KOMENTÁŘ. Po krátkém zahřívacím kole s podpisem snížené valorizace penzí se prezident Petr Pavel pustil do své první velké politické hry. Do Senátu poslal jména tří příštích ústavních soudců, mají jimi být Josef Baxa, Daniela Zemanová a Jan Wintr. Příštích ústavních soudců zde píšeme záměrně, jmenovaní jimi s vysokou jistotou budou, větší odpor se v Senátu neočekává. 

Až v květnu navržení kandidáti projdou, přijde čas konce tzv. třetího Ústavního soudu a začneme mluvit o čtvrtém. Skončí totiž oba dosavadní místopředsedové, Milada Tomková a Jaroslav Fenyk a v srpnu vyprší druhý mandát i předsedovi Pavlu Rychetskému. Ze soudců soudu pak Petr Pavel vybere kompletní nové vedení, již k tomu nepotřebuje souhlas Senátu ani jiné instituce.

Zdá se, že byl oprášen „plán Baxa“. O tom, že se bývalý předseda Nejvyššího správního soudu stane šéfem Ústavního soudu, ještě před pěti lety nikdo nepochyboval. Vybral si ho Pavel Rychetský, který si tou dobou pohrával s myšlenkou zkrácení svého mandátu; nakonec se rozhodl jinak, i pod vlivem stále častějších rozepří s prezidentem Milošem Zemanem, svým dávným politickým dvojčetem.

Jenže v lednu 2019 Baxa na jednání sněmovního podvýboru pro justici popsal, jak mu Zeman navrhoval kupčit s rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věci nejmenování profesorů – právě výměnou za přidělení k Ústavnímu soudu a do jeho čela.

„Spíš připomínaly výměnný obchod: ‚Já vám dám funkci, vy mně rozhodnutí‘,“ řekl k prezidentovým vyjádřením Baxa. Uvedl, že byl prezidentovou nabídkou zaskočen, za přímý nátlak to ale neoznačil. Takto tehdy Baxu citoval iRozhlas.cz.

Zeman pak rozehrál ještě několik partií, z nichž si pamatujeme tu poslední: Vyhrožoval, že budoucího předsedu ÚS vybere ještě ze stávajících soudců, nakonec si to rozmyslel. Uvolnil tak pole Petru Pavlovi, který Josefa Baxu navrhl hned jako své první jméno; spolu s ním bývalou prezidentku Soudcovské unie Danielu Zemanovou a akademika, ústavního právníka Jana Wintra.

Boj s kohortou panošů

Když jsme u Daniely Zemanové… Až v počátkem května skončí místopředsedkyně Milada Tomková, nebude u Ústavního soudu jediná žena. Výrazná soudkyně Kateřina Šimáčková skončila předčasně už v prosinci 2021, když byla zvolena soudkyní Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Pokud se Pavlova obměna podaří podle plánu, stále bude poměr mužů a žen u Ústavního soudu čtrnáct ku jedné, nemusí být člověk genderový aktivista, aby cítil, že je to v roce 2023 málo.

Prezident, který deklaroval, že chce mít Ústavní soud pestrý, bude mít ještě další čtyři pokusy letos a čtyři příští rok. A v roce 2025 další dva. Ano, v příštích dvou letech se bude obměňovat 13 z patnácti ústavních soudců, většina může být přirozeně jmenována opakovaně. Jen dva soudci mají v tuto chvíli delší mandát – Pavel Šámal do roku 2030 a Jan Svatoň do roku 2033. Úloha Petra Pavla při formování čtvrtého Ústavního soudu tak bude v nejbližší době zcela zásadní.

Krátce k hodnocení třetího Ústavního soudu, tedy toho, na jehož personální obsazení měl vliv Miloš Zeman. Přes obecně negativní hodnocení jeho vztahů s justicí a později různými čachry „kohorty panošů“, jak Zemanovo okolí nazval Pavel Rychetský, se exprezidentovi nepodařilo Ústavní soud personálně oslabit. Pokusy byly, některá jména nevyvolávala v odborné veřejnosti kladný ohlas – a neprošla Senátem. V tomto ohledu splnil svou roli ústavní brzdy. Můžeme děkovat většinovému systému volby do Senátu, že na rozhodování v posledních deseti letech neměly vliv různé populistické party typu hnutí ANO nebo SPD, tak jako to vidíme třeba při obsazování veřejnoprávních rad ve sněmovně.

Tak jako byla činnost tzv. první ústavního soudu rámována restitučními kauzami a u druhého to byly jako nejvýraznější ekonomické reformy, třetí byl ve znamení covidu. A je třeba říct, že v tomto ohledu soud selhal. Nenašel odvahu zabývat se například stížností na uzavření, alibisticky ji odmítl. A když pak o půl roku později Pavel Rychetský v televizi prohlásil, že tento krok vlády byl protiústavní, přišlo to pozdě. A mimo možnost s tím něco dělat.

Připomeňme si ta statečná, ale pozdě vynesená slova: „V jednom okamžiku (vláda) zavřela hranice a nikdo nesměl vycestovat z České republiky. Tak to je absolutně protiústavní.“ Špatně. Mělo to zaznít hned na jaře 2020 a měl to říct Ústavní soud. Od toho ho máme.

Mimochodem jediná, kdo tehdy proti usnesení o odmítnutí protestoval, byla zmíněná Kateřina Šimáčková.

„Jsem přesvědčena o tom, že Ústavní soud pochybil tím, že věcně neprojednal ústavní stížnost stěžovatele proti zásahu spočívajícímu v tom, že mu bylo zakázáno vycestovat do zahraničí napadeným opatřením vlády. Nesouhlasím se závěrem většiny, že nemohlo dojít k individualizovanému zásahu do základních práv stěžovatele přímo samotným vládním opatřením o plošném zákazu vycestování,“ napsala ve svém disentním stanovisku Šimáčková.

Naopak je třeba Rychetského Ústavní soud pochválit, že našel odvahu sáhnout do volebních zákonů a v roce 2021 už se do sněmovny volilo podle nových pravidel, která měla narovnat pokřivené prostředí přepočtu hlasů. Však to také vedlo k přestřelkám mezi Rychetským a tehdejším předsedou vlády Andrejem Babišem. Což je další věc, která poslední léta provázela: stále četnější půtky, které už nebyly tak úplně právní, ale veskrze politické.

Pokud bychom měli odhadovat, jaká agenda bude rámovat činnost čtvrtého Ústavního soudu, nabízejí se plánované a nutné reformy penzí a daní. Dříve či později u Ústavního soudu skončí a v úvodu zmíněné snížení valorizace penzí bude jen prví ochutnávka. Zároveň bude muset soud stále více reagovat na sílící proudy, které si pro svůj populistický program vybraly otázky svobody slova, sdružování a shromažďování a lidských práv obecně. Čili oblast pro Ústavní soud zcela výsadní. Je teď na prezidentovi Pavlovi, kdo bude o těchto otázkách rozhodovat.