Jan Urban: Kdo stál za masakrem karpatských Němců? Fotka v roli svědka
KOMENTÁŘ. Kniha „Národ sobě – české průšvihy 1989–2024“ autorů HlídacíhoPes.org je velkým úspěchem. Řada našich čtenářů nás vyzvala, abychom se u příležitosti osmdesátého výročí konce druhé světové války podobně kritickým způsobem podívali i na období takzvané Třetí republiky. Tak provokativní nápad nemohl zůstat neoslyšen. Dodnes totiž o této době přežívá až příliš mnoho lží a mýtů. A kniha tak už brzy půjde do tisku.
Při hledání dokumentů k nové publikaci byla nalezena i fotografie, která může dramaticky proměnit pohled na okolnosti masové vraždy dvou set šedesáti sedmi slovenských karpatských Němců v noci na 19. června 1945.
Jejich vrahy byli vojáci československé armády, příslušníci 4. divize, kteří se zvláštním vlakovým transportem č. 2059 přesouvali z Prahy do nového místa určení na Slovensko. Šesti jednotkám, převáženým v tomto transportu, velel štábní kapitán Eugen Surovčík.
8. května 1945 mezi Přerovem a Prostějovem, vlevo štábní kapitán Eugen Surovčík, vpravo brigádní generál Oldřich Španiel, od 16. září 1944 velitel vojenské kanceláře prezidenta republiky. Brigádě a 1. československému údernému praporu velel pouze jako výpomoc mezi 16. 4.a 31. 5. Zdroj: VÚA–VHU, se svolením VÚA–VHU
Převratný objev
Objevitelem fotografie ve Vojenském ústředním archivu je Petr Sehnálek z Oddělení společenských věd Muzea Komenského v Přerově.
Fotografie zachytila Eugena Surovčíka den po konci války, tedy 9. května 1945, jako velitele prvního úderného praporu společně s jeho nadřízeným velitelem 1. brigády, brigádním generálem Oldřichem Španielem. Blíže neurčené místo poblíž Prostějova nebylo pro náš výzkum důležité, ale osobní známost obou důstojníků nám až dosud nebyla známá.
Generál Španiel byl totiž od září 1944 přednostou Vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše v Londýně. Byl zkušeným vojenským diplomatem a v klíčovém závěru války byl pro prezidentovy plány nepostradatelný.
Beneš pochopil, že pokud ho Moskva a tamní vedení KSČ nepodpoří, bude ohrožena celá jeho cesta do Prahy jako staronového prezidenta. Ustoupil jim proto ve všem. Rozpustil ministerstvo obrany, které mu sloužilo po celou dobu války, a generála Sergěje Ingra, který byl v jeho čele, po trapných obezličkách 5. dubna 1945 odvolal a poslal na zdravotní dovolenou.
Bylo pro něj životně nutné, aby mu Sověti ponechali alespoň přednostu jeho vojenské kanceláře Oldřicha Španiela.
Aby to bylo možné, musely se s ním sovětské orgány a Gottwaldova skupina blíže seznámit. 19. dubna byl proto na poslední týdny války jmenován velitelem 1. samostatné pěší brigády na Slovensku, aby v bojích prokázal svoji loajalitu vůči novým pánům.
Jako velitel se osvědčil a spolu se sovětskými poradci vedl agresivní útočné operace od Malé Fatry až po Holešov přesně podle sovětských příruček – i s trestaneckými jednotkami na čele každého útoku. Osvědčil se, a proto se už 25. května, tedy po pěti týdnech, mohl vrátit k funkci přednosty Vojenské kanceláře prezidenta.
Velká část důstojníků 1. brigády měla podstatně bohatší a drsnější bojové zkušenosti než jejich dočasný velitel. Přišla totiž po prověrkách NKVD a o něco později i československého Obranného zpravodajství z bývalé armády fašistického Slovenského štátu.
Sám Eugen Surovčík přešel na konci roku 1938 jako instruktor tělesné přípravy z československé armády k Hlinkově gardě. Za války se zúčastnil bojů proti sovětské armádě na Kavkaze a kromě dvou slovenských vyznamenání za statečnost v boji obdržel i německý Železný kříž.
Po vyléčení zranění se znovu objevil jako velitel povstaleckého praporu Diamant během Slovenském národním povstání a po jeho porážce se podle svých slov skrýval pod cizí identitou až do příchodu sovětské armády.
„Dobrý Němec je mrtvý Němec“
Nově objevená fotografie je pro náš příběh významná hned ze dvou důvodů. Prokazuje osobní blízkost obou velitelů a dokazuje, že poslední dny války strávili v bezprostřední blízkosti Horních Moštěnic. Museli tedy dobře znát podmínky v okolí tamního nádraží, kde o šest týdnů později, v noci na 19. června, Surovčíkovi muži na táhlém kopci nad nádražím postříleli velkou skupinu civilistů, včetně více než sedmdesáti dětí.
Generál Španiel patřil s nepochybným vědomím Edvarda Beneše, vedle ministra obrany Ludvíka Svobody a několika málo klíčových velitelů vojenských oblastí vytvořených na území republiky koncem května k úzké skupině nejvyšších velitelů armády, obeznámených s plány na násilné „odněmčení“ celého území republiky.
Jejich cílem bylo dosáhnout ještě před spojeneckou konferencí v Postupimi v červenci vyhnání civilního německého obyvatelstva ze všech měst a co největší počet Němců přehnat přes hranice do sovětské okupační zóny. Zbytek měl být soustřeďován ve stovkách „koncentračních táborů“, jejichž mapa i s tímto pojmenováním se dochovala.
Generál Španiel byl z celé skupiny jediný, kdo se v roce 1947 při výpovědi před vyšetřovací komisí parlamentu přiznal, že osobně udílel rozkazy důstojníkům Obranného zpravodajství, aby v Postoloprtech a Žatci zabíjeli co největší množství německých civilistů.
Potvrdil tak výpověď vykonavatele rozkazu, důstojníka OBZ Jána Čupky, který citoval jeho ústní rozkaz z konce května takto: „Pamatujte, že dobrý Němec je mrtvý Němec. Čím méně jich zůstane, tím méně budeme mít nepřátel. Čím méně jich půjde přes hranice, tím méně budeme mít nepřátel.“
Byla to tedy jen náhoda, že velitelem jednotek z vlaku č. 2059 byl Španielův nedávný podřízený Eugen Surovčík? Důstojník, který jako bývalý fašista musel poslouchat jakékoli rozkazy svých nových pánů? A proč jeho transport jel o dvě stě kilometrů delší trasou než transport č. 3 s velitelstvím divize, který vyjížděl z Prahy ve stejný den?
A proč zastavil v nepravděpodobném místě na celých třicet pět hodin? Nebo ještě někdo věří tomu, že pět hodin trvající střelbu se dvěma velkými ohni osvětleného svahu pár set metrů od vlaku Eugen Surovčík a nikdo ze stovek vojáků transportu neslyšel ani neviděl?
Oldřich Španiel, na rozdíl prakticky od všech vysokých důstojníků z londýnského vládního exilu, neskončil po komunistickém převratu ve vězení, ani po roce 1948 v emigraci. V říjnu 1945 byl povýšen a do roku 1948 byl zástupcem velitele první vojenské oblasti. Do konce roku 1949 byl velitelem Vojenského historického ústavu v Praze. Zemřel jako penzista v roce 1963.
Eugen Surovčík byl povýšen na podplukovníka. Až do roku 1964 byl informátorem Státní bezpečnosti.
Zemřel v roce 1970. Historik Pavel Kreisinger z olomoucké univerzity o něm v roce 2024 publikoval práci nazvanou příznačně „Pplk. Eugen Surovčík – zločinec, násilník, povstalec“.
Více se dozvíte v nové publikaci HlídacíhoPes.org, která vyjde začátkem května.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Utekli z Osvětimi a podali světu Zprávu. Vraždící mašina ale jela dál
Oholili jí hlavu, namalovali hákový kříž… Jí bylo sedm a otec byl Němec
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Benešova nenávist k agrárníkům byla v roce 1945 už neovladatelná.
komunisti se tehle vrahu vazili
Převratný objev
Objevitelem fotografie ve Vojenském ústředním archivu je mgr.Petr Sehnálek z oddělení společenských věd Muzea Komenského v Přerově.
Znám ho osobně, takže vím, o čem je řeč. Článek jsem si opakovaně přečetl a protože žiji v Přerově více jak 40 let vím, o co se jedná. V textu pana Urbana jsem však nenašel ani zmínku o por. Pazúrovi, který měl údajně hromadné vraždě velet. Rovněž jsem doposud měl o dislokaci této jednotky do Petržalky informace jiné. Příspěvek pana Urbana je jako obvykle nejen čtivý, ale i tématem zajímavý. Mohl by mně odpovědět, v čem jsou informace, které znám, v rozporu s uvedeným textem? Tomuto tématu se dlouhodobě věnoval bývalý ředitel muzea pan Hýbl a i díky tomu, je o této neuvěřitelné a smutné události na Švédských šancích tolik známo.
Vážený pane Samku,
velice děkuji za Vaše připomenutí zásluhy docenta Hýbla za otevření bádání a diskuze o masakru na Švédských šancích. Byl v tomto ohledu mým velkým učitelem a rádcem. Poručík Pazúr byl pouhým vykonavatelem příkazů svých nadřízených. Nikdy by bez jejich souhlasu nemohl opustit nádraží v Horních Moštěnicích a se svými vrahouny se dokonce ubytovat v jednom z místních domů. Nové poznatky z archívů VÚA , které docent Hýblů už nestačil zpracovat, prokazují, že tvrzení oficiální verze vyšetřování z roku 1947 bylo úmyslně nepravdivé. Předně – jednotky čtvrté divize byly umístěny v Praze dlouhodobě, přesněji někdy od jedenáctého května. Nejvíc času strávily v Motole, kde hlídaly i německé vojenské i civilní zajatce. Pouze zlomek jedné jednotky se zúčastnil dvou vojenských přehlídek, jedné v PRaze a druhé v Lidicích. Počátkem června 45 dostala 4.divize rozkaz k přesunu na Slovensko. Vlakový transport, jehož jednotkám velel KPT Surovčík byl jedním z deseti. Obsadila větší část jižní hranice Slovenska až po Banskou Bystricu. Příslušné dislokace a rozkazy jsou zachovány. Petržalka byla vlastně západní hranicí jejich oblasti. Expozitura OBZ, ke které patřili Pazúr i jeho údajný zástupce Smetana, si zařídila polosoukromý koncentrák právě v Petržalce. Víc se dočtete v květnu v naší nové publikaci.
s pozdravem a úctou
Jan Urban
V červnu 2025 bude 80. výročí masakru na Švédských šancích u Přerova. Všichni politici se pietnímu aktu dosud vyhýbali. Zúčastňují se pouze pozůstalí povražděných ze Slovenska, ze zahraničí, velvyslanci SRN v ČR, nebo jejich zástupci. Ani senátorka za oblast Přerova Jitka Seitlová se nezúčastňuje, přes pozvání. Pokud přijde, tak „neveřejně“. Pozvánky politikům opět rozešlu. Historik František Hýbl, která má hlavní podíl na odhalení masakru už nepromluví, zemřel loni v létě. Obdržel ocenění od presidenta SRN. I od premiéra MLR – za odhalení masakru v Petržalce – povražděno 94 maďarských skautů stejnou posádkou. O tomto masakru média stále mlčí…
O odsunu Němců rozhodly vítězné mocnosti,aby se neopakoval Mnichovský diktát. Násilí vůči odsunovanym Němcům se dopouštěli převážně jejich soukmenovci (kolaboranti, fašisté, konfidenti gestapa..), aby se na poslední chvíli zařadili na stranu vítězů..
Např. masakr na Švédských šancích zorganizoval fašista Karol Pazur, Pazúrův bratr byl dobrovolníkem u SS, sestra německou špiónkou, Pazúr sloužil u Hlinkovy gardy, dobrovolně šel na východní frontu. Po zajetí Sověty, aby si zachránil život, se dal ke komunistům a s čsl.armádou přijel do ČSR. Aby zachránil svou faš.rodinu, začal likvidovat Němce.
Stejně tak masakru karpatských Němců velel fašista Surovčík. Surovčík i Pazur za svoji předstíranou nenávist vůči Němcům se pak stali agenty StB…
Ještě jedna důležitá věc: Na rozdíl od nacistů, kteří masakry prováděli NA ROZKAZ NACISTICKÉ VLÁDY, masakry během odsunu české STÁTNÍ ORGÁNY ODSUZOVALY A STÍHALY..
Vážený pane kolego,
o „vyřešení problému Sudet“ se v exilu i v odboji diskutovalo nejpozději od roku 1940. Jsou, například, zachovány depeše odboje z roku 44, požadující totální očistu země “ od Němců a Židů“. Plukovník Kalla v londýnském exilu v memorandu z roku 1940 psal o potřebě krvavé kampaně v Sudetech okamžitě po skončení války tak, aby šokovala a vyhnala sudetoněmecké civilní obyvatelstvo z republiky. Pazúr nic nevymyslel ani neorganizoval. Byl jenom vykonavatelem příkazů Obranného zpravodajství. Ještě před příjezdem uprchlického transportu se pokoušel na ONV v Přerově dostat zajaté Němce, především esesáky, které by mohl zamíchat mezi civilní karpatské Němce. Nedostal je.
Ale především – z několika set vyšetřovaných případů „gestapismu“ se před únorem 1948 před soud dostalo jen několik z nich a odsouzeny byly pouze čtyři osoby. Beneš, vláda i parlament vyšetřování aktivně bránili, především přijetím amnestijního zákona 155/1946, který pokryl vraždy, znásilnění, krádeže, a cokoliv, co se stalo až do 28.října 1945. Byl přijat jednomyslně, včetně hlasů pozdějších „bojovníků za demokracii“ jako byla Milada Horáková. Prezident Beneš o všem nejenom věděl, ale aktivně vyhánění a násilnosti prvních měsíců podporoval. Vedoucí jeho kanceláře generál Španiel vedl koordinační schůzky k vyhánění Němců přímo v prezidentské kanceláři a osobně v případě Postoloprt udílel rozkazy OBZ k vraždění civilistů. O odsunu formálně rozhodly vítězné mocnosti opravdu až v červenci 45 v Postupimi. Ale Beneš nemohl čekat, protože a) potřeboval vyhnat všechny Němce a b) potřeboval násilí. Proto už od května armáda organizovala násilný odsun – jsou zachovány mapy tras i „koncentračních táborů“. Tak se podařilo ještě před červencem přehnat přes hranice nejméně sedm set tisíc sudetských Němců, včetně antifašistů a do koncentračních táborů zahnat kolem milionu dalších. Mocnosti s tím už nemohly nic dělat. Tak aspoň žádaly, aby se odsun prováděl humánním způsobem.
Vážený pane autore, Němci byli vyháněni i z dalších evropských zemí, byť to nemělo charakter organizovaného odsunu jako u nás. A i např. ve Francii byli pronásledováni a likvidováni Němci a „horizontální kolaborantky“ byly stříhány dohola a nahé voděny po ulicích.
Němci prostě v celé okupované části Evropy vyvolali proti sobě naprosto šílenou a ze značné míry jejich skutkům odpovídající nenávist, která se prostě po osvobození vybila.
A doporučuji vám sehnat si dvoudílné dějiny Brna (vyšly, pokud se to dobře pamatuji, někdy v 70. letech), kde je zmiňováno i to, že většina Židů se cítila být Němci a k Čechům se chovali stylem „poturčenec horší Turka“, což mohlo vést k požadavku na jejich odsun společně s Němci. Totéž mi tvrdili vrstevníci mých rodičů, kteří to zažili.
Ostatně, ještě v tom roce 1944 odmítalo vedení západních spojenců existenci vyhlazovacích táborů (zlom nastal až osvobozením Osvětimi v Lednu 1945) takže to, co citujete, zdaleka nemělo takový kontext, jaký to má dnes. Spojenci dokonce odmítali výzvy k bombardování logistických zázemí koncentráků (plynové komory, krematoria, komunikace, napojující je na železniční a silniční sítě, atd.) a informace o dění v koncentrácích prohlašovali za lživou propagandu.
V komentáři se píše o stovkách zmarněných osob.
Dodnes beztrestně.
Co je proti tomuto počtu oněch pouhých 10 popravených příslušníky Revolučních gard dne 10. 6. 1945 v místeckém lese Hliník?
Jak tamty stovky, tak i ona pouhá desítka nestojí však dodnes magistrátu města Frýdku-Místku za zájem.
Jakož i zaměstnancům místní katolické fary, jakož i biskupství ostravsko-opavského, například.
A tak mě nepřekvapilo, že město Frýdek-Místek vydalo před pár dny vyhlášku proti bezdomovcům.
Inu, nepotrestané poválečné zlo trvá i nadále…
Jsem zvědav, kdy začnou Němci pořádat pietní shromáždění v Norimberku, na místě bývalého popraviště pro odsouzené Norimberským tribunálem (nadsázka, ale ne velká).
V Přerově byly pár dnů před koncem války Němci povražděni čeští občané v počtu desítek. Byl to jeden z důvodů, proč se tam nenašel nikdo, kdo by se snažil tomu masakru zabránit.
Oni Karpatští Němci spolupracovali s gestapem na vyhledávání a fyzické likvidaci obyvatel východu Slovenska (+- z oblasti, odkud pocházela většina příslušníků oné československé jednotky) a měli tedy na svědomí smrt až stovek lidí, pochopitelně, vč. malých dětí. A akcentováno to bylo tím, že mezi nimi byli příbuzní, sousedi atd. některých příslušníků té jednotky.
Neříkám, že to bylo všechno v pořádku (vč. postřílení dětí), ale Slováci daleko více religióznější než my (a po válce tím tuplem), takže ono biblické „oko za oko …“ je asi oslovovalo víc než nás.
Mnohý gaučový hrdina se jistě bude třást odporem, ale docela rád bych ho viděl v situaci, kdy prošel peklem fronty a náhle identifikoval bestie, nesoucí vinu za smrt jeho blízkých příbuzných – to je prostě ten kontext doby, na který „pachatelé dobra“ zapomínají.
V krizových letech běžela v ČSTv inscenace, jejíž pointa byla založena na tom, že hlavní hrdina byl partyzán a byl členem partyzánského soudu, který odsoudil na smrt udavače gestapu (protože měl na svědomí řadu lidí). V souvislosti s koncem války byl raněn do hlavy, do 60. let ležel v komatu a když se z něj dostal a obnovila se mu paměť, tak toho odsouzeného skutečně zabil.
Podobný motiv má taky Jaroslav Velínský v detektivce „Spravedlivá pistole“ (tam šlo zase o likvidaci člověka, který za Mnichovské krize pracoval pro Němce),
A možná ještě něco: Za Beneše byli pachatelé tohoto činu řádně souzeni a nějaký flastr by asi dostali. Až po únorovém komunistickém puči bylo jejich stíhání zastaveno. Takže Beneš na jejich nepotrestání vinu nenese.
Vážený pane kolego,
uveďte, velice Vás prosím, případy, které byly odsouzené a srovnejte s těmi, které byly zastavené nebo vůbec neotevřené díky amnestijnímu zákonu č.115/1946 Sb. Za tisíce vražd, znásilnění a loupeží byli odsouzeni pouze čtyři (!) lidé, včetně Pazúra. Ten byl po propuštění odměněn funkcí místopředsedy Zväzu protifašistických bojovníkov a na zákrok StB dostal potvrzení o účasti v protifašistickém odboji.
Amnestijní zákon se týkal činů, spáchaných v rámci odboje.
Ony těch Němců na Švédských šancích byly tisíce?
Důležité je, že i poválečná justice na těchto případech pracovala, nicméně to zhaslo „vítězným únorem“, který už s demokratickým státem neměl nic společného.
Na druhé straně:
Němci tu šest let seli vítr a v roce 1945 sklidili bouři. A mohli dopadnout daleko hůř. Mohli být všichni popraveni a místo toho je čekal jen odsun.
Zákon č.115/1946 amnestoval nejenom válečné, ale všechny i protiprávní činy až do 28.října 1945, tedy dávno po válce. Vraždy civilistů, mučení, znásilňování, krádeže, spáchané po válce jsou odbojem? To snad ne. Nikde jinde v Evropě se tak široce pojatý amnestijní zákon neobjevil. Proč? Protože celou kampaň mezi květnem a červencem řídila vláda, prezident a prováděla podle přesných operačních plánů armáda. Justice se těchto případů vůbec nedotýkala. Opakuji, za „gestapismus“ byli odsouzeni pouze čtyři pachatelé. Vyhnáni byli i sudetoněmečtí odbojáři a partyzáni.
Můžeme se dohadovat o dnech, ale faktem je, že tu bylo i po osvobození mocenské vakuum, zdaleka ne všichni Němci složili k 8. 5. zbraně atd.
Cíleným vybíjením československých elit se na této situaci podíleli i sami Němci (a to je o tom větru a bouři). Další věcí je, že řada oněch činů, které uvádějí Němci a jejich příznivci, se v reálu nestala a stála jen na konfabulovaných „svědectvích“ Němců; zřejmě i tuto možnost vámi citovaný zákon reflektuje.
Ona nastala velmi podobná situace i při tzv. Havlově amnestii, velice kritizované, nicméně docela rozumné, protože na sklonku své existence režim minimálně používal nějaké „politické paragrafy“, ale snažil se ze svých odpůrců dělat sprosté kriminálníky (a nebyla možnost skutečné kriminálníky od fiktivních nějak odlišit).
.
Nicméně, jak jsem už kdesi uvedl, je třeba si uvědomit, že protektorátní Němci mohli být např. popraveni za službu v nepřátelské armádě (jako byl Brity po válce popraven známý „Lord Hau-Hau“ a německé občanství, které měl paralelně s britským ho nezachránilo).
Stejně tak se dalo na Němce pohlížet jako na členy organizované zločinecké tlupy, která ti po 15. 3. 1939 vraždila, loupila a kradla (protože okupace zbytku Československa byl zcela ilegální akt), a trestat je jako takové.
Statisíce povražděných Čechů, Slováků a Židů „bojovníky za historickou pravdu“ vůbec nezajímají. Myslím, že čeština má pro podobné typy celkem výstižný název, který si každý domyslí…
Židé tomu říkají „chucpe“.
„Kdo stál za masakrem“ a „kde se to zvrtlo?“ No přece v politice! Ta se ohlíží všemi směry. Jen ne za sebe a před sebe.
Dokonce jsem kdesi četl spekulaci, že nebylo náhodou, že vlak s těmi Karpatskými Němci a vlak se Svobodovci byly postaveny vedle sebe. Že to prostě někdo ze železničářů „zařídil“.
Eda Benesu to proste posral, jak v 38 tak i po roce 45. Jeho glorifikace musi skoncit.
E. Beneš byl velmi schopný intrikán a manipulátor, ale na někoho, kdo dělá koncepční rozhodnutí se naprosto nehodil. Za to ovšem nemohl a je otázka, zda si toho byl vědom (viz např. barvoslepí, kteří bez intervence terapeuta o svém hendikepu zpravidla nevědí).
Nicméně jeho intrikánství do jisté míry přispělo k tomu, že jsme (bez Podkarpatské Ukrajiny) získali zpět pomnichovský zábor.
K jeho mstivosti mohla přispět i extrémně malá tělesná výška.
To se jeden dozví věci.
Takže to o čem se píše je poměrně známý masakr na Švédských šancích (označovaný také jako Přerovský masakr), u kterého máme (nebo měli?) tu historickou jistotu, že by už tehdy velice podrobně vyšetřen, vina prokázána důkazy, viník dokonce i odsouzen soudem a skončil ve vězení. (podrobnosti lze snadno nalézti).
A tedy u tohoto případu se náhle objevuje tajemná fotografie s tajemným kapitánem, která ovšem neprokazuje vůbec nic nového – protože tyto informace , byly tehdejším vyšetřujícím orgánům nepochybně známé .
A na základě této fotografie je popřen výsledek tehdejšího vyšetřování a je vytvářena a podporována konspirační teorie, jejiž uznání by pro náš stát i dnes mělo mnohem horší mezinárodní následky než projevy Babiše se Zemanem dohromady.
Možná tedy pro pochopení o co jde. Jedna věc je odsun německého obyvatelstva ke kterému tehdy došlo. To je něco o čem lze jistě eticky diskutovat ale politicky i právně je to nezpochybnitelné. Tečka Tečka Tečka,
Zatímco „překvapivé konspirační odhalení“ o tom že se prý tehdejší čs.vláda a vedení armády pokoušelo ty místní Němce masově vyvraždovat , by i dnes způsobilo takový mezinárodní mediální bengál, že by to ani Fiala s Pavlem nedokázali svými projevy vyžehlit.