„Jen čekáme, jestli nás Tálibán obsadí.“ Exkluzivní rozhovor z města, které čeká útok islamistů
Islámské hnutí Tálibán postupuje v Afghánistánu rychlostí, kterou neočekávali ani místní obyvatelé. Během týdne padlo do rukou islámského hnutí pět provincií i na severu země, který byl tradičně baštou protitálibánského odporu. HlídacíPes.org se spojil s obyvatelem města Mazár-e-Šaríf, metropole provincie Balch. Podle jeho názoru je otázkou hodin, kdy i čtvrté největší afghánské město Tálibán napadne.
„Teď, když spolu mluvíme už slyším střelbu, je to zatím daleko. Řekl bych takových deset kilometrů, ale podle místních lidí během následujících 48 hodin město napadne,“ říká v emotivním rozhovoru muž, který si kvůli bezpečnosti přál zůstat v anonymitě.
Mazár-e-Šaríf je čtvrté největší město v Afghánistánu. Žije v něm přes půl miliónu obyvatel. Metropole provincie Balch byla považována za jednu z nejbezpečnějších v zemi. Teď ale místní obyvatelé očekávají příchod Tálibánu. Když Tálibové obsadili Mazár-e-Šaríf před 23 lety, následoval jeden z největších masakrů civilních obyvatel. Islamisté v ulicích zabíjeli vše, co se hnulo: muže, ženy, děti. Odhadem tehdy zemřelo kolem 8 000 civilistů.
Obyvatelé města proto s obavami očekávají, co se bude v následujících hodinách dít. Jak bude Tálibán postupovat? Dojde k bojům ve městě, které je přeplněné, protože tu úkryt našlo i hodně uprchlíků utíkajících před boji z jiných oblastí? HlídacíPes.org se spojil s jedním z místních obyvatel, který popsal, co se na místě děje. Tálibán podle něj plánuje útok na město v nejbližších dnech. Zatím není jasné, jak bude ofenziva probíhat, zdali bude město někdo bránit. Dorazil tam jeden z nejmocnějších mužů oblasti generál Abdul Rašíd Dóstum, který chce údajně metropoli provincie Balch bránit stejně jako před dvaceti lety.
Mnozí analytici předpovídali, že na severu země to nebude mít Tálibán s dobýváním tak jednoduché, že se budou bránit mocní „warlordi“, faktičtí správci místních provincií pomocí svých soukromých milic. Přitom se zdá, že do rukou Tálibánu padá jedna provincie za druhou. Čím to?
Jeden z nejmocnějších mužů zde na severu generál Abdul Rašíd Dóstum neudržel ani Šibirchan, hlavní město své provincie Džauzdžán, jeho syn se sice snažil bojovat do posledního dechu, ale nakonec se se svými muži stáhnul na místní letiště, odkud ho zřejmě evakuují. Tálibán má k dispozici obrovské zásoby zbraní i munice. Další věc je, že centrální vláda vypomáhá milicím občasným bombardováním s letouny B52, ale do bojů zjevně nechce zapojit své vojáky, nesnaží se poslat posily.
Jak je to možné? Jaký je důvod?
To je otázka, kterou si teď klade každý. Proč se vláda postupujícímu Tálibánu více nepostaví. Někteří analytici tvrdí, že to může být nějaká neoficiální součást dohod s Tálibánem z Dauhá. Nikdo to ale neví jistě. Faktem nicméně je, že vláda víceméně ponechala na warlordech, jestli chtějí s Tálibánem bojovat a ubránit se. Ani warlordi boji mnoho nedávají. Kladou odpor jeden den a druhý den jsou pryč. Město Džauzdžán je toho dobrým příkladem.
I zde v Mazár-e- Šarífu je podobná situace. Lidé z okolních vesnic, které už jsou pod kontrolou Tálibánu, posílají zprávy, že všude je plno bojovníků, kteří přijeli z dalších oblastí a připravují se napadnout město. My jen doufáme, že tvrdé boje uvnitř města si snad nikdo nevezme nakonec na svědomí a že k bojům dojde spíše na okraji města. Mazár je přeplněný civilisty. Uteklo sem hodně uprchlíků, kteří se tu chtěli skrýt před postupujícími boji. Jak to ale bude se asi ukáže během následujících 48 hodin.
Školy zatím i pro dívky
Dá se ještě z města nějak dostat?
Každý den odlétá z Mazár-e- Šarífu do Kábulu devět letů. Létá pouze jedna letecká společnost a ceny letenek se zdvojnásobily. Před časem se prodávala letenka za 70 dolarů, teď už je to dvakrát tolik. Jiná bezpečná cesta, jak se dostat do Kábulu, teď není, protože na pozemní cestě kolem Polichumri probíhají boje.
Pokud Tálibán dobude nějaké území, kdo ho pak reálně spravuje? Jaký nastavují systém?
Pro každou provincii mají stanoveného guvernéra. Ať už ji dobyli nebo ne. Respektive mají na každou provincii dva guvernéry. Jeden je civilní guvernér oblasti a druhý vojenský. Ten první se zabývá civilními záležitostmi a druhý se zabývá těmi vojenskými. Pro provincii Balch už jsou guvernéři také stanoveni. V některých oblastech, které už jsou pod kontrolou Tálibánu, normálně fungují také tálibánské obecní úřady, kam lidé můžou přijít se svými záležitostmi.
Teď jsou tedy na stole dva scénáře. Buď boje a nebo „hladké“ předání moci. Co se tedy dá očekávat?
Nejhorší scénář by byly boje o každý dům, kdy by se milice schovávaly v jednotlivých domech a boje by probíhaly přímo mezi civilisty. Hladké předání moci bude znamenat, že se nebude bojovat ve městě, ale případně někde na okraji. Takže Tálibán zkrátka přijde a oznámí, že se ujímá kontroly nad městem. Podle informací z jiných oblastí to často probíhá tak, že přijdou do města, otevřou věznice a propustí vězně. Obsadí policejní stanice a také úřad guvernéra.
V Džauzdžánu například obsadili dům generála Dostúma, pak úřad oblastního guvernéra, policejní oddělení a případně vojenské objekty. Nerabovali město nebo tržiště. Ty nechali na pokoji. Ani v jiných provinciích nebyli víceméně hlášeny případy, že by rabovali ve městě nebo ničili majetek.
V českých médiích se objevily zprávy, že z obsazených provincií prchají ženy a mladé dívky, aby se nedostaly do sexuálního otroctví Tálibánu. Mluví se o takových případech mezi lidmi?
Zatím jsem nic takového nezaznamenal. Mluvilo se o případech, kdy v Džauzdžánu zatýkali ženy, které byly venku bez doprovodu mužského příbuzného. To je jedno z pravidel Tálibánu, že žena se smí pohybovat venku pouze v doprovodu mužského příbuzného. Ale nezaznamenal jsem nikde zprávy o znásilňování. Zatím nikdo neví, jak se situace vyvine ve vztahu pravidel pro ženy, ale zatím je situace takováto. Fungují i školy.
Školy tedy zůstávají otevřené i pro dívky?
Teď je ve školách zkouškové období. Školy fungují. I pro dívky. Nedošlo v tomto ohledu k žádným změnám. Alespoň zatím.
Neexistuje dobrý a špatný Tálibán
Obávají se lidé návratu občanské války?
Hlavní otázkou v tomto ohledu je, kdo by bojoval. Když srovnáte situaci warlordů a jejich milic před dvaceti lety a dnes, jsme v hodně odlišné situaci. Těch bojovníků není tolik. Také warlordi už nejsou tolik válečníci jako především byznysmeni. Patří jim velké části měst, takže by boji ničili i svůj majetek.
Velký rozdíl je ale i ve struktuře Tálibánu. Zatímco před dvaceti lety na sever přišli cizinci a Tálibán se skládal především z Paštunů, dnes jsou mezi jeho bojovníky také Uzbekové, Tádžikové, kteří mají k místním lidem blíž, minimálně jazykovou vybaveností. Takže i to je důvod, proč se lidé Tálibánu nebojí tak jako dřív. Probíhá totiž mnohem lepší komunikace a to i díky moderním technologiím.
Před dvaceti lety nikdo neměl mobilní telefon. Lidé neměli, jak sdílet, co se děje. Dnes mezi bojovníky Tálibánu a lidmi z vesnic probíhá průběžná komunikace a to je velmi zásadní. Lidé jsou informovaní. Bojovníci posílají zprávy svým rodinám, přátelům, co se bude dít dát, odkud přijdou, jak budou postupovat, kde plánují bojovat atd. Takže lidé mají více informací. Kdybychom nevěděli, co se chystá, báli bychom se mnohem víc. Lidé jsou zkrátka s Tálibánem nějakým způsobem v kontaktu a neberou tu situaci tak tragicky.
A nebojí se změny, co můžou od Tálibánu očekávat? Věří v nějakou míru „tálibánské modernizace“?
Neexistuje dobrý a špatný Tálibán. Včera jsem mluvil s majitelem malého obchůdku v naší ulici a řekl mi, že je mu vlastně jedno, kdo přijde, ale na čem mu záleží je, aby mohl mít už od příštího týdne normálně otevřeno. Lidé znají pravidla Tálibánu. Vědí, že si budou muset nechat narůst vousy, nebudou smět pít alkohol a ženy na ulici bez mužského doprovodu. Uvidí se, jak se situace vyvine, pokud by například na Tálibán někdo v zahraničí uvalil sankce, jak se to odrazí na životech lidí.
Zatím můžeme srovnávat s tím, co se dělo před dvaceti lety. Když tehdy Tálibán obsadil například Kundúz, Mazár už vypadal jako město duchů, všechno bylo zavřené a to se teď rozhodně neděje. Teď je Tálibán nedaleko a 50% obchodů ve městě je otevřených. Minimálně to je velký rozdíl. Ale jak to bude vypadat dál, to se uvidí v následujících dnech.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Kurdové opět ztrácí sen o samostatnosti. Jejich autonomie se nehodí nikomu
Tchaj-wanské jaderné dilema. Globální dodávky čipů jsou opět v ohrožení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
Je to historický zvrat, který nastává vyklízením základen USarmy v Afganistanu. Nelze ještě odhadnout další vývoj vAfganistanu, ale co je možné konstatovat, místo zaujme Čína, která má úzkou asi 100km hranici probíhající ve vysokohorskych výškách. Obchod nebyl nikdy přerušen, nastane nebyvala exploatace nerostné ho bohatstvi země a budování komunikaci. Školství a práva žen a obavy o ně, to je jen taková nadbytečné starost bývalych okupacnich spolupracovníků. Dlouhou dobu byl Afg. pro horolezce tabu, to bude minulosti. Asie, Asiatum to bylo heslo poraženého JC za II, sv. války je náplnova no bez Japonska. Nepřísluší nám hodnotit budoucnost Afganistanu. Jedno je jisté vliv USA v tomto světadílu slabne a je na zemích zavislich jakou si zvolí budoucnost. Krivolake jsou cesty Prozretelnosti, ale vítězné, nám přísluší jen pokora.
Tedy, lze už považovat (pokud tomu tak bude), za určité pozitivum, že Taliban se neuchýlí k masakrům civilního obyvatelstva ale pouze obnoví předchozí společenské podmínky, jak popsáno v předposledním odstavci. Vzhledem k tomu že Západ Afghánistán opustil, nic lepšího ale doufejme že ani nic horšího už obyvatelstvo čekat nemůže.
Co je určitý paradox (a je dobře si ho všimnout), že v současné době takovou svobodu nezajištuje ani Západ. J
Jestli si místní obchodník stěžuje “ záleží je, aby mohl mít už od příštího týdne normálně otevřeno.“, Jako že další práva, jako chodit po ulici s odkrytým obličejem, chodit do škol, za kulturu za sportem, a mnohé další, jsou to přece dnes západní státy, které je drasticky a ze dne na den omezují svým občanům s obecným zdůvodněním „protože covid“.. Až jim i soudy musí ta rozhodnutí rušit, protože jen takto obecně je omezovat nesmí…
Tož jen pro poznámku, pokud se snad někteří svobodomyslní Afghánci rozhodnou k emigraci, tak aby pak v Evropě nezjistili, že si mnoho nepomohli…