KOMENTÁŘ. Už letos v dubnu HlídacíPes.org upozornil na podivné jednání ministerstva financí, které v téměř třicetiletém sporu se společností Diag Human uměle vytvořilo možnost další možná až šestimiliardové arbitráže, jak jsme napsali „za mimořádně podivnou a korupcí obklopenou pohledávku Towit Machinery Trading“.

Páteční rozsudek King’s Bench Division Vrchního soudu Anglie a Walesu v Londýně na sto třinácti stránkách detailně odůvodnil zamítnutí posledních tří námitek, kterými se právníci České republiky pokoušeli zrušit nález mezinárodní obchodní arbitráže BIT z roku 2022.

Jinými slovy londýnský soud rozhodl, že nález BIT už nemůže být z žádných důvodů zrušen. Dvouletá nepromyšlená snaha ministerstva financí a vlády stála jen na úrocích přes miliardu a ministerstvo dodnes dluží ony „právní analýzy“, které jej prý do tohoto hazardního kroku zavedly.

Vydržet to do voleb

Argumentací právníků českého ministerstva financí ohledně oné podivné dodatečné „pohledávky“, kterou se snažili snížit platbu Diag Human o třicet procent, se londýnský soud odmítl zabývat. Požádal pouze rozhodčí tribunál BIT, aby tuto českým státem dodatečně vloženou argumentaci vypořádal dodatkem ke svému vlastnímu rozhodnutí z roku 2022.

Z hlediska soudce Davida Foxtona je věc vyřízena. Česká republika bude muset zaplatit celou přisouzenou částku, tedy dnes už téměř sedmnáct miliard korun.

Je jisté, že ministerstvo financí se bude snažit bez ohledu na dramatický růst nákladů využít jakoukoliv možnost na prodloužení soudních tahanic až za datum parlamentních voleb v příštím roce. Při denním nárůstu úroků o jeden milion a tři sta tisíc korun mluvíme o další částce kolem čtyř set milionů.

To je čistě politické a z pohledu daňového poplatníka nesmyslné rozhodnutí, hájící jen zájem ODS. V žádném případě nepůjde o zájem státu nebo dokonce následování zákona. Takže i v tomto případě je ještě teoreticky možné další opravdu mimořádné odvolání. To ovšem musí povolit stejný soudce David Foxton. A kdokoliv si poctivě pročte těch sto třináct stránek rozsudku, bude váhat, zda ještě dál napínat trpělivost tohoto soudu.

Ministerstvo financí se navíc v reakci na rozsudek minulý pátek dopustilo, řečeno jazykem detektivních příběhů, neúplného a zavádějícího tvrzení. „Vzhledem k tomu, že ani řízení u londýnského soudu, ani investiční arbitráž není ukončena, není otázka placení ani výše částky nyní na stole,“ zní optimisticky a je pro tuto chvíli pravdivé. Bohužel pro českého daňového poplatníka, jen pro tuto chvíli.

Ministerstvo opomnělo sdělit, že zmíněný rozsudek ctihodného soudce Davida Foxtona především autoritativně potvrdil všechna zjištění mezinárodní arbitráže BIT, podle kterých se český stát opakovaně dopouštěl hrubých porušení fair procesu a způsobil společnosti Diag Human škodu.

Takže jediné, o čem nyní bude muset znovu jednat mezinárodní arbitráž, je, zda oněch sedmnáct miliard dostane jen Diag Human, anebo, zda třicet procent z této částky půjde na uspokojení „pohledávky“ podivné schránkové společnosti, která dnes podle dostupných švýcarských, rakouských a německých obchodních rejstříků nemá žádné zaměstnance a nevykazuje žádnou činnost. Nejméně dva z jejích bývalých statutárních zástupců navíc v České republice čelí obvinění z ekonomických trestných činů, včetně krácení daní.

Proč je důvod zbystřit

Nabízí se ovšem ještě třetí možnost, na kterou HlídacíPes.org upozornil už v dubnu. Tedy, že stát bude nakonec muset zaplatit nejenom nějakých sedmnáct miliard společnosti Diag Human, ale ještě oněch dalších šest miliard navíc společnosti Towit.

A tady by měla Policie ČR a státní zastupitelství opravdu zbystřit. Pokud totiž mezinárodní BIT arbitráž „pohledávku“ Towitu odmítne, můžeme se opravdu dočkat toho, že Towit zahájí proti České republice svou vlastní arbitráž. Stát, reprezentovaný v roce 2009 Ministerstvem zdravotnictví a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, je totiž sám přizval do tehdy ještě domácího rozhodčího řízení.

Otevřeně korupční operaci tehdy řídil tehdejší náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr (ODS). Dva ministři financí, Eduard Janota a Miroslav Kalousek, to označili za protiprávní.

Ministr Janota dokonce inicioval zahájení trestního vyšetřování tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a předal mu přes šedesát stránek dokumentů. Vyšetřování však tehdy rychle zakázalo Vrchní státní zastupitelství v Praze.

To, co začalo jako podvod, se po třinácti letech sice může tvářit jako státní politika, ale nikdy to podvodem nepřestalo být. Není tedy načase, aby orgány činné v trestním řízení začaly konečně podvodu bránit?

Existuje totiž něco jako Zákon o majetku státu č. 219/2000 Sb., který v §14 (1) jasně říká: „Organizační složka si počíná tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku.“ Anebo třetí odstavec stejného paragrafu ukládá organizační složce, v našem případě ministerstvu financí, „pečovat o zachování majetku a jeho údržbu, a pokud to připouští jeho povaha, i o jeho zlepšení nebo rozmnožení. Chrání jej před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím.“

Takový je zákon. Ministr financí Zbyněk Stanjura je zodpovědný za více než čtyři roky zbytečného zdržování sporu a bránění spravedlnosti. V zákoně přece nestojí nic o tom, že pomáhat skrývat identitu skutečných vlastníků Towitu, financovat politické „malé domů“ a vyhodit skoro šest miliard do černé díry korupce je v pořádku.