KOMENTÁŘ. Premiér Petr Fiala si pozval k osobní schůzce zástupce iniciativy „Milion chvilek pro demokracii“. Jistě chvályhodný počin, ale zdá se, že premiérovi šlo hlavně o to, aby svými veřejnými akcemi a happeningy přestali dělat ostudu ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi.

V dopise svým příznivcům „chvilkaři“ ocenili vstřícnost pana premiéra, ale konstatovali, že „sdělení médií o tom, že je Pavel Blažek prověřován, premiér Fiala nepovažuje ani v kombinaci s kontroverzními kroky ministra za dostatečný důvod k jeho odvolání. Pouze nás ujistil, že ministra Blažka okamžitě odvolá v případě, že dojde k jeho trestnímu stíhání“.

Pikantní zdravice od Zemana

Pavel Blažek byl kontroverzním politickým podnikatelem dávno předtím, než udělal Petra Fialu postupně politikem ODS, jejím předsedou a nakonec i premiérem. Ne nadarmo se uchytilo jeho přízvisko Don Pablo.

Vždy si dokázal vystavět politické krytí, a bylo jedno, jestli to v dobách opoziční smlouvy bylo od brněnských sociálních demokratů, nebo darem čtyř set tisíc korun ODS před volbami v roce 2002.

Ve velké politice mimo Brno se poprvé vynořil před více než dvaceti lety jako právní zástupce ministerstva zdravotnictví a státu v kauze Diag Human. Proslavil se v ní do té doby nejvyšším honorářem, písemnými výhrůžkami rozhodcům a předložením zfalšovaného znaleckého posudku.

Z hlediska trestního práva jasný případ trestného činu podvodu. Policie i státní zastupitelství dostaly už v letech 2011 a 2012 několik podnětů, včetně trestního oznámení pro podezření ze spáchání několika trestných činů, doložených řadou dokumentů, které pan Blažek osobně podepsal. A nic…

Kampaň Milion chvilek pro demokracii se ke své škodě asi nezajímá o události a kontexty z doby před svým vznikem v roce 2018. Pavel Blažek se totiž kolem podezřelých a s Brnem spojených projektů opravdu nezačal pohybovat teprve v posledních letech.

Kdyby si to její představitelé uvědomili, mohl být jejich rozhovor s premiérem ještě mnohem zajímavější. A třeba by si pak všimli i pitoreskních seminářů, pořádaných čas od času ve Sněmovně na téma nefungující spravedlnosti v České republice.

Tak třeba v září 2020 proběhl odborný seminář „Spravedlnost a vymahatelnost práva: Žijeme v právním státě?“, který – aby to bylo ještě pikantnější – zahájila zdravice tehdejšího prezidenta České republiky Miloše Zemana, který byl symbolem neúcty k ústavnímu pořádku, snahy přímo ovlivňovat konkrétní soudní případy a ochrany korupce ve svém okolí. Seminář se ničeho nedobral a nic se nezměnilo.

Třináctého dubna 2023 se ve Sněmovně konala další podobná akce, tentokrát pod názvem „(Ne)Spravedlnost v české justici a její excesy“. Alespoň dopisem ji pozdravil nic netušící Karel Schwarzenberg, člověk, který z boje za spravedlnost udělal hlavní motto svého úctyhodného života.

Málokdo si dnes ještě vzpomene, že byl v osmdesátých letech předsedou Mezinárodní helsinské federace a že jako jediný Čech dokonce obdržel Cenu lidských práv Rady Evropy. Není jisté, že jeho dopis pořadatele potěšil. Konstatoval totiž smutně, že „jedna z velkých slabin České republiky je, že po padesáti letech různých totalit pořád ještě nemáme právní stát“.

Zneužívání politické moci

„Ještě nemáme právní stát“ – ta věta musí každého demokraticky smýšlejícího občana zabolet. Je důležité ptát se, proč se od konce poslední totality, tedy za více než třicet let, v prosazování spravedlnosti a dodržování zákonů tak málo změnilo. Proč parlamentní strany, vlády a parlament, celá česká „politika“ na nejdůležitějším bitevním kolbišti o důvěru lidí nic nedokázaly?

Není to snad tím, že si na prosazování spravedlnosti jen hrají, ale státní instituce, orgány činné v trestním řízení, justice i parlament se až příliš často servilně skloní, kdykoliv si někdo mocný vzpomene?

Není ostudou, když Sněmovna deset let mlčí ke všem protiústavním tahům Miloše Zemana, ale hned po jeho odchodu z funkce začne „odvážně“ jednat o vytvoření vyšetřovací komise k prozkoumání hříchů jeho bývalých podřízených?

Od pravomocného výroku mezinárodní arbitráže v květnu loňského roku úroky z dlužné částky narostly o dalších nejméně 400 milionů korun. Jen náklady na odvolání představují násobek předpokládaných úspor ze zrušení tří stovek poboček České pošty a prodeje uvolněných budov.

Nebo když jedním z nejdůležitějších řečníků na obou zmíněných sněmovních seminářích o prosazování spravedlnosti byl usvědčený podvodník, spolupodnikatel a blízký přítel Pavla Blažka Zdeněk Koudelka – přes to všechno bývalý poslanec a dokonce náměstek nejvyšší státní zástupkyně?

Nemá to snad také něco společného s už několikátým policejním obviněním kdysi tak vlivného hráče ve zdravotnictví Marka Šnajdra, náměstka dokonce tří ministrů zdravotnictví před rokem 2010?

Autor tohoto textu kdysi dodal protikorupční policii přes šedesát stránek dokumentů usvědčujících pana Šnajdra hned z několika trestných činů. Pocházely od bývalého ministra financí Eduarda Janoty, který věřil, že pokud policie zahájí vyšetřování, bude předvolán k výslechu a bude tak moci dodat další důkazy už oficiální cestou.

Jenomže jakmile policie zahájila vyšetřování a pozvala Marka Šnajdra k výslechu, Vrchní státní zastupitelství v Praze jí případ zakázalo vyšetřovat.

Všechny tři zmíněné pány, Pavla Blažka, Zdeňka Koudelku a Marka Šnajdra, spojují výrazná podezření na korupci také v dnes už více než třicetileté kauze Diag Human. Prohraná mezinárodní arbitráž jde hodně na jejich vrub a v jejím písemném rozhodnutí jsou jmenovitě uvedeni jako příklady zneužívání politické moci v České republice k ovlivňování spravedlnosti. Totalitní manýry si domněle demokratičtí politici prostě náramně užívají. A zbytek je obyčejná zbabělost.

Když politici ztrácí stud

Jeden z nejvyšších státních úředníků nedávno před svědky rozhořčeně pronesl: „Žádný volený politik si nedovolí zaplatit Diagu ani korunu, dokud nevyčerpá úplně všechny možnosti, protože by ho v dalších volbách nikdo nevolil.“ Tohle má být onen „právní stát“?

Postupně pět rozhodčích nálezů, soud v Lucembursku a ještě mezinárodní arbitráž bez výjimky usvědčily české politiky z korupce a zneužívání moci. Ale doma je pravda politikům jen na obtíž. Právo v jejich očích smí jen sloužit.

Fialova vláda se ještě pokusila zablokovat rozhodnutí mezinárodní arbitráže mimořádným dovoláním k britskému Vrchnímu soudu. Neodvážila se občanům sdělit, že úspěšnost podobných dovolání je pod čtyřmi procenty a náklady ve stovkách milionů.

Koncem letošního června může londýnský soud navíc přikázat České republice složit alespoň část z oněch prohraných šestnácti miliard do nucené úschovy soudu. Pokud k tomu dojde, odváží se Fialova vláda vysvětlit to občanům?

Od pravomocného výroku mezinárodní arbitráže v květnu loňského roku úroky z dlužné částky narostly o dalších nejméně čtyři sta milionů korun. Suma sumárum jenom náklady na odvolání představují násobek předpokládaných úspor ze zrušení tří stovek poboček České pošty a prodeje uvolněných budov. Právní stát?

Konečný verdikt pak padne pravděpodobně na konci března příštího roku – tedy v dohledu termínu voleb do Evropského parlamentu. V této chvíli není podstatné, jak soud rozhodne.

Podstatné je, že desítek podivných soudních a rozhodčích rozhodnutí v mnoha kauzách, prokazujících na důkazech absenci českého „právního státu“ si začaly všímat i mezinárodní instituce, včetně Evropské komise a parlamentu. Jde totiž o víc než o jednu konkrétní kauzu.

Když politici ztrácí stud, ztrácí občané důvěru ve spravedlnost, demokracii i stát. A to by mohl být i konec demokracie.

Autor se kauze Diag Human věnuje dlouhodobě, napsal o ní knihu Tunel plný krve. V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human; pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.