Jan Urban: Sen o Československu byl vzdušným zámkem pro krásné počasí. Stál na mýtech a sebestřednosti
Oslavovat vznik Československa je dnes především výzvou k tolik opožděné diskuzi o českých dějinách 20. století, o tom, čemu se říká národní identita. Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…
Nádherný „obrozenecký“ sen, samostatná republika, neměl v době rozvrácených národnostních vztahů ve střední Evropě šanci. Ve chvíli zhroucení rakousko-uherského soustátí se hnací silou stala nezodpovědná touha části české elity domoci se pod jakýmkoliv jménem statutu vládnoucího „národa“ nad co největším územím. Více než poloviny jinojazyčného obyvatelstva nového státu se tato česká elita na nic neptala.
U vědomí svého „civilizačního“ náskoku byla elita rozhodnuta přinášet pokrok Slovensku, Slezsku a Podkarpatské Rusi doslova za každou cenu – a k tomu si podrobit i nesouhlasící české Němce a slovenské Maďary – i za cenu násilí.
Jenomže potlačení zájmů více než poloviny obyvatelstva nečeského jazyka vnímala velká část československých Němců, Slováků, Maďarů, Poláků a Rusínů od počátku jako nerovnoprávnost. S výjimkou zaostalého Rumunska, daleko na nejvýchodnější hranici státu, nebyl Československu nakloněn ani jeden z jeho sousedů. Nové hranice s Polskem a Maďarskem se dokonce definovaly až vojenským konfliktem a s pomocí násilí byl pacifikován i odpor německého obyvatelstva v některých městech Sudet.
Zvláštní kapitolu mýtotvorby je nekritická idealizace prezidentů či armády, která v české společnosti přetrvává dodnes. Tato tradice vylučuje možnost omylu, stáří, nemoci, osobního selhání či dokonce zrady.
Představa o novém Československu, jehož ekonomické a kulturní úspěchy pomohou rychle přetavit jednotlivá jazyková národovectví v jednotný československý politický národ, byla ve střední Evropě 20. a 30. let pouhou iluzí. Byl to vzdušný zámek, stavěný jen pro krásné počasí.
Stateční, moudří a neomylní
Naprostá většina české politické elity ve skutečnosti nikdy nebyla ochotna snížit se na úroveň rovnoprávnosti s vícehlavou jinojazyčnou většinou ve společném státě. Už vůbec ne pak splnit sliby, dávané Spojencům na mírové konferenci o tom, že Československo bude mít kantonální systém a nebude budovat stálou armádu.
Skutečný stav věcí ale dlouho zastíraly nesporné hospodářské, kulturní a zprvu i politické úspěchy nového státu. Československo si přes svoje vnitřní problémy, na rozdíl od všech svých sousedů, dokázalo udržovat formálně demokratický politický systém. A v prvních deseti letech se ještě mohlo zdát, že vítězům první světové války zájem o demokratizaci střední Evropy vydrží věčně. Život v iluzi může vydržet velmi dlouho – zvláště pokud se stane státní doktrínou, podporovanou státním školstvím, cenzurou a valnou většinou sdělovacích prostředků.
Československá státní doktrína, nebo spíše domácí propaganda, převzala navíc to nejhorší z české obrozenecké tradice – slepou sebestřednost a vytváření mýtů. České debaty o minulosti, stejně jako vymýšlení smyslu takových „národních dějin“, vytržených z mezinárodního kontextu (Milan Kundera 1968, stejně jako současní tzv. pullmanovci), zabředávaly a zabředávají často až k hranici naivity.
Zvláštní kapitolu této mýtotvorby tvoří nekritická idealizace prezidentů či armády, která, mimochodem, v české společnosti přetrvává dodnes. Tato tradice vylučuje možnost omylu, stáří, nemoci, osobního selhání či dokonce zrady. Prezidenti z období krizí jsou ve vnímání české společnosti jen výhradně stateční, moudří, neomylní a spravedliví andělé.
Tomáš Garrigue Masaryk přitom byl placeným agentem britské zpravodajské služby ještě předtím, než v prvním roce války odešel do exilu. Později vyhlásil i zcela mylnou neutralitu vůči bolševickému režimu v Rusku a jen těžko se smiřoval s obrovským ohlasem, který ve světě mělo proti jeho vůli vyhlášené vystoupení legií proti bolševikům. Proč nepřiznávat i tohle?
O mnoho nepochopitelnější je dodnes převládající idealizace Edvarda Beneše či Ludvíka Svobody. Ještě dnes česká armáda uměle udržuje představu o kontinuitě a tradicích československých ozbrojených sil od roku 1918. Je to jen legenda.
Ostudné politické a otevřeně kriminální čistky v armádě probíhaly už od léta 1945. Ludvík Svoboda i prezident Beneš o nich byli detailně informováni a schvalovali je.
Mstivý prezident Beneš
Po svojí abdikaci a osobním písemném blahopřání svému nástupci Emilu Háchovi začátkem října 1938 se Beneš prohlásil po vypuknutí války znovu za prezidenta. Aby se prosadil, nechal zavřít do anglických vězení a táborů stovky svých politických odpůrců.
Podstatně legitimnějšího konkurenta, trojnásobného předválečného premiéra Milana Hodžu, vyštval z Londýna pod hrozbou internace do Spojených států. Ministru Nečasovi zakázal už rok před skončením války pro jeho „protisovětské postoje“ návrat do vlasti.
V pankráckém vězení, jen pár týdnů po svém návratu z londýnského exilu a následném okamžitém zatčení, zemřel i předválečný poslanec a Benešův odpůrce František Schwarz. Ale především – Beneš celou předválečnou československou armádu vědomě zlikvidoval. Poslední část její generality, která mu v exilu sloužila jako „ministerstvo národní obrany“, ještě před jejím koncem na přání Sovětů rozpustil a opustil. Veškeré armádní velení a organizaci předal sovětskou agenturou prolezlé jednotce plukovníka, a později generála Ludvíka Svobody, zvané Československý armádní sbor v Sovětském svazu.
Před chybným a pro jednotku téměř likvidačním nasazením do karpatsko-dukelské operace na podzim 1944 (rozkazem maršála Koněva) měla pouhých 16451 vojáků. Skoro dvanáct tisíc z nich byli občané jiných států než Československa, především Sovětského svazu, takže to mnohem spíše byla jakási obdoba Cizinecké legie. Čechů a Moravanů v ní bylo jen 925. Více než trojnásobek byl Slováků, dezertérů z tzv. Rychlé divize fašistického Slovenského štátu. Občanů předválečného Československa v ní tedy byla pouhá čtvrtina.
Okamžitě po vstupu na československé území koncem roku 1944 bylo ke každé vyšší jednotce přiděleno několik nových sovětských „poradců“ a od ledna 1945 celý armádní sbor a veškerou mobilizovanou novou vojenskou strukturu Československé armády ovládlo Sověty řízené Obranné zpravodajství. Z předválečné armády nezůstalo nic.
Obrněná brigáda a letci ze Západu se směli vrátit domů až v létě 1945 a jejich jednotky byly rozpuštěny. Obrněná brigáda s anglickými tanky nesměla být zprvu ani představena veřejnosti, a tak na slavnostní přehlídce v polovině května v Praze jeli českoslovenští vojáci na tancích IS-2, jen pro tuto show zapůjčených Rudou armádou, a řízených sovětskými posádkami.
Ostudné politické a otevřeně kriminální čistky v armádě probíhaly už od léta 1945. Ludvík Svoboda i prezident Beneš o nich byli detailně informováni a schvalovali je. Pozdější věznění a popravy mnoha vyhozených důstojníků proto padají i na jejich hlavy. Pro Beneše a Svobodu byly jen přijatelnou cenou za sovětskou součinnost při násilném vyhánění německého obyvatelstva přes hranice do sovětské okupační zóny v Německu a nahnání více než milionu lidí do koncentračních táborů (tak se jim opravdu úředně říkalo).
Než by Svoboda použil „nespolehlivé“ západní jednotky a jejich důstojníky, raději se opřel o bývalé důstojníky armády fašistického Slovenského štátu. Do armády bylo na jeho rozkaz ještě v květnu 1945 mobilizováno dokonce osm set zajatých příslušníků nejbrutálnějších jednotek Hlinkovy gardy (tzv. Haššíkovci), kterým se podařilo utéci ze Slovenska až k Písku, kde jim americká armáda znemožnila přechod demarkační linie.
Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…
Ve stejné době byla rozhodnutím vlády a prezidenta řada vojenských jednotek převedena v utajení pod komunisty přímo řízené ministerstvo vnitra. O podílu takových jednotek a armády jako celku na masových vraždách a násilnostech proti civilnímu obyvatelstvu v době míru Armáda České republiky dodnes mlčí.
Kromě vyhnání a odsunu českých a moravských Němců v prvních dvou poválečných letech připomeňme i nasazení v Plzni v roce 1953, nebo v ulicích řady českých a moravských měst v srpnu 1969. Nikdo za to nikdy nebyl potrestán. Tisíce zbytečný komunistických generálů a důstojníků ČSLA se i po roce 1989 v klidu dočkaly bohaté penze a výsluh, zatímco oběti režimu dožívaly na desítky let zapomenuty, s nejnižšími příjmy nebo v emigraci.
Je snad potřeba více důkazů k výroku, že Edvard Beneš s pomocí Ludvíka Svobody už v roce 1945 zničili armádu demokratického Československa a podřídili ji, spolu s celým státem, koloniální nadvládě stalinistické diktatury?
Výzva k otevřené diskusi
Oslavovat vznik Československa je dnes především výzvou k tolik opožděné diskuzi o českých dějinách 20. století, o tom, čemu se říká národní identita. Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…
Jistou formu dějinné spravedlnosti prožil jenom Ludvík Svoboda. Poté, co organizoval vyhnání a odsun milionů českých a moravských Němců, a pomohl zničit kariéry a životy tisíců svých spolubojovníků, sám zažil nemilost i vězení. Měl štěstí. Byl rehabilitován a v srpnu 1968 se jako prezident nesporně zachoval státnicky, když zamezil sovětskému plánu na vytvoření dělnicko-rolnické vlády kolaborantských aparátčíků a přivezl z Moskvy unesené vedení KSČ.
Nástupu kolaborantů ale nezabránil a na konci života ho potkalo vůbec největší ponížení. Sovětské vedení mu – coby prezidentovi státu – zakázalo vydat jeho válečné paměti. Sluhům není dovoleno si pamatovat.
Autor je vzděláním historik. V roce 1988 se podílel na přípravě nezávislé mezinárodní konference k sedmdesátému výročí založení Československa a strávil proto spolu s ostatními organizátory čtyři dny v ruzyňské věznici.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
93 komentářů
Hnusný Urban, hnusný článek. Já jsem na Československo a naše vedení státu pyšný. Byl to na svou dobu demokratický a prosperující stát. Český národ neměl uprostřed Německého moře jinou volbu. Stačí jeho postavení v monarchii zhodnotit a připomenout , že byl využíván jako kolonie a nechybělo mnoho aby byl poněmčen jako národy Slovanů v Německu. Napsat dnes takový hnus o tom co se povedlo malému národu ale bylo zradou urbanů Evropy zničeno a spělo k úplné genocidě – je služba peklu.
Samozřejmě měl – zůstat v Rakousku-Uhersku! Monarchie český národ, nejen jej, všechny zastřešovala bránila proti Německé a Ruské říši. Poněmčení: To si přálo NS-Německo za WW II. Rakouské císařství nikdy nezavedlo úřední (státní) jazyk! Úřady v Předlitavsku se mohly mezi sebou dorozumívat jakýmkoli jazykem, podání byla vyřizována v jazyce podání. Dokonce habsburskému domu vděčíme za to, že čeština nezanikla – v rakouských zemích vznikaly katedry cz-jazyka a vyučovaly ho, pak s velkým zpožděním teprve katedra cz-jazyka na pražské uni.
To je samozřejmě blábol. Stěží jsme mohli mohli zůstat součástí Rakouska-Uherska, které se především díky feudálnímu myšlení vládnoucí famílie, tak jako tak samovolně rozpadalo, velmoci nevelmoci. Turecko nebyl jediný nemocný muž. Habsburkové nebyli sto konkurovat západním liberálním ekonomikám, nebyli sto vyhovět oprávněným národnostním požadavkům Čechů, Slováků, Poláků, RUmunů, atd. atp. Zalitavsko nechali habsburkové brutálně maďarizovat. V roce 1918 existovaly jen dvě varianty, buď se R-U direktivně rozdělí a nástupnické státy si to mezi sebou rozdají o sporná území (k čemuž díky bohu nakonec došlo), nebo se R-U rozpadne v občanské válce … A nástupnické státy si to pak tak jako tak rozdají o sporná území.
Je mi líto. V Rakousko-Uhersku zkrachovala i velmi mírná Badeniho reforma, spočívající v tom, že by bylo možné podání na úřad dodat česky a česky dostat i odpověď s tím, že vnitřně by se to vyřizovalo dál v němčině. Kdybychom se neodtrhli od R-U, domlouvali bychom se dnes jazykem, který se hodí akorát tak k pořvávání na vězně, stojící ve frontě před plynovou komorou.
Článek je pravdivý akorát se o těchto souvislostech mlčelo a mlčí,Beneš vše podělal ,zcela podlehl Sovětským bludum i nátlaku a vznik republiky ,ten slepenecněkolika národností se Slovákama to fungovat nemohlo jak jsme vidělir.1938,68.90.Takže čechoslováku zeptejme se samy sebe jestli bychom chtěli být součástí Rakouska dnes?Pořád se jen na něco vymlouvat není to pravý ořechový
No jo, jenže Habsburky, kteří ten útvar (v různě se obměňujících formách) drželi po celá předchozí cca 4 století, nechtěli ještě dlouho po roce 1918 přece ani v tom Rakousku (Rakouské republice)… Ano, ta habsburská monarchie nikdy nebyla státem nějakého skutečně vládnoucího národa (pochopitelně nemluvím o Uhersku, to bylo specifikum), přes jistou dominanci (rakouských) Němců, ale prostě státem jedné rodiny…
Zcela s Vámi souhlasím. Pan Urban je bohužel ukázkový typ arogantního polovzdělance, který 30 let nevyužil k tomu, aby se skutečně dovzdělal. Nedokáže rozlišovat podstatné od nepodstatného, vytrhává fakta ze souvislostí a krátkými myšlenkovými spojeními spojuje nespojitelné. Demagog k pohledání. Říkám tomu komunismus naruby. Stal se z něj povrchní a snadno manipulovatelný žurnalista naší doby. Naprostý a odpudivý protiklad skutečně vzdělaného, a proto dodnes příkladného novináře typu Karla Havlíčka (Borovského).
Příkladný zuřivý antisemita Karel Hawliczek? To snad nemyslíte vážně! Vždyť to byl pomatenec: „Dunaj jest řeka slovanská, Dunaj jest náš… Nám Čechům naznačil osud čestné, ale nebezpečné místo první bašty slovanské na západě: hájili jsme hory své tvrze po tolika věků se ctí, budeme je hájiti posud, a Dunaj bude naše slovanská řeka, Rakousko bude slovanská říše. Padneme my Če-chové – veta bude po slávě Slovanů svobodných západních, veta bude po Rakousku!“
Jenže měl pravdu. Jak v Rakousku tak v Maďarsku bylo původní obyvatelstvo podunají slovanské. O tom je ostratně i Kollárova Slávy dcera.
Historická fakta ti nevoní ?
To je škoda, protože tvůj příspěvek je pouze ideologický blábol bez jediného argumentu. Urážky zakrývající lež v lepším případě neznalost.
Československo prosperovalo, dokud bylo nějaké dědictví po Rakousku-Uhersku.
Rakousko-Uhersko bylo dobrou základnou pro podnikání.
Nahá skutečnost se ukázala po roce 1945 a devalvace koruny v roce 1953 úpadek jenom potvrdila.
A ta slavná „demokracie“? Připadá ti demokratické, když vítězná strana ve volbách, nezíská nejvíce křesel v parlamentu (1935) ?
Jak v „parlamentní demokracii“ slíbí prezident Beneš část Československa Sovětskému svazu a vláda drží „ústa“ a tiše přihlíží, jak si Sovět pořádá na území předválečného Československa referendum a bere si Podkarpatskou Rus (29.června 1945) a „prezident“ Beneš dekretem č.60 zbavuje všechny její obyvatele československého občanství ?… 🙂
Autor si zcela tendenčně z dějin vybral co se mu hodilo a interpretoval to, jak se mu to hodilo. Asi zvyk z mládí.
Jestli je to tento člověk: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Urban_(historik)
tak studoval FF UK za nejtužší normalizace.
Soudě podle té zářné kariéry a bohaté publikační činnosti je to čert třetí kategorie.
Nějaký Jan Urban napsal v devadesátkách knihu reportáží o válce v Jugoslávii nazvanou Všem sráčům navzdory. To byl asi někdo jiný.
Pane Urbane, to psát nesmíte, i když je to pravda. To rozzlobíte mnoho lidí,kteří Vám budou nadávat. Inu, pravda……
Budou si Češi lhát o sobě, jaký jsou báječný národ, již v třetím století po sobě?
Jen když tedy pan Urban hovoří o diskusi k té národní identitě (a tam pochopitelně musíme jít ke kořenům časově hodně hluboko, přes 1 tisíciletí), tak jestliže teprve „v třetím století po sobě“… Třeba takový Komenský si ještě nelhal „jak jsou Češi báječný národ“… (???)
Tak samozřejmě narážím na to, že po tom roce 1620 byla skutečně zlikvidována naše už tehdy dost dlouhodobá státnost, a do toho roku 1918 skutečně nikdy nebyla náznakem obnovena… A i když se 300 let, a teď ještě při tom politicko-společenském vývoji, který se tu v průběhu těch období projevil, může zdát hodně, tak ta jasná historická kontinuita mezi roky 1620 a 1918 tu je.
Tím samozřejmě vůbec nechci říci, že po roce 1918, s tím čechoslovakismem, příp. faktickými tendencemi k diskriminaci některých národnostních menšin apod., tu bylo všechno v pořádku. Stejně tak nepopírám např., že ta habsburská monarchie hrála roli nějakého stabilizačního faktoru ve střední Evropě, že mohla eventuálně hrát roli nějaké naší záštity před Pruskem/Německem nebo Ruskem (tak je fakt, že třeba kolaborace s Prusy, kteří v roce 1866 dočasně obsadili Prahu, byla u nás docela minimální, že), tak jako samozřejmě už od svých prvopočátků byla vnímána jako záštita před osmanským Tureckem…
Jasně, tím se dostáváme od diskuse nad Československem od roku 1918 k diskusi o ještě mnohem delším období habsburské monarchie do roku 1918. Nicméně, v rámci celkového kontextu a příp. pochopení je to taky důležité.
Národ v době Komenského měl zcela jiný význam: byli to všichni obyvatelé Království českého, jedni mluvili německy, druzí česky. Na Bílé hoře vyhrál jeden český král nad druhým, tedy jaká likvidace naší státnosti?
Svým způsobem ano (zrovna Komenský třeba taky tedy psal mj. o „národě českém a moravském“)… Ale ten etnický/jazykový rozdíl, ten tady byl přirozeně citelný vždycky (na druhou stranu, je známo, že husité ještě o cca 200 let dříve nadávali do „Němců“ i českým katolíkům)…
Ale co tady po té Bílé hoře bylo zcela jasné, i pokud jde o tu faktickou likvidaci státnosti, to byl ten režim s obnovenými zřízeními zemskými (pro Čechy a pro Moravu, ještě z 20.let 17.století), přemístění centrálních úřadů do Vídně… Ta centralizace pak ještě pokročila od tereziánské epochy. Ale navíc už ani Josef I. počátkem 18.století se nezdržoval českou královskou korunovací, a pak nebyl sám. František Josef I. na to „neměl čas“ po celých 68 let vlády (1848-1916). Je známo, jak dopadly ty snahy po roce 1867 dosáhnout vůči Vídni podobného postavení jako Uhry (jistě, byla tady, vynecháme-li české Němce, i problém nekoordinace s Moravou). Atd.
Nadávky na Němce a hranění se proti nim najdete už v Dalimilově kronice.
Už tehdy se po Němcích (resp. protoněmcích, protože Němci tehdy jako národ neexistovali), žijících na našem území, chtělo, aby zvládli komunikaci v češtině.
Budou !
No na mne dost silné kafe. Myslím,že v každém městě,místé je ulice,náměstí T.G.Masaryka (dost i Beneše).Z toho článku se nabízí,že celá ta naše historie je vylhaná,založená na lži,ale přece před II.sv.válkou k nám utlačovaní a ohrožení lidé utíkali.Asi jsem četl špatné knihy.
Jen před bolševiky z Ruska a před nacisty z Německa.
Kdo chce, tak si najde jak to bylo. Vznik ČR, slib Slovákům, vztah k Němcům, nabídka Sudet, útěk v 1938, prohlášení se prezidentem v cizině, smlouvy s CCCP, Košice 1944, 1945, zářný 1948 …
Pro koho pan Urban pracuje a kdo platí ty vědecké teorie.Pošlapat historii národa pošlapat statisíce lidský životů skutečných synů tohoto národa poplivat stoletou historie samostatnosti této země může opravdu skutečný odborník a pravý Čech.Skutečný znalec dějin této překrásné země a jejího pracovitého lidu,který ač po staletí ohýbal hřbet před Germanizací dokázal světu,že je právem národem ,jenž dal světu řadu vzdělaných lidí vynikajících sportovců umělců a šikovných řemeslníků.Proboha a nyní má mladá nastupující generace Čechů číst tyto neskutečné informace.
Tak nějak. Moudrost generací říká, že po bitvě je každý generál. Bojoval autor ve válce proti Německu? Pracoval v německé firmě, třeba ve Škodovce? Nevím. Asi by hovořil jinak. Irituje mě také slovo „nezávislý“. Kdo dnes, v globálním světě, toto může říct, že je nezávislý? Když to čtu, kladu si i otázku, proč naši předkové usilovali vůbec o naši samostatnost? V Rakousku – Uhersku bylo přece Čechům dobře! Nebo se pletu? Pravda, pro peníze jsou někteří schopni se „poturčit“ a zapřít i vlastní matku. O tom to celé je. Historie ukazuje, kdo byl po tisíciletí nepřítel Čechů. Nemyslím si, že se to někdy změní. Je lepší mít větší nebo menší stát? I tady si vedeme stále lépe, že? Podle všeho ČR v budoucnu úplně zmizí z mapy jako samostatný stát. Jen tak dál. Mladším to bude asi jedno, když mají tak „dobré“ učitele. Až jim to přestane být lhostejné, bude už pozdě. Proto se historie neustále opakuje. Zkušenost generací je nepřenositelná, zdá se.
Souhlas s každým vašim slovem. Právě takoví Urbanove přispívají k vymyvani mozku lidí ve jménu odnarodneni jak to prosazuje současná EU.
Praotec co to blábolíš,nikdo po nikom nešlape ,to jsou jen holá fakta jak ta samostatnost dopadla?Slováci vzali kramle a desetitisíce mladých Čechu,pracuje v Německu ,Rakousku ,Británii a těmto státum pomáhaj v prosperitě-takže s tou hrdostí prrrrrrA udavaču měla republika vždy nadceloevropský pruměr-asi tak
Jenomže ve zkoušce historie neobstál. Ale netřeba kňučet a kňourat, neboť nejsme v tom rozhodně sami! Ani jiné podobné pokusy založené na falšování historie a potlačování jiných národů a nezaložených na universalismu nedostaly trvalou šanci pro svou existenci – vzpomeňme např. slepenec zvaný Jugoslávie či dnes již bývalý SSSR. A stejný osud dříve či později potká i tzv. ČLR a Ruskou federaci …
Praotče Čechu, odkud pak jste dorazil do těchto končin na tu horu Říp? Z Moravy? Ale to už je dnes jedno, ale důležité je, aby ta mladá nastupující generace Čechů, co umí lépe anglicky než česky, nežila v báchorkách a lžích. Ona totiž pravda, vždycky vyjde najevo, například v důsledku totální absence zpráv o Češích z doby, kdy už o okolních národech bylo množství písemných zpráv; když jsme tedy u toho praotcovství.
Je jen dobře, že ten článek zveřejňujete opakovaně. Konečně informace „o naplnění touhy českého národa“ bez přikrašlování. Také opakuji: „Podle ovoce poznáte je“ a ovocem likvidace Rakousko-Uherské monarchie byl Hitler a druhá světová válka se vším, co během ní a po ní, včetně dneška, následovalo.
Ten údajný světlý okamžik dějin českého národa, nepřežil ani 4 roky po listopadu 1989. „To jedno ze světlejších období tohoto regionu za posledních pár se let“, to co „Mělo svou etiku a ideály, které v dané době v tomto regionu předběhly dobu“ se ukázalo, jako lživá iluze a československý stát se hned dvakrát rozpadl, jakmile se objevila příležitost. To dává za pravdu Janu Urbanovi.
Ne, ovocem rozpadu mocnářství nebyl Hitler. Nacionální socialismus byl důsledkem nereálných reparačních požadavků Francie vůči Německu. Cz-historici mlčí, ale vinu v nástupu německého NS a Hitlera k moci mají nemenší měrou i Češi tím, že se bránili preferenčním clům nebo celní unii s Rakouskem, s Německem a dalšími státy, protože v porovnání s Německem by již nebyli nejschopnější a nejsličnější národ Evropy.
Demokratickým státem meziválečná ČSR nikdy nebyla – pouze na papíře a navíc jen pro jednotlivce. Jakmile se jednalo skupinovou demokracii, tak žádná ani na papíře neexistovala. Národnostní menšiny byly nad úrovní okresu vždy přehlasovávány státním národem československým.
Co je to „skupinová demokracie“? Nějaký neomarxistický blábol?
Možná vycházím z mylné představy, ale jsem přesvědčen, že kdyby nebylo tak říkajíc „rozpadeno“ Rakousko-Uhersko, těžko by Hitler uspěl i v Německu. O úloze Západu, Francie a Anglie při podpoře srbského nacionalismu si také myslím své. Ale bůhví, jak to vlastně doopravdy bylo.
Jen bych si dovolil pár poznámek. Tak každopádně spíš než Anglie a Francie nejprvotněji podporovalo srbský nacionalismus hlavně carské Rusko (tak logicky, panslavismus, jeho zájmy na Balkáně)… Ale zase třeba rodina Obrenovićů, která vládla v Srbsku do počátku 20.století, měla s Rakousko-Uherskem slušné vztahy, a dost se to změnilo s nástupem Karadjordjevićů (kteří pak vládli v Jugoslávii až do začátku 2.světové války, a mimochodem, měli velmi dlouho hodně dobré vztahy s Masarykem a Benešem, resp. tou naší ČSR)…
Ale když tedy zdůrazňujete tu roli Rakouska-Uherska jako nějakého stabilizátoru, a že by potom možná nebyl ani Hitler v Německu, tak s ohledem právě na to Srbsko musíme tedy uznat podobnou roli, kterou do druhé poloviny 19.století hrálo osmanské Turecko, resp. jeho nadvláda na Balkáně… To bylo právě západoevropskými mocnostmi taky nahlíženo jako takový stabilizační, konzervační faktor (samozřejmě, taky tedy,
mj. už v době, kdy to Turecko na druhou stranu už zdaleka nebylo tak silné, aby ohrožovalo ostatní křesťanskou Evropu) – a byl to jeden z podstatných důvodů, proč za tzv. krymské války v letech 1853-56 vyrukovaly Velká Británie a Francie na turecké straně proti Rusku, nebo proč za nové rusko-turecké války, když se v roce 1878 ruská armáda blížila k Istanbulu, u Bosporu se demonstrativně objevila britská válečná flotila…
Proč bychom měli vstupovat do celní unie s jednoznačně nepřátelskými státy?
A že Rakousko – Uhersko rozpoutalo 1. světovou válku Vám nevadí? Ona slavná monarchie se taky rozpadla při první příležitosti. No a když roku 1992 měli Slováci pocit, že se musí osamostatnit, tak jsme se prostě rozdělili a se Slovenskem máme nadále přátelské vztahy.
Nerozpoutalo. Ani Německo ne. K WW I podle všeho dojít vůbec nemělo = nebyla vystopován žádný spouštěcí událost. Nejvyšší nepřímou vinu na rozpoutání WW I nese Rusko vyhlášením mobilizace na evropskou válku proti Německu a Rakousku-Uhersku na podporu Srbska, která byla promyšlena tak mizerně, že nešla zastavit. Dalším nepřímým viníkem byla Británie, která si přála zničit svého konkurenta ve světovém obchodu – Německo. Ostatně kvůli stejnému motivu vyvolala GB z pozadí i WW II.
Že jsme nebojovali se SK v roce 1993 jako v bývalé YU bylo způsobeno pouze tím, že cislajtánko-tranlajtánské hranice na Bílých Karpatech byly po staletí stabilní, takže nebylo o co se prát.
Byl to Franz Josef, který „své národy“ poslal do války.
Navíc poté, co Srbsko jeho nehorázné ultimátum v podstatě přijalo.
Tak to už nejsou ani bláboly, ale vyložené lhaní si do kapy. Historie růstu předválečného napětí, závody ve zbrojení a jednotlivé kroky vedoucí k válce jsou zmapovány velmi dobře. R-U chtělo svou malou válku, tudíž předkládalo Srbsku takové podmínky, o kterých vědělo, že jsou nepřijatelné. Rusko mělo se Srbskem spojeneckou smlouvu, takže jaksi muselo vyhlásit válku R-U, když to vyhlásilo válku Srbsku. Teprve až následně vyhlašuje válku Německo. Tedy i zde žvaníte z cesty. Jinak ta militaristická a psychopatická zrůda Vilém II, dělala vše proto aby si mohla hrát na vojáčky a urvala si nové kolonie. Není mi jasné, proč tohoto válečného zločince, po té co jako zbabělec utekl z německa místo, aby čelil důsledkům svých zločinů, ho Holanďané nezlynčovali a nepověsili hodně vysoko.
Bláboly o tom, jak UK „chtěla zničit svého konkurenta“ nebo jako UK „z pozadí rozpoutala druhou světovou válku“ jsou leda pro smích a patří do kategorie „Elvis žije.“ Vážně jim věřit mohou jen blázni na drogách.
Je na tom mnoho pravdy. My vidíme „naše“ Československo, ale pravou příčinou vzniku státu byla snaha vítězných mocností rozbít Rakousko-Uhersko. Aby zmizel jejich rival. Za celou dobu oslavované 102 leté existence jsme byli polovinu v područí nebo satelitní stát. Pak se divíme činnosti přebujelé Ruské ambasády s Čínských snah … jsem snadný cíl.
Omyl. Rakousko-Uhersko chtěla rozbít svobodomyslná, protikatolická část Francie, hlavně francouzští svobodní zednáři ve jménu svobody. GB a USA si to nepřály, TGM, EB a MRŠ naopak velmi, ale do vypuknutí války zastávali diametrálně odlišné postoje: správní oddělení Čechů a Němců v českých zemích v jednojazyčných obcích! Samostatné Československo schválili spojenci teprve 2. 9. 1918, kdy je uznaly USA. Domácí české obyvatelstvo si až do posledních dnů přálo autonomii v rámci monarchie, ne samostatný stát, o snahách TGM, EB a MRŠ neměli zbla potuchy. A bez českých zemích Rakouské císařství existovat nemohlo: bez průmyslu, bez uhlí, bez potravinové základny.
Jarda-Krátké a výstižné,
Ještě tady k tomu… Ano, máte pravdu, „za celou dobu oslavované 102 leté existence jsme byli…“ Jenže problém taky je, že předtím zjednodušeně 298 let jsme byli jen vlastně provincií, resp. provinciemi (v první řadě Čechy, Morava, Slezsko) útvaru řízeného z Vídně, a…
Víte, možná je to o něčem trochu jiném než míníte Vy, ale… Tady se třeba často předhazuje taková sebekritika, jak jsme byli v průběhu 20.století takový celkově dost poddajný nebo přizpůsobivý národ vůči nacistické okupaci, pak komunistické diktatuře, často ve srovnání s některými jinými národy, jak jsme se jako celek nezachovali moc statečně v letech 1938/39 nebo 1968… Připomíná se, že takové poněkud škodolibé tendence na tohle poukazovat mají často třeba i Poláci.
Chachacha, tak bych připomněl něco z té habsburské minulosti… Císař Leopold I., který vládl ve druhé polovině 17. a do počátku 18.století (do roku 1705), čili ještě ne tak hodně dlouho po bělohorské bitvě z roku 1620, měl problémy s odbojnou maďarskou a vůbec uherskou šlechtou, resp. uherskými stavy – a to dokonce takové, že se v podstatě proti nim dokázal domluvit i s Turky, kteří tehdy okupovali většinu Uher (nic na tom nemění to, že to byl nakonec ještě on, resp. bylo to za jeho vlády, kdo ty Turky z Uher vyhnal). Ale co je tady v tomhle ohledu podstatné, tak to bylo to, že v odkazu na pobělohorský vývoj u nás, Leopold I. těm vzpurným Uhrům hrozil, doslova, že jim nasadí „české kalhoty“…
Myslím, že smysl je zcela jasný… Prostě přivede je k poslušnosti vůči Vídni podobně, jako předtím byli k poslušnosti přivedeny české země. Takže termín nasadit „české kalhoty“ nezní českému uchu zrovna lichotivě, že…(???)
Tak samozřejmě, je to jen taková drobná poznámka k zamyšlení. Ale když už se tu často vyčítá taková přílišná česká poddajnost nebo někdy až loajalita, servilnost vůči cizím okupacím a totalitním režimům ve 20.století, tak kde už asi také mohou (spolu)spočívat kořeny takové mentality, že…(???)
Konečně pravda praotče nesmiš čist jenom kaju mařika
Nejen lži, ale i kolosální krádeže, provázely vznik již dvakrát zmizelého oslavence.
Krutá pravda. A co dál?
Fajn. A teď prosím o reakci, osvětu a protiargumenty nějakého jiného historika, zabývajícího se tímto tématem. Holt, ve škole nám nic takového neříkali. Beru to jako dobrý výkop k celonárodní diskuzi.
Nebude se o tom diskutovat, cz-stát, cz-národ si toho nepřeje. Důvod? Musely by se přepsat dějiny, že Češi nejsou původními obyvateli cz-zemí a Němci přistěhovalci, že husitství nemělo s českým národem co společného, že doba temna po Bílé hoře byla místo temnem dobou nebývalého kulturního rozkvětu obyvatelstva cz-zemí, že TGM byl špion, lhář, defraudant a největší zastánce bolševiků mimo Rusko, že Beneš byl válečným zločincem zpoza psacího stolu, který by patřil před mezinárodní soud v Den Haagu (kdyby tehdy existoval).
„Doba temna po Bílé hoře byla místo temnem dobou nebývalého kulturního rozkvětu“, a „obyvatelstva českých zemí“… Dobře, tak ale někteří zase říkají, že doba po Únoru 1948 byla dobou „nadšeného budování lidově demokratické republiky a socialismu“, že…
Jinak např., Češi jako Slované zde byli skutečně později než Germáni, to ale asi nikdo normální nevyvrací (je otázka, nakolik to tu bylo skutečně osídlené, když sem ten všemi známý a jen legendární Praotec Čech přišel), ale ta početná německá komunita v pohraničí, která existovala až do období těsně po 2.světové válce, to je výsledek přistěhovaleckých vln, zejména od dob posledních Přemyslovců (jistě, jsou zde výjimky, velmi výrazně Chebsko/Egerland)…
Když do naší země přišli Slované, tak tu byly akorát zbytky Keltů, kteří se s nimi smísily (a proto naše kořeny sahají až k v tuzemsku autochtonním protokeltům). Germáni už byli dávno pryč, protože se domnívali, že v Itálii si nakradou a naloupí. co by zde museli pracně vyrábět. Sudetští Němci jsou až na výjimky potomky středověkých kolonistů, pozvaných králem, šlechtou a církevními feudály k doosídlení do té doby neobydlených částí země.
Pane Urbane, divím se, že tady ještě žijete. Za komunistů jste si v klídku vystudoval vysokou a tu nenávist ke všemu českému vás tam určitě neučili. Moji prarodiče i rodiče žili v Sudetech za císaře i za 1. republiky na vesnici společně s Němci a bez problémů. Po zabrání Sudet jim Němci začali nadávat do „sfiní češských“ a museli se vystěhovat až na Vysočinu a někteří z rodiny skončili v Terezíně a jiní byly nuceně nasazení v Německu. Po válce se zbytek rodiny vrátil zpět. Vy se zastáváte odsunutých Němců, jako chudáků, protože se vás ty prasárny asi nedotkly. Věřte, že ti lidé, kteří to vše prožili a ztratili někoho blízkého, jim nikdy neodpustí a odsun schvalují. Nevím, kdo vás za tu nenávistnou propagandu platí, ale nás staré neoblbnete a mladí vám na to kašlou. Ta doba je pryč a lidi mají jiné starosti, než aby jim někdo jako vy, vnucoval svůj názor a přepisoval dějiny. Odstěhujte se do Německa, budete mezi svými a dejte nám pokoj.
Nemuseli se vystěhovat. To je doloženo pouze u 40 železničářů z Nýřan po poškození drážního kabelu (počet i s rodinnými příslušníky) a jeden komunistický starosta jedné obce. Ti byli požádáni, aby se vystěhovali do zbytkové ČSR. Jinak německé úřady a Wehrmacht nikoho nevyháněly.
S někým, kdo bez uzardění tvrdí, že po zabrání Sudet se muselo vystěhovat jen 40 Čechů nemá ani smysl diskutovat.
Německá říše Čechy z pohraničí po jeho zabrání v říjnu 1938 nevyháněla, dokonce všem Čechům tam narozeným před rokem 1910 a majících tam bydliště k 10. 10. 1938, dále jejich dětem a vnukům, udělila německé občanství z moci úřední, aniž se jich ptala!
Vy jste hrdina, který by jistě odolal teroru místních Němců. Podle vás zapálená stodola a potom odmítání prodeje krmení pro dobytek, šikana dětí, vyhrožování zapálením domu, ubití psa a jiné prasárny od těch hodných sousedů není důvodem k vystěhování. Vy se oháníte úřady a těch lotrů se zastáváte. Ono se to kecá někomu, kdo to nezažil a ještě bude kritizovat odsun. Ti naši lidé zažili peklo, ztratili někoho z rodiny, to pokoření a zloba v nich zákonitě byla, tak jim to prostě vrátili. Vy by jste se určitě choval asi jinak, při vašich názorech. Jste asi dobrota sama. Jenže taková byla doba a odsuzovat za to vlastní národ (pokud sem patříte), je poklonkování sudeťákům a náckům.
Češi v pohraničí, kteří se chovali k místnímu německému obyvatelstvu jako kolonizátoři a dávali jim najevo, kdo má moc. Pars pro toto. V Cvikově (Zwickau) poblíž Nového Boru (Haida), kde v roce 1921 činil podíl Čechů v obyvatelstvu města 2,3 % se založil se Sokol s vedením: vrchní poštmistr, přednosta stanice, ředitel školy, úředník místního soudu, všechno lidé, Češi, kteří nahradili místní Němce vlivem jazykového zákona. Německému prostředí se bránili v Cvikově (dobový termín) různě, na zábavy, společenské a tělovýchovné akce byli zváni výlučně Češi, což se rovnalo nevyslovenému zákazu vstupu pro německy hovořící. Na akcích hrávaly pouze pozvané české kapely, vstupenky a pozvánky se tiskly česky výlučně ve vnitrozemí, u firmy Neckář v Brandýse nad Labem, navzdory tomu, že v bezprostředním okolí několik tiskáren bylo, čepovat pivo směli pouze čeští, pro tento účel přicestovavší hostinští, pivo bylo dovezené, též národnostně české, byť přímo v Cvikově byl pivovar a v okolí mnohé další. V době světové hospodářské krize, kdy ve městě a okolí panovala více než 50% nezaměstnanost, čekalo plné náměstí lidí na valník s brambory, což bylo tak vše, co si mohli za žebračenky v hodnotě 10 pro svobodné, 20 korun pro ženaté na týden pořídit. Dosazení čeští úředníci a zaměstnanci si přitom v té době za dobré platy provokativně uspořádali na horním konci města zabíjačku.
Jen opláceli Němcům, co ti dělali za Rakouska jim. A v daleko mírnější podobě.
Moje babička s manželem, mým otcem a jeho starší sestrou i s jejím manželem byli nuceni z Ústí nad Labem utéci do vnitrozemí. Do Ústí se už nevrátili, mj. proto, že „herenvolk“ vybydlel jejich domy takovým způsobem, že musely být strženy.
Znal jsem několik lidí z rodin, většinou už zemřeli, protože byli mými rovníky – narození před rokem 1939, které se nevystěhovaly. Pokud ty rodiny nechtěly, aby jejich děti chodily do německé školy, museli je poslat k příbuznýmh ve vnitrozemí (v Protektorátu). Šlo o rodiny, co je znám, zejména ze Znojemska. Potomci žijí, proto nelze uvádět jména. Žili tam po generace v míru a pokoji s Němci, co se jim dnes říká Rakušáci. Národnostní nenávist rozpoutal Hitler, za vydatné pomoci Anglie a Francie, která vyvrcholila Mnichovskou dohodou a dodatky k ní.
Já jsem se jako dítě před a během války setkal s opravdu vyhnanými, byli to lidé z Těšínska. Nevyhnali je Němci, ale Poláci a to prakticky jen s tím, co měli na sobě.
Takovej škarohlídskej náhled na historii jsem dlouho nečetl. I když 1. Republika určitě měla řadu nedostatků, tak v té době jsme byli v rámci okolních zemí zdařilým státem.
Není pravda. Stát postrádal demokracii pro skupiny, vládlo se naprosto nedemokraticky s výjimkou asi jednoho jediného roku celé existence meziválečné republiky byl parlament zcela vyšachován koaličními předáky politických stran.
Co je to „demokracie pro skupiny“? Demokracie je z definice pro občany. Žádných skupin se netýká.
Zajímavý článek, s některými informacemi by se sice dalo polemizovat, ale myslím, že každá nová diskuze k dějinám Československého státu je více než žádoucí. Co se týče např. Dr. Beneše, osobně ho vnímám jako osobu „tragickou“, která v rozhodujících chvílích pro stát naprosto selhala. Jeho nesprávný úsudek na mezinárodní politickou scénu a také na vnitřní národnostní a politické klima, ješitnost, přesvědčení o své „neomylnosti“ vedla ke krokům, které naší zemi rozhodně neprospěli. Vydat zákon, že Beneš se zasloužil o stát, bylo v kontextu jeho politického působení v době trvání Československa (nikoliv před jeho vznikem) chybné a naivní.
Článek je napsán seriózně a pravdivě, byť může vypadat strašně. Víte proč ? Protože většina čecháčků má vžitý ten přikrášlený „dějepis“ komunistů a jiných účelových falzifikátorů, jak se učil dříve na základní škole. Doporučuji přečíst publikace Pekaře a Krejčího (O evropanství a češství). Tenhle stát (Česko-Slovensko, později RČS) byl postaven chybně, navíc na sebeklamu a lži. TGM i Beneš dělali špatnou domácí iazahraniční politiku. Bohužel, proto vydržel pouhých 20 let a je zajímavé, že VŠICHNI sousedé (kromě Rumunska) po něm „skočili“ v r. 1938, tak byl zjevně tzv. oblíben (vč. bratrů Slováků). Spjenci jej „opustili“, ovšem to není jen výhradně o nějaké jejich zradě, jak se opět hloupě traduje ! Beneš byl největší tragéd a hrobař čs.státu i národa (1918, 1938, 1948; plus smlouvy se SSSR). A to je k pečlivému studiu a zamyšlení. České dějiny nejsou, až na výjimky, věru nic pěkného …
Nesvádějte to, že: „… většina čecháčků má vžitý ten přikrášlený „dějepis“ komunistů a jiných účelových falzifikátorů, jak se učil dříve na základní škole“, na komunisty, Ti si tatíčkovství Masaryka nevymysleli a už vůbec ho nechválili a Beneše také ne.
Jinak máte ve všem ostatním pravdu, „České dějiny nejsou, až na výjimky, věru nic pěkného …“.
Jak Československo při jeho vzniku potlačilo zájmy Slováků? Na Slovensku v té době nebyla ani jedna střední slovenská škola, nic jako Slovensko před tím neexistovalo. Správa byla čistě maďarská a ty úředníci prostě odešli do Maďarska. V té době neměli Slováci kapacity, proto na Slovensko odešlo sta tisíce Čechů jako učitelé, doktoři, úředníci… aby tam budovali právě to slovenské Slovensko… Smutným faktem je, že Slováci slaví všelijaké pannenky marie, ale ne tento pro ně historicky nejzásadnější moment…
Jinak dost pochybuji, že jsme dávali někomu slib, že nebudeme budovat stálou armádu… V našich podmínkách by to bylo naprosto absurdní a už vůbec nevím, proč by to po nás taková Francie chtěla, zvlášť, když od začátku tu působilo dost jejich poradců, kteří nám tu armádu pomáhali budovat…
Beneš nechal zavřít v UK stovky politických odpůrců?
Jinak když tenkrát vznikal jakýkoliv stát, tak lgicky každý tenkrát chtěl, aby to bylo v co největším rozsahu.
V roce 1920 byly na SK pouze dvě desítky učitelů schopných vykládat středoškolské učivo ve slovenštině. Zaskočili tedy Češi. Nejen ve školství, nýbrž i v úřadech. Když se vzdělala první sk-generace a chtěla na jejich místa, odmítli je přepustit s poukazem na jednotný národ československý.
Jo a ještě poznámka… kdyby se takovému extrémně ostře kritickému pohledu podrobil každý jiný stát, tak by neobstál žádný… navíc v tomhle případě jsou některé argumenty minimálně zavádějící…
Pravda bez příkras vždy bolí.
Jak se Beneš zasloužil o stát? Zoufalou konstrukcí národa československého, kterou se snažil převálcovat a snad integrovat jiné národnosti do jednotného státu? Nešťastným vojenskopolitickým přimknutím k Francii a jejímu megalomanskému projektu nesmyslných pohraničních pevností? Zradou národa v roce 1938, kdy abdikoval a utekl do Anglie? Rozhodnutím o atentátu na Heydricha, po kterém snad měly tisíce popravených ukázat Západu, že taky hrdinně bojujeme? Ještě zoufalejším vysídlením Němců, čímž konečně umožnil vysněnou národnostní homogenitu? Zradou národa v roce 1948, kdy přijal demisi ministrů a podepsal bolševickou rekonstrukci státu?
Faktem je, že kdyby Angláni a Frantíci nepodpořili Hitlera, tak by nejspíš proběhla nějaká středoevropská válka, v jejímž důsledku by vysocí důstojníci v Německu vytvořili vojenskou juntu a nacistický režim zlikvidovali. V podstatě to konstatoval i Norimberský tribunál (protože se dostal k příslušným dokumentům. Je ovšem také otázka, nakolik Beneš opravdu selhal, a zda mnichované neměli s Hitlerem nějakou smlouvu, podle níž by měli Hitlerovi přijít na pomoc. Samotné Německo bychom dokázali strašlivě zranit a akcentovat nespokojenost s Hitlerovým režimem, ale pokud by po boku Wermachtu bojovali i zrádní Francouzi a Angličané, šance ani na „Pyrrhovo vítězství“ pro nepřítele by nebyla.
Tak on je to v podstatě tentýž článek, který tady vyšel pod jiným názvem už předtím, ale… Tak samozřejmě, že kritické (resp. opravdu objektivní pohledy) třeba na čechoslovakismus, na mnohé Benešovy kroky, samozřejmě na „prezidenty v krizích“ jako nějaké „anděly“atd., jsou v pořádku. Ale co tady bylo přece v tom roce 1918 zcela zásadní (a je to podstatné vzhledem k té naší na začátku připomínané národní identitě), a takhle to přece bylo i obecně prezentováno, obnovovala se naše státnost, o které předchozí tři století skutečně vůbec mluvit nelze…
To co píšete o cz-státnosti je kardinální omyl. Zásadním faktorem zkreslujícím české pojímání minulosti je jejich zcela samozřejmý předpoklad nezávislého Království českého, vzniklého v roce 1085. Jenže to nebylo nikdy od samého svého počátku zcela nezávislé a samostatné, od svého vzniku až do vzniku republiky v roce 1918 (!) patřilo vždy pod jiný větší státní útvar. Čeští historici tuto skutečnost neuvádějí, ba tají. Kdyby Češi měli správnou informaci, že Království české bylo zprvu součástí Říše východofranské či Království německého, posléze dlouhá staletí patřilo ke Svaté říši římské (od roku 1512 s dovětkem: národa německého), aby se od roku 1806 až do roku 1918 stalo součástí Rakouského císařství a mezi lety 1815 až 1866 též Německého spolku (Deutscher Bund, jehož název se pro jistotu do češtiny nepřekládá jako Německá federace, i když je to možné, protože by to příliš vypovídalo o povaze tohoto útvaru), tak by zřejmě zásadně jinak nazírali na dějiny své země. Uvedené může znít mnohým jako citáty z protektorátních učebnic dějepisu, ale je to neoddiskutovatelná pravda.
Tak ty počátky české státnosti jsou ještě hlubší než je to (tehdy jen dočasné, pro osobu Vratislava I. udělené) království z roku 1085. Už předtím (a i potom, ve 12.století) měli naši panovníci tedy nižší titul knížat. A ano, jak píšete, už ten knížecí přemyslovský stát byl podroben vlastně nové, německé Říši římské („Svaté“ od 12.století). Ale přesto jistě můžeme hovořit o českém státě už od 10.století, byť tedy podřízeném té Říši, která navíc byla relativně volným útvarem (zcela nepochybně tedy pak už v raném novověku, definitivně po vestfálském míru, kdy už vídeňští Habsburkové naopak silně centralizovali svoje rodové země, tj. včetně rakouských a českých zemí). Tak asi to nebude úplně dobré srovnání, ale i dnes přece patříme k EU a pořád zároveň můžeme mluvit, doufám, o české státnosti. Navíc, když se od 13.století ustálil ten systém kurfiřtů, mezi nimiž byl i český král, tak např. i německý historik H. Müller uvádí, že ten měl specifické postavení, „protože nebyl Němec“ (a kde jinde z některých ostatních jednotlivých, prakticky většinou německých zemí té Říše vládl tehdy někdo s titulem „král“?)
A to, že české země pak i v letech 1815-66 taky byly zahrnuty do toho Německého spolku (na rozdíl od některých jiných částí Rakouského císařství, jako Uhry, Halič, přinejmenším většina severní Itálie)… Ano, to je taky pravda. Na druhou stranu je asi taky jasné, proč němečtí nacionalističtí liberálové už v letech 1848-49 nechtěli Rakousko začlenit do té projektované nové Říše, sjednoceného Německa… Myslím, že už víceméně ryze „vnitroněmecký“ problém je to, jak to bylo mezi Německem a Rakouskem od roku 1918, v roce 1938 a pak od roku 1945 vlastně dodnes…
Ta „podřízenost“ byla spíš výpalné. Navíc jedna ze stoletých válek mezi Anglií a Francií vznikla proto, že anglický král byl (na některých svých panstvích) podřízený francouzskému králi a na jiných územích byl jejich vztah opačný. Takže šlo o v dobách feudálních vztahů běžný jev.
Tak pokud jde o to výpalné, je tradována už ta daň, odváděná do Německa svatým Václavem, že… A ano, pokud jde o tu Anglii a Francii ve středověku, tam samotný prvopočátek spočíval v tom dobytí Anglie Vilémem Dobyvatelem v roce 1066, když se Vilém, jako normanský vévoda a vazal/leník francouzského krále stal anglickým králem. To se pak od toho odvíjelo, i když Angličané většinu těch svých dost rozlehlých panství, kterých dosáhli ve Francii, fakticky ztratili už dost dlouho před tou stoletou válkou, která probíhala ve 14.-15.století…
Jen ještě takovou malou poznámku k tomu, co píše pan Urban. „Ještě dnes česká armáda uměle udržuje představu o kontinuitě a tradicích československých ozbrojených sil od roku 1918. Je to jen legenda.“
Tak po pravdě, tuhle kontinuitu s „buržoazní“ armádou I. Československé republiky popírali přece už komunisté. Podle nich se tradice Československé lidové armády začala odvíjet až s působením našich vojenských jednotek za druhé světové války v SSSR. To stačí nahlédnout např. do publikace „Bratrství a tradice armád Varšavské smlouvy“, vydané u nás, tuším, v roce 1984, 1985…
Tomu přece sám nevěříte, kdo byl na vojně, jako já v padesátých létech, tak ví, že komunisté se odvolávali, co se týká vojenských tradic, zejména na Jana Žižku z Trocnova, dokonce vojenská střední škola, se po něm jmenovala – Vojenské gymnázium Jana Žižky v Moravské Třebové a dodnes pod názvem Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany (VSŠ a VOŠ MO v Moravské Třebové), existuje.
Vlastně ano, jako nějaká stará vojenská tradice, na kterou se navazuje, to byl ten Žižka důležitý už i pro legionáře a I. Republiku. Měl jsem spíš říct taková úplně bezprostřední kontinuita ČSLA.
Můj děda, prostý jihomoravský rolník ( nar. 1888 ) sloužil jako voják u horských myslivců někde u Vídně, vyprávěl mi o službě a nestěžoval si, chválil nějakého vysokého důstojníka ( původem z Moravy ), jak dohlížel, aby měli dobrou stravu. Po vzniku Československa došlo k mnoha zbytečným chybám, na které se později doplatilo, jen namátkou, např. povolávání bývalých Rakousko – Uherských důstojníků na cvičení a jejich degradace na prosté vojíny (jen proto, že byli německé národnosti), naprostý nezájem tehdejších vlád o některé časti sudet, kde byla neskutečná bída, německé děti chodily ještě v listopadu do školy bosé ( zdroj – konkrétní osoby, které to zažily ), jistě na tom byly stejně i chudé české děti.
A Beneš, že se zaloužil o stát, o jeho vznik jistě, ale pak také o jeho zánik, tedy o konec jakž takž demokratického Československa. V květnu 1945 při návštěvě Brna vyprovokoval svým projevem (nejen ) dělníky k pověstnému Pochodu smrti – už bylo po válce! Němci byli ještě na ,,Mendláku“ a už se kradlo a rabovalo v jejich bytech, odvážel nábytek, zabíraly byty- zase očití svědkové.
Jinak, děda z matčiny strany byl za války ve sběrném táboře ve Svatobořicích, jeden jeho bratr ( prastrýc ) popraven v Kounicových kolejích v červnu 1942 ( Obrana národa), další bratr byl s Benešem v Anglii za války. Takže trochu objektivity při popisování historie by bylo na místě.
Beneš ovšem také, svými čtyřmi dekrety o znárodnění ze dne 24. října 1945, položil základy rozsáhlému znárodňování všeho, co nebylo státní, nebo družstevní, po 25. únoru 1948, kdy byl znárodněn doslova i verpánek každému ševci. To se ovšem v mýtech o „velkém demokratovi“ ani dnes neuvádí. To je také součástí té objektivity, po které voláte. Pro mě je snad jedinou Benešovou zásluhou o stát to, že komunisté odstranili jeho pomníky.
Ještě bych měl dodat, že ani to nebylo až tak důsledné, protože jsme na školním výletě v roce 1952 navštívili celá třída (1. ročník průmyslovky), zahradu u Benešovy vily v Sezimově Ústí, kde k nám krátce promluvila i paní Hana Benešová a poděkovala nám za to, že jsme se poklonili u hrobu jejího manžela. Dodnes obdivuji odvahu naší třídní profesorky, která to všechno zorganizovala. Poprosila nás tehdy, abychom o tom nemluvili ani doma. Pravda, já jsem byl už tehdy plnoletý (na průmyslovku jsem mohl až po 3 letech „seznamování se s dělnickou třídou“), ale byli tam i 15 let staří spolužáci a spolužačky, ale dopadlo to dobře.
Ja by som ešte pripomenul problém, ktorý mali českí predstavitelia s dodržiavaním dohôd aj ústavy. Clevelandská dohoda, Pittsburská dohoda, Ústava 1. ČSR, Košický vládny program a nedávno Zmluva o rozdelení Česko – Slovenska. Napr. Gustáv Husák bol odsúdený na dlhoročný trest odňatia slobody za „buržoázny nacionalizmus“, pretože trval na dodržaní Košického vládneho programu.
A já bych ještě slovenským návštěvníkům hlavně tomu Karolovi Kučerovi připoměl problém elektrifikace, budování průmyslové platformy a školství v zaostalých agrárních Horních Uhrech, které byly vždy jen přítěží, z peněz obyvatel Českých zemí po dobu 80 let… jo a ten tvůj hajzl Husák zavedl jako pohunek rusáků normalizační teror.
A co? Že Češi byli vyspělejší, ekonomicky zdatnější a dopláceli na SK? To je chvályhodné. Nebo snad Češí dnes odmítají dotace z EU jako dehonestující?
Politika je umění možného a to Husák zvládl. Ne tak dobře jako Kádár, ale zvládl.
Ja som si naivne myslel, že hlidacipes.org čítajú inteligentní ľudia. Vidím, že som sa mýlil. Ten „môj hajzel Husák“ a jeho partaj sa dostali k moci vďaka výsledku volieb v roku 1946. Možno Vám to v škole zabudli na dejepise povedať, ale komunisti vyhrali v Čechách a dodnes Vám podporujú vládu. Na Slovensku vyhrala Demokratická strana. Komunistická strana na Slovensku neexistuje, zanikla pre nezáujem voličov. Slovensko je jediná krajina na svete, kam prišiel komunizmus zo západu. A zabudli ste sa vyjadriť k tomu dodržiavaniu dohôd.
……Na Slovensku vyhrala v r. 1946 Demokratická strana. Komunistická strana na Slovensku neexistuje, zanikla pre nezáujem voličov. Slovensko je jediná krajina na svete, kam prišiel komunizmus zo západu…….souhlas, je to tak. A asi nemá smysl útočit jeden na druhého, ke 100% nezpochybnitelným faktům se tady stejně žádná strana nedobere, to se někdy nedaří ani historikům, kteří se tím zabývají, v každém nejspíš bude trochu toho nacionalismu.
Ale tu paní prezidentku Zuzanu Čaputovou, tu by jste nám mohli půjčit alespoň na 2 volební období – zaslouží si úctu a respekt jak si vede, někoho bychom za ni s radostí poslali na východ ( nicméně – sám se nezvolil, má to na svědomí těch 29,5 % tzv. užitečných idiotů, jak je nazvali někteří novináři ( idiot – z řeckého idiótós – soukromník, člověk nezajímající se o věci veřejné ).
Jinak bez slovenských lékařů a sestřiček, by okamžitě zkolabovaly nemocnice ( nejen ) od Ostravy až ke Znojmu, když mluvíme jen o Moravě. Jdou na medicínu třeba do Brna, zalíbí se jim tady a už tu zůstanou a jsou tady hodně spokojeni, pár jich znám. A naši lékaři ( i slovenští ) zase odcházejí třeba do Německa….
Čo sa týka elektrifikácie, v roku 1918 bolo elektrifikovaných v Čechách 40% obcí, na Morave 25% obcí a na Slovensku len 4%. Elektrifikáciu zabezpečovali v celom Československu súkromné spoločnosti zo súkromného kapitálu. Žiadne peniaze obyvateľov českých zemí. To isté platí pre priemyselnú platformu, tiež ju budovali súkromné firmy zo súkromných zdrojov. Z akých peňazí bolo budované školstvo je ťažké povedať, pretože v dôsledku nedodržania ústavy bol len jeden celoštátny rozpočet, ale je pravdepodobné, že bolo investovaných viac peňazí z českých daní. Horné Uhorsko bolo hospodársky zaostalejšie, ako Čechy a Morava, ale zároveň bolo z historických dôvodov najvyspelejšou časťou Uhorska. Takto to bolo v rokoch 1918 – 1938. V dôsledku volieb v roku 1946 bol opäť jeden rozpočet. Ťažko dnes povedať, či išli české peniaze do slovenského priemyslu alebo slovenské peniaze do pražského metra. A keď bolo Slovensko vždy len príťažou, potom sa treba opýtať, prečo si dvaja Česi, Masaryk a Beneš, vymysleli československý národ, aby založili republiku.
Hlavní důvod, proč Masaryk a Beneš potřebovali mít v „Českém státě“ Slováky byl, že potřebovali přehlasovat české Němce. Slovensku však nikdy nepovolili autonomii, protože pak by ji museli povolit i německým provinciím. Stačí prostudovat dobový regionální tisk z příhraničí a zjistit, že tamní obyvatelstvo, Češi a Němci, bylo soustavně proti sobě štváno. Češi měli podporu z Prahy, Němci ji museli hledat v Německu.
Problém byl ovšem v tom, že české pohraničí, osídlené Němci musela československá armáda dobýt, protože tamní obyvatelstvo, přes nabídku autonomie se chtělo odtrhnout a připojit k poraženému Německu. Pokud by nepřišel Hitler, tak by nějaká forma autonomie vznikla i pro tato území. Není ale dost dobře možné dát autonomii území, které je osídleno neskrývaně nepřátelským obyvatelstvem. Udělal by to leda naprostý idiot. Takže si Němci stěžují na něco, co si zavinili oni sami.
Výborný článek, ale chápu, že pravda každému nevoní.
Historii si může kdokoli upravit a hlásat podle své potřeby, jedině Bůh ví, co se stalo. Ale pokora ateistické zemi opravdu nevoní
Je to smutná pravda, ale tak už to s pravdou bývá. Nicméně pro svobodu člověka je pravda nezbytná, ať už je jakákoli.
A je také pravda, že tisíce zbytečných komunistických generálů a důstojníků ČSLA se i po roce 1989 v klidu dočkaly bohaté penze a výsluh, zatímco oběti režimu dožívaly na desítky let zapomenuty, s nejnižšími příjmy nebo v emigraci.
Mimochodem 1.11. dávali moc pěkný film „Staříci“. Hlavních rolí se vynikajícím způsobem zhostili páni Mrkvička a Schmitzer. Myslím, že ten film také ukázal jak nezralá a neschopná je společnost, která je živena lží a mýty.
Prosím, všimněte si, jak selektivně se vždy podle vládnoucího režimu vyučují dějiny. A zamlžuje se a zamlčuje se ledacos. Za komunistů nám řekli o období po Bílé Hoře, že to bylo 300 temna a basta. A nikdo nám neřekl, že jsme v té době byli součástí největší evropské říše (kromě Ruska), že tato říše s pomocí dalších (mj. Poláků) zastavila postup Turků do Evropy, že…. dalších milión věcí, na které všeichni chtěli, aby se zapomnělo, protože to nepasovalo ani komunistům, ani tvůrcům první republiky… Máme za sebou 100 let kreativního dějepisu. O tom, jak byl charakterizován v tomto článku Beneš už není žádná pochyba. A o tom, že Masaryk byl nejprve největším zastáncem Rakousko-Uherské federace, se taky nikde moc nepíše. A o tom, co čeští lidé dokázali v „době temna“ a že i Češi měli významná místa v monarchii, se jaksi nikde nepíše, neučí…
Pro český národ to doba temna byla ! Nebo si myslíte , že dnes v EU český národ vzkvétá ?
Čeština ztratila statut úředního jazyka, cca 1/3 národa byla vyhnána do emigrace (je vám známo, že např. objevitel struktury benzenového jádra Kekule pocházel z českého zemanského, protestantského, rodu?), byla prakticky zcela zlikvidována nižší šlechta (v sousedním Polsku je právě ona významnou součástí elity národa), římskokatolická církev prováděla nezřízené vymývání mozků svou lživou a zločinnou propagandou, probíhaly bezuzdné hony na čarodějnice atd. atd. O té době se opravdu nedá bez lhaní napsat nic pozitivního.
Ale dá, na příklad to, že 95% R-U průmyslu bylo dislokováno v českých zemích, což znamenalo obrovský vklad pro 1. republiku.