Jan Urban: Mladé Čechy minulost nezajímá. Až příliš snadno tolerují neupřímnost v boji o Hrad
Danuše Nerudová nemluví pravdu o svém fungování v čele Mendelovy univerzity a především o vyšetřování skandálu s rakouskými a německými turbostudenty. Shoduje se na tom stále více odborníků z vysokoškolského prostředí, včetně jejích bývalých spolupracovníků. Informací o kauze je ve veřejném prostoru dost. Přesto marketingově skvěle zacílená prezidentská kampaň Nerudové oslovuje i vzdělanější část mladých Čechů. Pro ně je minulost nezajímavá a vnímají ji pouze v heslech.
Reklamní tvrzení bývalé rektorky, že nebyla pytlákem, ale hajným, který pytláka chytal, začíná připomínat spíše rčení o tom, kdo nejhlasitěji křičel „chyťte zloděje“. Danuše Nerudová, která v čele univerzity působila od února 2018 do ledna 2022, by proto měla odpovědět na tyto základní otázky:
1) Je pravda, že fakulta dostávala pouze pět tisíc eur z dvaceti pěti tisíc, které si účtovala agentura od každého studenta? 2) Je pravda, že agentura si za zprostředkování ponechávala pouze dalších sedm tisíc eur a o využití zbytku částky není doposud nic známo? Nebo snad to známo je?
A nejdůležitější otázka pro Danuši Nerudovou: Jak si vysvětluje, že tak zásadní porušení zákonných předpisů a etických standardů, jaká zjistila hloubková kontrola Akreditačního úřadu, neodhalila hned od začátku sama Rada pro vnitřní hodnocení Mendelovy univerzity, kterou jako rektorka vedla?
Třetí možnost neexistuje
Rada pro vnitřní hodnocení je totiž podle pravidel Mendelovy univerzity zodpovědná za nastavení a sladění kontrolních mechanismů na všech fakultách, a nesla tedy od samého počátku plnou zodpovědnost za všechny zjištěné podvody a pochybení. K problémům se ovšem sešla až po propuknutí skandálu a jeho zveřejnění v Rakousku a Německu.
Zveřejnění skandálu vedlo koncem srpna loňského roku k tříměsíční hloubkové kontrole Akreditačního úřadu a letos v květnu k výjimečně ostudnému odejmutí institucionální akreditace pro doktorské studium všech ekonomických oborů na fakultě. Podle vyjádření Akreditačního úřadu byl takový trest uložen vůbec poprvé.
Přehled kontrolou zjištěných vad a podvodů sám o sobě vede k jedinému závěru. Paní Nerudová byla v rektorské pozici buď naprosto neschopná a slepá, nebo dnes nemluví pravdu. Tertium non datur, jak říkali staří latiníci – třetí možnost neexistuje.
Sociologický problém však představuje snadnost, s jakou především vzdělanější část mladé české generace dokáže i v jednadvacátém století, kdy má snadný přístup k online informačním zdrojům, zapáleně reagovat na prvoplánovou podbízivost a zároveň neupřímnost kandidátských slibů.
Pro každého, kdo přišel s univerzitním prostředím alespoň trochu do styku, je nepředstavitelné, že by si vnitřní kontrola po několik let nedokázala všimnout, že jedna z fakult přijímá do prvního ročníku dvojnásobný počet studentů, než jaký stanoví vnitřní předpisy i takzvaný akreditační spis.
Nebo že existuje onen zvláštní formát doktorského studia pro zahraniční studenty a že značný počet z nich končí studium a dokonce získává doktorát za dobu o třetinu kratší než studenti v ostatních oborech. A co čert nechtěl, právě v takových případech se shodou okolností nedodržovala ani pravidla vedení protokolů o obhajobě dizertační práce a státní doktorské zkoušce, takže celé takové doktorské studium je velmi často nepřezkoumatelné.
Je nemyslitelné, aby slušná škola dovolila, natož aby nevěděla, že takoví superstudenti psali a publikovali svoje práce kolektivně, ale články pak vykazovali jako výsledky svojí individuální práce.
Příliš snadný úspěch u mladých
Závěr kontroly Akreditačního úřadu je zdrcující, když konstatuje, že „vysoká škola nemá dostatečně účinná opatření proti úmyslnému jednání proti dobrým mravům při studiu, zejména proti plagiátorství a podvodům při studiu“.
A paní rektorka o tom coby předsedkyně Rady pro vnitřní hodnocení nejméně tři roky nevěděla? Co dělala? Přesto všechno s veselou tváří tvrdí, že je vše v pořádku, protože vyšetřování celé věci přece odvážně zahájila ona sama. Ani to není pravda.
Marketingově skvěle zacílená volební kampaň paní Nerudové zatím nepřekvapivě oslovuje především mladé lidi. Minulost je pro ně nezajímavá a vnímají ji pouze v heslech – odsud ono marketingové heslo „nemám zátěž z minulosti“. Globální oteplování a záchrana deštných pralesů jsou generačním mottem, tak proč ho v kampani nevyužít.
Sociologický problém však představuje snadnost, s jakou především vzdělanější část mladé české generace dokáže i v jednadvacátém století, kdy má snadný přístup k online informačním zdrojům, zapáleně reagovat na prvoplánovou podbízivost a zároveň neupřímnost kandidátských slibů.
Každá mladá generace má pocit, že historie začíná teprve s ní. Jen ona může mít, podle tohoto pocitu, nejprogresivnější pohled na svět. Demografie kdysi ve snaze o přesnost definovala generaci jako množinu lidí, narozených za dobu, která se přibližně rovnala průměrnému věku žen při prvním porodu.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století „vlastenečtí studenti“ bučeli na přednáškách profesora Masaryka a jednou týdně vytloukali okna jeho bytu. Podporovali naopak historií právem zapomenuté „vlastenecké žvanily“.
Nebo lze snad zapomenout na tragikomickou epizodu komunistické kampaně „Mládež vede Brno“ z května 1949?
S identickou naivitou a nadšením z nezodpovědnosti volali na jaře 1968 studenti po zvolení komunistického tajemníka Čestmíra Císaře prezidentem republiky. Nenamáhali se požadovat a hledat úplné informace o slovně oslnivém kandidátovi okamžiku, který jim říkal jen to, co chtěli slyšet. Pro ně byl představitelem „nového začátku“.
Nevěděli, a ani vědět nechtěli, že se Čestmír Císař v roce 1953 jako tajemník krajského výboru komunistické strany v Plzni podílel na brutálním potlačení dělnických protestů s více než dvě stě padesáti zraněnými a více než třemi stovkami odsouzených pro „protistátní činnost“.
Kdy začíná historie
Každá mladá generace má pocit, že historie začíná teprve s ní. Jen ona může mít, podle tohoto pocitu, nejprogresivnější pohled na svět. Demografie kdysi ve snaze o přesnost definovala generaci jako množinu lidí, narozených za dobu, která se přibližně rovnala průměrnému věku žen při prvním porodu.
To už ale zhruba od poloviny dvacátého století neplatí. Generace (přesněji věková kohorta) lidí, narozených mezi roky 1945 a 1955, byla formována velmi odlišným prostředím, než ti, kdo se narodili o pouhých deset let později. Tak jakápak generace. Pro další dekády to platilo o to víc.
Od rozšíření internetu (zhruba 1995) a sociálních sítí (zhruba 2006) platí, že sebeidentifikace tak rychle pomíjivou spotřebou stírá a zužuje popis „generace“ na věkovou skupinu zahrnující tak nanejvýš pět let. O to snazší je při jejich neznalosti historie a kontextu, bohužel, jejich manipulace. Platí to i v kampani Danuše Nerudové.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Lakotové vždy prodělají. Šmejdi si na ně umějí počkat
Petr Fischer: Slovo roku a úpadek duševní činnosti lidského pokolení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
30 komentářů
Souhlas. Nerudová zcela jednoznačně porušila zákon i podzákonné předpisy. Daleko jednoznačněji než třeba Babiš s těmi dotacemi (navíc Babiš nikomu v tuzemsku svými aktivitami na poli dotací neuškodil). Nicméně, je to taková „přerostlá Barbína“, a to mladým stačí.
Jako perlička – studovala stejné gymnázium jako Petr Fiala i jeho manželka.
Jestliže Nerudová porušila zákon a vy něco takového víte, už jste na ní Pergille/Šimůnku podal trestní oznámení? Je to vaše povinnost! Jinak porušujete zákon vy a můžete být za to stíhán!
Skeptiku,
už dávno to udělala akreditační komise (já jen cituji její konstatování) a odebrala MENDELU akreditace na všechny doktorandské programy ekonomického zaměření. což je údajně bezprecedentní opatření (za historii vysokého školství v ČR).
Vy jste své tvrzení A.S. Pergille/Šimůnku neuvedl jako citát, ale jako svůj názor bez uvedení zdroje. A pokud skutečně paní Nerudová ten zákon porušila tak závažným způsobem, jak nyní náhle uvádíte, jak to, že není v této věci policií vyšetřována? I za křivé obvinění byste mohl být A.S. Pergille/Šimůnku stíhán.
Skeptiku, a jak víte, že není? Normální je, že se o „otevřených kauzách“ ve sdělovacích prostředcích nereferuje (leda, když to referování má politickou tlačenku). Minimálně se k té kauze musela vyjádřit jako rektorka v té době ve funkci a dokonce jako školitelka jednoho z „turbodoktorandů“.
Ostatně, kvůli podobným problémům si akademičtí funkcionáři platí dost často docela vysoké komerční pojištění na odpovědnost (i na škody způsobené „blbostí“).
Kdyby byla paní Nerudová vyšetřována policií, už dávno by tuto skutečnost novináři vyčmuchali a byla by z toho aféra. Babišova smečka by byla první, která by po takové zprávě s velkým rámusem skočila. S tím si můžete být stoprocentně jist. A na základě toho, že si podle vás nějací akademičtí funkcionáři platí vysoké pojistné, svědčí o tom, že paní Nerudová musela porušit zákon? Ach jo. Opět mi vyvstal na mysli onen citát Jana Wericha.
Skeptiku, jako akademický funkcionář prostě můžete zákon nebo podzákonnou normu porušit velmi snadno. Stačí, když soud tu hatmatilku vyloží jinak než právníci dosud. A nebo vyrobíte škodu nějakou naprosto banální chybou, třeba dáte na nějaký formulář špatné razítko nebo špatné datum.
Nicméně „turbodoktoráty“ nejsou věcí výkladu nebo banální chyby, ale úmyslného porušení zákona.
A vědět o tom měla z titulu funkce, a pokud ne, pak by byla dost neschopná a mělo by ji to diskvalifikovat pro presidentování.
Nejsem akademický funkcionář a nemám žádné zkušenosti s pácháním chyb v této oblasti. S vašimi ničím nepodloženými spekulacemi nemám důvod polemizovat a zabývat se jimi. Vím jen, že policií paní Nerudová vyšetřována není a to je rozhodující. Nikde jsem ani nic nečetl o tom, že by policie třeba jen prohledala kancelář paní Nerudové, jako tomu bylo v případě lidoveckého kandidáta na ministra životního prostředí.
Skeptiku, to, že jste o něčem neslyšel, neznamená, že se to nestalo. Druhou věcí je, že asi šli po dokladech z dob jejího rektorování, které asi v její současné pracovně nebudou.
Jenže o policejním vyšetřování paní Nerudové nic nevíte ani vy Pergille/Šimůnku. Žádné konkrétní údaje jste neuvedl. Uvádíte tu jen své dohady a bláboly.
Skeptiku, pokud se policie dozví o zjištěních akreditační komise, tak je její povinností se jimi zabývat. Ale nemá žádnou povinnost to meldovat vám (spíš pravý opak).
Pokud akreditační komise opravdu zjistila nějaké porušení zákona paní Nerudovou, které by měla policie vyšetřovat, pak by bylo její povinností svá zjištění nahlásit policii. Ne skeptikovi a už vůbec ne Pergillovi/Šimůnkovi. Jelikož o něčem takovém není nic známo ani skeptikovi, ani Pergillovi/Šimůnkovi, pak k žádnému oznámení na policii a tudíž ani k policejnímu vyšetřování nedošlo. Ještě jednou připomínám, že případné policejní vyšetřování by na rozdíl od nás dvou smečka Babišových novinářů už dávno odhalila a paní Nerudová by byla z prezidentské kandidatury s velkým rámusem vytlačena.
Dobrý den, pane Urbane,
upřímně řečeno, ani se těm mladým nedivím. Když vidí, slyší, čtou, co se děje kolem Babiše, Vojtěch, trapnost sama, si vyslouži Finsko, atd….nekonečným výčtem nebudu pokračovat.
Otec byl válečný veterán. Metálů obdržel mnoho. Když jsem ho potřebovala umístit do domova důchodců se zvláštním režimem, měl těžkou cukrovku, počínající demenci, potřeboval stálou lékařskou péči. Žádost byla zamítnuta, prý je soběstačný, vlastně skoro zdravý, jak jsem vyrozumněla. Tátovi bylo 80 let. Intervenovali legionáři, bojovníci za svobodu, nic platné. Mám 2 syny, svého dědu měli rádi, sledovali, jak tento stát zanedbává a ignoruje své hrdiny a adoruje, privileguje politické kašpary. Nakonec jsem přes známosti domov důchodců pro tátu obstarala, zemřel za 3 roky.
Úředníkovi, který tenkrát byl vedoucím sociálního odd., který byl absolutně lhostejný, jsem řekla, že mí synové to sledují, jací vlastenci z nich asi budou.
Mimochodem, starostou toho úřadu byl a bohužel ještě je Aschenbrenner.
Další člen rodiny, pilot RAF. Netřeba nic dodávat. Stanislav Peroutka stačil včas utéct z této skvělé vlasti. Už se nikdy nevrátil. V rodině se nikdy žádný komunista nevyskytoval, ani nevyskytuje. A volič ANO také ne, nebo o něm nevím, ani mezi mými přáteli.
Mladí vůbec nejsou hloupí, neznalí, vidí, co se děje, co komu prochází, to pokrytectví politiků, ministrů, vlády.
Zaměřila bych se na jinou generaci, tu starší, tu, která tohle dopustila.
Bez zbytečného moralizování.
S pozdravem
Zdeňka Železná
Plzeň
Vážená paní Železná,
neúcta k hrdinům má v Česku dlouhou tradici. Trvalo, tuším, sedmnáct let, než se po listopadu parlament dohodl na vylepšení penzí pro oběti komunistického režimu. Nikdy se nedostali na úroveň svých mučitelů, soudců a bachařů. Škoda, že jste se kvůli otci neobrátili na Vojenskou nemocnici v Praze nebo přímo oddělení péče o veterány na Ministerstvu obrany. Slyšel jsem o více případech z krajů, kde se úcta a péče o veterány nedá s Prahou srovnat. Naši starší generaci „Gotwaldových vnuků“ už těžko něco polepší. Většině z nás komunisté zlomili páteř už v mládí – a to se těžko dohání. Přeji Vám hodně klidu a štěstí.
… no tak vždy když vidím Lumíra Aschenbrennera tak si myslím, že si zejména pěstuje svůj culíček jako své „eho“ (ukrajinsky- když ten Senát je především ukrajinský…).
No vždyť ano, přesně takto se ty všechny „..marketingově skvěle zacílené volební kampaně“ vedou, aby vyzdvihly pozitiva té které osoby či volby, ale zakrývaly její negativa. Všechny – a není v tom prosím rozdílu, mezi těmi „hodnými“ a „zlými“ kandidáty. Jediný rozdíl je v tom, kolik mohou dát (její příznivci) do té kampaně peněz..
Takže a skutečně záleží na každém voliči, aby si ty reálné potřebné informace o kandidátech sehnal sám, a sám se rozhodl, které z těch negativ mu vadí či nevadí. Tedy, pokud to skutečně udělá, ono se třeba u těch mladých tvrdí že umí „vyhledávat na internétu“, ale dle jejich názorů to spíše vypadá že to oni žijí ve svých informačních bublinách, a slepě přebírají to co jim „ta jejich správná média a správní guruové“ napovídají..
Ač s Janem Urbanem po odchodu Václava Havla převážně nesouhlasím, v tomto článku mu dávám zcela za pravdu.
Formování mladé generace na středních (neprůmyslových) školách a poté na vysokých, neprobíhá kontinuálně a cíleně, kromě škol se na tom „podílí“ i většina rodičů, kteří na své ratolesti nemají čas. Kandidátka , která o sobě zveřejní, že jejím největšín handicapem je , že je mladá a pohledná na prezidentský úřad nepatří, protože je stejně nekritická jako mládež, navíc s již životními zkušenostmi. Stejný problém vidím i v její cause s doktoranty zahraničních srudentů-
Tak s tím souhlasím.Jen bych dodal,že se to netýká jen mladých.I mnoho starších lidí je schopno uvěřit zázračné proměně komunistů po roce 89 v antikomunisty a demokraty.Nejodpornější exemlář je ten komunistický důstojník a agent Pávek,který má tu drzost kandidovat na prezidenta a spousta lidí,kteří na komunisty nadávají ho půjdou volit.
Ten komunistický důstojník byl víc jak 5x déle důstojníkem a generálem armády v demokracii a dokázal za tu dobu věci, kterým vy jste se svými činy nejspíš ani zdaleka nepřiblížil. Nebo se mýlím? Když je tak zdikreditovaný, jak to, že za tu dobu jeho kariéra nebyla ukončena přes všechny ty lustrace a výběrová řízení, kterými prošel? Kromě toho, když si jej poslechnete při mnoha rozhovorech s různými novináři, tak musíte vidět, že mluví velice transparentně, otevřeně a důvěryhodně. Od dob Havla byl takovým transparentním a přesvědčívým kandidátem snad jen pan Schwarzenberg. Tím je nicméně nechci přímo srovnávat.
Prosil bych pana autora, kterého jsem si vždy docela vážil, zda by mohl se stejnou důkladností při zkoumání pramenů zpracovat důsledným a kritickým okem investigativce i materiál o předlistopadové kariéře dalšího prezidentského kandidáta generála Pavla. Děkuji předem, velmi se těším. Pokud bych ho náhodou přehlédl, prosím zaslat mailem.
S pozdravem Vratislav Kadeřábek, Jabloňová 11, Praha 10, tel. 603 240 359
Vážený pane Kadeřábku,
archívní prameny prostudovalo a zveřejnilo hned několik historiků – například Adam Drda a Pavel Blažek. Svůj názor na tuto zajímavou otázku jsem popsal v nedávném textu zde na Hlídacím psu. Zatím jsem oneobjevil nic, co bych mohl dodat.
Nevím, jestli je nezajímá neupřímnost.
Řekněme, že nemají jednoznačného favorita, ale k volbám chtějí jít. Vybírají tedy „vylučovací“ metodou, jinak by museli rezignovat na svoji účast ve volbách a nechat to na ostatních. Bohužel, když se podíváme na kandidáty, tak jim vylučovací metodou vychází paní Nerudová. A asi hraje roli i to, že působí nejvíce jinak, než současný prezident.
Je to smutná záležitost, ale není se co divit.
Pokud tihle mladí lidé neměli štěstí na rodiče, učitele nebo své okolí, „nepotkali“ se během své „vzdělávací fáze“ s tím, že by historie byla pro jejich život podstatná.
Současné hodnotově nezakotvené, pozitivisticky orientované vzdělávání spolu s absencí dostatečného množství přitažlivých, důvěryhodných a kvalitních lidských vzorů celkem nutně vede k přesvědčení, že na tom, jak jsme se ocitli v přítomnosti celkem nezáleží.
A pak se divte, že důchodci věří Babišovi, když mládež věří Nerudové.
Já se divím. NErudová neukradla žádnou firmu, nepodílela se na privatizačních a dotačních podvodech, neunesla svého syna na okupovaný krym a ve vysoké ústavní funkci se nepředvedla jako totální diletant, který má všechno na háku … na rozdíl od bureše.
Pravda, hříchů má o něco méně než Babiš. Nicméně dost na to, aby byla naprosto nedůvěryhodná.
Jan Urban se již podruhé pouští do kandidatury Danuše Nerudové. Před několika dny napsal článek „Danuše Nerudová je největší spojenec Andreje Babiše, možná o tom ani neví“. Teď tedy ve stopách Babišových deníků víří podezřelé doktoráty z Provozně-ekonomické fakulty Mendelu, na které poukázal Národní akreditační úřad. Všiml si pan Urban, že předsedou onoho úřadu je Robert Plaga, sám absolvent oné inkriminované fakulty, na níž poté i učil? V roce 2011 Plaga vstoupil do ANO 2011 a v roce 2017 se stal ministrem školství (zdroj: Wikipedie) ve vládě hádejte koho – dnešního prezidentského kandidáta Andreje Babiše. Není to náhodou takový malý střet zájmů?
Šance tří kandidátů jsou teď prakticky vyrovnané, ale jeden z nich do druhého kola nepostoupí. Kdo by to z těch tří měl být? Já vím, Babiš to pravděpodobně nebude, ale co kdyby? Co kdybychom ze všech sil podpořili oba demokratické kandidáty, Nerudovou i Pavla, aby se Babiš nedostal ani do druhého kola? Pane Urbane, jestli je tady někdo spojenec Andreje Babiše, nejste to náhodou vy, a, abych užil vašich slov, možná o tom ani nevíte?
Vážený pane Zahradníčku,
není úkolem novináře někoho podporovat, ale předávat čtenářům informace, které se politici a kandidáti snaží před voliči zatajit. Pokud nejvyšší vedení Mendelu není schopné vysvětlit, kam přišlo zatím chybějících deset tisíc Euro za každého z desítek zahraničních studentů, je to závažná a veřejná informace, která by měla být vysvětlena ještě před volbami. Nebo máte za to, že by bylo lepší to zamlčet?
Pane Zahradníčku, jak jste přišel na to, že demokratičtí kandidáti na prezidenta jsou pouze Nerudová a Pavel?
Horymíre, z těch, co suita „demokratů“ považuje za demokraty a současně mají reálnou šanci se dostat do druhého kola, nikdo jiný v úvahu nepřipadá.