Když Americe vládl Reagan. Trumpův tlak na kapitulaci Ukrajiny je paradox dějin
ANALÝZA. Ukrajina by neměla na dosah vítězství proti Rusku, ani kdyby dostávala více peněz a více zbraní, pravil viceprezident USA J. D. Vance u příležitosti amerického návrhu kapitulační smlouvy… Pokud by stejně uvažoval v 80. letech minulého století Ronald Reagan, Rusové by se možná nikdy nestáhli z Afghánistánu a rozpad sovětského bloku by se opozdil o mnoho let, nebo by k němu vůbec nedošlo.
Zahraničněpolitický přístup Donalda Trumpa k ruské agresi proti Ukrajině je úplným opakem toho, co v 80. letech představoval Ronald Reagan vůči ruské agresi proti Afghánistánu. Reagan viděl Sovětský svaz jako zásadní civilizační hrozbu a afghánskou válku jako nástroj, jak Moskvu přitlačit ke zdi.
Pro Reagana byla podpora afghánským mudžáhidům ideologickým tažením. Ve válce nešlo jen o území u Hindúkuše, ale o střet dvou světů. Operace Cyclone, výcvik partyzánů či dodávky Stingerů měly SSSR nejen zastavit, ale i vyčerpat a donutit jej stáhnout se z globálního mocenského bojiště.
Prezident, který čelil silnému a ozbrojenému východnímu bloku, usiloval o jeho porážku, zatímco prezident, který čelí autoritářskému nacionalismu v mnohem slabší podobě, neusiluje ani o strategickou převahu, ani o ochranu evropské bezpečnosti.
Konflikt na Ukrajině, který je z evropského pohledu zásadní, protože na Ukrajině se rozhoduje o podobě evropské bezpečnosti na další generace, vnímá Trump spíše jako obtížnou položku na účtu.
Tam, kde Reagan pomáhal oslabit protivníka, Trump hovoří o tom, že Amerika má vlastní problémy a západní Evropa si má poradit sama.
Je to paradox dějin. Prezident, který čelil silnému a ozbrojenému východnímu bloku, usiloval o jeho porážku, zatímco prezident, který čelí autoritářskému nacionalismu v mnohem slabší podobě, neusiluje ani o strategickou převahu, ani o ochranu evropské bezpečnosti.
Jeden prezident viděl Ameriku jako štít demokracie, druhý ji vidí jako firmu, která by neměla platit cizí účty.
Globální SSSR, regionální Rusko
Rozdíl síly Sovětského svazu a dnešního Ruska je přitom propastný. Sovětský svaz byl v 80. letech jednou ze dvou supervelmocí světa. Dokázal ovlivňovat dění na třech kontinentech, udržoval širokou síť spojenců od Německé demokratické republiky přes Kubu až po Vietnam a Angolu, a měl aparát, který mohl soutěžit s USA v kosmu, ve zbrojení i v ideologii.
Varšavská smlouva a RVHP byly pilíře paralelního světového řádu, který se pokoušel být alternativou k západnímu liberalismu.
Sovětský svaz byl sice neefektivní, ale ekonomicky obrovský a průmyslově široký. Ekonomika současného Ruska je přibližně stejně velká jako ekonomika Itálie.
Dnešní Rusko je naproti tomu mocností regionálního typu. Jeho vliv nepřesahuje postsovětský prostor, a i tam se spíše než o oprávněné vedení opírá o hrubou sílu, jako je okupace částí Ukrajiny, přítomnost ruských vojáků v Gruzii, tlak na Arménii a podobně.
S výjimkou Běloruska nemá Rusko žádné skutečné spojence, jen skuliny, kde se jeho přítomnost hodí režimům, které se ocitly v izolaci (Sýrie, KLDR), případně africkým juntám, které potřebují zbraně a vojáky na práci, kterou nesvedou jejich vlastní armády.
Rozdíl v ekonomické základně je stejně viditelný. Sovětský svaz byl sice neefektivní, ale ekonomicky obrovský a průmyslově široký. Ekonomika současného Ruska je přibližně stejně velká jako ekonomika Itálie.
Rusko je navíc ekonomikou výhradně surovinového typu. Jeho bohatství stojí na ropě, plynu a těžbě. Rozsáhlá odvětví technologického a civilního průmyslu buď zanikla, nebo se nikdy neobnovila. Tam, kde SSSR technologicky stagnoval, dnešní Rusko technologicky zaostává.
Armáda tento rozdíl jen potvrzuje. Sovětské síly měly globální přítomnost, miliony vojáků, tisíce tanků a celou konvenční infrastrukturu, která umožňovala operace v Africe, Asii i Latinské Americe. Rusko je sice jaderná velmoc, ale jeho konvenční síla je omezená, což ukázala i válka na Ukrajině.
Ukázal to nedostatek vycvičených jednotek, nedostatek přesné munice, logistické kolapsy, závislost na Íránu a KLDR. Z armády, která měla být druhá nejsilnější na světě, se stala armáda, která sotva ovládá souseda, jehož ekonomika je několikanásobně menší.
Taktické vítězství, ne strategický úspěch
Nutnost přijmout kapitulaci nevyplývá ani ze situace na frontě. Pozice Ukrajiny se sice neustále zhoršuje, ale z vojenského hlediska nelze považovat ovládnutí okupované části ukrajinského území po roce 2022 za skutečný úspěch.
Ruské cíle z počátku roku 2022 byly mnohem ambicióznější. Bleskové dobytí Kyjeva, svržení ukrajinské vlády, rychlé ovládnutí celé země a vytvoření nového geopolitického uspořádání, které by Ukrajinu vymazalo jako samostatný stát, se neuskutečnilo.
Ruské síly získaly určitou plochu území, ale nesplnily žádný z hlavních politických ani vojenských cílů, které byly stanoveny na začátku invaze.
Ruská armáda nedokázala obsadit Kyjev, selhala u Charkova, neuspěla v Sumách ani u Černihivu a nedosáhla ani Oděsy, jejíž ovládnutí by Ukrajinu zcela odřízlo od moře. Z velkých měst, která byla původně v plánu, Rusko nezískalo žádné.
Mariupol je výjimka a navíc šlo o totálně zničené město dobyté za cenu extrémních ztrát. Strategicky proto Rusko dosáhlo jen minimální části toho, co zamýšlelo.
Území, které získalo, má navíc omezený význam. Jedná se převážně o řídké, slabě osídlené stepní oblasti Chersonu a Záporoží a o části Donbasu, kde postup probíhal velmi pomalu a za cenu obrovských ztrát.
Tyto oblasti postrádají silná obranná postavení, strategické průmyslové kapacity i velké dopravní uzly. Největším ruským ziskem je pozemní koridor na Krym, avšak ani ten nevyváží ztracené šance na zásadní průlom.
Pokud porovnáme získané území s obětmi, je obraz ještě méně příznivý. Rusko během války utrpělo enormní lidské i materiální ztráty v podobě statisíců mrtvých a raněných, zničených elitních jednotek, tisíců tanků a obrněné techniky. Armáda musela také několikrát přejít k improvizované mobilizaci.
Územní zisky Ruska po roce 2022 představují spíše taktické vítězství než strategický úspěch. Ruské síly získaly určitou plochu území, ale nesplnily žádný z hlavních politických ani vojenských cílů, které byly stanoveny na začátku invaze. Očekáváno bylo bleskového vítězství, ale realitou je vleklá poziční válka a obrovské ztráty.
V kontextu cílů, nákladů a strategických dopadů jde o selhání mnohem výraznější, než naznačuje pouhá plocha dobytého území.
Reaganův tlak na Sovětský svaz přinesl rozpad východního bloku a přinesl svobodu a demokracii státům střední Evropy. Co přinese Trumpův tlak na kapitulaci, je ve hvězdách.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Robert Břešťan: Jindřich Rajchl je ufňukaná kremlofilní bába verze 2.0
Ivan Kytka: Putinův i Babišův přístup k domácí politice má své podobnosti
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
50 komentářů
Trump považuje Rusko za jadernou velmoc, která má právo na bezpečnostní koridor podél hranic jako USA:
Proti vůli Fid.Castra USA přinutily Rusko odstranit sovětské rakety z Kuby, strpět americkou základnu na Kubě a nepřijmout Kubu do Varšavské smlouvy. Zárukou byl jen slib USA o neútočení.
A USA zaútočili na Kubu? Nikoli, takže USA dohody dodržuje, Rusko ne.
… a letitá blokáda USA Kuby, tak to není válka jinou formou ? A co Guantanámo – coby vojenská věznice světa tam svezených nepřátel z Afghanistánu, Iráku, aj. – tedy ze všech míst zeměkoule, kde se USA „jen bránily“ ? Ti všichni vězni tam bojovali původně proti USA mimo USA, nebo proti USA v USA ?
No, blokádou bych to přímo nenazval. To bylo jen pár dnů během krize. A Guantanamo? Prostě základna USA kterou si pronajali ještě před bolševickou vládou. Rusko taky mělo základnu na ukrajinském Krymu. To Vám nevadilo? A Rusko ji dokonce zneužilo.
— no a co ekonomická blokáda, sankce, nebo pak i přímo taková „akce“ v Zátoce sviní aj. , to bylo co ? Rusko mělo základnu na Krymu a to hned po rozpuštění SSSR – tedy uzavřenou s legální vládou Ukrajiny a za finanční úhradu… Z této základny bylo v únoru 2014 „operováno ve prospěch“ převážné většiny občanů Krymu – tedy ale až po puči… Nebyly z ní podnikány žádné letecké údery na žádné jiné státy – což si dejte do kontradikce takových USA, které např. v r. 1999 bombardovaly z okupačních základen v Německu celých 78 dnů bývalou Jugoslávii, a pak i dál do Afghanistánu, Iráku atd… Tedy když už chcete uvádět Rusko jako zneužití základny na Krymu, tak se podívejte na daleko křiklavější příklady našich demokratických přátel…
Opět blouzníte. A Zátoka sviní byla akce kubánských emigrantů a selhala protože nedostala podporu USA. Ekonomická blokáda? Proč by někdo chtěl obchodovat s Cubou? Neměla co nabídnout. Ta Vaše většina Krymu je ruská propaganda. Většina snad jedině od ruských přivandrovalců a to se nepočítá. Skuteční Krymčané nejsou Rusy.
Zátoka sviní byla využita CIA pro kubánské emigranty – tedy ne, že by emigranti neměli podporu z USA, ale to až tak nevěděl J.F. Kennedy, že co mu podřízení dělali… A Krym – kolik tam žilo etnických ukrajinců ? Tehdy Krym byl autonomí republikou na Ukrajině – a to „pilo krev“ mnoha nacionalistům Ukrajiny -kteří se zejména po převratu, dostali k moci (a i ozbrojené)…
Krymské Tatary částečně vyhubil Stalin a zbytek vystěhoval a nahradil Rusy, to nejsou Krymčané ani omylem a vždy jen okupanti. Takže, ujasněte si pojmy. Krym by se měl vrátit Turecku, Rusové o Krym stejně přišli v krymské válce kterou prohráli. Rus nikdy není a nebude na Krymu doma.
Vylodění v Zátoce sviní se nezdařilo protože USA přímo odmítli poskytnout vojenskou, zejména leteckou podporu.
… no tak na vylodění v Zátoce sviní jste si odpověděl sám svoji demagogií – tedy nevím co chcete dál k tomu sdělit… Že CIA tehdy naverbovala kubánské emigranty, tak to ano – tedy bylo to pod „knutou“ USA… Žádní individuální emigranti kubánského původu by tehdy Kubu neporazili… A jestli vracet Krym Turecku ? No to je falší fantasmagorie, protože – i kdyby, pak Osmanská říše byla po I.sv.poražena a přišla o území… Jako ta fantasmagorie o čtvrté nejpočetnější armádě Iráku Saddámu Husajna k válce 2003, no ten Husajn tam měl nad Irákem bezletou zónu, že nemohl použít ani práškovací letadlo „proti mandelince bramborové..“ Zoufalost, zoufalost, zoufalost…
Souhlasím, plácáte úplné zoufalosti. Možná z hladu a nebo citujete z příručky strany “ Stačilo“.
USA žádný bezpečnostní koridor kolem svých hranic nemá. Rusko jako jaderná velmoc žádný koridor nepotřebuje, od toho má ty atomovky, kterými neustále chrastí a které zabezpečují jeho ochranu.
… ha, ha, pane megavočko, že USA žádný bezpečnostní koridor kolem svých hranic nemají ? No oni ho „mají“ po celém světě, protože třeba než začala válka v Iráku v březnu 2003, tak tehdy G.W.Bush do všech televizí světa prohlásil, že „Irák ohrožuje národní bezpečnost USA…“ – tedy, že by z druhé polokoule zeměkoule ohrožoval Irák USA ? A v té oblasti mají celý CENTCOM, který také tam brání „hraniční koridor“ USA. Tehdy ani v USA nevědělo cca 90% obyvatel, že kde ten „údajný“ nepřítel USA se nachází, aby pak po zahájení války to stále nevědělo cca 82% „vzdělaných“ občanů USA.. My – jako ČR, jsme to tedy také nevěděli, když nám tehdy týden před koncem prezidentýrování se svou vrozenou upřímností sděloval Václav Havel, že „zlu se musí čelit v zárodku..“ a „šli jsme také do Iráku „se bránit“ a to na cca skoro 9 let… A i Ukrajina se tam také bránila – to abych si přisadil, že už tehdy měla urputnost se bránit nepříteli v předsunuté „Mezopotámii“- vztaženo na dnešní(včerejší) dobu tedy jako předsunuté bránění u Kurska… Podobnost obou „bránění sedí jako zadek na hrnec“, že ?
Havel měl naprostou pravdu a Irak akutně ohrožoval spojence USA , Israel a Saud. Arabii. Takže ano, pacifikace Iraku byla zcela v pořádku.
… ale ohrožení spojenců USA tehdy tam ? No ten Bush ml. mluvil do těch všech televizí, že „Irák ohrožuje národní bezpečnost USA..“ – to tedy tehdy jste poslouchal asi zadkem, nebo jste byl na výletu s lokomotivou… A ta vaše „pacifikace“ byla kardinálním zneužití mezinárodního práva.. A proč tedy Izrael vybombardoval reaktor v Osiraku v Iráku – to dle vašeho quasy rozumu mělo být obráceně, že ?
Irak si hrál na regionální velmoc a napadal kde koho, To, že Sadám dostal přes špinavé pracky bylo naprosto v pořádku.
… a ještě i ty USA mají stále v Saudské Arábii své základny, že ? Myslíte si tedy (a dle vaší dávné logiky, že ano), že by Irák zaútočil na Saudskou Arábii, kde by ně čekali vojáci USA ? No to by byla fantasmagorie, a tedy váš přípisek svědčí o „nechytrém“ rozumu….
Zřejmě Vám unikla Saddámova megalomanie : Mimo zapomínáte, že Irak měl tou dpbou čtvrtou nejsilnější armádu na světě a klidně obsadil Kuvajt i když věděl dobře, USA stojí za Kuvajtem. Saddám byl regulérně totální šílenec.
pro Jiří 29/11 : ale Saddám byl kamarád USA, protože za války proti Iránu mu tam dělal poradce za USA nikdo jiný než Donald Rumsfeld… To bylo za Reagana , když byl kamarád, ale za Bushe ml. už tedy ne.. Musíte si tedy ujasnit to, že kdo byl stejný a kdo obrátil… A za válku proti Kuvajtu, tak on „pykal“ a Irák splácel reparace, tedy z hlediska mezinárodního práva, tak válka „byla“ vyřešena“.. Válka Bushe ml. od r. 2003 ( a tedy i vč. nás a Ukrajiny také), tak byla proti mezinárodnímu právu, to si zapište za uši… Tedy, že by Saddám zaútočil v tu dobu na Saudskou Arábii, tak to jsou zoufalé plky, plky, plky… Musíte si vymyslet něco rozumnějšího – což tedy nevím, jestli to dokážete…
Rozlišujte strategické partnerství od příležitostné pomoci ve válce. To jsou rozdílné věci. Připomenu Churchilla “ Proti Hitlerovi se spojím i se Satanem“. A tak to bylo i se Saddámem.
… no strategické partnerství ? Tak to je další další superblud… Pokud bych uvažoval „tím“ Churchillem – jak vám to rozumem vypadlo, no tak tehdy byla světová válka, kde bylo tak nějak „zainteresováno“ spousta států, aby tady při válce Irák – Irán, tak to byla „lokální válka“ dvou sousedních států, tedy něco jako tato současná Rusko- Ukrajina, tedy lokální…. A pak ta válka proti Iráku v r. 2003 už zdaleka nebyla lokální, protože tam svého času bojovalo proti Iráku až 54 států vč. nás, vč. Ukrajiny… Nechalo by se přemýšlet, že proč tehdy až 54 států bojovalo skoro 9 let proti Saddámovi, když už v květnu 2003 prohlásil Bush ml. na palubě letadlové lodi USA – kam seskočil padákem z výšky 2 m, že „Válka(hra) skončila..“ – anglicky tedy “ Game is over…“ K tomu se vyjádřete, rozumbrado…
Jednoduše. Sadámův režim musel být odstraněn. O tom snad není sporu. Podobně jako Asad. I islámští teroristé jsou přijatelnější než ruský nohsled.
no pokud máte takové rozumy, že „někdo“ musí být odstraněn, tak to je porucha osobnosti, protože ani ten saddám, nebo Asad nebyli pouze jediní.. S nimi se tak „svezlo“ statisíce mrtvých.. No i v USA uznávají, že válka v Iráku byla chyba, ale tady Jiří ji hrdě obhajuje.. Tedy takový „demokrat“, ale naruby.. I ten Blair to uznal jako chybu, ale Jiří si za válkou stojí… Takový „příznivec“ všech USAválek byl i Václav Havel. Nebyl jste v jeho kanceláři, protože tam bylo „načuchnuto“ k militantnímu humanismu ?
Příchozí
text
Od:[email protected]
Datum:Dnes 12:13
V zapomenutém koutě kraje se odehrála podivná bitva hmyzí říše: brouci hrobaříci z Hvozdnice, známí svou houževnatostí a smyslem pro pořádek, se rozhodli vytáhnout do boje proti mandelinkám bramborovým, které se v Mrkvojedech bezostyšně pustily do místních polí. Pod rouškou noci se hrobaříci seřadili do pečlivě organizovaných šiků a s nečekanou odvahou vtrhli na bramborové lány, kde mandelinky hodovaly. Následovalo překvapivé střetnutí, v němž se hrobaříci ukázali jako disciplinovaní obránci přírody, zatímco mandelinky se zmítaly v chaosu. A tak se zrodila legenda o tom, jak Hvozdnice vyslala své malé strážce, aby přinesli Mrkvojedech úlevu od nenasytných bramborových vetřelců.
Do příběhu se brzy přimísil i hlasitý kazatel hmyzí filozofie – brouk Chrobák José. Ten se postavil na kamínek uprostřed bramborového pole a s vážnou tváří rozhlašoval, že mandelinky mají přirozené právo likvidovat jakékoliv bramborové lány, protože tak prý velí zákony přírody. Jeho slova se šířila mezi řádky brambor jako ozvěna, vyvolávající mezi hrobaříky i místními obyvateli rozpaky: jedni se smáli jeho odvážným proklamacím, druzí se obávali, že mandelinky získají nebezpečnou ideologickou podporu.
…ha, ha, ha…, pane megavočko, ale ten váš příměr je z vaší strany mimo, protože to by zcela odpovídalo právě tomu mému přirovnání na dnešní válku Rusko-Ukrajina, protože tam ti hrobaříci a mandelinky byli zřejmě sousedé – a tak se „zrodila“ entomologická válka… Já jsem odpovídal v předchozím na váš „megarozum“, že USA mají koridor všude (nebo spíše takřka všude, ale jen když se jim to hodí…), aby přesto si ten „svůj“ koridor kolíkovaly i na daleko „vzdálených polích, lomech, šachtách, pouštích, aj.“, které do blízkého koridoru podle své potřeby zahrnou, aby blízcí poddaní se s radostí také přidaly – jako třeba i ta Ukrajina, my, Finsko, Švédsko, aj. ..
Pozoruhodné je, že k Rusku se nikdo přidat nechce. Proč asi? Že je tam jen jen svrab a neštovice? Možná.
A jak se později ukázalo, Chrobák José o celé bitvě hrobaříků s mandelinkami vlastně vůbec nic nevěděl. S přesvědčením sobě vlastním tvrdil, že jeho ideologické proklamace šíří samotný šum větru mezi bramborovými natěmi. Jenže zatímco on se domníval, že přírodě naslouchá, ve skutečnosti to byly nenasytné mandelinky, které do větru potají našeptávaly chrobáku Josému nenávistné věty. José byl tak horlivý, že nezapomněl vždy přisadit ještě více než mu onen vítr našeptával a vše roznášel dál s vlastním bojovým pokřikem. Tak se stalo, že José, aniž by o tom věděl, poskytl mandelinkám nečekanou rétorickou munici – a hrobaříci se nestačili divit, odkud se bere taková „filozofická“ podpora jejich protivníků.
pro Vočko 2/11 – no dle toho čtení, tak jste v koncích s rozumem, protože skutečná válka se statisíci obětí jinotajem s válkou hmyzů, no to může „srovnávat“ jen „EKSPERT“ – což tedy je stejný „druh“ jako přítel Jiří…
Hrobaříci, zneklidnění Josého podivnými řečmi, se brzy pustili do pátrání po tom, odkud se vlastně tento samozvaný kazatel vzal. Nejpilnější z nich, hrobařík slídivý, se vydal na dlouhou cestu za šeptandou mezi stébly trávy a po několika dnech vyzvěděl překvapivou pravdu: José kdysi žil v rovinaté východní říši, kde mandelinky vládly hmyzí říši pevnou a neústupnou. Byla to země nekonečných lánů, přísných pravidel a povinného chroupání bramborových natí. Kromě mandelinek se nejvíce v této zemi dařilo chrobákům. Jenže tato říše nakonec padla – ne vojskem, ale touhou obyvatel po lepším životě. Za hranicemi totiž ležela země hrobaříků velkých, kde se brouci měli svobodněji, pracovali po svém a nikdo je nenutil k povinnému chroupání bramborových zbytků. A právě tato sousední země, svou otevřeností a lákavou volností, nakonec způsobila rozklad mandelinkové říše. Odtud se vzala Josého nenávist k hrobaříkům vedoucí k podpoře mandelinek, protože ten nový svět, kterému se José nedokázal přizpůsobit, už pro něj nebyl nikdy jako dřív.
pro Vočko 8/11 : pokud tedy se má pokračovat hmyzí říší, tak je nutné v „preambuli“ k hrobaříkům nejprve sdělit, že miliony a více jich už ulétlo, odešlo dávno jinam z té podělané hrobařící říše a to jak nalevo, tak napravo, na sever a na jih, že tam doma zůstalo jen zavilé jádro, které si ale vyskakovalo jak na sousední říše, ale i na dálné říše a dávalo to na odiv, že to jádro je tak pevné a odhodlané… No ale v samotné domáří říši hrobaříků to šlo stále zu grund, aby statný hrobařík vočko stále formoval podobné brouky v dalších říších, že právě tato říše hrobařícká je pro ně záchranou, že občas na nějakou zašmelenou obživu se nemají až tak přísně dívat…
José byl velmi lítostivý po době mandelinkové, protože mu přinášela klid na práci – jeho životní jistotu kterou bylo koulení trusu. O nic jiného se nezajímal. A jednoho dne, když se José zase loudal bramborovým polem a jeho tykadla zachytila neurčitý šepot, usoudil, že určitě někdo kritizuje mandelinky. A tak – věrný své pověsti neohroženého obhájce všeho mandelinkového vyšplhal na kamínek uprostřed pole a začal z plných plic oponovat. Nikdo však netušil čemu, a ani José sám nevěděl, zda vůbec někdo něco řekl. Zato jeho horlivost byla tak veliká, že při jednom dramatickém gestu ztratil rovnováhu, skutálel se z kamene a zůstal bezmocně ležet na svých černých krovkách, nohama komicky trčícíma k nebi. Při tom měl zatnuté drápky na všech nohách, křečovitě zavřené oči a nepřestával se svými výpady proti ostatním členům hmyzí říše, kteří se kdy jen zmínkou dotkli mandelinek, zejména hrobaříky. Kolem procházející brouci se smíchem kroutili hlavami a šeptali si, že to je ten chrobák, co před sebou valí trus uplácaný z mandelinkové propagandy a ještě se u toho dokáže převrátit jako špatně vyrobený sud. Všichni věděli, že ten chrobák zůstane chrobákem a nic nikdy nepochopí. A to taky do konce života nepochopil.
pane Josefe, těší mne, že jste se v tom chrobákovi José poznal. Alespoň toto jste pochopil.
Politika s Ruskem musí být vždy na hranici konfliktu a udržovat Rusko pod trvalým tlakem, jinak to nefunguje, Zkrátka, držet na krátkém vodítku.
Tedy, obávám se, že byl použit naprosto špatný příklad, a že se v tom naopak Reagan dopustil hrozného omylu jehož důsledky cítí Západ dodnes a stále citelněji.
Protože, to co tenkrát Reagan pomáhal v Afghánistánu bránit nebyla demokratická západní ideologie, ale ideologie radikálního islámu, která se postupně šířila dál, teroristickými útoky po celém Západu.
Až – a že to bylo sotva 10 let potom , kdy naopak i USA byly nuceny do Afghánistánu poslat svoje vlastní okupační armády, protože tyto síly známými útoky zaútočily i na USA. Ty americké armády tam chránily importované základy demokracie“ po 20 let, aby pak odešly, stejně potupně jako předtím Rusové. A asi by to chtělo mnohem hlubší vojenskou analýzu proč…
Ostatně, když už by chtěly USA vzpomínat na „slavnější časy“ své vojenské síly, mohly by vzpomenout na svou slavnou vojenskou podporu Jižního Vietnamu. Ze které taky nakonec odešli s těžkými ztrátami,.. a zničenou ztracenou mladou generací.
A stačí si připomenout i jen tu kulturní proměnu, kterou prošel kultovní filmový Rambo. Který v prvním filmu působí jako zcela dezorientovaný násilnický divoch, naprosto neschopný se etablovat zpátky do civilizované společnosti.
Aby ho tedy, tvůrci „pro jistotu“ poslali v dalších dílech zpět do bojové džungle, v jedné ruce kulomet a ve druhé zubatou dýku, takto bránit západní ideologii a její hodnoty.
Kultovní obraz, který ovšem pak ty další generace mladých Američanů naprosto odmítly…
Ano REGANovo POrádci konspirativně skrs CIA pdporovali TALIBANce al-Nusra/Kaida aby snima BOJovali pak Jakoby BOjovali proti nim. Území, které získali, mělo navíc omezený význam. Jedná se převážně o řídké, slabě osídlené stepní oblast,
Tyto oblasti postrádají silná obranná postavení, strategické průmyslové kapacity i velké dopravní uzly. Největším ziskem je pozemní koridor na opiová pole avšak ani ten nevyvážíl ztracené šance na zásadní průlom.aby je zas konspirativně skrs CIA podporovali al-Nusra/Kaida v DAESH/ISIL skončilo to zmatečnym staženim USArmy a jejich mopslíků z AVGAN-IStánu ISIL/DAESH al-Nusra/Kaida dobrý sosused IZRAELe 2 CHALIFa a EMIRát v IBDíĹu se ujala oficialně bez voleb vlády v Damašku.V kontextu cílů, nákladů a strategických dopadů jde o selhání mnohem výraznější, než naznačuje pouhá plocha území EUro-CHALIFátu v EUro -SOJUZu Konflikt na U-Krajině, který je z pohledu politbira ruddách KOMISŘů EUro-SOJUZ zásadní, protože na U-KRAJině se už zase rozhoduje o podobě bezpečnosti jako za 3 říše na další generace, vnímá zas USArmi O-KRAJ (U-KRAJinu) KUMÁNsko kipčacké K(H)ONfederce zlaté hordy spíše jako obtížnou položku na účtu.
To jste psal po dvou lahvích vodky? Nebo umělá inteligence po kolapsu?
Ronald Reagan – nejlepsi americkej president prinejmensim od zacatku 20. stoleti, kterej prived komunistickou risi zla rizenou kremlem do krachu a to vcetne nas
diky Ronalde
.
donald trump – nejostudnejsi americkej president prinejmensim od zacatku 20. stoleti, kterej se snazi ruskou risi zla resuscitovat misto toho, aby ji dal ranu z milosti
fuj donalde
Rozpad SSSR se Zapadu po gerentologickych představitelich a avangartnim Gorbacovi se podaril. Po Jelcinovi nastoupil plk KGB rodák to z Leningradu V. Putin, který podpořil kapitalisticky vývoj Ruska. Podaril se mu zastavit další trend rozpadu Ruska což byl strategický zamysl USA a EU a NATO. Trojský koněm se stala Ukrajina, tento neblahy vývoj pokračuje do dnešních dnů. Nový prezident USA Trump se holedba svými uzavřenými míry,
to jsou fakta za vším je dolar, potažmo euro a jsou problémy. Všichni dluzi komunistické Cine, která je stále silnější. Vojáci bojovali jste statečně, nastala situace, kdy se musí jednat o miru, nikoliv jak ve Versailles a Trianonu, to bylo pokračování Velké války. A také zrušeny Brest-litevsky mír, bez anexi a kontribuci. Mírová jednani o Ukrajine narysuji trajektorii budoucnosti, kterou využije Čína, když tam bude pro ni sance. Boží Prozretelnost je neoblomna.
Nesmysl. V Rusku není kapitalismus. V Rusku je feudalismus carského typu, V podstatě samoděržaví.
Že jsem si vzpomněl na ten citát z Černých baronů, ‚Soudruhu, já jsem feudál, burzoazie je nasim společným nepřítelem,‘. Jenze mu to soudruzi sami neuznali. Mezi carismem a bolsevismem byl rozdíl, dá se tvrdit že stalinismus byl ještě horší než carismus.
Ovšem potom co s tím udělal chaos Gorbačov v devadesátkách, tak to teď dává Putin dost pomalu dohromady. Touhle rychlostí jakou se dnes probiji přes Ukrajinu to může trvat taky několik staletí než se to ruské impérium obnoví do původní velikosti. Ale i pak bude jen jednou ze světových velmoci, ne jedinou.
Co svět světem stojí, poražený stát musí kapitulovat. Samozřejmě tomu můžete říkat nevýhra, ale na kapitulaci to nic nezmění. Tak je to.
On je někdo poražený?
Konečne tu niekto zverejnil, i keď veľmi stručne, porovnanie Trumpa s Reaganom. Je to presne to čo som hovoril hneď od Trumpovho nástupu. Všetko čo Reagan, spolu s Thatcherovou v 80-tych rokoch minulého storočia získali a vybudovali, tak tento diletantský klaun przní a ničí.
…porovnávat Trumpa s Reaganem nejde, protože už je jiná doba a probíhají jiné procesy… Reagan „svým bojem“ sice byl proti „lido-demo“, to ale na druhé straně už tehdy samotným USA způsobilo jejich zadlužení, které od té doby se stále zvyšuje.. Reagan třeba podporou modžahidů v Afghanistánu si tak vytvořil budoucí protivníky, kteří se proti USA vyprofilovali dávno po odchodu Reagana z Bílého domu (kde mj. i ty modžahediny sám hostil, když mu je tam „dovezl“ McCain), aby pak jejich „smetanu“ sklidil až třetí prezident po něm s výsledkem diskutabilním… Trump je jiný než bylo mnoho prezidentů USA před ním, což ale neznamená, že tedy všechno předchozí ničí, on jen nepokračuje v předpokládaných kolejích – a to „ničí“ jejich neochvějné zástupce ve světě ( a u nás také)..
Reagan zcela správně vyhodnotil, že Mudžahedíni jsou výrazně menší nebezpečí než SSSR a lido demo obecně. Současnost mu dává za pravdu.
…no současnost taková, že i Reaganovi nástupci z Afghanistánu utekli horem dolem, že ? Tedy kdo dopadl lépe, protože když se tehdy SSSR stáhl s fanfárami přes dvě afghánská oudolíčka , tak pak už byl doma a tehdy pak Nadžibulláh se udržel dva roky, aby teď nedávno v srpnu 2021 byl takový úprk, že padali lidé z křídel letadel.. Asi jste tam v tu dobu nebyl, že ? Mohl jste třeba tomu útěku dát fazonu…
No, mohl jste dodat, že Talibán porušil dohodu a zaútočil na stahující se vojáky a vyklizená bojová stanoviště kdežto Rusy porazil v boji. Asi tak jako když Italové “ porazili “ Rakousko na Piavě vlastně až po válce. Srovnejte si pojmy, Vy byste tu lokomotivu ani nerozjel natož odvézt vlak.
… no tak Rusové tam nebyli, protože svazová republika RSFSR nebyla subjektem mezinárodního práva… A ani Taliban tak nemohl Rusy porazit, protože v době odchodu vojsk SSSR ještě neexistoval… A tehdy ten režim Nadžibulláha se „držel“ ještě 2 roky po odchodu SSSR, kdežto za Bidena nastal úprk horem dolem…
Budoucí „nepřátele“ milovníku ocelových ptáků vytvořila pákistánská tajná služba. Jejich produkt následně povraždil bývalé americké spojence v čele se Šáhem Masůdem. Ano taco je jiný. FSB na něj má složku s nápisem krasnov.
… ale Pákistán je spojenec USA – tedy i náš, že ? Což se tedy trochu tluče, že by náš spojenec „brojil“ proti nám… Je to třeba Pavlušo Š. , lépe popsat, aby z toho nebyl spojenecký „gallymatyash“… A nerozumím tomu textu poslení věty „Ano taco je jiný..“ Co to má za význam ?