Regulace lobbingu v Česku a také ochrana oznamovatelů korupce jsou dva hlavní body chystané novely zákona o lobbingu. Tu 16. července projednala Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí a vláda ji chce co nejdříve předložit k projednání poslancům. Průlomovou změnou má být zavedení veřejného registru transparentnosti, kde se budou muset registrovat lobbisté i lobbovaní. 

Pokud budou chtít lobbisté i nadále provozovat svou činnost legálně, budou muset (pokud zákon v zatím navržené podobě projde) zažádat o zápis do registru u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. A k tomu, že „byli lobbováni“ se budou muset přiznat i oslovení úředníci či politici.

Informace do registru by se měly vkládat v rámci čtvrtletních zpráv, které budou obsahovat zákonem požadované údaje – jména a příjmení lobbisty i lobbovaného, orgán veřejné moci nebo organizační složku státu a funkci, ve které lobbovaný působí.

Z pozice lobbisty by se měla pak dát v registru dohledat i společnost či fyzická osoba, v jejichž zájmu lobbing probíhal a čeho se týkal, plus datum, kdy se schůzka konala. Záznamy mají být veřejně přístupné.

Potíž však bude podle odborníků s ověřováním pravdivosti údajů. Lobbista i lobbovaný totiž budou mít povinnost odevzdat zprávu až do 30 dní po uplynutí každého čtvrtletí.

Na zdlouhavost a problematičnost čtvrtletního cyklu v registru transparentnosti upozorňuje mimo jiné i opoziční Pirátská strana.  HlídacíPes.org v rámci seriálu “Co s lobbisty” o navrhovaných změnách mluvil s lídrem Pirátů Ivanem Bartošem. Piráti mají se zveřejňováním svých schůzek s lobbisty zavedenou praxi, je součástí interního kodexu strany.

Ivan Bartoš, předseda předseda České pirátské strany a poslanec PSP ČR za Středočeský kraj

Stačí jediná schůzka

• Novela zákona o lobbingu by měla začít platit za dva roky, pokud ji sněmovna schválí. Měl jste už možnost se s novelou seznámit, myslíte si, že navrhovaná opatření stačí ke zlepšení transparentnosti lobbingu v České republice?

S návrhem novely zákona o lobbingu jsme měli příležitost se seznámit již v době, kdy byl zaslán do meziresortního připomínkového řízení. Už v této fázi jsme detekovali několik oblastí, se kterými jsme ne plně souhlasili.

Například jsme rozporovali definici lobbingu jako soustavné činnosti, tak jak je uvedeno v návrhu. Myslíme si totiž, že lobbování může být i jednorázové. I pouhá jediná schůzka s lobbistou může zásadně změnit podobu zákona či vládního strategického dokumentu.

V původním návrhu zákon také definuje lobbování pouze ve vztahu k přípravě, projednávání a schvalování návrhu předpisu nebo strategického dokumentu. Není zřejmé, proč je definice omezena pouze na tuto velmi úzce vymezenou skupinu činností. Lobbovaní funkcionáři rozhodují o celé řadě záležitostí veřejného zájmu, ve kterých mohou být ovlivněni lobbisty.

• Co říkáte na zavedení registru transparentnosti?

Co se týče zavedení veřejného registru transparentnosti, tak vítáme jeho zavedení stejně jako jeho vedení nezávislým úřadem, jakož i to, že bude plně přístupný veřejnosti. Navržené technické řešení je však podle nás příliš komplikované, administrativně náročné, přinášející zbytečnou zátěž všem zúčastněným a v konečném důsledku méně účinné, než by mohlo být. Podle návrhu se mají do registru vkládat lobbistické kontakty “v balíku” za poslední čtvrtletí. Domníváme se, že takové řešení je neefektivní a zbytečně složité.

• Navrhujete, aby místo “čtvrtletní zprávy lobbisty” byly do registru zapisovány přímo jednotlivé lobbistické kontakty a to průběžně, například do týdne po jejich uskutečnění.

Podle návrhu bude muset lobbista i lobbovaný vést vlastní paralelní evidenci kontaktů, kterou nahraje do systému každé tři měsíce jako jeden balík. Bylo by však mnohem efektivnější, pokud by lobbista a lobbovaný okamžitě a průběžně vkládali vlastní kontakty do registru, například přes webové rozhraní. Tím by ubyla administrativa jak jim, tak i Úřadu, a konečně by se zlepšila přístupnost informací pro občany, kteří by se o lobbingu dozvídali okamžitě, a ne až s tříměsíčním odstupem.

Nezveřejníš, nelobbuješ

• HlídacíPes.org udělal vlastní průzkum na úřadech. Ptali jsme se, kdo za úředníky z řad lobbistů dochází. Kvůli zákonu na ochranu osobních údajů jsme se ale nedozvěděli zhola nic. Nemůže na podobném důvodu zkrachovat i navrhovaná novela? Pokud lobbista například nebude chtít figurovat v registru transparentnosti, může podat žalobu na ochranu osobnosti a odvolávat se na GDPR…

Podle toho, jak by vypadala finální úprava ustanovení týkajících se registru a údajů, které by v něm měly být veřejné, by právním titulem pro takové zpracování údajů mohl být sám zákon – zpracování osobních údajů na základě zákona je jedním z přípustných titulů, GDPR jej umožňuje.

Lobbista by se tak mohl opravy nebo vymazání domáhat pouze v případě, že by došlo k excesu, například by bylo zpracováváno více údajů a ve větším rozsahu, než zákon stanoví, případně by nebyla adekvátně zajištěna ochrana údajů, které se dle zákona nezveřejňují. Ani možnost zpracovávat osobní údaje na základě zákona není bezmezná, musí být respektována přiměřenost. Podle našeho názoru tato podmínka splněna je.

• Pirátská strana zveřejňuje,s jakými lobbisty se její členové scházejí. Jak to máte v tomto ohledu „ošetřené“ právě s GDPR nebo právy na ochranu osobnosti? Musíte se teď každého lobbisty dovolit? Dává ke zveřejnění svého jména souhlas?

Lobbisty samozřejmě na existenci naší Evidence kontaktů a schůzek a také na skutečnost, že informace o schůzce zde mohou být zaznamenány, upozorňujeme. Máme za to, že transparentnost je při přípravě právních předpisů klíčovým faktorem a proto je vedení těchto záznamů ve veřejném zájmu.

Pirátská strana se při zpracování těchto údajů opírá o takzvaný oprávněný zájem správce, což je plně v souladu s nařízením GDPR. Transparentnost lobbingu a politiky vůbec je jednou ze základních programových priorit Pirátské strany, je tedy i v našem nejlepším zájmu, aby naše setkání se zástupci různých zájmů bylo evidováno.

Každý lobbista je na tuto skutečnost upozorněn, a pokud nesouhlasí, lobbistický kontakt se neuskuteční. Zároveň nezveřejňujeme více osobních údajů, než je zcela nezbytné k dosažení cíle – tedy jen jméno lobbisty a zájem, který zastupuje. Zanesení schůzky se pak řídí předpisem o lobbingu, který je dohledatelný na našich webových stránkách.

• Myslíte, že vytvoření registru lobbistů bude tedy ke ztransparentnění lobbistického prostředí stačit? Ptám se proto, že když úředníci nechtějí být s lobbistou viděni, sejdou se s ním mimo oficiální úřad, na obědě, na kávě… Není to tedy celé jen kosmetická úprava něčeho, co se vlastně řešit nedá?

Jde především o změny politické kultury v ČR. Tomu dobré nastavení podmínek ve vztahu k lobbistům určitě může napomoct. Půjde samozřejmě o dlouhodobější proces. Novela zákona nezmění současnou situaci a celospolečenské nahlížení na lobbisty, které je navíc spíše negativní, během jedné noci.

Problém je také ten, že současná novela zákona šla, pokud se nepletu, do meziresortního připomínkového řízení již loni na podzim a je stále tak trochu u ledu. Zůstává otázkou, zda je to záměr, protože chybí vůle. Uvidíme, kdy novela začne reálně platit. Jisté je ovšem jedno a to je, že další zdržování požadované změně politické kultury určitě nepomůže.

• Co byste tedy mohl z vaší praxe doporučit; co se vám na zveřejňování schůzek s lobbisty osvědčilo a případně naopak?

Pirátům, tedy straně která se snaží prosazovat principy transparentnosti, se evidence kontaktů a schůzek dlouhodobě osvědčuje a to především z toho důvodu, že máme čistý stůl jednak vůči lidem se kterými se scházíme nebo se s námi chtějí scházet a zároveň před voliči, kteří tak můžou detailně kontrolovat naše kroky včetně témat, která na těchto schůzkách probíráme.

Drobný problém je, že je potřeba do evidence investovat čas, kterého jako poslanci moc nemáme a nezbývá ani mě jako předsedovi celorepublikových Pirátů. Proto se i mně stává, že danou schůzku zapíšu až s několikadenním zpožděním.