Jan Urban: Rusko je ekonomický trpaslík s jaderným klackem. A s příliš velkou ambasádou
KOMENTÁŘ. Na Ukrajině se dál bojuje a dál tam umírají civilisté. Ukrajinská delegace ale na jednání v Istanbulu minulý týden viditelně zaskočila ruskou stranu předložením detailního návrhu mírového řešení, včetně mezinárodně garantované neutrality. I pro Česko přinášejí tato jednání významná poučení.
Jak se zdá, podrobné nabídky variant řešení statutu Krymu a Donbasu, včetně patnáctiletého „vychládacího období“, po které by se nic neměnilo, ruské vyjednavače významně překvapily.
Jenomže Vladimír Putin nepřijme žádný mír, který nebude moci prodat domácí veřejnosti jako svoje jednoznačné vojenské vítězství. A tak vidíme jen přeskupování ruských jednotek k masívní ofenzívě na východobřežní Ukrajině, blokádu ukrajinského exportu a námořní dopravy a především, kroky k likvidaci velké většiny zemědělské výroby a letošní sklizně na východní Ukrajině, zajišťující podstatnou část exportu zemědělských produktů země.
Bude stačit, když několik málo měsíců ruská armáda alespoň částečně znemožní zásobování obyvatelstva, kterému nezbude nic jiného, než odejít za Dněpr. Změna etnického složení obyvatelstva – rozuměj etnická čistka – už půjde automaticky.
Ruské armádě tedy bude v nadcházejícím období stačit pomalu vytlačovat ukrajinské jednotky na západ a zároveň zastavit zemědělskou produkci nejbohatší obilnice Ukrajiny. Po dobytí celé levobřežní Ukrajiny může válka skončit. Putin se prohlásí za vítěze a Ukrajina nikdy nebude mít dost sil vybojovat
ukradené území zpět.
Svět si nicméně může z dosavadního průběhu války vzít zatím tři ponaučení.
Poučení první
Ruská armáda zatím přes několikanásobnou převahu v technice i počtu nasazených vojáků zjevně selhala. S obrovskými ztrátami vydržela plné bojové nasazení jen měsíc, a to jen za cenu masových válečných zločinů a útoků na civilní cíle i obyvatelstvo.
Nedokázala si vynutit vzdušnou kontrolu, selhala v elektronickém boji i zásobování jednotek. Zůstalo jí raketové a dělostřelecké ostřelování, často raději prováděné a naváděné z území Ruska a Běloruska, a genocidní vyhlazování obklíčených měst podle metod ze syrské občanské války.
Prestiž ruské armády, ve světě po desetiletí stavěná na dědictví vítězství v druhé světové válce a bleskovém masovém nasazení tankových a motorizovaných jednotek při invazích do Maďarska a Československa, utrpěla drtivou ránu. Svět si měl brát ponaučení spíše ze sovětského debaklu v Afghánistánu.
V druhé fázi války, ve které už s největší pravděpodobností nepůjde o změnu režimu a okupaci celé Ukrajiny, ale jen o ovládnutí a připojení její východní části, ovšem poučený agresor může uspět.
Poučení druhé
Rusko jistě je jadernou velmocí, ale ukrajinské dobrodružství prokázalo pravdivost rčení, že jde o ekonomického trpaslíka s jaderným klackem. Mimořádně silné finanční a hospodářské sankce, nečekaně jednotně prosazované rozvinutými zeměmi Západu, otevřely pro Rusko poprvé perspektivu ekonomické propasti.
Ukázalo se, že jakékoliv významnější omezení exportu zemního plynu a ropy by Rusko poškodilo řádově víc než podstatně pružnější ekonomiky západních zemí. Rychlost a důslednost, s jakou státy Evropské unie, spolu s USA, Velkou Británií, Kanadou a dalšími zeměmi, dokázaly koordinovat politická a hospodářská opatření vůči ruské agresi, současně jednou provždy prokázaly smysluplnost a dějinnou důležitost evropské integrace.
Hlasatele národnických hesel, jako jsou u nás Andrej Babiš, Tomio Okamura, komunisté, Václav Klaus nebo Miloš Zeman, poslala ruská agrese proti Ukrajině řečeno fotbalovým příměrem, do postavení mimo hru.
Poučení třetí
Třetím ponaučením je význam koordinované diplomatické izolace agresora. Po předehrách jako bylo vypovídání ruských diplomatů po vraždě v britském Salisbury a po teroristických útocích v českých Vrběticích a v Bulharsku přichází další vlna právě v těchto dnech.
Evropu opouštějí desítky ruských diplomatů, většinou po obvinění ze špionáže – dvacet jedna z Belgie, sedmnáct z Holandska, čtyřicet pět z Polska, pár ze Slovenska a jeden, zástupce velvyslance Feodosij Vladyševskij, dokonce od nás z České republiky.
Jistě, po mezinárodním skandálu, který následoval po prokázání ruské účasti na teroristických útocích na muniční sklady ve Vrběticích, se ruská ambasáda scvrkla na historické minimum a byly zavřeny i mimopražské konzuláty. V našem případě to nestačí.
Putinovská okupace ruského státu vede už řadu let proti demokratickým zemím agresi prostředky hybridní války – ovlivňováním voleb, financováním a podporou extrémistických seskupení, ovlivňováním diskuzních fór na sociálních sítích.
Skutečnost, že po vypovězení ruských diplomatů z Prahy výrazně poklesla aktivita ruských trollů na českém internetu, je jasným důkazem zneužívání diplomacie, stejně jako velkopansky urážlivé jednání ruského velvyslance Zmejevského.
Agrese Ruské federace proti Ukrajině nutí demokratický svět k přehodnocení vztahů s Ruskem. Pro Českou republiku, která byla od druhé světové války v postavení sovětského vazala, to platí ještě mnohem víc. Okupant si v roce 1970 vynutil „mezinárodní smlouvou“ řadu privilegií, včetně převedení mnoha budov a pozemků do svého vlastnictví.
Přebujelé sovětské a ještě více nezmenšené ruské velvyslanectví v Praze sloužilo jako centrála ruské špionáže pro celou Evropskou unii. Česká republika by už jen pro svoji vlastní důstojnost měla odstoupit od násilím vnucené smlouvy a přerušit s Ruskem až do konce války diplomatické styky. Všechny budovy i pozemky by měly být zabaveny a využity pro pomoc ukrajinským uprchlíkům.
Jistě – Ruská vláda by stejným způsobem zabavila budovu velvyslanectví, neslavně známý Český dům a všechen český majetek v Moskvě a dalších ruských městech. Stálo by to za to. Laskavý čtenář si může představit, o kolik skromnější budovu by si Rusko muselo po válce hledat v Praze pro svoji tentokrát už normálně velikou ambasádu.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
17 komentářů
Není žádný důvod udržovat s takovým prolhaným a agresivním režimem diplomatické styky.
Jeník Urban má pravdu jako vždy
přesně jak píšete pane Urbane. Výborný a výstižný článek.
rusko ma 6.5x min lidi nez zeme NATO a skoro 30x mensi ekonomiku neze zeme NATO.
kdyz se k tomu vezmou jeste spratelene zeme, ktere patri k Zapadu (Japonsko, Jizni Korea, Australie..), tak je ten pomer jeste vetsi. rusko je trpaslik a jako trpaslik velmocenskejma ambicema trpi komplexem menecennosti.
rusaci napadenim Ukrajiny a brutalnim vrazdenim uplne smazali odkaz velke vlastenecke valky, kterej i tak byl pro toho, kdo se aspon trochu zajimal o historii, pochybnej. dnes az na par kasparku, kteri hlasi narodnicky hesla, jak je uvedene v clanku, je odkaz velke vlastenecke valky pochybnej snad uz pro kazdyho.
Ronald Reagan oznacil sovetsky svaz za risi zla. a jeji nastupce – rusko – risi zla zustalo. dokud rusko uplne nepadne na hubu a nevznikne tam normalni civilizovana spolecnost, tak risi zla rusko zustane dal.
Normální civilizovaná společnost tam vzniknout nemůže. V práci nám vypomáhali vojáci ze Sovětského svazu a dodnes nechápu jejich primitivizmus. Otevřít lahvové znamenalo pro ně urazit hrdlo, otevřít konzervu dokáže i opice po roce cvičení. Na vojně na Doupově to samé. Pořád do sebe cpali nějaké “ vitamíny“ na oběd lojové hrudky. To, co ale předvedli na Ukrajině prostě svět nezapomene. Moskvanům to za nedlouho tvrdě oplatí, ať už agrese dopadne jakkoliv.
S prvním poučením lze souhlasit.
Druhé poučení pomíjí fakt, že EU je, v důsledku své nesmyslné „ekologické“ politiky, natolik vázaná na ruský plyn, že skutečně účinné sankce nemůže nasadit. A nemůže ani pružně přejít na jiné zdroje energie, protože ty jednoduše nejsou.
Pro nás to znamená vrátit se ke spalování uhlí, asi by nebylo od věci začít opět (z uhlí) vyrábět svítiplyn, alespoň pro průmyslovou potřebu, ideální by bylo zrušit zákaz frakování a začít těžit ta ložiska břidličného plynu, která máme, případně začít čerpat geotermální energii. Jak zákaz uhlí tak zákaz frakování jsou dílem ruskými lobbisty řízené EU.
Možná by se dala obnovit i výroba syntetického benzínu z hnědého uhlí.
Až nastavíme dostatek jaderných elektráren, budeme si moci dovolit vyrábět benzín a naftu z CO2 a vodíku, nebo z biomasy a vodíku. Ale to je záležitost tak deseti let, pokud nám nebude Rusy lobbovaná EU moc házet klacky pod nohy.
Pokud se týká toho třetího poučení: To, co pan autor píše, platí pro situaci, když by zůstal v Rusku u moci Putin. Pokud Putin padne, bude naopak třeba Rusku silně pomáhat, a dlouhodobě, jak to chtěl Václav Havel (s mnohým z toho, co říkal nebo dělal, nesouhlasím, ale s tímto ano).
Minimálně jde o to, aby si prostí Rusové opravili představu o demokracii, kterou v podstatě mají ztotožněnou s poměry za Jelcina, které byly dost katastrofální.
Ovšem, je potřeba počítat s jejich velmocenským cítěním až šovinisměm. Někde na youtube bylo, nebo možná ještě je, video, na němž trenér představuje hvězdičku sportovní gymnastiky slovy: „Ona je mistryní světa. Ale co světa – Ruska!“. Takto je to legrační (a našinec stěží chápe, že to není parodie), ale když tak myslí celý národ, je to dost katastrofa.
A je to dlouhodobý stav: Mohyla míru na Prateckém kopci, postavená ještě za cara (1910 – 12) nese na průčelí 4 desky, českou, francouzskou, německou a ruskou. Ty první tři uvádějí, že je postavena na památku francouzských, rakouských a ruských vojáků, padlých v bitvě u Slavkova (Austerlitzu), jen ta ruská jmenuje pouze ruské vojáky, takže ten jejich šovinismus je v nich od carských dob. Na Wikipedii je fotka průčelí této stavby v dostatečně vysokém rozlišení, že je to k přečten (že nekecám)í.
Tak čistě po teoretické stránce, k tomu, že kořeny nějakého velkoruského šovinismu je třeba hledat už v carském, a nikoliv až sovětském období, to má svou logiku (a mohli bychom se nakonec asi vrátit až někam do dob, vnímaných jako přelom středověku a raného novověku, kdy se ta Moskevská Rus proklamovala být nástupcem padlé Byzance jako útvar v čele východního křesťanství).
Tak přece echt-bolševici byli socialističtí internacionalisté, a jakkoliv tam samozřejmě ten faktický obrat k tomu velkoruskému šovinismu a rusifikaci ostatních národů v praxi bezesporu nastal, tak přece i oficiálně proklamovaným ideálem nebyli nějací „Rusové“ nebo „Velkorusové“, ale „sovětští lidé“ (asi se tu může podsouvat jisté srovnání s nějakými dnešními multikulturalisty, s tím, co by si někteří dnes asi rádi představovali pod pojmem „Evropané“, apod.).
Možná stačí taky připomenout, jak vypadal státní znak SSSR – tj. zeměkoule se srpem a kladivem, a kolem mj. stužky s nápisy „Proletáři všech zemí, spojte se“, nejen v ruštině, ale i v dalších (nakonec 14-ti) oficiálních jazycích těch jednotlivých svazových republik, jako ukrajinštině, běloruštině, kazaštině, gruzínštině, lotyšině atd.
„Sovětský člověk“ byl, pochopitelně, Rus.
MMCH byl jsem na začátku 80. let na stáži v Alma-Atě. Jedním ze silných zážitků bylo, když mě vytáhli do Kazašského národního divadla na hru „Abajova cesta“ (Abaj byl jakýsi kazašský „národní buditel“ a např. způsobil skandál, když do kazašštiny v době, kdy v Kazachstánu byl ještě silný islám, přeložil dopis Táni Evženovi Oněginovi) od dramatika Auezova (to drama je pro Kazachy ikonické, asi jako pro nás Jiráskova Lucerna). No, a ta síla spočívala v tom, že spousta Kazachů byla schopna tuto v kazašštině hranou hru sledovat pouze s ruským překladem ve sluchátkách.
Ńo, možná může být otázka, nakolik to „sovětský člověk=Rus“ bylo až tak oficiální. Každopádně, sovětská propaganda tvrdila, že při té různorodosti národů a etnik SSSR, ruština byla prostě zvolena jako takový všeobecný dorozumívací jazyk.
Jinak, zrovna u toho Kazachstánu, tam bylo nápadné, že tam v sovětské epoše Rusové početně převládli nad Kazachy – což snad ani nemělo obdoby v žádné jiné z těch svazových republik, tedy to, že by tam Rusové (či jiné z etnik) početně převážili nad národem, kvůli kterému byla ta dotyčná republika zřízena, aspoň třeba i podle statistik, které tu byly v 80.letech k dispozici…
Jistě, ono taky může být asi důležité, jak se kdo k čemu prostě hlásil apod., a kromě Rusů, je známo, že tam žilo i hodně Ukrajinců, třeba Tatarů, lidí německého nebo českého původu (a taky přece v 90.letech, po rozpadu SSSR, se právě řada těch kazašských Čechů vlastně repatriovala do ČR).
A tahle repatriace zase, pokud vím, mj. souvisela s takovým nacionalistickým kurzem v Kazachstánu, který se tam po rozpadu SSSR projevil, a v důsledku kterého se dnes uvádí, že už většinu tamního obyvatelstva tvoří opět Kazaši.
Ale jak píšete, že i Kazaši (a asi máte na mysli opravdové Kazachy, kteří jsou asi zpravidla od lidí ruského, slovanského původu už tak nějak na první pohled fyzicky rozeznatelní, jako již vyloženě mongoloidní rasa, že), že i ti si museli do ruštiny překládat hru v kazašštině, tak je to možné, a v něčem jaksi příznačné…
Myslím, že podobná situace byla ještě v Pobaltí a byla tam zdrojem konfliktů. Jinak Kazaši jsou jazykově indoevropané, pokud se mé informační zdroje nemýlí, byť je kazašština pro nás zcela nesrozumitelná (ale to některé indické jazyky také).
A.S. Pergill
Ale v těch pobaltských republikách (v Lotyšsku, Estonsku, natož Litvě) ke sklonku sovětské éry přece jen Rusové (nebo ti, co se k nim hlásili) početně nepřevládli nad těmi místními národy – aspoň tedy, když se člověk podívá na údaje tak z doby kolem roku 1989. Na druhou stranu je fakt, že Rusové (nebo ti, co se k nim hlásili) tvořili početně více či méně významnou složku ve všech těch svazových republikách, takže třeba i v Arménii, Tádžikistánu atd.
Ale s tou kazašštinou, to bych řekl, že máte špatné informační zdroje… Vždyť je to jeden z turkických (turkotatarských) jazyků, které např. spolu s mongolštinou bývají někdy řazeny do širší tzv. altajské skupiny (a někdy se také hovoří o jejich jisté blízkosti s tzv. uralskou skupinou, ke které zase patří v první řadě ugrofinské jazyky).
Ale jako turkický jazyk nebývá řazen do té širší indoevropské skupiny, do které jinak patří většina evropských jazyků (lhostejno, zda slovanských, germánských, románských, či i některých jiných, jako keltských, baltských, řečtina atd.), stejně jako, jak píšete, jazyky národů v severní části Indie, a taky třeba íránština (perština), kurdština atd.
Tohle by bylo, myslím, ověřitelné třeba už i jen na Wikipedii…
čili moje zdroje se zase tak moc nemýlily. Navíc se jedná o informaci z první poloviny 80.let, kdy jsem tam byl na odborné stáži. Od té doby jsem ten problém nesledoval, neměl jsem důvod.
Autorův článek je perfektní práce investigativního novináře. Užitečná pro čtenáře je strukturovanost do kapitol nazvaných poučení
Pane Urbane, je to jen můj pocit, že se vyhýbáte vzpomenout jméno Jana Hamáčka?
Ale chápu. Je to „vlastizrádce“ a to by nebylo IN, že ano, poznamenat, že to byl právě on, který vyhnal podstatnou část té ruské pakáže, což nikdo před tím nikdy nedokázal …
Zatímco jiní, včetně prezidenta, opravdu vlastizrádně konali, on asi možná chtěl letět do Moskvy pro vakcínu, kdyby byla schválená ….
Dodnes nebyla, nikdy neletěl ….
„Vyhnal“ když už neměl jinou možnost.
Bohužel je z článku cítit až přílišný optimismus. Aktivita trollů poklesla, protože rezignace Ruska na členství v civilizované společnosti přišla jako blesk z čistého nebe, což překvapilo i samotné užitečné idioty. Jakmile se trollové a dezinfoscéna otřepali z prvotního šoku, už nám opět začali servírovat hromady ho*en a potoky sr*ek. Stroj se opět rozběhnul a tak nejsme ochuzeni o nesmysly kolem neonacismu, fingované genocidy a likvidace vlastních měst, spiknutí USA, podkopávání pomoci napadené Ukrajině apod. Stejně tak reakce „Západu“ není úplně jednotná, stále je zde několik černých pasažérů, kteří si i za této tragédie chtějí hrát na vlastním písečku a urvat si pro sebe maximum. V tomto byl předpoklad o „nemožnosti shody uvnitř EU“ Kremlu celkem správný. Což ale nevyžaduje žádnou mozkovou brilanci ani strategickou osvícenost, když uvážíme jak dlouho a těžce se v EU ladí vyhlášky typu povoleného výkonu vysavačů… Ani ty sankce nejsou absolutní úspěch, je zde spousta možností pro kličkování a ojeby a naše odvaha a schopnost vzdání se pohodlí není bůhvíjaká.
Vidím stále velký prostor na zlepšení a zesílení ekonomického tlaku na Rusko. Vojenský tlak snad nebude třeba, při troše štěstí a zvýšení materiálové pomoci to Ukrajinci zvládnou sami. Rudá armáda potvrdila, že se jedná o partu primitivních hovad, barbarů a totálních břídilů. Ostatně, jedná se o věrný obraz celého současného Ruska.
Mohl by autor nebo redakce uvést, z jakého data je snímek v záhlaví? Jsem dost nepřítelem diagnóz na první pohled (a ještě na foto), ale Putin na ní vypadá opravdu jako po kortikoidech.