KOMENTÁŘ. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský ukázal na svého možného nástupce. V rozhovoru pro Info.cz řekl, že by se jím mohl stát profesor trestního práva Pavel Šámal. Otázka ovšem zní, jak vhodné je, aby si fakticky pátého nejvyššího ústavního činitele vybíral končící předseda instituce, když jde o výlučnou pravomoc prezidenta. A to i v kontextu toho, jak podobná doporučení z úst Pavla Rychetského dopadla v minulosti.

Celá procedura výběru není z řady důvodů aktuální záležitost. Pavlovi Rychetskému druhý desetiletý mandát vyprší příští rok v srpnu a není pravděpodobné, že by ho nedodržel. V minulosti, dokonce krátce po svém druhém zvolení, avizoval, že druhý mandát dokončit neplánuje a chtěl se ho vzdát k roku 2017. Pak ale své rozhodnutí změnil; hrály v tom roli i zhoršující se vztahy s prezidentem Milošem Zemanem.

I proto není pravděpodobné, že by se k rozhodování o Rychetského nástupci Zeman dostal, prezidentský mandát mu vyprší v březnu roku 2023 a jméno  nového předsedy tak bude plně v rukou zatím neznámého prezidenta. Rychetský, který svá mediální vystoupení pečlivě odvažuje, přesto hru rozehrál už teď.

Stíny minulosti

„Předsedou toho soudu, bylo by vhodnější, aby jím byl například pan profesor Šámal, který tam má za sebou dost dlouhé působení a který se osvědčil i jako předseda Nejvyššího soudu. Je to člověk, který umí nejen dobře soudit, ale i dobře soudcovský kolektiv harmonizovat,“ řekl současný šéf soudu ve zmíněném rozhovoru.

Šámal je špička českého trestního práva, hlavní autor platného trestního zákoníku, podílel se na celé řadě doprovodných norem. Má za sebou dlouhou soudcovskou i akademickou a publikační dráhu, od roku 2015 byl pět let předsedou Nejvyššího soudu, od roku 2020 je soudcem Ústavního soudu. Jsou dva roky „dost dlouhé působení“, jak říká Rychetský?

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Pavel Šámal byl v minulosti členem předlistopadové KSČ. Sám to považuje za handicap a selhání. „Celou svou činností jsem se snažil, abych to napravil,“ řekl před dvěma lety. Dodal, že do KSČ vstoupil na počátku kariéry i pod vlivem zkušeností z rodiny. „Nechci říkat, že to bylo vlivem rodičů, bylo by mi trapné se takto omlouvat,“ citovala Šámala ČTK.

Pokud je členství v KSČ handicap pro samotného Šámala, otevírá i pro nás prostor pro stejnou otázku. Tou nejjednodušší optikou si v roce 2022 vybírá bývalý (reformní) komunista jako nástupce do čela Ústavního soudu komunistu normalizačního.

Česká polistopadová justice se nikdy vlivu komunistických soudců nezbavila úplně, potřebovala je a často dosáhli významných pozic. Postupně ale odcházejí. Pro ilustraci: v čele obou nejvyšších soudů dnes sedí lidé, kteří si s totalitou nezadali, ať už jde o předsedu Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho (ročník 1964) nebo čerstvě jmenovaného šéfa Nejvyššího správního soudu Karla Šimku (1973).

Baxu Rychetský neprotlačil

S tím, že by si předseda Ústavního soudu vybíral nástupce, existuje nedávná zkušenost. V roce 2015, jen dva roky po nástupu do svého druhého desetiletého období, označil Rychetský v rozhovoru pro Hospodářské noviny za svého vhodného následovníka tehdejšího šéfa Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu. Média i justiční veřejnost tehdy měly za vysoce pravděpodobné, že se Baxa předsedou Ústavního soudu stane. Zeman prý na Rychetského slova dá, konzultuje s ním pravidelně výběr ústavních soudců, psalo se v tisku.

Člověk míní, doba mění. V roce 2019 Baxa na jednání sněmovního podvýboru pro justici uvedl, že s ním chtěl Hrad udělat výměnný obchod. Funkce na Ústavním soudu by mohla být k dispozici výměnou za to, jak by měl NSS rozhodovat ve věci nejmenování tří vysokoškolských docentů profesory.

„Spíš připomínaly výměnný obchod: ‚Já vám dám funkci, vy mně rozhodnutí‘,“ uvedl tehdy Baxa. S Rychetského představou o nástupci byl konec, tím spíš, že se jeho vztahy s Hradem tou dobou prudce zhoršily. A nešlo jen o slavnou „kohortu panošů“, jak označil Zemanovy spolupracovníky.

Otázka ovšem zní, jak vhodné je, aby si šéf instituce následovníka vůbec vybíral. Přísně řečeno může jít o narušení dělby moci. Stejně jako má Ústavní soud v systému brzd a protivah silné nástroje vůči legislativě a exekutivě – a zastáncem toho modelu soudu jako třetí komory parlamentu je mimochodem právě Pavel Rychetský – má prezident a legislativa „páky“ na Ústavní soud.

Jmenování předsedy Ústavního soudu je ve výlučné pravomoci prezidenta, vybírá ho ze členů Ústavního soudu, k jejichž jmenování potřebuje souhlas Senátu. Brzdy a protiváhy jsou zde nastaveny rovnoměrně, snaha vybírat si nástupce je pak vybočením z této rovnováhy.

Někdo bočním vchodem?

Jak bylo řečeno, stávající prezident Miloš Zeman sice už nemůže určit, kdo se stane příštím předsedou Ústavního soudu, malý prostor vzhledem k instituci mu však ještě zbývá. Jde o jedno místo ústavního soudce, uvolněné před koncem loňského roku Kateřinou Šimáčkovou  po jejím přesunu k Evropskému soudu pro lidská práva.

V některých úvahách to může hrát roli. Pokud by měl na Ústavní soud přijít předseda „bočním vchodem“, tedy nebýt zvolen ze stávajících soudců, mohla by osobnost, na které existuje shoda, přijít právě přes místo uvolněné Kateřinou Šimáčkovou. Byla by k tomu ovšem zapotřebí spolupráce Miloše Zemana, Senátu a hlavně příštího prezidenta. Je tedy zřejmé, že je to otázka nejdříve příštího jara, do kdy by místo muselo zůstat neobsazené.

Pravděpodobnější varianta je, že pokud si příští prezident bude chtít předsedu Ústavního soudu vybrat sám, bude muset využít místo uvolněné Pavlem Rychetským a požádat o schválení „svého“ předsedy nejprve řadovým ústavním soudcem v Senátu. Času je na to zhruba sedmnáct měsíců. Odpočítávání právě Pavel Rychetský spustil.