Jan Urban: Jak může svět rozumět tomu, že nevolený úředník v Česku blokuje celý stát?
KOMENTÁŘ. Pro středoevropský stát jsou vztahy se zahraničím vždy nedílnou, i když nezdůrazňovanou součástí domácí politiky. Opozicí léta neatakovaný zemanovsko-babišovský marasmus vyústil nakonec na domácí politické scéně logicky v nárůst vlivu xenofobních a populistických nálad. Pro obnovení důvěryhodnosti Česka ve světě musí co nejrychleji skončit i nedůstojná fraška nejvlivnějších prezidentových poradců.
Česká republika vplouvá do neznámých vod. Budou bouřlivější než cokoliv v polistopadovém třicetiletí. V posledních několika letech se svět kolem nás proměnil a zhrubl, ale české politiky jako by se netýkalo. O to více vyniká to, že Babišova vláda nemá žádnou strategii aktivní zahraniční politiky. Snad se to změní.
Tuzemskou zahraničně-politickou diskuzi míjely dopady marketingového bolševismu brexitu a trumpovského rozbahnění transatlantických vztahů, zostření tlaku Ruska a Číny, sebeizolace střední Evropy a omezování spolupráce s Evropskou unií, stejně jako narůstající agresivita ruského a běloruského policejního státu, kopírujících čínský příklad.
Došlo to tak daleko, že v době plné změn nepotřebovala dnes končící česká vláda žádnou strategii aktivní zahraniční politiky. Po většinu času byla totiž jen němým rukojmím avanturistických kroků prezidenta Zemana a obrany zájmů skupiny Agrofert „až do roztrhání těla“ v podání premiéra Babiše.
Ale ani pro opozici, která nyní vládu přebírá, to nebylo příliš zajímavé téma – dokud nedošlo ke zveřejnění informací o teroristickém útoku ruských zpravodajců ve Vrběticích a následné diplomatické roztržce s Ruskem.
Přesvědčit zapšklé euroskeptiky
Pro středoevropský stát jsou vztahy se zahraničím vždy nedílnou, i když nezdůrazňovanou součástí domácí politiky. Opozicí léta neatakovaný zemanovsko-babišovský marasmus vyústil nakonec na domácí politické scéně logicky v nárůst vlivu xenofobních a populistických nálad.
Pro demokraty snad v této chvíli může být vítaným zadostiučiněním volební porážka komunistů a dalších menších populistických formací. I tak se ale v parlamentu usadila s luxusní desetiprocentní podporou otevřeně xenofobní a prokremelská SPD, která v příštích letech bude sbírat podporu zbytku momentálně poražených šovinistů.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Nastávající roky proto budou bitvou o odhadovanou nejméně čtvrtinu voličů, náchylnou k podpoře extrémismu. A zahraniční politika bude v tomto soupeření stále důležitější. Jsou tedy čeští politici v této chvíli vůbec připraveni uchopit zahraniční vztahy tak, aby jim rozuměli přátelé i nepřátelé?
Nebude to jednoduché. Petr Fiala, budoucí premiér za ODS, nejsilnější stranu koalice Spolu, bude muset hned na začátku přesvědčit zapšklé euroskeptiky staré gardy svojí strany, aby nebránili zahraničně politickým krokům nové koaliční vlády. Už jenom to bude nesnadný úkol.
Pro obnovení důvěryhodnosti České republiky bude zároveň důležité obsazení klíčové funkce ministra zahraničních věcí. Podle dosud publikovaných informací by resort měl připadnout kandidátovi TOP 09.
Z uváděných jmen, která koalice údajně diskutuje na tuto zásadní pozici, pouze kandidát za STAN Martin Dvořák odpovídá velikosti úkolu.
Bývalý starosta Hradce Králové je jedním z mála českých diplomatů, kteří mají osobní zkušenost s fungováním mezinárodních organizací v krizových oblastech. V poválečném Kosovu si získal pro české diplomaty nebývalé uznání jako krizový manažer a vyjednávač. Po úspěšném fungování na několika českých zastupitelských úřadech dnes patří mezi nejzkušenější osobnosti polistopadové diplomacie.
Nedůstojná fraška v podání nejvlivnějších prezidentových poradců bez formálního zaměstnaneckého vztahu, vedoucího Kanceláře prezidenta republiky bez bezpečnostní prověrky a arogantního lháře ve funkci prezidentova mluvčího musí co nejrychleji skončit.
Šance neskončit s ostudou
Se stejnou otázkou po nejlepším zájmu země by se měla nová vládní koalice s podporou obou komor parlamentu soustředit na strategické sjednocení a zprůhlednění české zahraniční politiky. Vcházíme do nejsložitějšího období od druhé světové války, které bude rozhodovat o naší budoucnosti na desítky let dopředu.
Pokračování ve společenství nacionalistů a podporovatelů zájmů Ruska a Číny, tak jak je prosazovali Miloš Zeman a Andrej Babiš, by bylo pouze cestou k provinciální kolonii a k „řízené demokracii“ hongkongsko-orbánovského střihu. To už po volbách nebude možné. Ale jaká bude nová česká zahraniční politika?
Nová vládní koalice by měla co nejdříve vyšachovat Miloše Zemana z funkce prezidenta a znemožnit Andreji Babišovi – a komukoliv z první polistopadové politické garnitury – na uvolněnou funkci kandidovat. Kdyby vítězná sestava pěti demokratických vládních stran dokázala v současné krizi najít shodu na společném prezidentském kandidátovi, změnilo by to českou politiku i společnost.
Nedůstojná fraška nejvlivnějších prezidentových poradců musí co nejrychleji skončit. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky je usvědčen ze zatajování a falšování informací, a to by mělo znamenat okamžitý konec jeho kariéry na Pražském hradě.
Dnes vítězné politické strany jsou ale za nečitelnou zahraniční politiku země zodpovědné. Selhávaly jako opozice a mohly a v zájmu státu měly jednat už před půl rokem, kdy s prvním vážným zpochybněním schopnosti Miloše Zemana nadále vykonávat nejvyšší ústavní funkci přišel bezpečnostní výbor Senátu. Jejich tehdejší úlek a pasivita neměly daleko k nezodpovědné zbabělosti.
Pokud nyní předseda Senátu Miloš Vystrčil oprávněně tvrdě kritizuje okolí prezidenta, měl by zároveň vysvětlit, v čem se prezidentovi poradci chovají jinak než před půl rokem. Místo aby si v současné situaci Senát pod hrozbou sankce předvolal nevoleného státního úředníka prezidentské kanceláře k protokolovanému sdělení o stavu věci, tedy o informacích, rozhodujících pro obranyschopnost země, komunikoval s ním přes tiskové konference.
Jak může svět rozumět tomu, že v Praze může nevolený státní úředník blokovat vrcholnou úroveň ústavního systému?
V příštím roce čeká na Českou republiku klíčová role předsednické země Evropské unie. S vysmívaným ne-prezidentem a vládou bez jasné představy o směřování a o nejlepším zájmu země si můžeme být jisti, že skončíme jako vždycky – s ostudou. Zatím ještě máme obrovskou šanci udělat to jinak.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
41 komentářů
Jak můžou nikým nevolení eurokomisaři vydávat Směrnice a demokraticky zvolení poslanci je nesmí nic jiného než je odsouhlasit?
Stejně tak dnes mohou na dotazy podle zákona o svobodném přístupu k informacím na komunální úrovni dotazem oslovení starostové pověřovat k odpovědím kteréhokoli ze svých nejvěrnějších úředníků, obvykle tajemníky ze stejných politických stájí… A česká „zasvěcená veřejnost“ řeší problémy světa, místo aby začali kydat hnůj po svých, místních mandatářích…
Je prazvláštní, že autorovi nevadí, že EU vládnou občany nevolení úředníci, to je košer?
Nazývat prezidenta ne prezidentem, tak to je jž za hranou možného a pro mne to je ukázka nenovináře, spíše diskutujícího od piva v zaplivané pivnici a to má být Hlídací pes? Odporné, nezdá se vám?
ministři vlády čr také nejsou volení… Máte ve všem trochu zmatek
A Jak může svět rozumět tomu, že nevolený úředník z Bruselu blokuje celý stát?
Nová vládní koalice by měla co nejdříve vyšachovat Miloše Zemana z funkce prezidenta
buďte konkrétní.. jak by to měla koalice udělat?
Autor poněkud zapomíná, že celou EU řídí nikým nevolení a nikomu neodpovědní úředníci, a že zásadní věci jsou vyjednávány pokoutně, skrytě před zraky občanů (a mnohdy do poslední možné chvíle vehementně popírány).
EUrosoudruzi by si měli nejprve zamést před vlastním (bruselským) prahem a pak teprve budou mít právo něco kritizovat.
kdo volil v minulých volbách Havlíčka nebo Schilerovou?
Byla volena strana, kterou ve vládě reprezentují.
Nebyli voleni nějací aktivisté, o nichž nebylo jasné, s kým půjdou v EUroparlamentu do holportu. A EUrokomisaři mají k EUroparlamentu daleko volnější vztah. EUroparlament např. vůbez nemůže rozhodnout o odvolání jednoho komisaře, jen celé komise, a významná část rozpočtu EU (cca 2/3 – 3/4) je zcela mimo jeho kontrolu – rozpočet jako celek vůbec neschvaluje.
A našlo by se toho, čemu se eufemisticky říká „demokratický deficit“ ještě víc. Nicméně tohle samo o sobě by stačilo, pokud by byla EU stát, označit takový stát ze nedemokratický (podobné pravomoci mají parlamenty v „islámských republikách“, podobně okleštěné pravomoci měly parlamenty jak v socialistických tak i ve fašistických státech).
Nikým nevolený uředníček muže blokovat celý stát? Muže protože má požehnání od Zemana a Zeman je pro mnohé nepřekročitelná překážka.Vždyt se Zeman div nekochal při vyřknutí kdo si počká bere vše.A politická garnitura jako vždy čumí a neví co dál -nic článek66 a šmitec.Nevěřím Zemanovi že neví co dělá ví a velmi dobře politici jsou bezzubí do kdy?
Pokud ten „úředníček“ plní jen explicitní Zemanovy rozkazy, pak to blokuje Zeman, jehož demokratická legitimita je vyšší než např. celého Senátu.
Já s tímto zcela souhlasím a jsem ráda, když to takto někdo rozumně napíše. Osobně se v politice moc nevyznám. Ale mám určité vjemy skutečností a toho, co cítím. A když mi to vše ještě někdo trošku více osvětlí, co se mi v podstatě nelíbí, jsem za každý podnět nejen ráda, ale vděčná. Mrzí mě, že se lidé obecně více neinformují, protože kdyby se více po všem pídili, tak by nemuselo tolik docházet k tak rozdílným názorům na stejný fakt. A nemůžu říci, že nemám prezidenta Zemana nějak ráda, ale nechci prostě, aby naši zemi vedl tam, kam to směroval. A celkově mi přijde, že tady zavládla opět taková nějaká doba temna a žili jsme pod pokličkou. Nechtěnou. A je opravdu mrzuté vidět, že toto dokáže v demokratickém státě udělat hrstka lidí.
Prezidenta Zemana zvolili cca 2,8 mil. voličů. Patříte k menšině co ho nevolila. Pokud si chceme hrát na demokracii, tak prostě máte smůlu a musíte si počkat na příští volby. Tak jako ostatní, co nevolili naši budoucí vládu.
tak že je v pořádku říkat voličům ano, spd a dalším, kteří se ani do parlamentu nedostali že mají příští 4 roky držet hubu jak to po posledních prezidentských volbách říkal Zeman s Klausem?
Společnost je rozdělena na dva tábory, které se drží v klinči a tu je jakákoliv změna v čemkoliv téměř nemožná. Bohužel.
vynikajicího Mynáře muže odvolat jen vynikajicí prezident Zeman a žádný šaškové senátu jako Vystrčil nebo kmotři opozice!
Tady nejde o nějakou „vynikajícnost“, ale o dodržování zákonných postupů. Nicméně pro levičáka platí ono známé „zákony poruším tolikrát, kolikrát to bude potřeba“.
Já si myslím, že:
„Babiš měl být dávno zavřen v kriminálu a Mynář by mu měl dělat společnost. Jsou to oba podvodníci.“
Celý svět má vysvětlení: Česko ? To je ta země na Východě ?
Já myslím, že svět toto může snadno pochopit. Již jenom v příkladu EU, kterou řídí řada nevolených úředníků. Ti blokují celé soustátí. A jak jim to jde! Ti, co mají snahu se stát novinářem, by měli víc přemýšlet.
Luboši, co jsou eurovolby a na co jsou ?
Prakticky jen štafáž nikým nevolených úředníků, jako za socíku i u nás. EUroparlament má velmi slabé pravomoci a to důležité, co ovlivňuje životy stovek milionů lidí, jde z větší části zcela mimo něj, bez sebemenší hodnoty do toho zasáhnout.
Navíc v EU neexistuje politický národ, který je esenciální podmínkou existence demokracie. A úřednictvo EU dělalo od její prehistorie (EHS) vše proto, aby něco takového nevzniklo, protože to by je (či spíš jejich nástupce) odstavilo od moci.
EU mohla už jako EHS zavést jednotný jazyk. Ideálně esperanto, které se dá s rezervou naučit během jednoho roku, zatímco třeba preferovanou angličtinu se ani rodilí mluvčí zpravidla (přes 90 procent) nenaučí za celý život*. Pak by skutečně došlo ke vzniku nějaké +- jednotné populace, vzniku stran s celounijní působností atd. Jenže to by nyní byla v Bruselu relativně demokratická vláda, ne parodie na demokracii, jakou tam v reálu máme.
* S trochou nadsázky existoval jediný člověk, který opravdu angličtinu znal. Byl to pan profesor J. R. R. Tolkien, který se ovšem jejím studiem zabýval celý život a své literární dílo chápal jako součást tohoto studia. Na něco takového, obávám se, nemá normální člověk čas.
zemanovsko babišovský marasmus-velice přesné,výstižné
to je jako marxismus -leninismus
Líbí se mi, že autor v článku uvádí konkrétního člověka na funkci ministra zahraničních věcí, a to Martina Dvořáka, s patřičným odůvodněním – jmenovaný má na to zkušenosti, o nichž se ví i ve světě (viz výše). Budu ráda, když se náš národ bude stejně zamýšlet nad budoucím kandidátem na prezidenta. Ten bude muset reputaci naší republiky napravit nejen v EU, ale i mimo ni. Myslím, že nemáme moc kandidátů, kteří naši vlast již reprezentovali a dokonce pro ni i doslova nasazovali život – ale hlavně neslibovali, že to bude „až do roztrhání těla“. A rozhodně by se na prstech jedné ruky dali spočítat kandidáti, před nimiž se mimoděk postaví do pozoru i velitelé NATO…
Ale byl ! Z neznámých důvodů ale zmizel.
Ve 12’24 byl !
Dělá to co ostatní. Hájí svoje zájmy. Jako nevolený nehledí na pravidla, protože se k tomu ani nezavázal. A svět má problémy s porozuměním čemukoliv, Proto má problémy.
V příštím roce čeká na Českou republiku klíčová role předsednické země Evropské unie. S vysmívaným ne-prezidentem a vládou bez jasné představy o směřování a o nejlepším zájmu země si můžeme být jisti, že skončíme jako vždycky – s ostudou. Zatím ještě máme obrovskou šanci udělat to jinak.Asi ne
Klídek,tahle nekoalice se rozpadne ještě dříve,než začne naše předsednictví EU a vládnout bude úřednická vláda jmenovaná prezidentem,takže se nebude opakovat historie,kdy Topolánkovu vládu položil vlastní poslanec ODS Vlastík Tlustík.
Bylo by ideální, pokud by se Zeman do té doby dal dohromady, aby mohl říct něco pěkného o tom, co si myslí o Grýn Dýlu.
Stejně, jako tomu, že Piráti vydírají ODS o tři ministerská koryta!
Kdyby se místo uvolnilo ,tak mi prosím napište.Mám o tuto pozici zájem děkuji a přeji hezký den .
Podle mne Kulhánek prokázal , že je dobrý ministr zahraničí. Budoucnost našeho státu bude závislá na tom jakou podporu bude mít Fiala u rozvědky a policie. Trio Okamura, Foldyna a Konečná nevěstí nic dobrého. Návštěva Babiše v Bílém domě u Trumpa bylo pro pne setkání dvou agentů STB /KGB a od toho se odvíjela naše cesta so budoucna. Jen se jim tam vloudila chybička. Volby. Naše cesta není budoucnost v EU ale ve státě jako je Izrael. Důvěra v sebe bez kolaborantů. Stačí se poučit historií.
Tedy přesněji řečeno, svět jistě zírá, jak v Česku probíhá zase další naprosto nedůstojná aféra, (která by mohla (pouze mohla) vyústit do hluboké politické krize) do které jsou zapojeni jak ústavní politici, vysocí úředníci, ale i elity až tedy ke zbulvarizovaným médiím, Že by tomu měl svět „rozumět“ a sám rozlišovat ty „dobré a zlé“, to se od něj rozhodně nedá žádat.
Ono tedy, pokud se hovoří o situaci před půl rokem, ta těch afér i hlásaných do světa bylo povícero, to aby si člověk vzpomínal o kterou šlo.
takže se obávám, že svět už ani neočekává, že by zde mohl obnovit stabilní demokratický stát, ale že už spíše sleduje jak se, vlastní vinou, propadáme mezi banánové republiky..
Jak může svět rozumět tomu, že v Praze může nevolený státní úředník blokovat vrcholnou úroveň ústavního systému?
Tak, jako tomu rozuměl když byl prezidentem TGM.
14.prosince 1935 TGM po 17 letech ve funkci abdikoval. O jeho zdravotním stavu svědčí fakt, že abdikační řeč musel přečíst kancléř Šámal. Masaryk hleděl nepřítomně do země a levačkou si podpíral pravou ruku, fixovanou v závěsu. Když Šámal domluvil, dodal Masaryk jen „ano“. Skončilo trápení starého člověka, jenž byl nucen zastávat úřad, přestože k tomu ztratil fyzické a mentální kapacity. Vážnost prezidentova zdravotního stavu i jeho důsledky byly před veřejností utajovány, již v květnu 1934 projevoval značnou roztržitost, neorientoval se v prostoru, nedokázal sám číst a měl vážně narušenou hybnost pravé ruky. Zvolení následníka Beneše nebylo jisté, proto musel TGM kandidovat znovu. TGM, který skoro neviděl, se slib naučil zpaměti, ale paměť jej zradila. Prezident se v polovině zarazil a pokračoval až tehdy, když mu byl text napovídán. Nedokázal číst a jak se po volbě zjistilo, ani psát. Při podpisu mu úředníci museli napovídat písmenko po písmenku. Prvorepubliková ústava dávala prezidentovi větší pravomoci, než má současný prezident a i ty Masaryk rád překračoval. S Benešem si vytvořili neformální mocenskou skupinu tzv. Hradu, která určovala zahraniční politiku a výrazně ovlivňovala i politiku vnitřní. Masarykův zdravotní stav se zhoršil v srpnu 1934, kdy se další záchvat mrtvice projevil v jeho řeči, která přestával být souvislou. Na čas přestal úplně mluvit česky a mluvil jen anglicky, řečí své zesnulé manželky. Abdikoval koncem roku 11935. Stát se k němu zachoval velkoryse: doživotně mu ponechal prezidentský plat a zázámek v Lánech s veškerým personálem.
Tak, jako tomu rozuměl v případě amerických prezidentů:
Americký prezident Woodrow Wilson v roce 1919 utrpěl mrtvici, o které nevěděli ani jeho ministři. Poslední rok a půl v úřadu byl paralyzován na lůžku. Jeho manželka se snažila zakrýt všechny informace, např. to, že částečně oslepl a ochrnul. Ležel v posteli v horním patře Bílého domu a jeho lékař a první dáma předstírali, že to není tak zlé. Říkali vládě, že prezident je v pořádku, jen ho nemohou vidět. Jeho údajná rozhodnutí předávali i viceprezidentovi. O Wilsonovi říkali, že je jen unavený. A podle mnoha historiků Edith Wilsonová de facto vládla Spojeným státům.
V nemocnici se s covidem ocitl D. Trump a tiskový odbor Bílého domu zarytě mlčel. Podobně se mlčelo o zdraví prezidenta Reagana poté, co byl postřelen při atentátu v roce 1981. Bílý dům dokonce zveřejnil fotografii, jak šéf Bílého domu stojí a drží manželku za ruku. Pod županem však byly skryté hadičky a dlouho nikdo nepřiznal, jak těsně prezident unikl smrti. J.F. Kennedy tajil před veřejností, že musel brát asi osmery léky denně, aby byl vůbec schopen fungovat. F.D.Roosevelt několik let před veřejností skrýval, že je upoután na vozíček a jeho ochranka každému, kdo by prezidenta fotil, brala z rukou fotoaparáty a cupovala jim filmy. D. Eisenhower v září 1955 utrpěl infarkt a jeho spolupracovníci sdělili veřejnosti pouze to, že se mu udělalo zle od žaludku.
Nešťastný Urban, jeho bojácná spekulace, že nevolený úředník Mynář něco blokuje, je mimo realitu. Nic o tom zatím nesvědčí. Problémem je zdravotní stav prezidenta a ten ještě až za pár týdnů, zatímco předčasné neetické pletichy senátu jsou problémem už dnes.
Skončit v EU a vrátit se kam patříme. Do východní Země.
Nešťastný radomír je mimo realitu. Mynář má takhle malý kousek od toho, aby zfalšoval plnou moc k bankovnímu kontu komatózního čučkaře a začal mu krást drobné z peněženky.
Kdyby senat skutecne jednal uz pred pul rokem, tak by moc presla do rukou babisovi. coz by nebylo moc dobre. Takhle to bude lepsi.
Prosím, napište více o nevolených úřednících co rozhodují o Evropě.