Když se v roce 2012 objevila kauza pod kódovým označením „Mafra přehrává odposlechy Kolibříka a Mazánka“, bylo na vsi hodně veselo. Když byl o rok později za údajné vynesení odposlechů obviněn bývalý zpravodajec BIS Jan Petržílek a politik Vít Bárta, z politické legrace se stala bramboračka. Pomalu tažená polívka, kterou deset let ohřívali státní zástupci i vedení tajné služby. Teď, po deseti (!) letech je jasno: Petržílek i Bárta pravomocně zproštěni, tajná služba se navíc během soudního projednávání střelila do vlastní nohy.

Připomeňme si některé deset let staré titulky.

„Kolibříku, Mazánku, Jimbiči… Jak Janoušek mluvil s Bémem a úředníky.“ „Mazánek a kolibřík si povídají. A další a další politici mají ostudu.“ Nebo: „Odposlechy patrně souvisejí s bojem uvnitř ODS, říká bývalý ministr vnitra Bublan.“

Exministr Bublan měl skoro pravdu, jen popletl ta tři písmenka. Jak se totiž později ukázalo, hodně nestandardní boje a toky informací probíhaly léta především uvnitř jiné organizace na tři písmena. Ale o tom podrobněji níže.

Veřejná zpravodajská hra

Že to trvalo deset let, na to jsme si již při výkonu zdejších orgánů činných v trestním řízení neradi zvykli. I na to, že po tak dlouhé době státní zástupce utrpěl debakl. Pražský vrchní soud minulý týden potvrdil rozsudek městského soudu, který oba muže osvobodil. Odvolání státního zástupce Michala Muravského zamítl jako nedůvodné, nižší soud podle něho věc posoudil správně.

„Přezkoumali jsme rozsudek nalézacího soudu a neshledali jsme žádného procesního pochybení. Soud prvního stupně provedl veškeré potřebné dokazování a s jeho hodnocením důkazů se plně ztotožňujeme,“ uvedl předseda odvolacího senátu Alexander Károlyi.

Nahrávky zveřejnila v březnu 2012 Mladá fronta Dnes a měly ukazovat Janouškův vliv na chod hlavního města pod vedením primátora Pavla Béma. Obžaloba svou konstrukci postavila tak, že o obstarání odposlechů požádal Bárta zpravodajce BIS Petržílka v roce 2009. A Petržílek pak Bártovi podle státního zástupce skutečně předal 159 audiozáznamů, které byly v režimu „důvěrné“. Muži vinu odmítali.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Osm let zpravodajské hry, politicky motivované. Já k tomu nemám více co dodat, než že jsem rád, že to doufám skončilo,“ řekl Bárta stručně novinářům při odchodu ze soudní síně.

Co tedy víme? Že někde nejspíš skutečně existovaly nahrávky. Že nějak doputovaly až do Mladé fronty DNES, která je ve veřejném zájmu zveřejnila. Bém dnes dokonce tvrdí, že jde o podvrh; tuto linku ovšem ponecháme v rovině práva na veřejnou obhajobu a zaměříme se na pravděpodobnější konstrukce.

Víme dnes také, že je Petržílek nevynesl, máme na to pravomocné rozhodnutí soudu. A pokud předpokládáme, že skutečně uvnitř BIS existovaly, je třeba se ptát, kdo je nahrál a kdo je vynesl. O tom koneckonců byla řeč i při soudním projednávání, i když okrajově. Zajímavé svědectví přinesl tento týden Ekonomický deník.

Bájný Tým Z

Internetový deník přinesl podrobné informace z kauzy, na kterých státní zástupce Muravský svou obžalobu vystavěl. A z nich vyplývá, že uvnitř BIS léta fungoval utajovaný tým – v kuloárech se mu mělo říkat Tým Z – ke kterému se sbíhaly informace zcela mimo nastavená pravidla.

„Pokud jde o utajovaného svědka, jeho výpověď z června 2013 ho (Petržílka – pozn. red.) hrubě uráží, když tvrdí, že měl předávat nějaké CD disky veřejně, na večírku ABL, navíc před několika dalšími svědky. Pokud by toto jako důstojník BIS se 17-letou praxí udělal, bylo by to na psychiatrické vyšetření. Pokud jde o jeho odchod od BIS, na přelomu let 2011-2012 cítil potřebu změny. Měl také konflikty s vedením BIS. Náměstek pro operativu vykonával, co mu nařídil ředitel. To se týká i zřízení jistého nestandardního týmu v rámci BIS,“ napsal státní zástupce v obžalobě, z níž deník cituje.

A na jiném místě v obžalobě Muravský „nestandardní“ tým zmiňuje znovu: „Bylo také veřejným tajemstvím, že k jejich informacím a datům mají přístup pracovníci již dříve zmíněného nestandardního týmu. Kolegové z odboru často upozorňovali na porušování vnitřních předpisů pracovníky tohoto týmu. V souvislosti s odchody některých kolegů do civilu očekával vznik možného bezpečnostního rizika.“

Pro kauzu samotnou a rozhodování soudu to mohlo mít důležitý význam. Ukazuje to totiž, jak je těžké pátrat po původci úniku informací, pokud ve službě nefungují pravidla pro jejich sdílení. Pro nás je v tom ovšem ještě další okolnost: Jan Petržílek se jeví jako původně zamýšlený obětní beránek, na kterého měl padnout průšvih služby. Odmítl se vzdát a s rolí smířit a deset let bojoval. Výsledkem tohoto boje pak je, že máme na stole poměrně vážné informace o tajné buňce uvnitř tajné služby.

Potvrdit, nebo vyvrátit

Co bude dál?

Petržílek po odchodu z BIS vedl analytický odbor protikorupční policie, stále je postaven mimo službu. Přirozeně se bude chtít k útvaru, který je nyní sloučen pod NCOZ, vrátit. „Jakmile budu mít písemné vyhotovení usnesení, samozřejmě kontaktuji ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu a sdělím mu tuto skutečnost, aby k tomu zaujal nějaké stanovisko,“ řekl muž, který po obvinění v roce 2013 strávil sedm týdnů ve vazbě.

Pak je tu přirozeně milionové odškodné, které bude bývalý zpravodajec požadovat. I na to jsme si už neradi v podobných vlekoucích se kauzách museli zvyknout. Na straně Petržílka stojí i rozhodnutí Ústavního soudu, který mu dal nedávno za pravdu v tom, že kauzu provázely průtahy.

To ovšem není všechno. Kromě zmíněných následků, kde je třeba se znovu ptát, zda by se na náhradě škody neměl podílet i státní zástupce, je zde ještě další rovina. Informace o existenci Týmu Z je třeba zcela vážně a důsledně vyšetřit. Je to práce pro komisi pro kontrolu BIS. Obvinění jsou příliš vážná, je třeba je buď spolehlivě vyvrátit, nebo zjistit, co se za ředitele Jiřího Langa ve službě dělo.