Putin zapaluje svíčku za oběti z koncertního sálu Crocus u Moskvy. Foto: Profimedia

Jan Urban: Putinovo obviňování Ukrajiny z terorismu? Jen mobilizace k další fázi „svaté války“

Napsal/a Jan Urban 26. března 2024
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Nejprofízlovanější komunikační platforma na světě mimo Čínu se jmenuje Telegram. Stejně jako sociální síť VKontakte ji vymyslel ruský počítačový génius Pavel Valerjevič Durov, spuštěna byla v roce 2013 a do tří let měla již 100 milionů uživatelů, kteří denně odeslali 15 miliard zpráv. V roce 2017 se ale Putinův režim rozhodl převzít úplnou kontrolu nad digitálním prostředím a komunikací v Rusku.

Novým zákonem tehdy nařídil všem majitelům internetových komunikačních nástrojů získat od státu zvláštní registraci a předat divizi Federální bezpečnostní služby (FSB) kompletní šifrovací klíč služeb – a tedy možnost sledovat a analyzovat v reálném čase veškerou komunikaci.

Durov se bránil, ale pak raději odešel do exilu. Sama představa, že by na platformě Telegram někdo mohl dlouhodobě verbovat žoldáky k provedení masové vraždy a teroristického útoku, aniž by o tom FSB věděla, je asi tak skutečná, jako slavný večerníček „Pohádky ovčí babičky“.

Vystrašit a mobilizovat

Stále více se zdá, že pravdivého na oficiální verzi prezentované ruským diktátorem Vladimirem Putinem není zhola nic. Nejen že FSB dostala varování od západních rozvědek o zachycené komunikaci a možných přípravách na rozsáhlý teroristický útok v Rusku. Putin jejich upozornění osobně prohlásil za bohapustou propagandu.

Policie nezajistila ani vstup do obrovského kulturního a zábavního centra a trvalo jí více než hodinu, než dorazila na místo. Pachatelé, kteří dokázali k centru přivézt údajně jedním autem Renault Thalia výzbroj, munici a batohy s náložemi pro nejméně šest z nich, mohli po desítky minut nerušeně vraždit, zakládat požáry a klást nálože. Jako naschvál nefungovaly ani protipožární sprinklery.

Pro šílence se „syndromem supervelmoci“ nemůže být lepším pozváním k expanzi než chování orbánovského Maďarska, ficovského Slovenska či nedůstojné a krátkozraké „mírotvorné“ řeči pánů a dam z ANO a SPD.

Centrum Krokus v Krasnogorsku na okraji hlavního města leží na výběžku obtékaném ze tří stran řekou Moskvou. Vede přes něj jediná silnice k jedinému mostu, přes který se dalo ujet z města. Nikdo ho nezablokoval a nepostavil zátarasy a kontrolní stanoviště.

A údajní islámští teroristé, místo aby zahynuli v boji jako mučedníci, nebo se ukryli v předem připravených bytech, odjedou ve stejném autě – a směrem k Ukrajině, k válce a tudíž do oblasti s nejtvrdší kontrolou dopravních cest. Takže buď jsou silové složky putinovského režimu jen spolkem neschopných klaunů, nebo celou tragédii v Krasnogorsku „někdo“ i s více než stovkou obětí potřeboval.

Brutální otevřenost lží diktátora je vědomá a úmyslná. Jejím smyslem je vystrašit a mobilizovat poslušnou většinu k nevyhnutelně sebevražednému konfliktu se Západem.

Syndrom supervelmoci

Americký psycholog Robert J. Lifton už v roce 2003 v knize „Syndrom supervelmoci“ popsal nebezpečnou psychiatrickou diagnózu, které mohou s postupem času podléhat jedinci s mesiášským komplexem, tedy s pocitem poslání „očistit svět od zla a nebezpečí“.

Jako první tehdy upozornil na to, že vedle vůdců sekt tato diagnóza přesně popisuje i motivace a jednání některých vedoucích politiků supervelmocí, tedy států vlastnících jaderné zbraně. Detailně rozebral iracionalitu a zneužití náboženské symboliky v tehdejší americké „Válce s terorismem“.

Američtí, stejně jako čínští a ruští, indičtí i pákistánští prezidenti, neomezovaní v krizích a stále častěji i mimo ně dostatečnou parlamentní a veřejnou kontrolou, vykazují všechny symptomy „syndromu supervelmoci“. Vladimír Putin a Donald Trump jsou skvělou ilustrací a potvrzením této diagnózy. Odtržení od reality, přesvědčení o vlastní neomylnosti a „potřebnosti očistného konfliktu se zlem“ vedou své země, bohužel, jen jedním směrem – k sebezničení.

Problém je v měřítku. Vůdce sekty může, jak prokázaly desítky už zaznamenaných případů po celém světě, dovést sebe i své souputníky k sebevraždě. Diktátor Putin může zničit svět. Jeho lži o podivném teroristickém útoku v Krasnogorsku u Moskvy a obviňování Ukrajiny jsou pouze dalším krokem mobilizace zotročené většiny ruské společnosti k další fázi „svaté války“.

Pro nás nejdůležitější otázkou tohoto okamžiku je, jak se ve zcela nové geopolitické situaci bude chovat a jak bude jednat česká politická elita a s ní i většina českého společenství. Přes všechny výhrady vůči hříchům a neobratnosti pětikoaliční vlády Petra Fialy je její zahraniční politika principiální a předvídatelná – a shodná s prezidentem i naprostou většinou evropských demokratických zemí.

Proti ní ovšem stojí konjunkturní a bezprincipiální opozice, připravená v případě krize kapitulovat před kýmkoliv a čímkoliv. Antievropský a antiatlantický populismus představitelů ANO a SPD nikdy nezahrnoval obranu skutečné svobodné suverenity země a obranu demokracie – a není důvod očekávat, že by se k nim dobrali ve skutečné krizi.

Není lepšího pozvání

Ruský „bolševický“ expanzionismus považuje všechny okupované země bývalého sovětského bloku za svůj „přirozený prostor“ a nikdy se nesmířil s jeho ztrátou. Má zkušenost s terorem bez zábran, ale hlavně s ovládáním neruských společenství prostřednictvím zbabělých spotřebitelů výhod okupace a nových „normalizačních“ pořádků.

V našem prostředí s tím máme víc než bohaté a nedůstojné zkušenosti z dvacetileté okupace po roce 1968. Proti demonstrantům 21. 8. 1969 stříleli českoslovenští vojáci, milicionáři i příslušníci bezpečnosti. Nikdo z nich nebyl nikdy potrestán, stejně jako soudci politických procesů, estébáci, udavači a provokatéři, natož jejich komunističtí šéfové. Nikdy jsme nesebrali odvahu ani k zákazu komunistické strany a ještě třicet let jsme ji živili v parlamentu.

Pro šílence se „syndromem supervelmoci“ nemůže být lepším pozváním k expanzi než chování orbánovského Maďarska, ficovského Slovenska či nedůstojné a krátkozraké „mírotvorné“ řeči pánů a dam z ANO a SPD.

Jugoslávie v reakci na okupaci Československa v roce 1968 přijala upravený zákon o obraně země. Stanovila povinnost i individuální časově neomezené obrany země pro všechny muže mezi osmnácti a šedesáti pěti lety. Pro kolaboraci s okupantem byl navrhován jediný trest – trest smrti.

Naše doba v našem společenství a s naší tradicí asi nic tak radikálně vlasteneckého požadovat nebude. Mezi českými „vlastenci“ je dnes dokonce módou vyhlašovat, že by v žádném případě napadenou vlast nebránili. Volba mezi lidskou důstojností a možností „svobodně“ v ruské kolonii volit mezi sledováním „Třiceti případů majora Zemana“ nebo přihlouplých seriálů současnosti nebyla nikdy jednodušší.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)