KOMENTÁŘ. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek oznámil, že nemá cenu, aby do sněmovny předkládal nový trestní řád, protože je prý neprůchodný. Zpráva je to skandální, a to nejen proto, že na rekodifikaci procesních pravidel pracovaly desítky odborníků – jak dlouho? Vlastně už skoro dvacet let. Stávající trestní řád z roku 1961 je posledním velkým dědictvím předlistopadové éry, a Fialova vláda je tak další v řadě, která s touto ostudou nedokázala pohnout, ačkoli to slíbila.

Představte si, že své manželce už od roku 2005 slibujete novou škodovku, dejme tomu Octavii. Každý rok dva svůj slib aktualizujete, na kolenou se dušujete, že nové auto bude moderní, rychlé, komfortní a všechny tyhle řečičky. A pak, když to trvá dvacet let, jí oznámíte, že ta stará oktávka z roku 1961 zase tak špatná není, koneckonců ještě nějak drží pohromadě, byla tisíckrát zalátaná a opravená a na to naše ježdění, mámo, to přece stačí.

Oktávka jako oktávka. Rozvodové papíry by dorazily nejbližší poštou.

Nelhal. Jen sliboval

„Připravíme nové procesní kodexy, které jsou podmínkou pro modernizaci, zrychlení a zkvalitnění soudního řízení.“ Tato věta stojí ve vládním programovém prohlášení, které lidem (a poslancům, kteří umožnili její existenci) slíbila vláda Petra Fialy. A o kus dál v textu svůj slib konkretizovala: „Dokončíme návrh nového trestního řádu.“

Teď ale ministr Blažek posílá celou mnohaletou práci do kopru. „Budu psát premiérovi, že teď nemá smysl to předkládat,“ řekl před pár dny v rozhovoru pro Blesk.cz a z vládních slibů udělal trhací kalendář. Dal tak vzpomenout na své jen o pár dní starší číslo, kdy porušení slibů ODS ohledně nezvyšování daní hájil těžko překonatelným „Fiala nelhal. Jen říkal něco, co nemohl udělat.“

Blažek taky ve své části programového prohlášení nelhal. Jen slíbil něco, co vypadalo na dobré cestě, jen se nakonec ukázalo, že to nelze udělat. A proč to nelze udělat? Protože jedna věc je dlouholetá práce expertů a druhá náraz na politickou realitu. Což ve věcech týkajících se justice platí téměř se stoprocentní jistotou.

O nový kodex usilovali snad všichni ministři spravedlnosti, jak na politickém orloji defilovali od roku 2005. Tehdy věcný záměr zákona schválila vláda vedená Jiřím Paroubkem, to už je slušná historie. Následně, v roce 2008, se k věcnému záměru přihlásila i vláda Mirka Topolánka, ministrem byl tehdy Jiří Pospíšil.

Až o šest let později, konkrétně v březnu roku 2014, vznikla příslušná pracovní komise, vedl ji prof. Pavel Šámal, hlavní autor rekodifikace trestního zákoníku z roku 2009. Otázky, proč nebylo možné oba kodexy přijmout tehdy současně, dodnes rozdělují právní komunitu a my je necháme bez komentáře. Třeba právě proto, abychom ilustrovali marnost lidského počínání, které by jinak laickému rozumu dávalo největší smysl.

Nebožka komise

Šámalova pracovní skupina nebyla jediná, vznikla ještě její menší subkomise, té se říkalo malá, aby byly ukojeny touhy některých členů té velké, jež pro rozmanitost najmenovala tehdejší ministryně Helena Válková. I malá komise měla ještě podorgán, užší pracovní skupinu, no nebyly to tehdy snadné časy.

Jistou roli v tom už tehdy hrál Válkové náměstek, jakýsi Robert Pelikán, řízením osudu příští ministr spravedlnosti. I ten se do příprav nového trestního řádu zapsal nesmazatelným písmem, když v roce 2015, už v době svého ministrování a v rámci svého přesvědčení, že zákony nemají psát soudci, skupinu přeorganizoval a do jejího čela postavil akademičku Dagmar Císařovou. Zatímco předchůdkyně Válková optimisticky odhadovala, že trestní řád připraví během roku 2015 a v platnost vstoupí o dva roky později, Pelikánův krok přípravy prakticky paralyzoval.

Několik vyjádření z tehdejší doby:

„Zdá se však, že panuje lehký zmatek v tom, kdo vede kterou komisi, a v tom, co tyto komise mají na starosti.“
(ministrův tajemník Pavel Procházka)

„Teď jsem se zase dozvěděl, že stále pokračuji ve funkci Velké komise pro trestní řád, ač ta komise se od nástupu pana ministra nesešla. Dokonce jsem se dozvěděl, že mám spolupracovat s Malou komisí. Tam mi nabízeli, že mě budou zvát, ale nezvali mě.“
(prof. Pavel Šámal)

„Ta rekodifikační komise zřejmě díky péči pana ministra spravedlnosti letěla pod stůl, takže o té bych nemluvil. To je nebožka.“
(člen komise, advokát Tomáš Sokol pro HlídacíPes.org)

Od té doby uplynulo dalších skoro osm let a ministerstvo spravedlnosti vedlo šest různých lidí. Komise i tak paragrafované znění dokončila a Pavel Blažek chtěl, aby se k výsledku práce nejprve vyjádřily ústavně-právní výbory obou parlamentních komor. Ty se skutečně sešly zhruba před měsícem a bylo po legraci: „Práce té komise byla oceněna tak, že je neprůchodná ve stávající Sněmovně,“ řekl Blažek ve zmíněném rozhovoru pro Blesk.cz. Příběh rekodifikace nejostudněji přestárlého kodexu se naplnil.

Poslanci a senátoři na svém výjezdním zasedání v Kroměříži přijali usnesení, jehož součástí je i následující věta: „Je žádoucí provést změny, na kterých panuje širší shoda novelizací stávajícího trestního řádu“, přičemž doporučili ministerstvu „pokračovat v tomto volebním období na rekodifikačních pracech s přihlédnutím k aktuálnímu názorovému vývoji a vzneseným zásadním připomínkám“. Sice to nedává valného smyslu, mezi řádky ale čteme následující: Klidně si svoje komise nechte, ale do sněmovny nám netahejte nic, co by vyžadovalo nějakou politickou odvahu.

Ministr Blažek může být paradoxně spokojen, nebude si pálit prsty něčím, co nevyvolal, ale pouze přejal do programového prohlášení, když už to tam měl před ním každej druhej a vlastně i on sám v době svého prvního ministrování před deseti lety. Koneckonců situaci tak trochu pomohl sám svým dotazem poslancům, aby si ujasnili, zda nový trestní řád vůbec chtějí.

Oktávka jako oktávka, běžnému sprostému podezřelému to může být jedno. A k těm rozvodovým papírům: politici vládní koalice, poslanci i členové vlády, dobře vědí, že kvůli nesplněným slibům v justiční legislativě vláda nepadne. A s tím rozhrkaným vehiklem si očétěřé i soudci ještě nějakých padesát let v nejhorším vystačí.