dalo dohledat na Wikipedii). A až do pádu apartheidu měly podobné problémy smíšené páry v JAR (a spíš jim bylo doporučováno cestovkami, aby tam nejezdili). A byla to všechno církevně uznaná heterosexuální manželství.
Máte pravdu, proto jsem se taky napsal že „..v posledním moderním století nejvíc) se kolem (klasického) manželství napojilo takové množství vztahů, že si je stoupenci open manželství vůbec neumí domyslet.“..
Ale že tyhle všechny střety ty zastánce homosexuálních manželství teprve čekají. Mimochodem nejen v případě výletu do fundamentalistických států, protože jejich komuny už jsou rozesety i po Západě – tady ještě poteče krev..),
Ono je vůbec nutné upozornit, že dosti klamný je ten alias Istanbulská smlouva, který navozuje představu, že jde o nějakou širší globální dohodu mnoha států světa s různými kulturami. Což ale není pravda, už při zjištění oficiálního názvu „..Úmluva Rady Evropy “ je vidno, že si to dohodly jen státy EU mezi sebou a zbytku světa je to úplně fuk .
A možná ještě něco: Z hlediska islámského práva není platné ani manželství nemuslimů (heterosexuální), bez ohledu na to, zda bylo uzavřeno v kostele nebo na radnici.