Na úvod pravidelné měsíční „Bruselské sklizně“ obvykle píšeme, že na slovo Brusel je leckterý Čech alergický. Červen ukázal, že leckterý Brit je alergický ještě víc.

Možná jste si také všimli, že? V britském referendu o členství v EU zvítězili zastánci brexitu. Kdo věřil, že se britští voliči rozhodnou pro „remain“, se 24. června ráno nestačil divit. Téměř 52 % Britů si řeklo, že jim bude líp bez bruselské byrokracie i bez zbylých 27 unijních států.

Na výsledek zírala s otevřenou pusou celá Evropa a dokonce i velká část samotných Britů. A jak teprve museli zírat ti občané Spojeného království, kteří druhý den zjistili, o co vlastně v té Evropské unii jde a že jaksi chybí plán B.

První obětí, která padla za brexit, byl britský premiér David Cameron. Ten Britům vypsání referenda slíbil před třemi lety výměnou za to, že obhájí post předsedy britské vlády po volbách v roce 2015. Tak se také stalo. Bylo vyhlášeno referendum, i když si sám Cameron odchod Británie z EU nepřál.

Britové však jeho volání po „remain“ nevyslyšeli, přestože jim zejména v posledních měsících usilovně servíroval výhody plynoucí z Evropské unie na zlatém podnosu.

Hlava Camerona nestačí, rozhodl se český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a v České televizi prohlásil, že by z brexitu měl vyvodit zodpovědnost také předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Ten však přes mluvčího vzkázal, že rezignovat nehodlá. Situaci pak na summitu evropských lídrů žehlil český premiér Bohuslav Sobotka.

Poté, co si první den konání Evropské rady ostatní evropští politici Davida Camerona vyslechli, ho druhý den poslali domů a už jednali jen v kruhu o 27 židlích.

Tak snad se u jednacího stolu nebude v blízkých letech radit už jen 26 moudrých hlav, nebo dokonce ještě méně… Proč? Protože se o možných referendech mluví i v dalších unijních zemích a to by nebylo, aby se svou trochou nepřispěchal i prezident Zeman (k referendu o EU nádavkem přihodil i plebiscit o NATO).

Po důkladné rešerši tedy přinášíme možný scénář budoucího vývoje:

• Jako první bude po brexitu následovat český czechout, protože Češi se vždycky cítili být tak trochu středoevropskými Brity. Když to jde na ostrovech, proč by to nešlo uprostřed kontinentu.
• Slováci by své starší bratry jako obvykle rádi napodobili, ale během příštího půl roku předsedají Radě EU, a tak si své „slovlong“ (vyslovované jako „so long“) nechají až na zimu.
• Mezitím proběhne řecký grexit, což ale bude překvapení pouze pro ty, kdo si mysleli, že k němu došlo už dávno.
• Portugalský departugal bude také rychlý. V Brazílii se to sype už dlouho a po olympiádě v Riu si Portugalci snadno uvědomí, že v bývalé kolonii půjde udělat pořádek snadněji než v EU.
• Španělský spaout pak už bude na spadnutí, až conquistadoři zjistí, že se jejich bývalým sousedům z Pyrenejského ostrova za oceánem tak dobře daří.
• Nizozemský nethermind je pouze součástí přirozeného běhu věcí. Země, kterou jednou zatopí moře, se stejně nechtěla dlouho zdržet.
• Během desetiletí evropské integrace si země EU navykly dělat věci podobně jako jejich sousedi. A tak bude následovat francouzské fruckoff nebo italské italeave. Belgie se změní na Byegium, Rakousko se bude nazývat Oustria, Lotyšsko – Latervia. A na závěr přijde finský finish.
• Fanoušci EU ale nemusí zoufat. Některé země budou chtít setrvat. Jako například rumunská Remainia, která má naději, že už bude málokdo blokovat její vstup do Schengenu…
• … a německé Gremainy, protože i hegemon malé Evropy je hegemon.

Takže klidné evropské léto.

Text připravil redakční tým EurActiv.cz.