Jan Urban: Novodobá Česká republika vznikla jako „Zbytkostán“. Bez vlastního přičinění a úmyslu
Asi nejsměšnější, či možná nejtrapnější výročí v československých dějinách si v minulých dnech připomněl jen málokdo. Před třiceti lety, 25. listopadu 1992, odhlasovali dojatí poslanci a poslankyně Federálního shromáždění ústavní zákon, který znamenal rozpuštění Československa. Je to podle všeho jediný známý případ sebedestrukce demokratického státu demokratickými prostředky ve světových dějinách.
Naprostá většina účastníků i historiků se shodne v tom, že to „nešlo jinak“. A snášejí pro toto tvrzení řadu přesvědčivých argumentů, které však jako celek nedokáží rozumně vysvětlit, proč relativně úspěšný průmyslový středně velký středoevropský stát spáchal sebevraždu.
Pro vysvětlení je třeba jít k jeho úplným začátkům. Československo totiž původně nemělo vzniknout tak, jako skončilo – jako pouhý primitivní součet Čechů a Slováků.
Něco jako Švýcarsko
Dnes už je, samozřejmě, zbytečné uvažovat o tom, zda se vůbec mohlo před více než sto lety podařit vystavět samosprávný kantonální systém podle vzoru Švýcarska, s podobným miličním systémem namísto armády.
Od první chvíle tuto odvážně demokratickou koncepci odvrhly především rozhodující většiny české a slovenské reprezentace. Ani jedna z nich se neřídila nejlepším zájmem nového státu, ale výhradně zájmem svým.
Česká politika asi bude potřebovat ještě řadu desetiletí, než pochopí, že skutečná demokracie je postavena na ochraně práv jednotlivce proti zneužívání moci.
Obě národní elity se najednou dostaly do pozice „panského národa“, Češi vůči Němcům a Polákům, a Slováci proti Maďarům a Rusínům. Po staletích podřízenosti – a ve slovenském případě zcela určitě i maďarizačního útlaku – to bylo příliš sladké, a nikomu z nových vládců se nechtělo měnit moc za skutečnou demokracii a mír.
A tak musela minimálně třetina obyvatelstva nového státu, která nepatřila jazykově ani k Čechům, ani ke Slovákům, přijmout postavení ne zcela rovnoprávných menšin. U obou reprezentací „národních zájmů a programů“ navíc díky mimořádně překotnému zániku Rakouska-Uherska rozhodovala o nejzásadnějších krocích jen velmi nepočetná skupinka politiků.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Koncept Československa tak vznikl bez viditelně společenské diskuze, spíše jako sen nebo příslib do budoucnosti než jako ucelený a odpracovaný program.
Švýcarský, nebo ještě spíše americký vzor občanské loajality nejdříve ke státu a jeho ústavě, a teprve potom k jazykové národnosti, neměl v Československu šanci. Slovenská elita se chopila národovectví a odporu k české dezinterpretaci „čechoslovakismu“ a úspěšně ho v podmínkách volební demokracie představila jako „národní program“.
Jen o pár let později se zcela logicky přiklonila nejprve k italskému fašismu a brzy nato k německému nacismu, včetně jeho nejzvrhlejších antisemitských programů. Po porážce v roce 1944-1945 přišlo další ponížení slovenskou verzí komunistické diktatury.
Společenská diskuze o hodnotách a směřování přestala existovat. Po pádu komunismu se tak vzpomínka na jazykový nacionalismus devatenáctého století stala jediným pevným bodem postupně většinové společenské shody. Pod povrchem „nové politiky“ však panovaly podobné korupční a regionální kliky jako předchozích sto let.
Češi se v říjnu 1918 stali přes noc Čechoslováky. Svoji obrozeneckou, neodpracovanou a nehotovou národní identitu nahradili iluzí čechoslovakismu, přesvědčeni snad, že ekonomický, obchodní a kulturní úspěch nového státu časem prokáže výhodnost občanského ne-nacionálního vlastenectví. Československému snu se však mírového času na rozvoj nedostalo.
Po ponížení roku 1938 ho v roce 1945 na chvíli nahradila další iluze, tentokrát polodiktatura „národního socialismu“, sloužící však jen jako předstupeň diktatury komunistické. Po celou dobu byl čechoslovakismus jen náhradní českou národní identitou.
Ochrana před zneužíváním moci
Novodobá Česká republika tedy vznikla jako Zbytkostán, bez vlastního přičinění a úmyslu. Otřelý, byť do velké míry pravdivý bonmot praví, že ,,Češi vděčí za vznik České republiky Slovákům“.
Je obrovským historickým štěstím, že hledání smyslu a poslání České republiky probíhá už tři desetiletí v relativním klidu a s jasnými, zvnějšku nabídnutými zárukami stability Evropské unie a Severoatlantické aliance.
Šílenství putinovské agrese na Ukrajině ukazuje, že střední Evropa – a s ní i Česká republika – mohla skončit stejně. Mezinárodní zakotvení v jakkoliv nedokonalé demokratické kultuře Evropy jí poskytlo čas k napravení omylů minulosti a naučení se skutečné demokracii.
Ta totiž není jen o divadlu pravidelných voleb a tržním hospodářství. Přinejmenším stejně důležité – a ve střední Evropě dosud nepochopené – jsou rovnost občanů před zákonem a vymahatelnost práva, důvěryhodné soudnictví, státní žaloba a policie.
V těch třiceti letech jsme se zatím naučili demokracii perfektně napodobovat. Pokročili jsme od Zbytkostánu k Jakostánu. Ale to nestačí.
Středoevropská politika je stále zaujatá především sama sebou a nánosy narodnické nezodpovědnosti z devatenáctého století. Ta česká asi bude potřebovat ještě řadu desetiletí, než pochopí, že skutečná demokracie je postavena na ochraně práv jednotlivce proti zneužívání moci.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Jan Urban: Donald Trump jako prorok změny. K horšímu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
39 komentářů
Česká republika už na pochopení demokracie nebude mít čas, budou jí to vysvětlovat jiní. Projekt Česká republika skončil.
Ještě bude nějak drkotat a potom nás pohltí Bavorsko a bude konečně líp.
Ono, když došlo k rozpadu Československé republiky, mi bylo velmi smutno. Jsem Slovák, žijící na území ČR, kam jsem se přestěhoval kvůli práci v r. 2001.
A protože jsem Slovák, zbytek textu napíši už ve Slovenštině.
Je známe, že Češi a Slováci mali večné spory, Češi obviňovali Slovákov, že ich vyžierajú a Slováci zase obviňovali Čechov z Pragocentrizmu, čo bola i pravda a na druhej strane zase Češi Slovákmi pohŕdali. Akurát že dnes sa na Slovensku nosí Bratislavský centrizmus. Ale pár málo rokov po rozdelení republiky som si začal všímať, že ostria neznášanlivosti sa otupujú. Momentálne žijem na Morave a nikdy som nezažil, že by niekomu vadilo, že hovorím Slovensky. Hoci zase je pravda, že Moraváci majú Slovákov vyložene radi, o čom nie som až tak presvedčený u Čechov.
V diskusiách (trebárs na Novinkách) píšem česky, aby prípadní českí šovinisti nehádzali moje názory do „košíku“ nie je to našinec, je to Slovák. Pritom, keďže žijem v ČR tak všetko dianie tuna sa ma dotýka ako ktoréhokoľvek Čecha
No jasně. Zase ten Volného paradox.
1. světová válka a bolševická revoluce na čas ukončila sny českých národovců o ruském carovi na Hradě. Místo cara zaujal Masaryk, který se z rafinovaného špiona a rozvraceče musel přeškolit na veledůstojného a přísného tatíčka Osvoboditele, který nesnášel pouliční davy. A to bylo dobře, že souhlasil se zastrašovací střelbou, protože jinak by zde vládli bolševici nebo fašisté už v roce 1925.
Rozdělení Československa v roce 1992 bylo rovněž založeno na lžích. Klaus tvrdil, že doženeme Rakousko během 4-5 let a Mečiar sliboval slovenské Švýcarsko během 10 let. Jestli jsme se k těmto srovnatelně velkým státům za 33 let přiblížili, nechť si vyhodnotí každý sám.
Dnes je v módě plivat na všechny a všechno, kteří v minulosti zajistili naši přítomnost podle hesla „po bitvě každý generál“. Po nedoceněném Benešovi už i na Masaryka a První republiku. Jen jestli naše generace dokáže alespoň část toho, co dokázali a zanechali nám oni.
Ano přesně! Dneska je každej chytrej – i autor tohoto článku že? …o co mu jako jde? nechápu. Tak jste se pane autor asi měl odstěhovat do jiné země, na kterou byste mohl být hrdý ne?
Beneš nezajistil vůbec nic, o co by normální občan, kterému jde o svobodný život, bez otročení mafii nebo nějakému sociopatickému despotovi, stál.
2x prodal republiku Stalinovi a pak se divil, že mu spojenci váhají přijít na pomoc.
Mimochodem, jest naprosto nesmyslna uvaha (a tezko rict kdo to vymyslel), ze by CR po roce 1918 mohla vytvorit kantonalni systrm. Nemohla, protoze ony tady totiz zadne kantony predtim nebyly. V tom je ten rozdil..Ve Svycarsku ano, tam ty kantoy predtim byly jako samostatne narodnostni statecky, se svou suverenitou, statni spravou. Ale v Cesku, ani za rakouske rise nic takoveho nebylo.Jiste byly tu cele oblasti kde zily n nemecke mensiny kde meli treba zvoleneho nemeckeho starostu, ale tu potrebnou statni suvedenitu, jako kantony ve Svycarsku nemely, takze ani nemohly jednat o postupnem slouceni (predani nekt pravomovi do centralni vlady) do jednoho statu. A aby tedy Masaryk rozhofl, ze to pracne vytvorene Ceskovensko se napred rozpadne do jednotlivych nacionalnich statecku, kantonu – a stejne nikdo nevedel jak – a ty se pak dohodnou na vytvoreni spolecneho statu – nebo nedohodnoi?Sudety s Nemci stejne chtrly do Nmecka, nebone?
Sudetští Němci nechtěli do Německa, ale chtěli vytvořit pár samostatných území – řídili se 10. bodem „Čtrnácti bodů prezidenta Wilsona“ vydaných v lednu roku 1918.
To se velmi mýlíte. Chtěli vytvořit čtyři župy a ty přičlenit k Německu, nebo tzv. Německému Rakousku, čímž by se popřela tisíciletá hranice Českých zemí. Němci pak od ČSR dostali nabídku odkupu jejich majetku, pokud se chtějí odstěhovat a asi 6 tisíc jich této nabídky využilo.
pane Bohousi a vsichni co tady dost ironicky komentuji nazor pana Urbana, mimochodem velice fundovany, dejte si tu praci a prectete si fantastickou knihu od Mary Heimann, Československo: Stát, který zklamal. Tento pohled zvenku my cesi opravdu hodne potrebujeme. A neco z domacich zdroju pak Antonin Klimek Boj o hrad
Tak Československo Frau Heimann zklamalo? No, ani se nedivím.
Československo vzniklo z emancipace vrstev českého a slovenského národa,která nebyla uplatněna ani v r.1848 a později i v r.1861.Význam při jeho vzniku měla role profesota Masaryka a činnost čs.legíí v Rusku.S mnoha problémy se ovšem nestihla vyrovnat i díky autoritařským režimem v okolí.
K samostatnosti nasměrovali Čechy sami Němci, když v roce 1916 zrušili české politické okresy a ponechali pouze německé a smíšené. Až tehdy většina Čechů pochopila, že bez samostatnosti je konec českého národa neodvratný.
Čemu se divíme, když současný kandidát na prezidenta ČR, bývalý komunista, aktivní voják vyhodnotil obsazení ČSSR vojsky 5 armád Varšavské smlouvy v roce 1968 jako nutnou bratrskou pomoc. A toto morální selhání svedl na špatnou informaci od svého otce – který aktivně bránil neprostupnost západních hranice před emigrujícími Čechy a Moravany.
Ty bajky o tom ze by si cesti narodovci prali mit za vladce ruskeho cara si nechte od cesty. Jak uz jsem tu nedavno psal, jedini kdoz jezdil do Ruska delat zdravice k carovi, byly naopak Vidni loajalnii stavy. Ti narodovci uz pocitali s tim ze monarchismus skonci a ze si tu udelaji republiku..
Ale přál si to minimálně Karel Kramář (1. předseda vlády ČSR).
No jo, jenomže většina obecenstva si myslela a dodnes myslí, že to Rakousko a Švýcarsko stačí vysedět.
Mám knihu „Idea československého státu“,zdědil jsem ji po otci. V jednotlivých kapitolách se vyjadřují státnici I.republiky,ale i profesoři. Profesoři jsou věcní a drží se faktu u politiků/Beneš a další/ je to problém,který vyzněl v určitou nedůvěru v budoucnost Československa a to se také stalo. Po sto letech je zde Česká republika,která opět vsadila vše na jednu kartu jako tehdy. Prezident Zeman se snažil o mnoha azimutovou politiku ,ale skončil a jen trvá na ekonomických parametrech a to neúspěšně, je přehlasován.Opět je to ta lodička jako na erbu Paříže.
Celé rozbití Rakouska-Uherska bylo o získání moci lokálními germánskými, slovanskými a maďarskými elitami a nikoliv snahou o budování míru a demokracie. Ostatní velké státy se rády zbavily konkurence.
Když oni ti čeští Němci, tedy ti, co se skutečně cítili být příslušníky „panského národa“, brali to, že by se měli učit česky, jako šikanu, jako nemístný požadavek. Vždyť přece, kam až paměť sahala, se Češi museli učit německy. To byla neuvěřitelná pohana a diskriminace, že, pane Urbane?
Pokud se na to podíváte pohledem Němce z pohraničí, který československý stát nikdy nechtěl , a který už jenom filozofií čechoslovakismu (Češi a Slováci tvořili většinu), byl svým způsobem založen proti nim. A proč by se měli učit jazyk státu, který od svého začátku nechtěli? Vždyť už v roce 1918 vyhlásili pohraniční provincie s cílem připojit je k Rakouské republice. Tyhle snahy potlačila armáda.
Jinak souhlasím s tím, že měl být pokus o to vytvořit stát podle švýcarského vzoru (tzv.Willensnation, stát vzniklý z vůle), ke kterému by si i druhé menšiny dokázaly vytvořit loajální vztah. Češi s těmi menšinami prostě neuměli pracovat, navíc tam byly česko-německé spory ještě z dob monarchie.
Nedávno jsem četl knihu od Jiřího Hejdy Žil jsem zbytečně. V knize vyprávěl, jak v době nejhorší hospodářské krize vláda situaci v pohraničí absolutně neřešila.
Např. když se v Děčíně stavěl most přes Labe, tak tam natáhli české dělníky z vnitrozemí, a místní Němci, kteří neměli dát dětem do talíře, se na tu stavbu chodili dívat vzpovzdálí.
Prostě Československo bylo státem jen do dobrých časů. Byl to mnohonárodnostní stát s odstředivými silami do všech stran, a proto selhal.
O té stavbě mostu v Děčíně náhodou něco vím Martine. Ten most stavěla česká firma, údajně plzeňská Škoda. Místní Němci se o této firmě vyjadřovali pohrdavě a posměšně a šířili pověsti, že tato firma nebude nikdy schopna tento most postavit. Úsměv na rtech místním Němcům zmrzl až tehdy, když byl most hotový. Místní Němci byli tak nadutí, že by patrně nebyli ani ochotni pro tuto firmu pracovat. Ostatně firma měla své vysoce kvalifikované pracovníky, kteří pro ni jezdili po stavbách i jinde, než v Děčíně. Proč by měli právě a pouze pro stavbu v Děčíně najímat místní Němce, kteří ještě k tomu k této stavbě měli takový negativní vztah? Problém se sudetskými Němci nespočíval ani tak v tom, že by neměli co do talíře, ale v tom, že byli zarytými nacionalisty a plné talíře by na tomto faktu nic nezměnily.
Skeptiku, možné to je. Já čerpal pouze té knihy od Jiřího Hejdy. Dík za jiný pohled a příspěvek.
Víte jak to bylo s Jubilejní výstavou 1891? Ta původně neměla být ryze česká, ale před její přípravou se Češi s Němci nepohodli a Němci začali výstavu bojkotovat. Mysleli si, že to Češi nezvládnou a výstava skončí ostudou. No, zmýlili se.
Ono to soužití Čechů s Němci nebyla žádná selanka, jak je dnes tendence to prezentovat. Musíme si uvědomit, že v této zemi žily dva národy, přičemž ten český rozhodně nebyl privilegovaný. Němec se nepotřeboval učit česky, zatímco Čech německy ano. Dokonce i za První republiky se Němec na úřadu MUSEL domluvit v němčině. Když se ale Čech v pohraničí chtěl na úřadu domluvit česky, Němci to vnímali jako šikanu, později jako provokaci.
Bohužel, obávám se, že jste použil „dobrý termín“ na špatném místě.
On ten termín, Willensnation, stát vzniklý z vůle, by musel znamenat, z vůle těch občanů. Tedy, alespoň z zvůle politických zástupců těch všech jednotlivých národnosti, v politických jednáních mezi sebou. A teď si uvědomte, že by se měli shodnout právě na těch společných právech, ale pro všechny.
Když dám jednoduchý příklad, lze kritizovat že zlí Češi nedali více národnostních práv Němcům“.. Ale kolik by asi chtěli ti Němci dát národnostním práv Židům?? ..Čil se obávám, že taková politická diskuze by nevedla nikam – ostatně stačí se podívat na úroveň „diskuze“ mezi Izraelity a Palestinci .
Tudíž, jako že předpokládám že takové politické diskuze se stejně na nějaké úrovni vedly. tak nezazlívám české vládám za Masaryka že nešla do toho rizika „aby to rozhodla sama“ a nějaké ty kantony sama, svým politickým rozhodnutím, nějak?? uměle vytvořila. To by tu situaci vyostřilo ještě víc, a mohl jsme tu mít fašismus o deset let dřív.
Když se lokálnímu IDEÁLU dostává podpory zvenčí, je to ze zištných důvodů. Globalismus nevznikl až ve chvíli, kdy jme si s ním zadali my. Ty naše, letopočty označené mezníky, se odehrály jako korelace našeho vnitřního vývoje. Protože náš vývoj se míjel s očekávání z venčí. Myslíte si, že to je důkaz toho, že jsme šli špatnou cestou? Pane Urbane, měl by jste již upustit od Vašeho revanšismu. Bez sebereflexe nenaleznete klid. Ten letitý výhled „našeho pochopení“ zřejmě souvisí s úděsnou představou ubližujících, že by měli být svědky zadostiučinění svých obětí.
Je smutné číst takový článek od novináře, kterého jsem si kdysi velmi vážil. Už jen pejorativní pojmenování Zbytkostán a Jakostán mi připomíná Kojzarovy ztroskotance a samozvance. Prakticky s každou větou lze polemizovat a úplně opačný výklad je podle mě blíž pravdě. Tak například rozpad Československa není unikátním jevem, Švédsko-Norská unie se na počátku 20. století také rozpadla, a také pokojně. A právě to, že jsme se rozdělili bezkonfliktně, je obdivuhodné. Aspoň tak to vnímají ostatní státy. Zkrátka, zase jeden článek „intelektuála“ jací jsme my Češi blbci, nevzdělaní burani a nýmandi bez práva na existenci. Z toho je mi fakt špatně. Dokážete si představit, že by s podobným článkem přišel novinář za šéfredaktorem třeba ve velké Británii nebo v USA? Myslím, že by ho šéf vyhodil na hodinu. Doporučil bych panu Urbanovi, aby se více věnoval historii, zejména pak okolnostem a idejím, na nichž vznikly a stojí současné státy. Ve srovnání se určitě nemusíme za nic stydět.
Tak autor je evidentně probruselsky a levicově zaměřený. A takovým pojem jako vlastní stát a národní hrdost neříká nic, Ideálem takových lidí je jakýsi pofidérní evropský občan bez vlastního domova vzniklý v nějakém „tavicím kadlubu“ z místních historicky evropských entit a potom mimoevropských přistěhovaleckých entit.
Když ono je těch případů mnohem víc, i z poslední doby. Že je nutno k tomu počítat především rozdělení SSSR v roce 1991, které proběhlo rovněž velmi pokojně, z rozhodnutí Nejvyššího sovětu Sovětského svazu, na konci éry Gorbačova.
Jasně, tím se ta situace úplně nestabilizovala, vytvořila se tím řada nacionálních ohnisek, a v později, se zase Rusko – až dodnes, pokouší svou imperiální moc zase postupně obnovovat.
… no k tomu „Gorbačovovi“, tak to byl už jen formální epilog konce, protože to primární rozhodnutí bylo uděláno v Bělovežském pralese v Bělorusku v r. 1991 – tam to „dohodli“ všichni totálně opilí Jelcin, Kravčuk a Šuškevič za celý Svaz…
Pane Pospěchu, nepodsouvejte do článku Vaše myšlenky. Nic tam není psáno o tom, že by Češi měli být nýmandi a bez budoucnosti.
Tragika dějin v mnoha případech (a ukázkově právě ohledně našeho území) je dána psychopatickými rysy těch, kteří se v danou chvíli proderou k moci. Benešova přehnaná ctižádost, pomstychtivost vůči protivníkům je už snad dnes historikům dostatečně známa včetně důsledků, které to pro společnost mělo. Dva sebestřední kohouti na jednom smetišti (Klaus a Mečiar) zlikvidovali něco, co mohlo mít pokračování v případě, kdyby ve vedení státu kooperovaly osobnosti, které by ve své povaze měly alespoň náznak pokory. To se bohužel nestalo a důsledky eroze společnosti za bohatého přispění soudně uznaného lháře, který dvakrát usedl na Hradě, jsou dnes velmi zřejmé. Nemám k dispozici žádnou statistiku, ale z osobních rozhovorů s obyčejnými lidmi v době rozdělení republiky si pamatuji, že drtivá většina z nich byla pro zachování společného státu.
Kdyby nic jiného, tak zajistil přežití většiny národa. A to tím, že přijal nepřijatelnou Mnichovskou dohodu a zabránil sebevražedné válce proti mnohem silnějšímu nepříteli. Hitlera tím popudil, protože ten se už chystal na válku, jakou Němci později předvedli v Polsku a Sovětském svazu. (O tom, jak dobré to bylo rozhodnutí svědčí i to, co se nyní děje na Ukrajině. Asi ne z hlediska českých gaučových militantů. Ale z pohledu těch lidí kteří tam přišli o dům nebo o život určitě.)
Během exilového působení Beneš zajistil, že Československo bylo na straně vítězů. Také prosadil odsun Němců, čímž zamezil dalším problémům s nimi.
Česko už nemá právo slavit vznik společného státu, na kterém se podílel Masaryk se Štefánikem. Tento útvat je rozbit, co nedokázala nacisté ani komunisté, dokázali kapitalisté. Rozdělením Československa skončila éra společného státu a tím i nutnost slavit jeho vznik. To bychom mohli slavit i vznik protektorátu, ale to se prý nesluší, ikdyž je to součást historie. Dnes jsme malý bezvýznamný chudý stát s upadající ekonomikou, kde se nerodí dost dětí, aby zajistily státu budoucnost. Nemáme být na co hrdí.
No, s těmi nacisty pomalu. Podporou Henleinovy strany se samozřejmě na rozbití Československa podíleli a ČSR byla územně skutečně rozbita. Takže to dokázali.
Komunisté stát nerozbili, ale pomáhali jeho devastaci jak ekonomické, tak morální jako podruhové SSSR. Kapitalisté stát nerozbili, jenom se v něm po pádu režimu projevily tendence, které byly 40 let potlačovány. Slovákům maximálně byla hozena kost formální federace z roku 1968. A to se v nově rodící demokracii projevilo právě proto, že to nešlo silově potlačit.
Máte pravdu s 28.říjnem. Proč slavit vznik státu, který neexistuje, to také nechápu-
A ano, jsme chudý stát s upadající závislou ekonomikou, kolonie, ale to by bylo, i kdyby se federace v roce 1993 nerozpadla. Byla by to prostě československá kolonie, kde by se rodilo málo českých a slovenských dětí. Slováci by jezdili do Čech pracovat a žít úplně stejně, jako dneska. Nějaký význam Československo mělo za první republiky, ale nestačilo to na, to aby tehdejší Západ hnul pro něj prstem.
Svět si na něj vzpomněl v roce 68, a pak v roce 89. Tím to končí…
Proč se neslaví vznik České republiky?
Protože 28.říjen 1918 chápe drtivá většina Čechů (na rozdíl od Slováků) jako vznik svého státu. Vznik ČR 1. ledna 1993 Češi chápou jako pokračování toho původního, takže se to neslaví i když to oficiálně svátek je.