KOMENTÁŘ. Vrchní patra státního zastupitelství neprožívají právě šťastné období. Ještě se sice hřejí na vlně přízně veřejnosti, kterou jim přinesla tzv. protikorupční revoluce a kauzy typu Davida Ratha. Ale jsou tu i těžké ztráty z poslední doby – hlavně neúspěch desetiletého stíhání exministryně obrany Vlasty Parkanové nebo definitivní tečka za jízdenkovou kauzou pražského dopravního podniku. Zůstaly otázky, jak s odpovědností státních zástupců naložit dál a zda si budou moci dovolit to, co doposud.

Když se proti sobě před týdnem v diskusním pořadu Partie na CNN Prima News posadili ministr spravedlnosti Pavel Blažek a jeho předchůdkyně Marie Benešová, byl to v jistém smyslu symbolický okamžik. Potkali se lidé, kteří si předávali funkci v létě roku 2013, Blažek tehdy ve funkci po pádu Nečasovy vlády končil, Benešová pak stihla být ministryní hned dvakrát. Za posledních deset let vedli resort plnou polovinu času oni dva, přerušení třemi ministry za hnutí ANO Helenou Válkovou, Robertem Pelikánem, Janem Kněžínkem (a trapnou epizodou jménem Taťána Malá).

Symbolika byla v tom, že šlo nejspíš o poslední takto exponované veřejné angažmá Marie Benešové. Dokázala toho hodně, rozhodně víc, než o ní laická veřejnost ví, a sluší se s dámou v takový okamžik rozloučit aspoň krátkým výčtem. Zavedla změny v insolvencích a exekucích, které rozhodně přesáhnou horizont jejích dvou mandátů. Jsou tu nové normy pro znalce a tlumočníky. Prosadit nový trestní a občanský soudní řád se jí sice nepodařilo, práce na jejich přípravě ale běží tak, že je nový ministr spravedlnosti v pohodě stihne sněmovnou protáhnout, pokud k tomu bude v následujících čtyřech letech politická vůle.

I tak ale bude vždy Marie Benešová zapsána pro svou prostořekost; pamatujeme si ji pro tvrzení, že je v Česku možné objednat trestní stíhání, Pavla Rychetského nařkla kvůli zrušení částí volebního zákona, že mu za to někdo něco slíbil, prezidentu Zemanovi pomáhala ve vrbětické kauze bludem o více vyšetřovacích verzích. Na adresu svých politických odpůrců řekla, že si je pamatuje z telefonních odposlechů. A pustila se do verbálních přestřelek s pražskou vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou, což nás přibližuje k tématu tohoto textu.

Benešová proti Praze, Blažek proti Olomouci

Oba, Benešová i Blažek, mají ve vztahu ke státním zástupcům hodně co říct. Zjednodušeně řečeno – jestli je Benešová ve sporu s Prahou, Blažek nemusí Olomouc reprezentovanou vrchním státním zástupcem Ivo Ištvanem. V součtu zde máme jistou kontinuitu, která je pro další vztahy mezi ministerstvem a soustavou určující.

Oněch deset let, kdy se Benešová a Blažek střídali na ministerstvu s ministry za hnutí ANO, je doba, po kterou se žalobci snaží prosadit vlastní verzi nového zákona o státním zastupitelství. Byla to Benešová, kdo „nadějnou“ a pro žalobce příznivou verzi stáhla v roce 2013 z vlády a je na tento krok dodnes hrdá. „Když jsem přišla do Rusnokovy vlády, oni si vytvořili svůj zákon, kde navrhli speciální útvar pro postih hospodářské kriminality, nad kterým neměl být dohled. To bylo něco neslýchaného a samozřejmě jsem to nedopustila. Nedopadlo by to dobře,“ řekla nedávno v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Benešová pak na přelomu let 2013 a 2014 vtělila nejnutnější změny do ministerské vyhlášky a od těch dob se žádný další posun nekonal.

---

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

---

Zákon pak nechala usnout ještě jednou loni na jaře, když vzdala pokusy ho projednat ještě do podzimních sněmovních voleb. „Nedospěl ani do sněmovny, protože Andreje Babiše drželi v šachu kauzou Čapí hnízdo. To byl, myslím, zásadní moment. Státní zástupci si tím trochu zajišťovali i své posty,“ řekla ve zmiňovaném rozhovoru.

Shrnuto: zatímco státní zástupci živí naději na zákon, který by znamenal větší nezávislost na moci výkonné, a dokonce ještě před pár lety měli naději na vytvoření protikorupčního speciálu prakticky mimo soustavu a jakýkoli dohled, dnes jsou rádi, když se jim s politiky podaří uhrát plichtu a moc se nemluví o odpovědnosti, která musí jít s posílením nezávislosti ruku v ruce.

A do toho přichází Pavel Blažek, který otevřeně říká, že v soustavě nemůže mít nikdo „své jisté na dvacet let“. To je podle něho znakem demokracie, přičemž možnost odvolání vedoucích státních zástupců má zajistit kárné řízení s jasnými pravidly. Další třecí plocha je samotný výběr vedoucích státních zástupců. Ministr by měl mít podle Benešové vliv na to, kdo bude do vedení státních zastupitelství jmenován, a prosazovala proto větší zastoupení ministerstva ve výběrových komisích. Narazila přirozeně na odpor, k čemuž poznamenala: „Unie státních zástupců je mocná nátlaková skupina.“

Někdo musí z kola ven

Už bylo řečeno a zmíněný citát to ilustruje, že Marie Benešová strávila poslední zhruba rok v napjatém vztahu s Lenkou Bradáčovou. Prapůvod byl – aspoň navenek – v kritice, které Benešová podrobila úniky z vyšetřování pražského soudce Zdeňka Sováka. Zde stojí za pozornost pozapomenutý komentář, který k tomu loni v lednu připojil Pavel Blažek, tehdy ještě v roli opozičního poslance:

„Marie Benešová správně kritizuje úniky informací z vyšetřování v případu soudce Slováka. Zcela se však mýlí, pokud tvrdí, že se tyto nekalosti nedějí na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci. Je tomu právě naopak. Tam se totiž stala dehonestace soukromých osob řízenými úniky informací přímo systémovým jevem. Za vše stačí připomenout lživou tiskovou konferenci po zásahu na Úřadě vlády v roce 2013 nebo informace z domovní prohlídky u pana Rafaje, nehledě na to, že domovní prohlídky pánů Rafaje a Faltýnka probíhaly takřka v přímém televizním přenosu. A v červnu loňského roku dokonce Česká televize odvysílala záběry ze sledování vazebně stíhané osoby v kauze Stoka ještě před zahájením projednávání věci před soudem, což si vysloužilo i zařazení tohoto tématu na program jednání Sněmovny. Kauza Stoka vůbec slouží jako dokonalý příklad přímého přenosu vyšetřování v médiích – výpovědi vybraných vyslýchaných probíhají pod dozorem VSZ Olomouc takřka on-line. Jenže se to děje na Moravě, což asi pražská ministerstva tolik ‚nedojímá‘. Kritika paní ministryně je v zásadě správná, je ale třeba měřit všem stejným metrem. A na olomoucké státní zástupce by dnes již nevystačil ani kilometrovník.“

A jsme znovu u symboliky let 2012 a 2013. V prvním Pavel Blažek jmenoval pražskou vrchní žalobkyní Lenku Bradáčovou a dodnes nad ní drží ruku. „Přes všechny chyby jsem rád, že lidé jako Lenka Bradáčová ještě stále pracují pro stát, protože ona by mohla přejít na druhou stranu – do advokacie, kde by byla jistě úspěšná,“ řekl ve zmíněné diskusi na CNN Prima News. Druhý rok byl pak tím, kdy se vláda Petra Nečase musela pakovat po zásahu na Úřadu vlády, což – jak ukazuje Blažkův citát – stále není zapomenuto. Přičtěme si k tomu partii, kterou Blažek proti olomouckým žalobcům sehrál v roli šéfa sněmovní vyšetřovací komise v kauze policejní reorganizace, a máme zde celkem přehledně rozdané karty. Někdo půjde z kola ven.

Státní zastupitelství je v situaci, kdy proti sobě má silnou politickou frontu, která chce přijmout zákon o státním zastupitelství v podobě nevycházející z jeho pera. Vláda Spolu a PirSTAN chce změnu poslat do sněmovny ještě letos a podle Blažka pro ni bude mít podporu i z opozice – tedy od hnutí ANO a Okamurovy SPD. Sám s nadsázkou říká, že by pro zákon mělo hlasovat 250 poslanců.

Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, kterého slibovali někteří nynější koaliční poslanci ještě před volbami odvolat, zdá se, situaci ustál. Benešová ho navrhla a prosadila a Blažek s ním nadále počítá. Bude to Stříž, kdo bude muset směrem do soustavy, a zejména Unii státních zástupců vysvětlit, že se politici rozhodli poněkud přitáhnout soustavě opratě. Nakolik jde o quid pro quo, už necháme na posouzení časem.