Od 90. let byly špičky slovenské policie, prokuratury a justice napojené stejnou měrou na politiku jako na organizovaný zločin. Zdánlivě nezničitelný systém zajišťoval „svým lidem“ absolutní beztrestnost a vydržel skoro třicet let. Teprve když se jeden z klíčových bossů této supermafie Marian Kočner zapletl v únoru 2018 do vraždy mladého investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, vzbouřila se slovenská společnost a s ní i slušní policisté, prokurátoři, soudci a politici.

Kočnera soud loni v září nepravomocně osbvobodil, Nejvyšší soud bude o kauze znovu rozhodovat v polovině června. Většina z bossů této supermafie je nicméně dnes na Slovensku ve vazbě, musela odejít z funkcí anebo je vyšetřována z nejrůznějších trestných činů na svobodě. Ve své době měli skvělé kontakty a přátele na nejvyšších místech i v České republice. Ale zatímco na Slovensku se věci hýbou kupředu, u nás…

Úspěch bankomatové mafie

Dne 28. března roku 2014 si na východním Slovensku stejně jako jinde připomínali Zelený čtvrtek a s ním blížící se Velikonoce, nejkrásnější jarní svátek všech křesťanů. Jenomže večer předtím někdo během čtyř hodin dokázal otevřít a vyloupit šestnáct bankomatů Slovenské spořitelny v osmi různých městech a městečkách východního Slovenska. Bez násilí a beze stop. Žádné kamerové záznamy, žádní svědci. V odvezených schránkách byla hotovost v hodnotě přes padesát milionů korun. Zdánlivě dokonalý zločin.

Východoslovenští policejní vyšetřovatelé začali velmi brzy tušit, že to nebude „normální“ vyšetřování „normální“ loupeže. Najednou totiž začaly zvonit telefony z nejvyšších pater slovenské policie v Bratislavě, z ministerstva vnitra i zvláštní prokuratury. Na chvíli se mohlo zdát, že takovou pozornost vzbudilo jen mimořádně profesionální a „elegantní“ provedení odvážné loupeže.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Dosud „bankomatová mafie“ byly jen tři známé party gangsterů z posiloven, kteří s pomocí řetězů připevněných k luxusním černým terénním vozům Porsche Cayenne vytrhávaly celé bankomaty a na skládkách je pak pracně rozřezávaly. Tohle ale od začátku vypadalo na perfektně připravenou operaci s více pachateli, bezchybným průzkumem, ale především s podrobnými informacemi o provozu a ochraně bankomatů.

A ty musely pocházet přímo zevnitř bezpečnostní služby BONUL, která měla ochranu celé sítě Slovenské spořitelny, včetně všech jejích poboček a bankomatů, na starosti.

A tady byl ten problém. V době loupeže byl totiž BONUL státem ve státě. Byl vlastně jakousi polostátní ozbrojenou složkou a bezpečnostní službou, která hlídala věznice, vodní elektrárny, ministerstvo hospodářství, Slovenskou poštu, strategický podnik Transpetrol, ale především dodávala do státních institucí „prověřené“ lidi. Její přiznávaný roční obrat se blížil dvěma miliardám korun.

Jeden papír, deset let

Bonul vlastnil Miroslav Bödör, přítel slovenského premiéra Roberta Fica, který se objevoval a řečnil na jeho firemních večírcích. Bödörův zeť Tibor Gašpar byl slovenským policejním prezidentem, což mu nebránilo založit firmu sídlící v budově vlastněné Miroslavovým synem Norbertem Bödörem.

Ten měl zase velký vliv na financování vládní strany Smer a byl napojený na finanční skupinu Penta a s ní spojenou kauzu Gorila. Velitelem protikorupční policejní jednotky NAKA byl zase Róbert Krajmer, jehož manželka s Bödörem podnikala. Taková malá šťastná podnikatelsko-policejně-politická rodinka…

Bez BONULu se zkrátka v tomto období na Slovensku nic důležitého v politice a ekonomice stát nemohlo. A teď taková ostuda. Bödörovci vnímali loupež jako provokaci. Poslušná policie proto zahájila snad největší vyšetřovací operaci v dějinách Slovenska. Tvrdé výslechy zaměstnanců ostrahy brzy přinesly první stopy a přibližně ve stejné době našla policejní hlídka šťastnou náhodou při dopravní kontrole v jednom autě pět z celkem šedesáti pěti ukradených bankomatových schránek. Zbytek se nikdy nenašel.

Odsouzeno bylo nakonec celkem šest pachatelů. Nikdo ale dnes už nedokáže vysvětlit, jak se mezi nimi ocitl i dosud netrestaný dřívější zaměstnanec BONULu Jozef Kmetz. Soud ho odsoudil pouze na základě písmoznaleckého posudku jednoho listu papíru, nalezeného při domovní prohlídce v domě jiného obžalovaného.

Pro policii to byl dar z nebes, protože na něm byly rukou přehledně sepsány kódy a hesla jednotlivých bankomatových růžic a poplašných zařízení všech vyloupených poboček. Trochu vadilo, že Kmetz většinu obžalovaných nikdy předtím ani neviděl a vinu vehementně popíral. Přesto mu soud na základě tohoto jediného posudku vyměřil více než desetiletý trest vězení.

Zoufalé volání do Prahy

Posudek zpracoval soudní znalec Dušan Grajciar, známý svými skvělými kontakty v policii. Podle jeho jednoznačného názoru seznam kódů a hesel napsal právě a jenom Jozef Kmetz. Bylo štěstí, že uspěchaný soud provázela řada formálních pochybení. Kmetzovi advokáti si proto dokázali vynutit nový písmoznalecký posudek.

Zpracoval ho Ústav soudního inženýrství v Žilině, který na Slovensku také nemá zrovna pověst nezávislé odbornosti. Jediná stránka nezvykle krátkého posudku ale stejně vnesla do odvolacího řízení zmatek – ústav se sice přiklonil ke Grajciarovu tvrzení o Kmetzově autorství, ale připustil, že na několika místech mohly být některé tahy písma dotahovány neznámou druhou osobou. A tak začala bitva o třetí nezávislý posudek.

Jenže žádnému znalci na Slovensku se nechtělo do sporu s policií, která byla a je jejich hlavním živitelem. A tak se zoufalí advokáti obrátili do Prahy. Odborná veřejnost totiž už léta sledovala spor pražské znalkyně z oboru grafologie Anny Grabowské s Kriminalistickým ústavem Policie ČR, jakousi „písmoznaleckou mafií“, klubem vyvolených, kteří zuřivě likvidují jakoukoliv nezávislou konkurenci.

Každý monopol je ze svojí podstaty poškozováním trhu, jak z ekonomického, tak odborného hlediska. Monopol písmoznalců z KÚP je o to nemravnější, že jejich znalci před soudy nevystupují jako policejní vyšetřovatelé a experti, ale jako soukromé osoby, a za svoje posudky, zpracovávané v pracovní době a na přístrojovém vybavení státní instituce, pobírají od soudů odměny.

Jde o podivný relikt z dob nedotknutelnosti komunistické policie, kdy byl KÚP ochotným přisluhovačem Státní bezpečnosti, třeba v případě Ivana Jirouse a Jiřího Tichého v roce 1988. Posudek, který je dostal do vězení, zpracoval tehdy kapitán Veřejné bezpečnosti Miloslav Musil, zaměstnaný v Kriminalistickém ústavu až do odchodu do důchodu někdy po roce 2000 (na jeho místo pak nastoupila jeho žena).

Zjevná manipulace s textem

Ale zpět k prešovskému případu: dva grafologické posudky znalkyně Grabowské z října 2016 prokázaly, že oba předchozí posudky vědomě opomněly zcela zjevnou manipulaci s textem. Jinak řečeno: policejní znalec Grajciar pozměnil dokument tak, aby připomínal písmo Jozefa Kmetze. A udělal to opravdu amatérsky: na detailních zvětšeninách se jasně ukázalo pozdější dopisování a chyby.

Psychologický profil autora původního textu navíc přímo ukázal na jiného z obžalovaných – Daniela Jancuska – který se k autorství seznamu i k zorganizování loupeže okamžitě přiznal. Když se ho ptali na motiv, řekl po jánošíkovsku jenom: „Bojujeme s firmou BONUL.“

Vypadalo to na happyend: Trvalo to sice ještě nějakou dobu, ale nakonec byl Józef Kmetz z vězení propuštěn a jeho trest zrušen. Nelibost slovenských policejních špiček nad nezávislostí české znalkyně ale nezmizela. A tak se mezi Bratislavou a Prahou vyměnilo několik vzkazů a telefonátů a už 4. ledna 2017 byla Anna Grabowská vyškrtnutá ze seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti České republiky. Krajský soud v Prešově pak rychle prohlásil, že posudky Anny Grabowské nelze použít, neboť je podala „neoprávněná osoba“.

V únoru 2018 byli zavražděni Ján Kuciak a Martina Kušnírová. Desítky soudců, policistů a prokurátorů skončily za mřížemi a rozkrývání kauz pokračuje i dnes. Bývalý policejní prezident Tibor Gašpar je od listopadu 2020 ve vězení.

Na české straně ale nikdo nevyšetřuje jeho činnost jako oficiálního poradce předsedy ČSSD a českého ministra vnitra Jana Hamáčka nebo jeho přátelství s bývalým českým policejním prezidentem a později velvyslancem v Bratislavě Tomášem Tuhým. Gašparův nástupce ve funkci policejního prezidenta Milan Lučanský po zatčení a uvalení vazby v prosinci 2020 spáchal sebevraždu. Jan Hamáček o něm napsal, že ho „…dobře znal. Byl to čestný a svědomitý člověk, policista profesionál“. Český ministr vnitra přitom musel vědět, že Lučanský byl usvědčen z přijímání milionových úplatků, zločinného spolčení a praní špinavých peněz…

Státní tajemnice slovenského ministerstva spravedlnosti Monika Jankovská, kterou gangster Kočner nazýval „moja opička“, byla usvědčena z ovlivňování privatizačních kauz ve prospěch miliardáře Milana Fiľa. Ten se proto raději rovnou přesunul do Čech – dnes má české státní občanství a je důvěrným přítelem nejvyššího hradního poradce Martina Nejedlého. V roce 2018 dostal od českého prezidenta dokonce vyznamenání „za filantropii“.

Kriminalistický ústav Praha nerušeně dál likviduje svoji konkurenci a v klidu zpracovává stovky placených písmoznaleckých posudků. Paní Anna Grabowská dál bojuje za očistu svého jména. V roce 2019 Krajský soud v Praze zrušil zmíněné rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti a věc vrátil k novému šetření.