Miloš Zeman a Václav Klaus. Země živitelka 2022. Ilustrační foto: Petr Lundák / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Z demokracie se nám vytratila potřeba právního státu, nezávislých institucí a médií

Napsal/a Jan Urban 11. prosince 2024
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Československo, blahé paměti, mělo – ne kvůli demokracii, ale vzhledem ke své vrozené národnostní pluralitě – ústavně zakotvený princip zákazu majorizace. Ten si v ideálním světě vlastně automaticky vynucoval diskusi, kompromisy a především hledání společných řešení. Nikdo si po pádu komunistického režimu asi nepřipouštěl, že mohou vzniknout politické strany s výhradním soustředěním a programem etnické odluky, jejichž jediným zájmem bude jakýkoliv kompromis a dohody blokovat.

Jenomže bez dohadování není dohody, a tak netrvalo ani rok, a z toho, co původně bylo jen výkřiky malé menšiny, se na slovenské straně stala mainstreamová „politika“ a „národní program“. Právní puritanismus spolu s nedostatkem představivosti první polistopadové politické garnitury si nedokázaly představit ani omezení komunistické strany, natož etnických politických stran.

Co se stalo, stalo se. Dnes to vypadá, že odmítání jednat a hledat společná řešení se stalo populistickým svatým grálem, kterému postupně propadli téměř všichni lidé z politické branže.

Politika se proměnila v marketingové ohlupování masy s voličským právem, naslouchající jen agresívnímu odmítání hledání jakýchkoliv společných řešení…

Při pohledu na výsledný chaos, neslušnost a bezideovost současné české politické nediskuse se však nelze vyhnout pocitu, že myšlenková chudoba čerstvě postkomunistických národovců jako by z oka vypadla tehdejším prodavačům údajné pravicovosti a ještě údajnějších úspěchů „ekonomických reforem“.

Dnešní populisté jsou jen následovníky polistopadových populistů všech barev. Z možnosti demokracie se v posledních třiceti letech postupně vytratila potřeba právního státu, nezávislých institucí a médií, nepodléhajících moci politicky napojených oligarchů.

Politika se proměnila v marketingové ohlupování masy s voličským právem, naslouchající jen agresívnímu odmítání hledání jakýchkoliv společných řešení v nejlepším zájmu země a státu.

Nobelovka pro Klause?

Je jen nedostatečnou útěchou, že velmi podobnou krizí hodnot a způsobů komunikace věcí veřejných v současnosti prochází i mnohem starší a zkušenější demokracie. Ano, tato „epidemie bolševismu“ v posledních dvaceti letech zachvátila prakticky celý demokratický svět.

Vyznačuje se hlavně přesvědčením, že k dosažení většiny jsou povoleny jakékoliv marketingové triky, propagace radikálních nesmyslů, lži a manipulace. Názory omezující moc jsou označeny za hlavní zdroj potíží, a velmi brzy za nepřátelské a škodlivé pro společnost.

A jako vždy v minulosti se ve znejistělé době objevuje neomylný vůdce – spasitel, obklopený výhradně stále hloupějšími a cyničtějšími přitakávači. Je to nejkratší cesta k diktatuře a násilí, jakou historie poznala.

Z Klause zbyla jen ve světě i doma vysmívaná extrémní proputinovská figurka pověstného zloděje per.

České společnosti, z komunistického režimu ve své většině až drogově závislé na ideologických výkladech čehokoliv, nemohly na začátku devadesátých let neučarovat pseudopravicové řeči o ne-li světovém, tak přinejmenším evropském premianství „naší ekonomické reformy“.

Čeští novináři se tehdy dokonce naivně předháněli v odhadech, kdy tehdejší „pravicový“ premiér Václav Klaus konečně obdrží Nobelovu cenu za ekonomii. Dnes jsou „devadesátky“ po zásluze symbolem prorůstání ekonomiky a politiky s organizovaným zločinem a tehdejší „reforma“ synonymem pro rozkrádání.

Z Klause zbyla jen ve světě i doma vysmívaná extrémní proputinovská figurka pověstného zloděje per. Pozdější „levicová“ alternativa Miloše Zemana jenom převzala korupcí prolezlý systém a prohlásila ho za svůj.

Nová šlechta

Dodnes se přitom najde řada i mladších ekonomů, kteří jsou přesvědčeni, že „odstátnění ekonomiky“ na počátku devadesátých let prostě nešlo udělat jinak. Argumentují podobností procesů a výsledků v ostatních postkomunistických zemích.

Hlásal se trh bez omezení a mezi zasvěcenými insidery potřeba vytvořit rychle a za každou cenu moci oddanou „novou šlechtu“.

Jedině poctivé by ovšem bylo porovnat českou „reformu“ se skutečně promyšlenou a tvrdě řízenou poválečnou ekonomickou reformou v západním Německu, spojovanou se jménem letitého ministra hospodářství a pozdějšího kancléře Spolkové republiky Ludwiga Erharda.

Chybějící kapitál byl získáván ze zisku a jen částečně z půjček Marshallova plánu. Deficit základního kapitálu byl ale nahrazován především osvojováním nejmodernějších technologií a důrazem na výzkum a vývoj. Za pouhých deset let (1950–1960) se export Spolkové republiky zvýšil čtyřiapůlkrát. Hrubý národní produkt vzrostl třikrát.

Už v roce 1950 byl reálný příjem obyvatel vyšší než před válkou. Neexistovalo ovšem české „tunelování“ ani politiky schvalované „půjčky“ domácích bank, mizející v nenávratnu. Fungovaly právní stát a justice, dohlížející na rovné podmínky podnikání.

Nacismem poničené společnosti byl nabídnut nový sjednocující cíl „sociálně tržního hospodářství“. Naopak u nás neexistoval nikdo, kdo by alespoň pro přechodné období nabízel sjednocující ekonomickou vizi.

Hlásal se trh bez omezení a mezi zasvěcenými insidery potřeba vytvořit rychle a za každou cenu moci oddanou „novou šlechtu“. Dnes se jí říká oligarchové. Ti čeští mezitím poznali, že si z politiků mohou udělat jen servisní sluhy, anebo se učí v politice sami hrát. O zbytek se postaraly sociální sítě.

Dnešní Česká republika kromě zahraničních vztahů nezná a nemá politiku jako veřejnou službu. Nemá silné politické strany s jasnou vizí a programem. Konstatovat, že jde o kombinaci dědictví neumětelství polistopadových garnitur, posilované změnou společenské komunikace v důsledku nástupu internetu a sociálních sítí, už nestačí.

Příklad německé, o právní stát opřené poválečné hospodářské a společenské reformy ukazuje, že z jakékoliv krize může pomoci aktivizace zájmu společenství o věci veřejné. Zbytek je otázkou důvěry. Máme však alespoň trochu důvěryhodné politiky, kteří by dokázali spotřebou zlenivělou většinu přesvědčit?

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Reload (397650)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)